Nejnovější komentáře

„Riley Sager - Poslední lež Počet strán: 410 Vydavateľstvo: #edicevendeta Žáner: #thriller Som velmi rada, že pri tejto knihe si autor u mna zdvihol hodnotenie. Už na zaciatku mi bolo jasné, že kniha bude skvelá, napätie od začiatku az do konca. Čo sa stalo pred 15 rokmi v Campingu? Dokázala vtedy 13-ročná Emma ublížiť starším dievčatám? Prečo ju po 15 rokoch opäť do tábora zavolali? Išlo o pomstu, lebo to hodila na jedneho z hlavných? Veľmi zaujimava spleť informácií, tajomstiev a záhad nás doviedla až ku koncu knihy, kde mi padla sanka. Moja teória sa sice potvrdila ale ako by mohol byť toho niekto schopný? Celý čas som bola v tom, že Emma je šibnuta a nenapadlo by mi, že tam je ešte jeden psychopat a oveľa horší a naozaj nebezpečný. Občas by som túto knihu zaradila aj do mystery hororu lebo teda zimomriavky som mala miestami všade! Teším sa na ďalšiu knihu od tohto autora Za #spolocnecitanie ďakujem Evženie Pavelová Jana Pumprdlik Zouharová Júlia Júlia Kattykitty De Peyrac Lucie Reková Vlčková Mária Kuchárová Suchárová Nika Strumienská Nika Vachová Petra Turnová Vlasta Śtěpánková Zuzana Žužu Dobiasova Kniha č. 146/2024 #recenzieTerka #kniznarecenzia #skbookstagram #milujemeknihy2 #rileysager #poslednilez Obsah: #spomienkynaminulosť #napätie #triler Dvě pravdy a jedna lež. Hra, které se dívky v Campu Nightingale věnovaly pořád dokola. Vivian, Natalie, Allison a Emma Davis, která je nejmladší ze skupiny a na táboře je poprvé. Hry skončily, když Emma rozespale pozoruje, jak se ostatní uprostřed noci plíží pryč a Vivian při zavírání dveří Emmě ukazuje ukazováček přitisklý na rtech. Nyní Emmě strmě stoupá hvězda na newyorské umělecké scéně. Svou minulost proměňuje v obrazy – masivní plátna plná listů a větví a mezi nimi stíny v bílých šatech. Obrazy přitahují pozornost Francescy Harrison-Whiteové, společenské a bohaté majitelky Campu Nightingale. Když ji Francesca přiměje, aby v nově otevřeném kempu pracovala jako instruktorka malby, bere to Emma jako příležitost zjistit, co se tehdy s jejími přáteli stalo. Na první pohled je jasné, že v Nightingale není všechno v pořádku. Emmu už tak trápí patnáct let staré vzpomínky, když objeví kameru, která směřuje přímo na její chatu, což důvěře k Francesce moc nepřidá. Objevuje stopy, které Vivian zanechala. Jak zachází hlouběji a hlouběji, zjišťuje Emma, že čelí lžím člověka i přírody. Čím blíž je pravdě, tím víc si uvědomuje, jak smrtící může být cena za vědění.“... celý text
— TerkinKnižnySve

„Je rok 2024 - a my všichni víme, kde skončily sny princezny Diany .... Četla jsem se smutkem - a pochopením pro tuto mladou ženu, která pro " korunu " nechtěla ztratit svoji tvář .... A našla jsem i soucit pro prince Charlese, který vyrostl v udílených pravidlech své rodiny .... Ale Diana nakonec našla sílu. aby se realizovala v pomoci druhým .... Zůstali zde její dva synové - a v jejich vzpomínkách žije .... Pro mne je její smrt obklopena rouškou tajemství a asi se nikdy nedozvíme, kde je skryta pravda ....“... celý text
— intelektuálka

„Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Sáhla jsem po ní i proto, že jsem poslední dobou četla několik cestopisných knížek právě o trailech. Smekám před autorkou, že se vydala na PCT, aniž měla více zkušeností s traily a že nakonec PCT zdolala. Knížka se četla velmi příjemně.“... celý text
— mari.seri

„Kniha byla fajn, bavila mě. Popis a znalost přírody autorky obdivuji. Avšak našla bych hned několik situací, které mně osobně přišly dost za hranicí reálnosti, ale to asi prostě do příběhu patří. Vadila mi nedotaženost závěrečné části příběhu, protože začátek se táhl (což mi nevadilo), ale závěr byl shrnut v několika málo stránkách.“... celý text
— tsed

„Přiznání je nejenom jednohubka, ale zároveň naprostá pecka. Tedy, po přečtení by mohlo v hlavě zůstat tohle: "No, a to mělo být nějak originální?" Nejspíš jo, pokud se do knihy pořádně nezažerete. Protože tahle psychologická bomba s prvky thrilleru, zamrzlého hororu, plíživé nepříjemky a zároveň tak trochu detektivky, protože příběh si skvěle hraje se svým čtenářem, ale zároveň to dělá tak rafinovaně, že reakce na konci, kterou jsem zmínila je pravděpodobnější právě v návaznosti na to, zda budete naprdlý, jak vás to celou dobu tahalo za fusekly. S tím, že vážně hodně tahalo, několikrát jí dokonce i sundalo a potom zase nandalo. Strašně moc se tady střídají žánry a díky tomu se to strašně moc dobře čte, je napínavé a naprosto skvělé  :) Kresba je tady vážně dokonalá. Každá stránka je naprostá dokonalost. Spousta detailů, drobností v pozadí, změny výrazů postav, takže není třeba, aby něco říkali, prostě se jenom dívají, a vy to poznáte. (Ostatně, na začátku je dost prostoru, kdy si věci pouze myslí, paranoidní nájezd v hlavách, takže tam je fakt třeba se soustředit na tohle, a funguje to skvěle.) Proto je moc dobře, že kniha vyšla ve větším formátu. Jde si tohle všechno vychutnat o trochu víc  :) A co bych teda měla říct na závěr, aby to nevypadalo, že jsem jenom na dojezdu nadšení z četby, ale že tohle je vážně dobrá kniha i na víc než jedno přečtení? No, asi jsem vážně mrcha, protože si to nechám pro sebe. Protože vynechat tenhle kousek je opravdu škoda. A my všichni, co jsme už četli a byli nadšení, to moc dobře víme  :)“... celý text
— Lenka.Vílka

„Moje druhá a určitě poslední kniha od autorky. Děj velice předvídatelný, nezáživný, hlavní postavy nemastné, neslané a popis erotické pasáže jsem musela přeskočit, jinak bych knihu asi ani nedočetla.“... celý text
— anovy64

„Na Kennedyho Dawsona, nyní čerstvého šestatřicátníka, jsem se s Kate Henleyovou těšila již od prvního dílu. Jak Kate ty své tři šéfy bravurně zvládala, to bylo až neuvěřitelné. Možná je měla již dřív konfrontovat v rámci "jejich" dohody, i když jí evidentně podvědomě vyvolal jen jeden z nich. Tento díl měl u mě nakročeno na nejlepší, ale závěr mi nějak nesedl. Kennedy hezky prozřel, ale Kate nebyla původní Kate. Doufám, v případě vydání knihy s Jarodem Lanhamem, že se opět s Vlky z Wall Street a jejich polovičkami shledám.“... celý text
— Kudík

„Ashton Pelham- Martyn dostává po čase znepokojující zprávu, že bithorsky rána umírá. Pro obě jeho manželky Andzali a Susilu to v tehdejší době znamená vykonat sati, tj nechat se upálit na pohřební hranici se svým manželem. Mimochodem ačkoli tento zvyk byl dávno zakázany, v odlehlejších částech Indie k němu občas dochází i dnes. Jak se Ashton rozhodne? Zvítězí v jeho nitru Ind nebo Angličan? Možná bylo v druhém díle příliš politiky, ale i tak se kniha četla velmi dobře. Opět čtyři hvězdičky.“... celý text
— Nofar197

„Možná trochu pomalejší než předchozí díly, přesto napínavé a čtivé.“
— Evule *

„I přesto, že zatím nedokážu stoprocentně pochopit veškerou filozofii knihy, a z toho důvodu dávám ZATÍM 4 hvězdičky, řadím tuto knihu k těm, které ve mně při a po přečtení vyvolávají zvláštní směs melancholie a zároveň nadšení ze života. Knížka, která ve mně něco zanechala, ale zatím nevím co. Určitě jsem ji nečetla naposledy.“... celý text
— tsed

„Ačkoliv historické (a jakékoliv jiné) ságy v literatuře nevyhledávám, práci Karin Lednické nelze než obdivovat. Ta poctivost v rešeršování a ověřování informací je patrná z každé stránky a smekám před tím, že ani přes tlak, který na ni byl vyvíjen („Kdy už vyjde další díl?!“) neuhnula ze svého původního záměru ani na chvilku a celý příběh vystavěla s kronikářskou důsledností, pečlivostí, s živými charaktery postav bez známek plochosti, ve všech ohledech šla do hloubky a skutečně tak vystavěla svému kraji pomník, jaký si zaslouží. Jednu jedinou výtku mám k dopisům, které sice děj vhodně doplňují a oživují, zároveň ale ve svém profesionálně psaném spisovatelském stylu působí neautenticky. Za obzvlášť důležitý pak považuji doslov autorky, který i méně důvtipné navede na cestu uvědomění (Kéž by!), že „jak plíživě a nenápadně se zlo rodí, jak bývá zprvu obtížně postřehnutelné, jak rychle dokáže rozbujet, když se lidé sveřepě drží jedné jediné pravdy a odmítají byť jen vyslechnout mínění strany druhé…,“ že to stejně platí i dnes a navždy. Historie už několikrát dokázala, že se lidstvo nepoučí, a tak je na uvedené potřeba neustále upozorňovat, učit se, diskutovat… Stejně jako autorka jsem totiž přesvědčena, že se z diskuze rodí poznání.“... celý text
— charlizee

„Zajímavý příběh posazený prý do šumavské přírody, ale mohla by to být jakákoliv jiná, jde zde spíše o příběh. Příčina problému je nejspíš jasná (neničení krajiny), ale třeba se k ní v dalších dílech ještě něco přidá. Líbí se mi vykreslení postav, Edwina je mi líto, jak vše musí zvládat. Místy je autorův jazyk až příliš rozvitý, tak snad to nekazí dojem mladším čtenářům. Přijde mi i super zmínění všech těch možných fantasy příběhů v knihovnách, které mohou být inspirací pro čtenáře, aby si je taky přečetli (většinu z nich jsem četl, třeba Hraničárova učně jsem dřív doslova hltal, možná si ho taky zase zopakuju :)). Fantasy linka na závěr je trochu zvláštní, ale když bude dobře vysvětlena v druhé knize, tak budu spokojen.“... celý text
— Ristridin

„Žádné extra překvapení se po předchozí části nekoná, ale nijak to nevadí. Zázračné dítě, hlavně co se čísel týče, to byl Matt Cannon, který to mírně přepískl na bratrancově rozlučce. A neměl by přátele jaké měl, aby mu z této situace nepomohli. Ianova dobrá kamarádka Sabrina Crossová se svým nestandardním povoláním se přímo nabízí. Musím přiznat, že si mi zde líbila víc, jak v předchozí části, protože se hodně z její povahy a reakcí vysvětlilo. No a postava Jaroda Lanhama si přímo volá o vlastní příběh. Jak jsem zjistila autorka jej měla v plánu, ale zatím s ním není ani na 4. pokus spokojená. Tak snad to jednou klapne.“... celý text
— Kudík

„Jo, docela hezké to bylo. Přečetla jsem to opravdu rychle. Konečně kniha, kdy je tam trochu rozmanitost v oblasti sexu. Je to odvážné, ale mně se to tak líbí. Navíc jsem nemusela čekat čtřečtvrtě knihy až k něčemu dojde.;-) Komu vadí hodně sexu, neměl by sahat po erotické knize. Příběh byl jednoduchý, ale milý. Hudební prostředí je trochu míň klišé než kancelář, ale obojí mě stále baví. Na oddech nepotřebuji nic složitého.“... celý text
— Eliska107107

„Celá série se mi líbila. Z mého pohledu zatím nejlépe napsaná erotika. Nepřečetla jsem toho tolik, ale tohle byly hodně vzrušující knihy a klidně bych se k tomu časem vrátila. Nemám předsudky vůči žádné sexuální orientaci, ale preferuji hetero. Každopádně zde mne zaujal vztah Maxena a Embryho.....libilo se mi to. Bylo to odvážné psaní, ale nebylo to vulgární. Co se týče samotného příběhu, ten snad ani není nutné nějak hodnotit. Chvílemi mi přišlo, že je tam zbytečně moc přemýšlení.;-)“... celý text
— Eliska107107

„Tak. Vlak jede, jede vlak. A já na jízdu v tomhle vlaku jen tak nezapomenu, stejně jako na úžasně svobodomyslnou a otevřenou George Sand s jejím dračím prstenem po babičce, na za života nedoceněnou a často hladovou Boženu Němcovou s havraními vlasy ani na zaslepeně důsledného a neúprosného Johna Rockefellera s jeho ptačíma očima. Nepamatuju si, že bych kdy četla něco podobného. Čokoládová krev je psaná krásným jazykem, postavy, a to zdaleka ne jen tří hlavní, jsou neuvěřitelně plastické a živé, děj se posouvá chvílemi dopředu a pak zase couvá, stejně jako vlak. Přesto je to jasné a srozumitelné. Moc se mi libily "prostřihy" do současnosti a porovnávání situací, možností a postavení žen tehdy a teď, komentování současné literatury i politiky, zřejmá paralela s životem autorky, což dělalo román ještě autentičtější. Opět jsem Radce Denemarkové vděčná za rozšíření obzorů a za neustálé burcovani k přemýšlení. Opravdu výborné čtení! "Matky tohoto světa mají v rukách budoucnost tohoto světa. Stále se udiveně tváří, že o tom nevědí." "Je to touha po neskonalé kráse a dobru, která člověka povznáší z prachu." "...nejhorší v životě je nejistota a nejlepší je těšení."“... celý text
— Renatka11

„Název v člověku evokuje chlad, vlhkost, opuštěnost, samotu. A ačkoliv až v samém závěru knihy se mu dostane osvětlení názvu knihy, ve jmenovaných pocitech si může být jist od prvopočátku čtení. Záhy k nim pak může ještě přihodit ještě smutek, zlobu, nenávist, násilí, bezpráví, mučení a smrt. Tohle vážně není oddechové čtení. Život ale taky není vždy jen procházka růžovou zahradou. A jestli si nebudeme připomínat hrůzy svých dějin, růžová zahrada dneška se může snadno změnit ve spáleniště. Nutno pak především ocenit poněkud netradiční přístup k zachycení osudů protagonistů hrůz komunistické zvůle 50. let a jejich obětí. Klabouchová nechává do celospolečenského dramatu nepochopitelného bezpráví tehdy i desítky let poté vstoupit anděla pomsty. Není na místě polemizovat o řešení tohoto typu, pokud člověk uznává a respektuje právní stát. Jenže k bezpráví může dojít a dochází až příliš snadno. Oceňuji taky inteligentní humor (byť dost černý), podchycení řady známých stěžejních momentů doby minulé, ale i té současné. Člověk zdravý, který není nucen využívat pohostinnosti našich nemocničních zařízení, některé nahozené udičky nechá spadnout. Já však kvitovala přesné zásahy do černého.“... celý text
— Rihatama

„Možejko sepsal skvělou cestu Indickým oceánem, který byl po půl tisíciletí plný dobrodružství, pirátských příběhů, legend a dynamických i pomalých změn. Kniha črtů není vyčerpávající historiografickou syntézou. Je velmi příjemným, dobře plynoucím vyprávěním. Ačkoliv je knize 40 let, na kvalitě obsahu - čtenářsky i faktograficky - nijak neztratila. Autor v úvodu zmiňuje, že pirátství v knize vnímá v širším významu, což mu nepochybně dobře posloužilo pro plynulost vyprávění i vlastní vymezení. Jednoduše řečeno - pirátem je každý, kdo na lodi provádí jakoukoli zlou činnost, bez ohledu na pohnutky. Od konce 15. století do konce 2. světové války čtenář pluje ve vlnách Indického oceánu, setkává se s veleznámými jmény, ale i téměř neznámými příběhy. Od pozadí slavné vlajky Jolly Roger a klasických loupeživých nájezdů, přes objevování nového světa, politicky vedené útoky a obchodu s otroky až po námořní bitvy obou světových válek. Přes malý rozsah je kniha plná velkých dobrodružství i zajímavých poznatků. A tak třeba Vasco de Gama či Cornelis a vůbec Portugalci či Španělé jsou značně kontroverzními námořníky. Ačkoliv pro mě je obecně nejzajímavější pojednávající o zlatém věku pirátství během 17.-18. století, Možejko mě velmi zaujal i tím pirátstvím válečným. Je zajímavé, že Němci do Indického oceánu zasáhli právě při největších válkách. Především příběh lodi Königsberg. Jak řečeno, Pod pirátskou vlajkou není vyčerpávající vědeckou knihou. Je skvělou doplňkovou četbou k problematice. Nabízí velká i malé pirátská dobrodružství v Indickém oceánu napříč dějinami. Povětšinou se jedná o ty méně známé příběhy. Kdo je do problematiky hluboce ponořen, pro něj Možejko patrně nepřinese mnoho nového. Kdo se chce s piráty jižních moří teprve potkat, pak pro něj Možejko nabízí velmi příjemnou okružní jízdu.“... celý text
— Kozel

„Po 4 letech jsem se vrátil k této sérii a přečetl jsem si už 16 díl. Jako obvykle jsem od autora dostal příděl informací o bojích a milostných pletkách nesmrtelného Richarda Sharpa. Autor vychází z historických událostí a na jejich základě vždy vystaví příběh svého hrdiny. Své řemeslo dokonale ovládá, při čtení se vždy pobavím a těším se na další příběhy.“... celý text
— Bedřich63

„Opět přečteno díky Výzvě. Víc se mi líbilo zpracování kdyby si Nela to dítě nechala. Tam bylo všechno popsáno tak uvěřitelně, že jsem Richarda začala nenávidět. Druhé kdyby, kde šla Nela na přerušení, bylo takové neučesané. Nebylo to nezajímavé, ale tak nějak to nebylo úplně ono. V obou Kdyby byly společné osudy, setkání se stejnými lidmi, dokonce i stejný Richardův konec. Jen k tomu došlo jinde a jiným způsobem. Trochu trapný mi přišla výměna rolí, kdy si Nela v prvním Kdyby a Richard ve druhém Kdyby vydělávali jako kurýři. Jako celek je to čtivý a kdo se chce nas.rat nad bezmocí Nely v boji s prominentní rodinkou a která udělá pro svoje dítě tu největší chybu, tomu doporučuji první Kdyby. A ještě by mě zajímal osud Martina / Martiny...“... celý text
— Ísačop

„Jednak už strašně starý a překonaný, jednak strašně moc obkecává to co se dá říct snadno a jasně. Nahuštěný, blbě se čte. Nevim, tohle jsou snad věci co jsou každýmu jasný, jako zastavte se a klidně dýchejte atd.“... celý text
— DominaCZ

„4 povídky, každá jiná. A ze všech na mě silně dýchla atmosféra.“
— Hobitka

„Myslela jsem že to bude odpovídat anotaci, ale ono je tam tuna příběhů vesnických buranů okolo takže ne, pruda.“
— DominaCZ

„Velmi úspěšného prvního dílu?? To kde jako?? Děs, bliju ještě teď.“
— DominaCZ

„Tohle bylo tak milé čtení. Nemusíte vědět nic o šachách a stejně vás kniha zaujme. Řešilo se zde i rodinné drama hlavní hrdinky a nejen romantická linka, což za mě má příběh plusové body. Těšila jsem na poslední šachový turnaj, který byl teda dost useknutý a musíte si konec domyslet.“... celý text
— Magdyla.8

„Ty recenze vzadu si napsal sám co... Smát se?? A čemu jako?? Tý změti co působí jako deníček dvanáctky?? Hnůj neskutečnej. A proč furt atakuje matku jsem nepochopila.“... celý text
— DominaCZ

„Silný příběh ženy, možná spíš žen, které tolik ovlivnili jejich muži. Otcové, milenci, manželé, synové. O darech a obětech. Příběh o broskvích, o půdě a jejich darech. O řece, která se klikatí údolím a vine se celým příběhem, sbírá drobné kousky života a směřuje s nimi k protnutí blízkých osudů. Napsáno tak bravurně, že někdy zapomínáme, že je to jen příběh z knihy. "Krajiny našeho mládí nás utvářejí a my si je neseme v sobě. Opředené vším, co nám daly a vzaly, zůstávají součástí toho, čím se stáváme. Země vydrží, pokud musí, zbaví se lidské hlouposti, pokud to dokáže, zotaví se a jde dál. "“... celý text
— Clara_C

„Začátek se trochu táhnul, ale od třetiny je to prvotřídní bondovka. To samozřejmě také znamená, že hrdina je naprosto neomylný, prvotřídně bdělý a schopný a zručný, v jeho případě ani nepotřebuje typickou střelnou či bodnou zbraň, stačí mu vlastní ruce a nohy anebo cokoli nevinného v dosahu. A dovede se ve svých 26 letech takto "ohánět" ve všech směrech i v pro něj novém špionážním prostředí plném samých neznámých. Však jsme také v jihovýchodní Asii začátku 50. let: Maova Čína, francouzská Indočína, silné protikomunistické zájmy Američanů v oblasti jako nových figurek na šachovnici (nebo černo-bílých kamenů neskutečně složité hry go) a samozřejmě silně prokomunistických Sovětů. Prodej zbraní a vyzbrojování jedné z mnoha stran místních konfliktů, pěstování a pašování opia (ideální trasa pro některé postavy: z Asie šup do Marseille a opracované jako heroin pak šup na trh do New Yorku...). Hrdina si porozumí s kdekým, najde i nečekaného přítele (mrňavého nepohledného Belgičana!) a nevyhnutelně i lásku, pomáhá mu jazyková vybavenost a šibumi (jestli/kdy dospěl k satori, to není do konce úplně zřejmé, i když ví, kam se bude jeho život a kroky ubírat - nicméně je pomsta tím správným směrem a cílem?). Moc pěkné vylíčení míst a jejich atmosféry, zejména tehdejšího Pekingu a Saigonu, což vše hrdina ještě srovnává se Šanghají svého dětství, případně Tokiem jeho dospělosti. Jihočínské hory a řeka Mekong ve svém zárodku (a peřejích) dokreslují tamní reálie. Šibumi jsem četla dávno a nebyl to pro mne primárně špionážní thriller, Satori jím je a nikdy se netváří jinak. Kdyby autor napsal svůj román s podobným hrdinou, a nepřiznal by jistou návaznost na Hela, určitě by ho čtenáři za to pranýřovali, teď ho zase spíš kárají za to, že to není Šibumi 2 - není a nemůže být, ale samo o sobě je to velmi dobrý napínavý bondovský špionážní thriller z 50. let. A jako takový jej hodnotím 85%.“... celý text
— soukroma

„Když malý Ashton osiri, služebná Sita se ujímá úkolu, kterým ji pověřil jeho umírající otec : Odevzdat chlapce anglické komunitě. Ale píše se rok 1857 a v Britské Indii vypuklo povstání sipahiu. Sita se raději rozhodne vydávat chlapce za svého. Malý Ash je vychováván jako Ind, ale později je navzdory svému přesvědčení nucen vrátit se do Anglie. Řízením osudu se vrací do Indie jako britský důstojník a shodou okolností se po letech setkává se svou přítelkyni z dětství, princeznou Andzali. Ani ta to nemá lehké : Její matka měla ruskou krev, a to se v tehdejší indické vysoké společnosti neodpouští. Navíc se zdá pro Ashe již ztracena : Rozhodla se následovat svou mladší sestru do Bithoru a stát se druhou manželkou tamního vládce...... Dávám čtyři hvězdičky.“... celý text
— Nofar197

„Kniha na mě působila jako psychothriller a některé zvraty jsem očekávala. I přesto byl příběh velmi zajímavý, kde se dialogy hlavních hrdinek mezi sebou proplétají a vlastně nevíte komu fandit a kdo je vám nesympatický.“... celý text
— Magdyla.8