Nejnovější komentáře

„Na rozdíl od jiných mně návraty do Kimina dětství nevadily, právě naopak. Protože jsem nečetla první díly série, pomáhá to odhalovat, proč je Kim taková, jaká je. Takže tohle byl velmi zajímavý díl. Ovšem knihy se trochu opakují jakoby stále podle stejné šablony. A stále víc vnímám podobnost se sérií o Evě Dallasové, i když jejích kvalit nedosahují.“... celý text
— mariva

„Velice zajímavá kniha,která pojednává o nemoci o které jsem nic nevěděla. Od této chvíle už vím ,jak velice je to složitá nemoc. Autorce moc děkuji.“
— anezur33

„Super kniha na letní odlehčení.“
— anezur33

„Od fiaska, kterým pro mě byla kniha Vrány zpracovávající velmi podobné téma, jsem si od podobných příběhů dal dlouhou pauzu. Tři sestry mě ale zaujaly jednak díky tomu, že se tento hrozný příběh opravdu stal, a jednak kvůli vlastním zkušenostem autorky, které měla do knihy promítnout. Celá kniha je zpracována velmi zajímavě. Nesoustředí se pouze na tyto dva osamocené případy, ale zachycuje celkovou problematiku v myšlení Ruska. V tom mně přišla nejpřínosnější. Asi nikdo z nás nemá o Ruské mentalitě přehnané iluze, ale že se na poli domácího násilí dějí až taková zvěrstva (kdy policie zcela záměrně nehodlá nikomu pomoct), je příšerné. Vše vám vysvětlí staré ruské přísloví: „Bije tě? Tak to tě miluje!“. Příběh 3 sester je zpracován velmi dobře. Autorka šla do největších podrobností a odkáže vás na několik dalších zdrojů. Ačkoliv to nebude znít dobře, tak mě úplně nenadchl její osobní příběh, protože se zase vrátil do problematiky, kterou mám i s již zmíněnou knihou vrány. Autorka zpracuje vlastní zkušenost a je jen obdivuhodné, že se s ní dokázala svěřit, na druhou stranu ji předala jen velmi povrchově. Nic hlubšího se z ní nedozvíte. A když přičteme ještě autorčiny další náhodné vsuvky z jejího života v Rusku, musím říct, že mi to přišlo vedle příběhu tří sester jen rušivé. To je také důvod, proč jsem knize strhl na hodnocení. Jedná se ale o povedený počin a pokud vás zajímá, jak strašně to v Rusku na tomto poli nefunguje, určitě vám její čtení doporučuji.“... celý text
— Sigurd_Lesandi

„Ke knize od autora jsem sáhla po mnoha letech, abych zjistila, že můj dnešní pohled na svět a názory se velmi odchýlily od názorů spisovatele.“
— MirrorIsis

„Tuto knihu jsem si užila, cestování po mé oblíbené Skandinávii s krásnými výhledy mě nadchlo. Na Lofotech jsem sice strávila jen pár dní, ale ty prudké kopce si moc dobře pamatuji. A líbil se mi i styl psaní, takový bez příkras, jak to Lucka a Marvel cítí. Už se chystám na další autorčinu knihu.“... celý text
— Bubo19

„Pojízdná čajovna splněných snů je zajímavý příběh Rosie, která ztroskotané manželství vyměnila za „kočovný život“ v obytném autě plným voňavého čaje dobrot, a ještě našla přátelství Arie spolu s jejími knihami. Na závěr nás čeká poučení ..., jaké? Přečtěte si sami. Doporučuji a dávám 4 hvězdy.“... celý text
— knihovniceS

„Moc hezký příběh“
— Ludmila91

„Detektivka, kterou nechci zatracovat, ani vyzvedávat do výšin. Hlavní hrdina komisařka Frankie má za sebou hrůzu, z které se sotva psychicky i fyzicky dostala, a už znovu má na hřbetu vyšetřování smrti. Jenže to není sebevražda. A rozhodně mrtvá žena tajila spoustu o sobě. Komisařce se do toho stále plete i starý případ. Je tu skvělý vyšetřovací tým, každou chvíli jiný možný vrah. Nezůstane jen u jedné oběti. Případ, kdy se karty rychle obrací a před čtenáři se ukazuje manipulace nevinných, sex ne pro každého a hlavně touha ovládat druhé. I tak zkusím další díl.“... celý text
— moudivlacek

„Hluboce nesympatický a těžce samolibý Herlock Sholmes versus vtipný a nápaditý lupič-gentleman. Hádejte, komu budete držet palce. Autor mu je drží taky, od začátku knihy je to jasné. A k tomu je tu spousta temných koutů, tajných úkrytů a chodeb, prostě secese jako vyšitá.“... celý text
— jungwirth5318

„Napínavý thriller pro ženy, přečetla jsem během jednoho dne a se zatajeným dechem.“
— Radka1911

„P. C. Cast & Kristin Cast - Škola noci 2 - Zradená Počet strán: 272 Vydavateľstvo: @vydavatelstvo_ikar Žáner: #yafantasy Druhá časť Škola noci. Na čo sme prišli v tejto casti? Zoey nie je neviniatko, to teda nie Heath, Erik a Loren... Dievča zlaté brzdi Zoey a jej partia najbližších spolu prežijú prvý obrad Dcer temnoty a zistia, že spojenie zo živlami nema len Zoey. Afrodita nie je až taka mrcha ako sa na prvý pohľad zdá. A Neferet? Na čo prišla Zoey v spojitosti s ňou? Táto časť nás opäť posunula o mesiac dopredu, Zoey ako nová vodkyňa dcer temnoty má starostí vyše hlavy, chystanie obradu a uvažuje nad novým fungovaním školskej rady na škole aby zabránila šikane. Do toho starosť o babku a nove spojenie s Heathom. A jedno veľké A to najdôležitejšie to čo si myslela, že vidí duchov vôbec nie je tak ako si myslela, záverečný boj bol opäť výborný a hlavne išlo opäť o životy jej milovaných. Za aktivne #spolocnecitanie ďakujem Petra Turnová Lucia Tomková Magda Raszková Lucia Štrbová #recenzieTerka #kniznarecenzia #skbookstagram #milujemeknihy2 #skolanoci #houseofnightseries Obsah: Zradená je druhým pokračovaním série Škola noci. Upírske mláďa Zoey Redbirdová si už zvykla na život v Škole noci a vyrovnala sa s nezvyčajnou mocou, ktorú dostala od bohyne Nyx. Stala sa vodkyňou Dcér tmy, najväčšmi ju však teší, že si našla skutočných a oddaných priateľov, a napriek pokusu nevlastného otca a matky verejne ju ponížiť si získala aj úctu profesorov i veľkňažky Neferet. Konečne má pocit, že niekam patrí. Dokonca má chlapca... a možno aj dvoch... Vtedy sa nájdu telá dvoch zavraždených chlapcov a stopy vedú do Školy noci. Zoey cíti, že niečo nie je v poriadku. Zrazu je toho na ňu priveľa – prvý obrad, ktorý povedie ako vodkyňa Dcér tmy, omamné zakázané flirtovanie, ktoré jej komplikuje život, a smrť v Škole noci. To všetko ju zasiahne naraz, ale musí to ísť bokom a Zoey hľadá odvahu i silu postaviť sa zoči-voči zrade a využiť svoju nevšednú moc na záchranu blízkych.“... celý text
— TerkinKnižnySve

„Knihu jsem četla na Čtenářskou výzvu a musím říct, že jsem mile překvapená. Jako těžký romantik ovšem protestuji proti z mého pohledu dosti rychlé změně Eugeniiných citů, ale co jako... ;-) Každopádně mohu doporučit, i jako knihu odehrávající se během války.“... celý text
— Netopyr07

„U kamarádky jsem v knihovně sáhla po knize, kterou jsem již dříve četla. Občas to dělám a srovnávám pocity. Fascinovala mě stejně jako tehdy. Úžasný a hlavně nadčasový román. Bohužel mi připadá, že k tomu, o čem se tu píše se blížíme mílovými kroky ...“... celý text
— Belanna

„Bohužel musím říct, že mne básně jedné z nejznámějších amerických spisovatelek moc nenadchly. Knihu jsem měla jak v češtině tak v angličtině - aspoň jsem měla možnost porovnat oba jazyky a smysl. Ale ani to mě nepřesvědčilo. Snad další dílo "Pod skleněným zvonem" pochopím lépe.“... celý text
— Aliet22

„Pohádky s trochu drsnějšími konci, než jsme na to v českých luzích a hájích zvyklí. Německé pohádky si spojujeme nejčastěji s bratry Grimmovými, kteří taky pro usekané končetiny a mrtvé děti nešli daleko. Spoustu pohádek z téhle knihy známe i u nás, jen někdy dopadají úplně jinak. Co mě na knize mrzí jsou obrázky vytvořené AI. Některé vypadají fajn, ale spousta z nich, když se na ně člověk podívá pořádně, tak je nefunkční a ošklivá.“... celý text
— KadetJaina

„Tak takhle kniha se mi těžko hodnotí. Na jednu stranu se to četlo moc dobře, děj také utíkal, ale mé pocity ohledně Celaeny jsou smíšené. Přestože je vykreslováná jako ta nejkrutější vražedkyně, chová se po většinu času jako rozmazlený spratek, kterého zajímají jen pěkné šaty a místní princátko, což mi k sobě moc nejde. No, zatím ji teda hodnotím jako krajně nesympatickou postavu, tak snad se to v dalších dílech zlepší.“... celý text
— apq

„Po 55ti letech se vracím k této knize. Nedojímá mě už ani tak zmařená láska Jordana a Marie, zato si velmi silněji uvědomuji, komu zvoní hrana – což je motto knihy. Zvoní tobě, tedy mně a vám všem. Válka je kurva, zazní z úst románové postavy a vy si uvědomíte, jaké krutosti se dějí. A vlastně je to celé zbytečné, jako ta jakoby ofenzíva, která je jen dalším omylem této války. Hemingway nemohl přehlédnout sovětské čistky v povstaleckých řadách, kdy ve jménu ideologie a „opravdového“ komunismu vraždili rudí komisaři své spolubojovníky, anarchisty a trockisty. Vlastně ani hlavní hrdina nebyl žádný komunista. A zcela správně je zde napsáno: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. V knize se objevuje řada Hemigwayových přátel a známých. Tak např. Maria nese jméno zdravotní sestry, kterou potkal v roce 1938 u Matará. Robert Jordan měl některé rysy majora Roberta Merrimana z 15. brigády. Pilar se jmenuje po Hemingwayově jachtě. 32. kapitola je pak cynickým intermezzem, v kterém ukazuje svůj hněv, který cítil k oběma bojujícím stranám. Té ideologie na něj bylo opravdu moc. Stále živý válečný příběh. Ty občanské války jsou nejhorší… Za jak dlouho se dá prožít celý život? Děj se odehrává v 68 hodinách a Robert Jordan leží na borovém jehličí jako na jejím začátku...“... celý text
— Pablo70

„Skvěle napsaná kniha se zajímavým dějem. Líbilo se mi pasáže s Raymondem, ale to co mě zarazilo byl samotný konec knihy. Stojí za přečtení.“
— Vendula39

„Tuto knihu jsou si vyhlídl když byla vydána, ale dostal jsem se k ní až mnohem později a následně při čtení jsem se nemohl prokousat do konce. Příběh pěkný, ani mi nepřišlo že by měla “hluchá místa, ale napsáno to bylo prostě nudně“... celý text
— kazatell

„Zajímavá kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Nedokážu si dost dobře představit, jaké by to bylo, kdybych měla mít takovou dceru jako Hanna. Ale věřím, že tady hodně záleží na výchově a přístupu k dítěti. Proto bylo i chování matky divné a pro mne nepochopitelné. Kniha mě ale zaujala a byla dobře napsaná, jen ten konec mohl být jiný, takový víc dovysvětlený.“... celý text
— m_martina

„Tak ten konec?! Wow. Luxusní kniha. Přečteno jedním dechem. Doporučuji.“
— TerezaJágrová

„Řádění ztělesněného démona, všemi obdivovaný Harry Hole a dokazování jednoho poněkud zvláštního vědeckého výzkumu. To je spojnice se kterou přichází Žízeň, už jedenáctý díl v řadě. Musí být náročné stále vymýšlet něco nového a na vzrůstající četnosti sériových vrahů v Norsku je znát, že překonávání sama sebe také není jen tak. Nesbova řada o Harry Holeovi je kvalitou pořád někde na vrcholu současné krimi, ale připadá mi, že série už vyzrála a otázkou je, co přijde teď? Jakmile začne příběh víc upadat do nostalgie, je to pro mě známka, že spíš začíná přezrávat.“... celý text
— Haloon

„Německý autor Oswald Spengler, známý (a přitom spíše zapomenutý) především svým monumentálním 'Untergang des Abendlandes' se ve sbírce esejí 'Pesimismus? – a další úvahy' vyslovuje k několika tématům (texty jsou většinou přednášky z let 1921-1936), v úvodním textu 'Pesimismus?' víceméně obhajuje/vysvětluje svoji pozici z výše zmíněné publikace, snaží se být přesným ve formulaci. Líbila se mi druhá esej o Nietzschem a Goetheovi "Nespočetné množství Němců bude Goetha uctívat, žít s ním, pozvedat se s ním, ale on je nepromění. Nietzscheho vliv proměňuje, protože melodie jeho pohledu jím samým neskončila. Romantické myšlení je nekonečné, co do formy občas, co do myšlenky vždy. Chopí se stále nových oblastí, pohltí je, nebo přetaví." Další dvě eseje stejný zájem nevyvolaly (Stáří amerických kultur, Bojový vůz), ačkoliv i předtím mě Spengler zaujal hloubkou svých znalostí, antických řeckých jmen, o kterých jsem nikdy neslyšel, nebo německých OG filozofů, o kterých jsem sice slyšel (Schopenhauer, Hegel), ale prokousávat se jejich texty se mi doposud nechce. OS je ten typ autora, kde, pokud ho chcete pochopit plně, stálo by vás to desítky dalších knih a času. Je to hutné, ale ne překombinované, dá se tomu rozumět... a je na vás jak moc to chcete pochytit. K autorům jako tenhle mě láká ta prorocká vize z minulosti, směrem k dnešní současnosti/budoucnosti, protože dnešní doba příliš nepřeje skutečným myslitelům, lidi konzumují a hádají se o slupky, přemýšlí jestli budou mít to či ono pohlaví, jestli je horší levá nebo pravá, do hlavy se vám valí content kam se podíváte a tak si říkáte, nebyl tady už dřív někdo, kdo věděl a řekl něco, co tu zůstalo, jako odpověď... někdo, kdo byl prostě "ahead" a tak se začnete vracet zpátky a zjistíte, že je tu hodně, co se dá učit o dnešku. Spegel sice poněkud sráží hodnotu umění, ale jeho pojetí historie je i z tohohle mála zajímavé, jinak bych se asi po probuzení nezasekl a nedal z fleku šedesát stran jeho textů. Snažím se pochytit a obohatit, co se svou úrovní dávám. Zajímavou odpovědí je poslední, velmi krátká, spíše než esej, jen odpověď, na to, zda je možný světový mír: "Na otázku, zda bude někdy možný světový mír, může odpovědět jen znalec světových dějin. Být znalcem světových dějin však znamená znát lidi podle toho, jací byli a vždy budou. Většina lidí nikdy nepochopí, že veliký rozdíl spočívá v tom, zda o budoucích dějinách uvažujeme podle toho, jaké budou nebo jaké bychom je chtěli mít. Mír je přáním, válka faktem a lidské dějiny se nikdy nestaraly o lidská přání a ideály. Život je bojem mezi rostlinami, zvířaty a lidmi, bojem mezi jednotlivci, společenskými třídami, národy a státy, ať už se odehrává v hospodářské, sociální, politické či vojenské formě. Je to boj o moc, o prosazení vlastní vůle, výhody nebo vlastního názoru na to, co je užitečné a oprávněné, a pokud selžou ostatní prostředky, člověk se vždy chopí toho posledního, totiž násilí. Jednotlivce, který používá násilí, můžeme nazývat zločincem, třídu považovat za revoluční či za vlastizrádce, národ za krvežíznivý, ale na věci to nic nemění. Dnešní světový komunismus má své války za povstání, koloniální říše za pacifikaci cizích národů, a pokud by byl svět jednotným státem, nazývaly by se války povstáními. To vše jsou jen rozdíly ve slovech. Nebezpečným faktem je, že dnes mluví o světovém míru jen bílé národy. Dokud tak mluví jednotliví myslitelé a idealisté - mluvili tak ve všech dobách -, nemá to účinek. Pokud se však stanou celé národy pacifistickými, jde o symptom sešlosti věkem. Nejedná se o silné a nepotřebované rasy, ale o zřeknutí se budoucnosti, neboť pacifistický ideál znamená konečná stav, který je v rozporu se skutečností života. Války budou do té doby, dokud bude existovat lidský vývoj. Kdyby se však bílé národy unavily válkou natolik, že by je k ní vlády již za žádných okolností nepřiměly, stal by se svět obětí barevných, jako římská říše padla za oběť Germánům. Pacifismus znamená přenechat panství rozeným nepacifistům, mezi nimiž budou vždy i bílí, dobrodruzi, dobyvatelé, nadlidé, kteří, jakmile uspějí, naleznou příznivce. Pokud by dnes došlo v Asii k velkému povstání proti bílým, připojilo by se k němu bezpočet bílých, protože je omrzel život v míru. Pacifismus zůstane ideálem, válka faktem, a pokud se bílé národy odhodlají nevést již žádnou válku, udělají to ty barevné a stanou se vládci světa." -Oswald Spengler, 1936“... celý text
— JP

„Tuhle pohádku miluju i jako dospělá, i když film je film. Ten je asi o něco lepší díky hereckým výkonům.“
— mia.com

„Příběh o ženách,které pomohly jedné mamince se synkem uprchnout z okupované Francie.Příběh Elaine byl napínavější,protože byla zapojená do odboje,ale svoji napínavost měl i příběh o Avě.Pěkný příběh.“... celý text
— Szilvia1

„Jedna z klasických disneyovek, kterou jsem měla ráda.“
— mia.com

„Četla jsem jako dítko a moc se mi pohádky líbily.“
— mia.com

„Časy, kdy jsme s kámoškou byly na druhém stupni a chodily do místní knihovny na Lanczovou a milovaly jsme všechny její knihy, na které jsme byly ještě moc mladé.“... celý text
— mia.com

„Časy, kdy jsme s kámoškou byly na druhém stupni a chodily do místní knihovny na Lanczovou a milovaly jsme všechny její knihy, na které jsme byly ještě moc mladé.“... celý text
— mia.com