Nejnovější komentáře

„Majoru Sharpovi je čest dražší, než jeho život nebo postavení. A jeho čest ho tak přivede do řady problémů ohrožujících obojí. V tomhle díle si tak vychutnáte Sharpovy problémy ve velkém. Až na posledních 50 stranách se pak dočkáte také jedné velké bitvy. Seržanta Hakeswilla pak na postu nemesis vystřídává francouzský důstojník major Ducos, který se poprvé představil v Sharpově nepříteli. Sharpe pak v tomhle díle jde od jednoho průšvihu ke druhému, jakobyho opustilo jeho pověstné štěstí.“... celý text
— Hadati

„Válka ve Španělsku se chýlí ke konci, aby se přesunula na území Francie. Sharpův batalion však trpí nedostatkem nových rekrutů. Sharpe se tak se seržantem Harperem vydává do Londýna, aby zjistil, kam se mu ztratily jeho posily. Setká se však s korupcí na nejvyšších místech, kdy marně hledá druhý batalion, u kterého se zdá, že existuje jen na papíře. Ale nebyl by to Sharpe, aby se do toho nevrhnul po hlavě bez ohledu na možné následky. A tak si jen říkáte, zda to pro Sharpea dopadne dobře, nebo zda bude opět degradován, nebo ještě něco horšího. Pokud dáváte přednost bitvám před Sharpovými eskapádami, tak tady se dočkáte jediné kratší bitvy jen v epilogu.“... celý text
— Hadati

„Druhý díl je lepší, než ten první. Dylan už zde není tolik pod vlivem démona, ať už je či není skutečný. To ale neznamená, že by se vzdal svého vraždění. Dylan totiž zjistí, že není dobré naštvat mafii, která hledá své nepřátele tak dlouho, dokud je nenajde. A tak mu nezbývá, než si to s mafií, která mu pomalu šlape na paty, nadobro vyřídit.“... celý text
— Hadati

„Rychlá jednohubka ze světa Cyberpunku v tom správném stylu, kdy hlavní postavou je žena v pokročilém věku, která doufala, že prokleté město nechala již dávno za sebou. Jenže její minulost ji nakonec stejně zase dojde a ona se musí do Night City opět vrátit, aby vyrovnala staré i nové účty. Kromě prostředí tu ze hry moc neuvidíte. Příběh se točí kolem gangu Valentinos, ale kromě jedné postavy jsem si nevšiml, že by se v komiksu objevily nějaké další známé postavy.“... celý text
— Hadati

„Já se tedy přidám k těm, kterým se kniha líbila. Udržovala mě v napětí celou dobu, nemohla jsem se odtrhnout a hltala každou stránku, abych se dozvěděla, co bude dál. Líbilo se mi, jak se postavy a můj názor na ně proměňovaly během příběhu. Na začátku jsem měla jasný názor, kdo je dobrý a kdo špatný, ale to se pak hodně měnilo. Tak jako v životě, nikdo prostě není jen černý nebo bílý... Pravda je, že některé složité situace se vyřešily jako lusknutím prstu a hrdinové je nechali za sebou jakoby nic a často i ke spokojenosti (nebo možná odevzdanosti) všech. Nebránilo mi to ale v tom užívat si knihu dál... Konec je na můj vkus hodně otevřený. Ale budiž. Každopádně to znamená, že kdyby mělo někdy vyjít pokračování, určitě po něm sáhnu. Děkuji za zážitek!“... celý text
— Marfulka007

„Úpící pomník nebývalého rozsahu a hloubky sovětských represí a vězeňského života. Solženicyn sepisoval dílo deset let a komplexně v něm vylíčil cestu od zatčení přes vyšetřování, vazbu, transport, tábor a vyhnanství. Pozastavuje se nad množstvím jevů s těmito obdobími a situacemi spjatými: - Zatčení, moment odvedení - Zákonodárství s jeho absurditou a pokrytectvím - Udavačství - Rozjímá nad vězeňským životem, bídou, útlakem i snášením onoho útlaku - Mučení - Přežívání a morálka v daných podmínkách - Pravověrní (uvěznění zapřísáhlí komunisté) - Etnografie muklů - Mezipohlavní vztahy v táborech, sex a těhotenství - Hladovky, útěky a vzpoury - Propouštění, proces osvobození Solža samozřejmě nepojednává jen o své zkušenosti, nýbrž všechny tyto části doplňuje popisem osudů a zkušeností dalších vězňů/muklů, které během dekád vyslechnul či vypátral v archivech. Souostroví Gulag je zkrátka dílo, které by měl každý přelouskat, aby si věci náležitě zarámoval. Osobně se mi protiví takové ty zhýčkané zápaďačky, které se brání všemu negativnímu, protože je to nepříjemné a věnují přehnanou pozornost různým zkrášlovacím a kosmetickým prostředkům. Aby si ale přečetli Souostroví Gulag, to ne... Sic mě otravuje jejich naivita, tak je nepovažuji za toliko problematické jako ty hysterické omezence, kteří ve své zpovykanosti nazývají režimy západních zemí "novou totalitou" (Babiš) nebo "demokratickým fašismem" (dezolát v komentech na FB), protože nemůžou zcela beztrestně projevovat svou zhovadilost. Taková individua poznamenávají, že "Orwell se v hrobě obrací", když zjistí, že nemohou beztrestně podporovat třeba Wágnerovce během současné války na Ukrajině (k Ukrajině se autor taky vyjádří). Tohle nesoudné rámování a zcestné užívání pojmů považuji za nechutné a opovrženíhodné, protože to znehodnocuje vážnost toho, co se dělo ve 20. století (nejen) v SSSR. Ovšem žě i demokratický režim v sobě nese jistou míru autoritářství, protože každý režim má nějaké vynucovací prostředky k tomu, aby udržel svůj řád. Ta svoboda se relativně bezpečně realizovat v demokratických společenstvích není zadarmo - žádá si nějakou míru zodpovědnosti. Zpovykané lůze by každopádně prospělo, kdyby nazřeli, jak ta skutečná totalita vypadá. Už jenom ten začátek množstvím výpovědí vpravdě ukazuje, co to ty velké čistky let 30. vlastně byly. Přijde mi, že v sovětském vyvraždování se hodně projevoval onen ruský cynismus a neúcta k lidskému životu. Nejen, že museli být popravování ti, kteří se režimu nehodili, nýbrž byli popravováni i mnozí ti, pro něž ani sama Čeka nenacházela hned dobrého důvodu (nechala je ale napsat nějakou stať na nějaké téma s tím, že ono už se tam něco najde). Šlo o to, vykázat činnost. Paranoidní Stalin by asi neuvěřil, že se někde nedějí spiknutí, takže byli odsuzováni lidi třeba jen pro to, aby se naplnily tabulky, aby tajní prokázali svou oddanost a píli... Šlo o vykonstruované monstrprocesy, při nichž byla přiznání vynucena nejrůznějším mučením. Celé je to tak absurdní, ale Solženicyn to sepsal s takovou smířlivou tíží a fundovaností, že na čtenáře dýchá spíše tragika z toho, kolik dobrých lidí ten cynický ruský totalitní režim pozřel. Kolik potenciálu byla zardoušeno. Napadalo mě také, že v těch Gulazích musela být docela zajímavá skladba lidí. Kriminálníci a političtí. Zločinci a inteligence. Autor četněkrát sděluje, že bažil po tom se každého na vše vyptat. I proto je jeho dílo tak jímavé. Přesto jsem byl ale i několikrát pobaven, protože Solženicyn píše, jakoby se s tím životem mukla zcela sžil a dokonce si ho i oblíbil. V jeden moment se Solža třeba rozplývá nad oslovem "ostrok". Dokáže však vystihnout absurditu, která má i humorný rozměr. Jindy mě pobaví, jak autor vyjádřil myšlenku nebo jakými slovy vylíčil situaci. Myslím, že my tady v Evropě máme tu představu, že zlo je symbolizováno německým nacismem a ztělesňováno Hitlerem, ale nyní se mi potvrzuje, že bolševický socialismus je ještě zhoubnější. Ponechme teď stranou, že zlo a dobro jsou do značné míry konstrukty, které používáme dost relativně - ovšem pokud za zlé lze něco označit, tak zhoubné režimy, které favorizují zabedněné omezence, demagogy a šíří nespravedlnost, lži i neštěstí kamkoliv jim je dovoleno vkročit. Otázka, který z těchto dvou režimů byl horší, je lehce pofidérní. Můžeme říci, že oba režimy byly stejně zlé, protože byly utvářeny stejnými znaky zpátečnictví a útlaku... Jen tyto parametry byly trochu jinak zacílené a měly trochu jinou výkonnost. Němci jsou pracovití, takže když se pustili do vyvražďování, tak byli dost efektivní, ale tisíciletá Třetí říše trvala jen 12 let, tak v celkových počtech zůstává pozadu. Sovětský socialismus/komunismus trval skoro 70 let, než se vyčerpal a zhroutil. Ovšem zdá se mi, že nacistické Německo mělo aspoň nějaký "pozitivní" program (jakkoliv byl zcestný); čistota rasy, jistá podoba Evropy... Sovětský socialismus (symbolizovaný hlavně Stalinem, ve funkci 1922-1952) se sice zaštiťoval komunistickou utopií, ale reálně šlo jen o to, aby se Bolševici dostali se k moci, okradli ostatní a sloužili jen vlastním mrzkým zájmům. V praxi byl nově nastolený režim protkán oním slavným ruským cynismem a nihilismem. - Ten můžeme pozorovat i dnes, když jsou Rusáci vtaženi do agresivní války na Ukrajině, do Putinových imperiálních choutek a namísto toho, aby vzdorovali, tak se podřídí, ochotně umíraj a tvrdí, že nakonec vyhrajou, protože "nás je mnoho". Vzhledem k tomu, že Rusku se furt sere do díry v zemi, nic moc dobrého je tam nečeká a Západu jsou pro smích, tak jisté potěšení lze alespoň načerpat ze škodolibé činnosti. Spokojenost je relativní. Je to otázka zarámování; Než aby Rus bojoval za ušlechtilejší podobu vlastní země, tak bude radši škodit ostatním. Pokud se budou mít všichni na hovno jako on, tak on se bude mít lépe, ačkoliv si sám nijak nepolepší.“... celý text
— Klajnik

„Před panem překladatelem opravdu smekám. Čeština je krásný a bohatý jazyk. Rostenova jazyková kreativita je stále parádní. To se musí nechat. Logika pana Kaplana je pořád kouzelná a je skvělým lékem na špatnou náladu a na sychravé počasí.“... celý text
— RMarkéta

„Pěkná kniha, dobře se četla, ale konec je hodně ošizený a useknutý.“
— hrosik3

„Jedna z nejlepších knih od p. Žambocha, jen ten konec by mohl být víc podrobnější, přišel mi moc uspěchanej.“
— MichalHoráček

„Tak tento díl je skvělý! Skvělý! Skvělý!“
— Peetullka

„Hmmm, Shustermana mam rada a precetla jsem od nej vse. Koseni me zatim bavilo nejmin. Nejsem povidkovy typ. Potrebuji si k postavam vybudovat vztah a to se mi u povidek povede v okamziku, kdy pribeh konci a pak je treba se zacitat znovu a znovu. Kniha je opet kvalitne a chytre napsana, napady dobre, ale cist me to vetsinu casu nebavilo :(“... celý text
— hlupec

„Mě kniha bavila. Líbilo se mi,jak se postupně odkrývaly charaktery přátel,jak vše pomalu začalo dostávat smysl. Že začátku jsem měla trošku problém orientovat se v tom kdo je kdo, kdo patří ke komu ale postupně jsem se do toho dostala. Bylo to trošku odflaknute, hlavně Hetter a Doug, zápletka s Ianem pro mě byla zbytečně navíc,ale jako celek to hodnotím kladně.“... celý text
— escapelle

„Kriminalka socialistickeho obdobia je subzaner, ktory musel zakonite podlahnut ideologickej uprave a ma svoje zakonitosti a znaky. Ale je to nase dedicstvo ku ktoremu sa s oblubou vraciame. Je to skratka nase retro, asi ako cokoladove figurky na vianocny stromcek, alebo starkyn stary mixer ktory este nevyhodime lebo stale funguje. No, ku knihe. Po rozcitani som sa potesil, pretoze som objavil starsieho bratranca Otu Finka. Doslova ano, rovnaky styl, naznaky humoru, v prvej osobe rozpravany pribeh, mlady Blahynka ako by Finkovi z oka vypadol. Alebo naopak. Vcelku zaujimave prostredie stredovekeho zamku, a to zas mam ja rad, lebo som odkojeny panom Tragacikom. Michal si vystaci s minimom postav a tak sa rozohra doslova take komorne tajne vysetrovanie, (neskor pokracuje v uz dost ilegalnej sukromnej naozaj tajnej iniciative hlavnej postavy.. a to je bod jedna ktory si poznacime.) Po dobrodruzstvach na hrade vsak pride citelne urychlenie deja, zjednodusenie, zhustenie rytmu a vidno ze autor proste musi na 130 stranach aj dojst k nejakemu rozumnemu uzavretiu pripadu. No ale v poslednej tretine vela priestoru venuje, a tym pre mna aj straca drahocenny priestor na dostojne ukoncenie knihy a riadnu vysetrovatelsku zatvaracku, teda... venuje dost dlhe odstavce doslova filozofovaniu nad moralkou spravodlivosti ci ako to nazvat. No a tak som po docitani mal pocit ze sa mi dostalo akejsi psicko-macickovskej torty. Ale s tym ze kniha ma bavila a velka skoda ze nemame dlhsiu seriu, toto malo potencial. Kalach je dokazom ze serie boli mozne. Teraz druhy bod. Pamatate este ten prvy? Druhy bod... Nas protagonista si zaverecnych vysluchoch dost pomoze klamstvom a zavadzanim, aby vytiahol z podozrivych doznanie. Take dost neeticke v i ked mene spravodlivosti. A zasa filozoficke odstavce lebo je si toho vedomy. A mala lest ktora by presla Sherlockovi, lebo v romantickej linii detektivok je dovolene viac, nemoze predsa byt legalnou metodou kriminalistiky kde ide hlavne o dokazy. A nedopadne to dobre lebo ...no este su veci nakoniec trochu inak. Uz dost vela naznacujem zo struktury a zavana to spoilerom. No, kazdopadne tieto body sa stali tercom kritiky. Ze... predsa socialisticky clen zboru narodnej bezpecnosti nemoze pouzivat taketo metody vysetrovania, cele to hadze zle svetlo na pracu nasej bezpecnosti atd... atd. A ci to nie je aj ucelom poskvrnit, vysmievat sa. No, mlady nadejny autor hned trosku viril vody. Pritom...moj nazor, ked to citate, nie je to takto napisane ucelovo. Dali by sa nejake vety vyslovovane hlavnou postavou chapat ako podpichnutia a to este skor v tej prvej casti. Ostatne, neskorsi Bubaci su toho uz plni. Pozrite si co sa podarilo este neskor, film Bila pani je snad najpodvratnejsi film aky mozete najst totalne nadupany kritikou a satirou zriadenia vtedajsieho. Ale sposob vedenia vysetrovania by som skor odhadol na neskusenost zacinajuceho spisovatela detektivkara ako viest a poskladat retazenie. A cesta viedla ako viedla. Chciet poukazovat na vykonstruovane procesy a vysetrovacky, co boli v predchadzajucich casoch bezna prax a kazdy mal s tym aspon z pocutia povedomie ak nie skusenost, pisal by to asi inak a s dorazom na tie body. Toto take nie je ani nahodou, toto je o malom vysetrovatelovi a jeho praci. Je teda pravda, ze styl akym je to podla mna kniha napisana je vyborny, aspon teda prva cast, je to tak spravne hrave fakt ako Velinskeho Ota, alebo aj Dominik Dan zrucne vyuziva humor. No ale celkovo ked sa pozrie citatel na cely priebeh a zakoncenie, moze to posobit dost nerealisticky. Holt, prvy pribeh a kazdy sa potrebuje vypisat naladit, vychytat muchy, ziskat rutinu. Vecna skoda ze nemame druhy, treti, stvrty pribeh. Mohlo to byt zaujimave. Knihu vsak hodnotim celkovo na 4/5 a do takej poslednej tretiny som vahal aj nad 5/5. Lebo ja som taky retro.“... celý text
— Corso

„1. Já musím... Po dlouhé době jsem opět začala číst Bratrstvo černé dýky díl. Zloděj a jsem na začátku,ale je to jako bych se vrátila domů... Jako bych předchozí díl četla včera... Tohle mě nikdy nepřestane bavit! 2. Dočteno !!! A otevírám další :-)“... celý text
— lenča30

„S takovými povídkami v jedné sbírce je to jako na houpačce. Chvilku nahoře, chvilku dole. Celkem příjemné čtení na dobrou noc. O nic jiného nešlo.“
— RMarkéta

„Na první díl Zvrhlý král jsem padla náhodou, a pak jsem přečetla hned i Ocelovou princeznu a tento třetí díl. Nejvíc mě bavil první díl. Bylo v tom něco nového, něco lákavého, drsného. Postupem když se to takto čte za sebou se člověk dost otupí. Už jsem se těšila až to dočtu. Celé to hodnotím pozitivně, ale hrozně mě vadili opakující se věty a myšlenky Elsy, stále dokola jak kolovrátek. Kdyby si to ve většině případů odpustila, tak jsou z toho dvě svižnější knihy.“... celý text
— manasx

„Na první díl Zvrhlý král jsem padla náhodou, a pak jsem přečetla hned i Ocelovou princeznu a tento třetí díl. Nejvíc mě bavil první díl. Bylo v tom něco nového, něco lákavého, drsného. Postupem když se to takto čte za sebou se člověk dost otupí. Už jsem se těšila až to dočtu. Celé to hodnotím pozitivně, ale hrozně mě vadili opakující se věty a myšlenky Elsy, stále dokola jak kolovrátek. Kdyby si to ve většině případů odpustila, tak jsou z toho dvě svižnější knihy.“... celý text
— manasx

„Na první díl Zvrhlý král jsem padla náhodou, a pak jsem přečetla hned i Ocelovou princeznu a tento třetí díl. Nejvíc mě bavil první díl. Bylo v tom něco nového, něco lákavého, drsného. Postupem když se to takto čte za sebou se člověk dost otupí. Už jsem se těšila až to dočtu. Celé to hodnotím pozitivně, ale hrozně mě vadili opakující se věty a myšlenky Elsy, stále dokola jak kolovrátek. Kdyby si to ve většině případů odpustila, tak jsou z toho dvě svižnější knihy.“... celý text
— manasx

„V této knize opravdu nic nechybí moc pěkné čtení“
— Luigi1

„Příjemná romantika, které nemám vůbec co vytknout. Billie o Colby byli úžasní. Máme zde: duální pohled, svobodný otec, domácí a nájemnice, tatérka. Knihu jsem přečetla na jeden zátah a už teď se těším na další díl, který by měl být o Holdenovi.“... celý text
— Lucie.285

„Mám rada životopisy a obdivujem dobrodruhov. Tu je to teda pre mňa 2v1. V krátkosti ale v podstatnosti obsiahnuté, ako žil Jack London a ako tvoril, písal. Nemala som veľké očakávania od tejto tenkej knihy, ale, a možno práve preto, som veľmi spokojná. Zase ďalšie sklíčka do celkového obrazu života tohto človeka.“... celý text
— Anikkk

„3,5* Nečekal jsem nic, dostal jsem relativně dost. Celá manga mi připomínala mix Squid Game a Enderovy hry, kdy v uzavřeném prostoru musí skupina lidí bojovat o to, kdo je nejlepší. V tomhle konkrétním případě ve fotbale. To pro mě možná byl překvapivě ten nejslabší článek celého příběhu. Nejsem velký sportovní fanatik, fotbal mě nebaví, ale tady to tak nějak hloupě dávalo smysl. Uvidíme, co bude dál.“... celý text
— Atlantis

„U této knihy jsem se opravdu nudil začátek šel ale pak to upadlo že to byla dříny chyběl mi zde slovník slov které tam byly k nerozluštění“
— Luigi1

„Další kniha od mé oblíbené autorky a opět nezklamala. Jako kdybych četla svůj příběh, když jsem se rozhodovala, zda-li poslechnout rozum anebo srdce. Naprosto mě to pohltilo, letecká havárie tomu dodala takový šmrnc a čtení o životě a smrti bylo moc zajímavé.“... celý text
— Acquenta

„4,5* Tohle byla ale nečekaná parádička! O Ranařích vím prakticky nic, znal jsem jen pár postav a o to jsem se víc bavil. Příběh je svižný, vtipný a hlavně naprosto fenomenálně nakreslený a vybarvený. Tenhle styl mě hodně baví - na první pohled staromilský a hodně "komiksový", ale má v sobě skvělou hloubku a život, čímž je akce i mimika nedostižná. Drobek ubírám za stupidně zrychlený konec, který pro mnohé postavy nedával smysl. Ranaře si určitě přečtěte!“... celý text
— Atlantis

„Nudaa. Čekala jsem víc. Ano Semrigu, máš pravdu kniha je přecpaná citoslovci. Sakra tak já jsem myslela, že tam bude aspoň skutečný mimozemšťan!!! Ne kluk, co se za něj převlíknul. Celá ta maškaráda s tím, že Ruth už to ví, a oba oblbují všechny ostatní mi přišla zbytečná, a nudná. Hlavně se táhla strašně dlouho. Začátek vypadal docela dobře, ale jakmile havarovalo UFO - která žádné UFO ve skutečnosti NEBYLO SAKRA! Začala nuda. Ke konci jsem byla naprosto zděšena - to tu knihu jako skončí tím, že prostě Ruth a Kevin odfrčí do vesmíru, a jako KONEC??? Hvězdičku dávám za relativně obstojné ztvárnění postavy tety Dorothy. A protože když dám jenom jednu hvězdičku, tak mi to říká, že to považuji za odpad, tedy musím dát dvě - odpad to úplně není. I když možná si to ještě rozmyslím...“... celý text
— LaniLepus153

„Dost mě přestává tahle série bavit. Slizu totiž všechno a vždy vychází. Pozor! Valí se na nás extra monumentální bubu zrůda, která může zničit celý svět. Naše útoky na ni nepůsobí a vede s sebou celou armádu! Až na to, že vůbec. Armáda jsou čtyři létající žraloci a monstrum sejme přesně ten útok, který neměl fungovat. A zase jsme se záporáky velcí kamarádi. Lalalá, tralalá. Už jsme to viděli pětkrát a mě to nebaví. Postav navíc začíná být tolik, že je peklo se v nich vyznat.“... celý text
— Atlantis

„Bohem (ne)zapomenuté městečko Svatý Jiří ukryté mezi kopci, kde se zastavil čas. Po staletí tu lidé žijí stále izolovaně od okolního světa, avšak ve spojení a úctě s přírodou. Co je tu normální, jinde považují za zázrak. Na nedělní mši si obyvatelé zkracují cestu přes rybník, protože chodit po vodě, tu umí už malé děti. Kameník láme kámen pomocí píšťaly. Dřevorubec stromy nekácí, ale pozná, kdy přišel jejich čas a poprosí je, aby spadly. Rozmlouvá se tu s anděly a se sochami svatých. Pohádka pro dospělé s prvky magického realismu, která mi naprosto učarovala. Během čtení jsem doufala, že kniha nikdy neskončí a já nebudu muset příběh opustit. Přála bych si přenést se do 19. století a zmizet v této kouzelné vesnici na konci světa.“... celý text
— Vrbická1999

„Děs. Absolutní nula a nuda. Příběhy jsou o ničem, nic se nedozvíte, nikam se nic neposune. Všichni se chovají stejně a já se musel nutit do dočtení. Nechápu, proč tohle u nás vlastně vychází, je to na úrovni komiksu, který najdete uprostřed SW Lego časopisu.“... celý text
— Atlantis

„No! Ještě že tak. Po druhém dílu jsem sérii Lazarus prakticky odepsal, tak strašně moc mě nebavil. Trojku jsem si vzal do ruky vlastně jen proto, že ležela v místní knihovně. A jsem za to rád, tenhle díl je skvělý. Žádná vata, jasný posun celého světa, náhled do dalších rodin a fungování lazarů. Skvělé, jen tak dále.“... celý text
— Atlantis