Nejnovější komentáře

„Nezvykle teda začínám sérii posledním dílem, každopádně na rozjezd celkem slušný :) dle komentářů byl zrovna tenhle díl slabší, s čímž souhlasím a hodnocení 94% úplně nechápu, ale hodně moc se těším na díly další. Knížka má celkem hodně pomalý rozjezd, troufám si říct až nudný a nezajímavý, ale postupně nabírá na obrátkách. Celkově je konec překvapivý, i když to není úplně nějaké velké wow. Postavy, až na Alison mě zatím nijak neoslovily, tak uvidíme, jak se jim povede dál :))“... celý text
— Kubikuli

„Kniha přináší dobré myšlenky, které skutečně mohou pomoci v lepším fungování v životě. K podobným rozvojovým knihám jsem skeptický, nepřijdou mi dostatečně podložené v psychologii. Nicméně tato kniha přináší základní principy, které skutečně lidem, kteří nejsou v optimální fázi života, mohou skutečně pomoct. Nehledá složitost v životě, ale nutné kroky v životě zjednodušuje. To, co bylo pro mě otravné je to, že kniha je (za mě) plná výplně a hrozně moc se autor opakuje a omílá dokola stejnou myšlenku třeba i pětkrát v jedné kapitole. Je potřeba si s knihou sednout a vytáhnout si jen to důležité. K tomu můžou napomoct i přehledná shrnutí na koncích kapitol. Spoustu pasáží jsem přeskakoval. Účelné ale metody v knize jsou a kdo si k nim nedojde tak nějak sám, můžou mu být přínosem. Za myšlenky a čtivost bych dal plný počet hvězd, za nekonečné opakování již řečeného a nesmyslné přirovnání lidského chování ke světě fyziky (což je fakt blbost) nějaké ty hvězdy strhnu).“... celý text
— Jan K

„I když Bryndzovy detektivky ráda čtu, tak tato samostatná kniha mi nějak nesedla. Na začátku měla dobře našlápnuto, ale později se tak nějak všechno rozplizlo, a já jsem se musela do čtení nutit. Kromě toho mně opravdu vadila nereálnost a překombinovanost příběhu, kdy Maggie jako superhrdinka vyvázne z nebezpečných situací doslova zázrakem. Kniha má ale také určitá pozitiva, je čtivá a odehrává se v mém milovaném Chorvatsku. Celkově tedy hodnotím třemi hvězdami a už se zase těším na Kate nebo Eriku.“... celý text
— m_martina

„Zkrácené příběhy známých i méně známých ruských sériových vrahů. Kniha je velice čtivá. Jediným nedostatkem (alespoň pro mě) je, že kniha neobsahuje fotopřílohu. Alespoň fotky oněch vrahů by měly být její součástí.“... celý text
— Radůz

„Bylo to jiné čtení, ale špatné nebylo. Nejvíc mě bavil příběh o Healym. Doufám, že v další knize nebude chybět. Pořád čekám, jak se to s ním vyvine. Takže hurá na další díl.“... celý text
— iveetka

„Moje srdcovka. Jako dítě jsem přelouskal celou sérii a vůbec mi nedošlo, že se děj odehrává v první polovině 20. století. Jednoduše nadčasové.“
— Lubošovo

„Štěpána jsem začal sledovat, tak jako většina z nás díky jeho tvorbě na YouTube za časů pandemie. Jeho humor mě zkrátka sedí. Časem jsem však začal zjišťovat, že není jen výborný komik, ale velmi talentovaný umělec, ať už jde o herectví, stan-up, hudbu atd… Je to zkrátka takový Ostravský umělecký chameleon. Konečně však už ke knize. Jak už jsem zmínil, celá kniha je vedena jako jeden velký rozhovor pod taktovkou Zuzany Burešové. Byť je Štěpán mlád (28 let) zažil toho už mnoho. Jednak za to jistě může jeho povolání, kde cestuje za rolemi a diváky po celé republice, na druhou stranu jeho přesvědčení a zápal, kdy zkrátka nedokáže vysadit a musí tvořit. V poslední řadě, ale i smutné události, kterým musel čelit. V knize se dovídáme o šikaně, kterou zažil v mladém věku nebo také o předčasném odchodu jeho tatínka, který zřejmě nikdy nepřebolí. Kniha nese podtitul – Klaun se zamáčknutou slzou. Při čtení jsem se několikrát přistihl, jak sám zamačkávám slzu. Kniha je místy velmi dojemná a Štěpánova slova častokrát krásná. Kniha nás donutí se několikrát zamyslet, jestli nebereme ty nejbližší jako samozřejmost. Dovíme se o Štěpánově dospívání, studiu nebo bohaté kariéře. I když jsem si myslel, ho mám docela nakoukaného, kniha mě totálně vyvedla z omylu. Těch rolí a všeho je víc než jsem si dokázal představit. Nevadí, doženu to. Pro fanoušky je kniha absolutní povinnost, na to vezměte jed. Dovolím si tvrdit, že zajímavá může být i pro všechny ostatní, kteří mají Štěpána Kozuba nějakým způsobem zaškatulkovaného, ať už jako vulgárního člověka nebo jakkoli jinak. Kniha je sonda do Štěpánovi duše a jsem moc rád, že jsem směl nahlédnout. Určitě ve mně něco zanechá.“... celý text
— Mikko

„Napínavý psychologický thriller nás vtahuje do temného příběhu o zmizení patnáctileté Feline Jagowové. Kniha přináší originální zápletku, v níž je playlist milovaných písní hlavní postavy nejen důležitým prvkem vyprávění, ale také klíčem k její záchraně. Zkušený soukromý detektiv Alexander Zorbach se po pověření od zoufalé matky pustí do pátrání po Feline. Nečekaně objeví na internetu její playlist, který byl však změněn po jejím zmizení. Co se to tu děje? Hudba zde získává zcela nový význam, protože každá píseň skrývá stopy, které by mohly vést k jejímu nalezení. Alexandr a Alina jsou zpět na scéně - tentokrát se zoufale snaží rozluštit skryté zprávy ve skladbách a odhalit pravdu o zmizení Feline. Sebastian Fitzek v této knize vyniká schopností vytvářet atmosférické a emotivní prostředí, které je plné napětí. Zároveň se setkáváme s dobře propracovanými postavami, z nichž každá má svou roli. Díky střídání pohledů různých postav – od Feline, přes její rodiče, po vyšetřovatele Zorbacha a Alinu – se nám dostává různých úhlů pohledu, které do příběhu vnášejí nové souvislosti a vytvářejí neustálý pocit napětí. Playlist obsahuje 15 exkluzivních skladeb, které tvoří jakýsi soundtrack knihy a umocňují atmosféru děje. Tyto skladby jsou skutečné a doporučuji si je přehrát, čímž se celý zážitek z knihy stává interaktivnějším a “hravějším. Kniha dokáže pohltit od prvních stránek. Fitzek je mistr v dávkování informací a budování napětí. Zároveň klade důraz na detail, díky kterému můžeme odhalovat tajemství spolu s hlavními postavami. Každá kapitola je krátká a úderná, což přispívá k tomu, že se kniha čte jedním dechem. Celkově je kniha strhujícím čtením pro milovníky thrillerů, kteří ocení nejen napínavou zápletku, ale také propojení s hudbou, která tvoří důležitou součást právě tohoto příběhu. Playlist mě absolutně pohltil a napětí, které Fitzek dokázal vytvořit, mě nepustilo až do poslední stránky.“... celý text
— lucie.svobodova

„Doporučuji všem, kreří mají Štěpána a jeho tvorbu rádi, ale možná ještě víc těm, kteří ho haní aniž by ho znali. V této knize ho třeba trochu poznáte a změníte na něho svůj názor. Kniha je to velice upřímná a plná úžasných myšlenek. Bude vás nutit se zamyslet.“... celý text
— kikikrat

„Dělej jednu věc pořádně a naplno, neseď jedním zadkem na třech židlích... kolikrát jsme tato životní moudra slyšeli od našich rodičů či prarodičů, že? Greg McKeown nepíše nic převratného, přesto je tato kniha jiná. Rád se k ní vracím, přestože ji autor mohl smrsknout na třetinu a sdělil by totéž. Vřele doporučuji!“... celý text
— MiTro

„Tento díl byl v první polovině dost depresivní, smutný. Nelíbilo se mi ze začátku chování ani Eloise (vůči rodině) a ani Phillipa, ale u něj se to vlastně dalo chápat. Kupodivu se mi líbilo škádlení Eloise s dětmi a následné budování vztahů s nimi. Upřímně bych nečekala, že bude takový mateřský typ vzhledem k tomu, že byla z Bridgertonových dětí ,,až" pátá nejstarší. Řekla bych, že vlastně až postupem děje Eloise dospěla (i když jí bylo už 28 let) a to i díky Phillipovi :) Líbilo se mi také budování jejich vzájemného vztahu a postupná zamilovanost (i když si myslím, že oba něco cítili už když si dopisovali). Hodnotím tento díl jako velmi povedený a zase mám díky němu větší chuť do zbylých dílů.“... celý text
— Vendy1993

„Asi je to trochu slabší díl Jak zmiňují ostatní, ale nepřijde mi zbytečný. Už v prvním díle bylo jasné, že se tajemství můžou odkrývat velmi pomalu. A tenhle díl byl pro to zlomový. Pro mě to bylo vlastně nezbytné. A musím také vyzvednout příběh z obou perspektiv. Sama jsem si říkala, že z Gideonova pohledu by to bylo často přínosné.“... celý text
— HankaJosefiova

„Taková napínavá pohádka s drsnou, neohroženou a nesmrtelnou hlavní hrdinkou. Jako audiokniha v autě to bylo fajn.“
— kob

„Mám rád knihy pohrávající si s alternativní historií. Jsem neskonale šťastný, že v reálu sametová revoluce a následně doba po ní takhle neproběhla. Brrrrr ...“... celý text
— Milda58

„Knihy o spisovatelích bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Takže pokud nějaká taková vyjde, hned po ní skočím – což jsem udělal i v tomto případě, přestože jedinou knížku Terryho Pratchetta jsem přečetl v dětství (kdy jsem marně čekal na to, až se z Mrakoplaše vyklube pravý hrdina – dneska už chápu, že jsem čekal nesmyslně). Jeho příběhy a styl psaní zkrátka nikdy nebyly mým šálkem čaje (ale jeho úspěch nijak nezpochybňuji a respektuji). Nicméně jeho životní příběh jsem si s gustem přečetl. Do určité chvíle se jedná o klasické lineární vyprávění o snílkovi, který především díky svému talentu a píli našel onu pověstnou cestu k úspěchu. Co ale činí knihu výjimečnou, je závěr Terryho života a jeho boj se zákeřnou nemocí, která ho postupně připravuje o smysl jeho existence. V tom okamžiku nabírá kniha na intenzitě a stává se záznamem odcházení výjimečné osobnosti, která dokázala rozesmát milióny čtenářů na celém světě. Tímto dílem se mu je podařilo rozplakat. A i když k té první části čtenářské obce nepatřím, k té druhé už zcela nepochybně. RIP, Terry Pratchette. Žil jsi život, který je snem mnoha, ale realitou pouze pro pár vyvolených. Díky za to.“... celý text
— hv3zdopravce

„Na pokračování Nespoutané Aljašky jsem se moc těšila, protože mi všechny postavy přirostly k srdci. Vážně. Za pouhých 340 stran jsem si je dokázala neskutečně oblíbit. Calla se (překvapivě) stěhuje za Jonahem na Aljašku. Jak se šestadvacetiletá holka z velkoměsta popere s životem v domě na samotě? Druhý díl je nejen o všech těch slastech, které aljašská divočina nabízí, ale i o té opačné straně, na které třeba hlavní hrdinka ani není připravená. Já si neskutečně užívala tu aljašskou přírodu. Kdyby se příběh odehrával jinde, nebylo by to ono. Autorka dokázala popsat krásu divočiny, jako bych tam sama byla. Tohle je úžasná série, kterou moc doporučuji a doufám, že se dočkáme dalšího dílu, ve kterém hrají hlavní roli jiné postavy. Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace“... celý text
— lena.o.knihach

„Kniha mi hodně připomínala Geniální přítelkyně, atmosférou i stylem vyprávění.“
— Dialinn

„Když bych měl hodnotit jen poslední díl, tak je to asi hlavně o tom konci. Ten mě moc nepřekvapil, ale to je vlastně dobře. Autorka se taky mohla pokoušet překvapit a to by asi dobře nedopadlo... Dovolím si ale hodnotit i celou sérii, protože ono to vlastně platí na poslední díl stejnou měrou. Zrovna v posledním díle mi vážně vadilo, jak moc je to dlouhé. To okecávání všeho, neustále nějaké vnitřní dialogy, zbytečně... (a to jsem fanda S. Kinga!) Kdyby to bylo zkráceno na 1/3 tak to bude stále dlouhé, ale bylo by to OK. Dlouhé je to tak, že na konci dílu si vlastně nepamatujete co bylo na začátku. No, potom tu máte postavy, kterým se věnuje zbytečně moc prostoru a nakonec se ukáže, že to byla opět jenom výplň. Atd. Je to vážně škoda, protože autorka vymyslela opravdu UNIKÁTNÍ kombinaci sci-fi, fantasy, náboženství. Celý ten koncept psychotroniky měla vymyšlena geniálně. Ale ta délka, ten počet dílů... Myslím, že díky tomu, se toto dílo nikdy nestane světově známým bestsellerem. Já osobně jsem rád, že jsem se tím prokousal, ale asi do toho znovu nepůjdu.“... celý text
— cziss

„Ze začátku jsem se nějak nemohl vžít do děje - a tak to pokračovalo až do konce knihy. Snažil jsem se ji však dočíst v marné naději, že na konci to celé bude dávat smysl. Děj, který se co chvíli rozbíhá do mnoha slepých a až příliš často nezajímavých odboček, je jen velice sporadicky zachraňován očekáváním věcí příštích, což je vzhledem k počtu stránek zoufale málo. Postavy jsou sice věrohodně vylíčeny i s jejich psychologií a motivy jednání, ovšem žádná mě neuchvátila natolik, abych jí nějak zvlášť fandil, či byl zvědavý na její další osudy. Tak nějak mně byly lhostejné. Ani žádná z myšlenek zde vyslovených nepadla u mě na úrodnou půdu většího zamyšlení. Uznávám, že se jedná o mnohovrstevnatý román, ovšem žádná z těchto vrstev mě nijak zvlášť neoslovila. Zatím jsem nad Irvingem hůl nezlomil; pod dojmem skvělého filmu bych si rád přečetl Pravidla moštárny, ale „díky“ Garpovi to rozhodně nebude hned.“... celý text
— coquus

„Všechny povídky byly podařené - příjemné počteníčko.“
— kob

„po dvoch častiach by som kľudne uvítala ďalší diel s detektívom...super čítanie :-)“
— Marosusu

„Zábavný příběh o dvou vysokoškolácích. Barrett, průšvihářka, která se nepišní zrovna modelkovským tělem a introvertní vědátor Miles. Oba se znova a znova probouzí 21. září. Je to sice k vzteku, ale oba tím získávají čas k vyrovnávání se se svými traumaty, změnit něco ve svém životě a posunout se dál. Setkáváme se zde i s tématy šikany, rodinných problémů, hledání sebevědomí. jednoduše napsané, ale hlavně to bylo zábavné.“... celý text
— Kenan

„Můj oblíbený autor, filozof, environmentalista, spisovatel a pedagog mě oblažil dalším nádherným dílem. Četla jsem ho relativně dlouho, protože přes léto, jsou krátké večery, venku je stále co dělat a na čtení nezbývá moc času. Teď s podzimem se to zlepší a já budu zase číst více. V téhle knize poznává David Abram živý svět celým svým tělem, nejen myslí a uvažuje nad tím, co vlastně mysl je a odkud se bere, jakým způsobem mezi sebou komunikují nejrůznější pozemské entity, jakým způsobem na sebe reagují a ovlivňují se navzájem. Zdůrazňuje nesmírnou důležitost obnovy orální kultury - a s tím můžeme něco udělat úplně každý, kdo nejsme němý. Přemýšlela jsem, zda vypsat citáty, protože každý citát z knihy je (a v tomto případě obzvláště) vytržený z kontextu. Ale jsou to tak důležité a silné myšlenky, že jsem si dala tu práci a něco přece jen opsala. “Většina transcendentních technologických vizí dnešní doby je totiž stále motivována strachem z těla a jeho nesčetných slabostí, strachem z naší tělesné zapuštěnosti ve světě, který se ve své podstatě vymyká naší kontrole – hrůzou ze samotné divokosti, která nás živí a udržuje. Rozpoznat tuto výživu, otevřít se trvalému daru této divoké potravy, znamená, že na oplátku nabídneme sami sebe. Znamená to, že přijmeme obtížné tajemství vlastní tělesné smrtelnosti, a připustíme, že jsme tělesná stvoření, která musejí zemřít, aby ostatní mohli rozkvést. Ale to je právě to, co nejsme schopni snést. Příliš se bojíme stínů. Nedokážeme se vyrovnat se svou zranitelností, se svou naprostou závislostí na světě, jenž nás může sežrat. I když má moderní lidstvo nesmírné analytické tvůrčí schopnosti, je ochromeno strachem z vlastní živočišnosti a z živé země, která nás udržuje a živí. --- Mezi hmatatelnými jevy tohoto světa lze nalézt bezpočet rozdílů, ale každá jednotlivá přítomnost se podílí na společném mysteriu, na nevysvětlitelném vzedmutí samotné existence. Každá věc vyjadřuje toto tajemství svým vlastním způsobem a stylem, a přesto je každá z nich stejně překvapující a výmluvná, hrouda hlíny neméně než řvoucí rozzuřený medvěd – každá si nachází svou vlastní nejistou a improvizovanou cestu světem, každá udává svůj vlastní rytmus záplavě života, který ji obklopuje. --- Nic z toho, co píšu na těchto stránkách nemá za cíl znevažovat elegantní objevy našich věd, nebo dokonce odtažité stavy mysli, které jsou k získání takových poznatků nezbytné. Chci jen poukázat na to, že onen odtažitý postoj, jenž je vlastní vědě, je sám závislý na hlubší tělesné vzájemnosti mezi lidským organismem a jeho světem. --- Většina z nás moderních lidí věnuje svým bezprostředním dojmům ze světa jen malou pozornost. Takových vjemů si už stěží povšimneme, nebo tyto kvalitativní vjemy ihned převedeme na kvantitativní svět faktů a informací, který je v naší době hlavním předmětem víry. Myslím, že tuto víru částečně udržuje při životě naše čím dál intenzivnější soužití s obrazovkami všeho druhu, náš stálý sklon k plochým reprezentacím a pohledům. Víra v naprosto objektivní chápání přírody, ta snaha o jednoznačné a úplné pochopení fungování světa, je právě vírou ve zcela plochý svět, svět viděný shora, svět bez hloubky, v představu přírody, které nejsme součástí, ale na níž se díváme zvenčí – jako netělesná mysl nebo jako člověk, který zírá na počítačový model. --- Spinoza zpochybnil Descartovo oddělení duchovní substance od substance hmotné, tvrdil, že mysl a hmota nejsou dvě samostatné substance, nýbrž pouze dva různé atributy nebo aspekty jedné a téže látky, které říkal deus sive natura, “bůh neboli příroda. Tato jednotná látka se může jevit buď jako hmota, a nebo jako mysl, a to v závislosti na tom, z jakého úhlu se na ni díváme. Tak jako ona obrovská tvořící síla, kterou Spinozovi současníci nazývali “Bůh, není podle něj nic jiného než kreativní dynamika a inteligence samotné Přírody, tak lidská mysl je jen specifická citlivost a vnímavost té části přírody, kterou rozpoznáváme jako lidské tělo. Doslova každé hmotné těleso nebo věc má podle Spinozy duševní aspekt – všechny věci jsou oduševnělé. Lidské tělo je vnějším, hmotným aspektem lidské mysli, zatímco mysl není nic jiného než vnitřní, pociťovaná zkušenost těla. “Mysl a tělo jsou jedna a táž věc. --- Jediný Spinoza chápal, že lidskou mysl nikdy nelze uvést do souladu s lidským tělem, pokud nebudeme inteligenci pokládat za atribut přírody v její celistvosti. Každý smysly vnímatelný jev má podle něj svůj mentální aspekt; každé hmatatelné těleso v hmotném světě je současně také myšlenkou existující v rámci širé, všezahrnující inteligence, která je vnitřně (některým jedincům) známa jako Bůh a navenek se (všem) projevuje jako příroda. --- A právě tehdy mě napadla jednoduchá myšlenka – ne jako blesk z čistého nebe, ale jako něžný deštík, který začal padat všude kolem mě, smáčel mi hlavu a hruď, zvlhčoval hlínu a pozvedal její roztodivné pachy k mému chřípí: Co když mysl není naše, ale patří Zemi? Co když mysl, správně chápána, není výhradním majetkem lidstva, ale spíše vlastnictvím samotné Země? Co když je to síla, v níž jsme tělesně ponořeni? Co když má mysl v sobě určitou kvalitu niternosti, ale nikoli proto, že se nachází v našem nitru (v těle nebo v mozku), ale proto, že jsme situování tělesně uvnitř ní – protože se naše životy a naše myšlenky odehrávají v hlubinách mysli, která ve skutečnosti není naše, ale patří spíše Zemi? Co když se jako ta sova, co se krčí na větvi, jako ten strom, co se nad ní klene, jako ten brouk, který na této větvi vrávoravě přelézá z jehličky na jehličku, všichni nějak podílíme na široké inteligenci tohoto světa – jelikož všichni svými činy I svými vášněmi materiálně participujeme na velké psýché této planety?"“... celý text
— Tyet

„Zajímavá a smutná knížka zároveň. Jak už bylo napsáno, spíš než thriller bych to taky viděl jako psychologický román. Knížka v řadě před touto se mi asi líbila víc.“... celý text
— Kubajzz

„Zajímavé a o hodně intimnější úvahy o životě, tanci, ženskosti, o všemožných vztazích, víře v Boha i síle Ducha .... Úvahy farářky M. V. Kopecké jsou proložené rozhovory s Tomášem Novotným, doplněné ilustracemi Moniky Pavlovičové a fotografiemi Lukáše Bíby. Nejsme chybami, kterých jsme se dopustili, ale změnou, kterou po nich prožijeme“... celý text
— Doubravka1975

„Další z povinné četby, která byla zfilmována a poslech je také vydařené a můžu vřele doporučit. Některé povídky byly vtipné, některé zas dost smutné a chytnou vás za srdce. Celkově to bylo moc povedené vyprávění. Někdy si zas musím připomenout film. Už je to hodně let, co jsem ho viděla naposledy. A tady si nejsem jistá, co bylo lepší, jestli kniha nebo film. Minimálně dosahují srovnatelné úrovně.“... celý text
— lulucinax

„Cormoran Strike a Robin jsou mé oblíbené knižní postavy hned od prvního dílu a u Hedvábníka jsem se k nim rád vrátil. Líbí se mi styl komunikace a rovina jejich vztahu, je to oživením vlastního detektivního příběhu. Přímočarý a transparentní styl činí knihu lehce čtivou a oddychovou.“... celý text
— Wladimirski

„Zdanlivo obyčajný požiar chaty sa rýchlo mení na miesto brutálneho zločinu, keď sa nájde uhorené telo profesora archeológie. Vyšetrovanie preberá nitrianska kriminálka vrátane vyšetrovateľa Lea Legena. Aké temné motívy a nenávisť viedla k takejto brutálnej vražde? „... niekto nám tu likviduje vážených profesorov, inteligenciu, ktorá pre tento štát urobila už veľa prospešnej práce. Celú akademickú obec, hlavne ústav esávé zasiahla panika a obávajú sa, kto ďalší bude na rade.“ S pribúdajúcimi obeťami sa vyšetrovanie dostáva do slepej uličky, zatiaľ čo tlak na vyriešenie prípadu stále rastie. Postupne sa ukazuje, že sa nejedná o bežnú vraždu, ale o prepracovaný plán s ďaleko hlbšími koreňmi. „Cítil, že vo vzduchu visí dosť veľký malér. Hojdal sa nad nimi ako Damoklov meč.“ Príbeh sa odohráva v atraktívnom prostredí Nitry a jej okolitej prírody, čo knihe dodáva autentický nádych. To ale kontrastuje s mrazivou a desivou atmosférou celého prípadu. Najvýraznejšou postavou príbehu je Leo Legen, ktorý je nielen hlavnou hnacou silou vyšetrovania, ale aj postavou ktorej osobný život sa nám postupne odhaľuje, či už cez prácu, alebo vzťah s manželkou. Zaujímavou postavou je aj súdny lekár Ali, ktorého cudzokrajný pôvod vnáša do temného deja trocha humoru, či prokurátorka Ingrid Kanská, ktorá si zakladá na tom, aby mala všetko pod kontrolou. Jej vzťah s Leom sa často podobá na hru mačky a myši a kedykoľvek vstúpi na scénu, atmosféra sa výrazne mení. Čo sa týka vyšetrovania, niektoré postupy, ako to, že Leo často vypočúva sám, mi prišli trošku neštandardné – avšak toto je len môj laický názor. Námet knihy je však pútavý a vraždy dôkladne prepracované, často až nechutne realistické, čo môže pripomínať štýl Chrisa Cartera. Atmosféra knihy je mrazivá a rozprávanie priamočiare a krátke kapitoly udržujú napätie. Vďaka vyššie spomenutým postavám sa v príbehu objavujú aj odľahčené momenty. Osobitne ma zaujalo zasadenie deja do Nitry, kde autor dokázal skvele využiť lokálne prostredie a priblížiť ho čitateľovi. Hoci som postupne začínal tušiť, kam dej smeruje, záver bol prepracovaný a napínavý. Napriek mojim predtuchám si udržal správnu dávku napätia a naplnil moje očakávania. Ak máte radi slovenské detektívky, Nenávisť vás určite nesklame. Pre mňa bola táto kniha príjemným prekvapením a teší ma, že som objavil ďalšieho talentovaného slovenského autora. Za poskytnutie knihy ďakujem: Vydavateľstvo Artis Omnis“... celý text
— mapet85

„Bavila jsem se a to je podle mě důležité. Za mě zajímavé téma, které jsem z anotace nepochytila. Evie se uchází o místo terapeutky ve firmě, která je definicí stresu, kde pracují obchodníci na burze. Její první setkání se šéfem nedopadne podle jejích představ. Jaké je její překvapení, když jí místo nabídnou. Radost trvá jen do chvíle, kdy jí nový šéf sdělí, že na vytvoření této pozice tlačila správní rada, tak on vybral někoho nejméně kvalifikovaného. Naštěstí mají oba velký smysl pro humor a pro vzájemnou přitažlivost.“... celý text
— KatieKuli

„Poutavý a čtivý detektivní román se sympatickými postavami, do nichž je snadné se vcítit a prožívat tak vývoj příběhu a vyšetřování. Jazyk a styl psaní je plynulý, promyšlený a srozumitelný, nikterak překombinovaný. Prostředí, kam je román zasazen je atraktivní a realistické.“... celý text
— Wladimirski