Nejnovější komentáře

„Dá se pochopit, proč v době vydání způsobily Večery na slamníku takový poprask. John totiž sice píše válečné povídky a příběhy, na frontu ale čtenáře vezme málokdy a soustředí se především na každodennost a osudy těch, kteří třeba nejsou přímo ve válce, ale boje ovlivňují jejich osudy. Tu tedy někdo přijde o příbuzné a čeká doma, až se mu vrátí zbytek rodiny, aby ten pak zase odjel bojovat, tu si vojáci krátí čas mezi boji skládáním nesmyslného hlavolamu, tu jeden voják zjistí, že ačkoli svou ženu vlastně nesnáší a bije ji, na frontě mu moc chybí. Všechny povídky jsou psány s určitou nadsázkou, mají ale dost jinou atmosféru, protože zatímco některé jsou odlehčené a spíš humorné, jiné jsou vážné a mnohdy tragické. Velmi podobné je to s jejich čtivostí a jazykovou stylizací, protože některé se čtou velmi dobře a mají solidní tempo, jiné jsou naopak dost těžké, spíš pocitové a jazykově náročnější, takže z nich čtenář asi nemá takový požitek, neboť musí rozklíčovat různé významy. Celkově vzato tak jde rozhodně o zajímavou a tak trochu jinou knihu, než by čtenář od válečného díla očekával, zároveň je ale k jejímu přečtení třeba být už trochu zkušenějším čtenářem a značná míra tolerance, protože poměrně dost povídek nejde úplně pochopit a odhalit v nich všechny alegorie a narážky a jsou přece jen už lehce zastaralé. Přesto ale velmi zajímavá zkušenost. 70 %“... celý text
— callahanh

„Smutné, romantické a moc uvěřitelné pro mě ano.“
— kika 13

„Na knížku jsem se fakt těšila, protože mám ráda autorku a zbožnuju téma falešných manželství. Je to dobré, odpočinkové, zamilované. Ale něco, ani nevím co, mi tam chybělo. Úvod do děje trvá 150 stran, kde se ti dva potkají v podstatě jenom jednou, a vzhledem k rozsahu knížky už pak nedostanou tolik prostoru, kolik bych potřebovala. Je tu všechno, vtip, troška napětí, milí přátelé okolo, Graham je naprosto - až moc - dokonalý, ale pořád je to taková rychlovka, mohlo to být ještě o chlup propracovanější. Přesto je to přesně ten typ knížky, ke které se budu vracet, až budu potřebovat jednoduchou, pohádkovou romantiku na jeden večer.“... celý text
— Zomy

„Bezmocná pro mě nakonec zůstala na půli cesty. Často se u těchto populárních titulů stává že to buď milujete nebo nesnášíte a já často zůstávám na půli cesty. Nebylo to špatné, ale že bych z toho byla nějak extra unesená, to úplně ne. Hodně oceňuju fakt, že tady extrémně dobře funguje ta romantika a není to new adult. Je tu jen jiskření, ani žádná pusa, jen pár dotyků a narážek, což se mi ale velmi líbilo. Ta chemie mezi nimi funguje velmi dobře a fakt jsem si to užívala. Bohužel, čeho je moc, toho je příliš a 528 stran bylo fakt hodně. V půlce už mě to přestávalo bavit a do čtení jsem se musela trochu nutit, četla jsem spíše ze setrvačnosti, než že bych byla nějak extra uchvácená. I když ta chemie pořád fungovala, už to prostě bylo hrozně dlouhé. Nedá se taky popřít fakt, že celá knížka je inspirována dost okatě hodně jinými knížkami. Teoreticky mi to asi úplně nevadí, prakticky mě to několikrát donutilo zamyslet se nad tím kde vidím rozdíl mezi inspirací a kopií. Dost často už se mi to tady slévalo. Sama nemám načteno tolik známých a základních YA sérií ale stejně jsem tady tu inspiraci hodně viděla. Hunger games, Harry Potter, Selekce, Ranhojička a spoustu spoustu dalších. To určitě stojí za zmínku. V druhé polovině mi to už taky přišlo hodně repetitivní a možná proto mě to tolik nebavilo. Ať už co se týče jejich vztahu, her, nebo všeho okolo, už se to jen opakovalo. Zase tomu ale musím nechat, že když se do toho dostanete tak to funguje a to velmi dobře. A celkově to prostě fakt funguje. Autorka má načteno a je vidět že ví co dělá, uvařila to přesně tak aby to fungovalo. Jen to bylo na mě moc dlouhé. Byl tu milostný trojúhelník, kterého se trochu do budoucnosti bojím, co s ním autorka udělá. Bylo tu hate to love, velmi dobře zvládnuté, říkám jako někdo kdo ho už spíše nemusí. Líbil se mi ten konec, nepřišel mi úplně předvídatelný, ale že bych z něj byla úplně odvařená to taky ne. Část jsem uhodla, bylo to takové půl na půl. Hodně jsem ale ocenila kapitoly z pohledu obou hlavních hrdinů jak Paedyn tak Kaie. Pohled Kaie mě hodně bavil a zároveň byla moc fajn ta rovnováha mezi tím co bylo fajn vidět z obou pohledů a tím kde by to bylo zbytečné, takže jsme žádnou scénu nečetli zbytečně dvakrát, pokud by nám to nic nedalo. Já jsem ve výsledku tedy na vážkách, zklamaná nejsem, ale úplně nadšená taky ne. Do dalších dílů se ale pustit chci, jen se bojím že budu zklamaná, protože jsem si tu postavy nezamilovala zase natolik. Tak uvidíme. Nicméně talent autorka určitě má.“... celý text
— Akléda_

„Prvni díl byl bomba. Seznámení s prostředím, postavami... Takže má pak člověk velká očekávání. Purpurea má bohužel osud, jako spoustu druhých dílů. Je to takový mezistupeň kde se toho tolik nového neděje, naopak se toho hodně pokazí. Mě tedy přišla nudná především druha část knihy. Působí na mě jako trochu zbytečné natahování děje. Třetí část naštěstí zase nabrala spád a tak se těším na další pokračování. Co mi ale hodně vadilo jsou chyby v textu. Za to samozřejmě autorka nemůže, ale dost mě to rozčilovalo, když byla špatná písmena ve slovech každých par stránek.“... celý text
— JennyD

„Opravdu silné čtení. Klobouk dolů před maminkou, že to vydržela. Nevím, nevím, jestli bych toho byla schopná. Oceňuju, že je v knížce několik úhlů pohledu (maminka, prarodiče i samotná Tereza). Takovéto knížky, přímo ze života, jsou potřeba.“... celý text
— Emik87

„Taková oddechovka pro dospělé a napínavé počtení pro děti.“
— monika3332

„Malé a celkem otravné zvíře je doktorem. Naštěstí jen v knize, po přečtení krátkého příběhu si nedovedu představit, že by něco takového mělo proběhnout v budoucnosti. Za nápad a ilustrace - hvězda navíc, jinak pro malé čtenáře dobrá pohádka před spaním. Dospělí v tomto mnoho nenajdou, jen připomínku reality a některých doktorských rad, které stejně člověku nepomůžou. Pomoct si sám sobě může být ale taky dobré...“... celý text
— simca9342

„Začalo to velmi slibně. Jedna hláška za druhou, promluvy stručný a úderný, celkově sranda. Má to nápad a nějakej děj. Zápletky jsou nereálný, ale sem tam se i tak objeví i nějaká obecná životní pravda, která potěší. A když to čtete s dětma, který už trochu věděj, která bije, třeba že mamuta asi nikdo neulovil tak, že mu klad tolik otázek, až si hlavu ukroutil a upadla mu, tak se bude smát taky. A takovejch knížek pro děti teda zas tak moc není. Knížka obsahuje příběhy třeba o tom, jak se zrodil Pepan, jak našel svou polovičku Madlu, jak přišel na to jak ulovit mamuta, jak Pepan vynalézal, jak díky fotbalu zkulturnil tlupu nekulturních lovců, jak založili pravěkej bigbeat, hospodu, módu, nebo dovolenou u Jadranu. Co jsem zcenzurovala, bylo použití slova sexbomba, a ještě že ji jde Pepan plácnout přes panimandu, a taky výraz moje stará... No celkově tenhle příběh byl pro děti nic moc (Věstonická Madla), i když konec byl vtipnej. Začátek příběhu s tím koncem vlastně tak nutně nesouvisel, takže škoda, že autora nenapad nějakej jinej úvod. Mělo to trošku sestupnou tendenci s kvalitou příběhů, ale suma sumárum jsme se dobře bavili všichni. Autor to se slovama umí. Jen škoda, že ty legrandy oceněj asi většinou jen dospělý. Ale tak proč ne, aspoň vás to bude bavit, a děti vnímaj spíš příběh, kterej je občas prdlej, ale aspoň originální, navíc není tam skoro nic škodnýho. Je to prostě nadsázka, a je to tak potřeba brát.“... celý text
— jatox

„2,5*/5* Tohle bylo z těch tří děl od Karla Hlaváčka co jsem četla rozhodně to nejlepší. Pořád to je za mě teda slušný průměr a vlastně tomu vůbec nerozumím, ale tady už jsem aspoň občas měla pocit že se chytám a párkrát i chuť si něco zaznačit, což považuji za úspěch. Pořád mám teda pocit že poezii vůbec nechápu i když se snažím. Trochu těžší mi to taky dělal fakt že tam bylo spoustu neznámých wtf slov, u kterých jsem nechápala ani proč tam jsou ani co mají znamenat. Navíc se to celé ještě nějak dělilo do sekcí, nebo takových podkapitol, což jsem teda už vůbec nepochopila. Jinak jsem z toho celkový pocit ale měla ucházející a nebyl to minimálně úplně opruz to číst, což považuji za úspěch.“... celý text
— Akléda_

„Naliji-li si čistého vína - žádná sláva. Literárně toporně ploché, formou i obsahem. Čtenář prostě a jednoduše čte prostý až jednoduchý příběh, nic víc, nic míň... a to je dle mého žalostně málo. Vyprávění lineární - pomohu si příměrem motocyklisty (kterým nejsem), kterého má naplnit lineární jízda plochou, nudnou krajinou bez zákrut, stoupání či klesání, prostě jede a za chvíli se děsně nudí. Jako v poušti. Některé dějové "zvraty" jsou přespříliš patetické, je patrná spisovatelská nezralost. Psychologie postav mizivá. Velebím Hamsuna, Kafku, Rotha, jež píší literaturu - autorce se zde zdařila maximálně předložit "kroniku" (sic). Historické črty jsou tak veskrze jediným světlým místem této kroniky ztraceného města, což víc než na dvě hvězdy nestačí. Všemi díly podaruji snad vděčnějšího čtenáře...“... celý text
— fanous21

„Jako knížka k večernímu čištění zubů super... :D Tak jsem to pojalá já. Každopádně slovo "povídky" není zrovna vystihující. Kategorie "dětské" jakbysmet. Jsou to takový poetický sloupky, nebo jak to nazvat, ke krásnejm snovejm obrazům Janečka. Má to ale zásadní vadu na kráse. Probůh, nečtěte to dětem. Nebude je to bavit, nebudou tomu rozumět, neoceněj to. Leda těm, který uspokojí váš hlas přednášející cokoliv. Je to moc popisný, bez děje, moc "kdyby, tak by". K samostatnýmu čtení to nedoporučuju už vůbec. Jsou tam lepší a slabší kousky. Někdy to bylo dokonce otravný čtení, jindy to bylo milý. Co je ale pro mě zásadní, postrádám tam nějaký hlubší sdělení. Ono tam nějaký malý sem tam bylo, ale vzhledem k formátu a pojetí knihy, kde téměř chybí děj, by ho tam mohlo - snad ba i mělo - bejt daleko víc.“... celý text
— jatox

„O Kafkovi, jeho životě, díle a recepci, sice stručně, avšak citlivě a nadmíru poutavě. To vše navíc v doprovodu naprosto fantastických ilustrací. Okamžitě jsem dostal chuť se do jeho povídek a románů znovu pustit.“... celý text
— TheRaven

„Tak nevím, knihy od paní Kubíkové mám ráda, ale tenhle příběh mě úplně nenadchnul, postavám jsem moc nerozuměla a sympatičtí mi byli snad jen psík Teri a králíček Ferdík :-)“... celý text
— Marika Vanova

„Po dlouhé době romantika, která mě dostala. Zezačátku lehké humorné vyprávění, které postupně nabalilo dramatickou stránku. U čtení jsem se nabrečela a ještě pár týdnů poté ve mně ležely emoce. Dostala jsem víc, než jsem čekala.“... celý text
— MagdalénaHa

„Mstivá kantiléna, aneb jedno ze tří děl od Karla Hlaváčka které jsem musela do školy přečíst. A jako, asi to nebylo špatný, ale na druhou stranu to vůbec nechápu, nevím co mi to mělo dát a jsem jen ráda že to bylo krátký a nemusela jsem u toho dlouho trpět. Možná se o tom ve škole dozvím něco zajímavého, ale spíš to prostě bylo pár stránek které jsem přečetla a nic mi nedaly.“... celý text
— Akléda_

„Nejdříve kratinký úvod a pak hned k praktickým cvičením. Díky těmto cvičením dokáže i začátečník vytvořit hezké malby zvířat. A člověk u toho pochopí jak s pastely pracovat, a jaký budou mít určité postupy konečný efekt. Navíc se zde dá naučit práce se stíny a světlem. Dále jak ztvárnit srst, šupiny a peří. Řekl bych ale, že je dobré si nejdříve něco o pastelech nastudovat i jinde a taky si něco zkusit, aspoň základní práci s barvami.“... celý text
— 0kozel

„V podobě psaného slova bych knihu odložila mnohem dříve. Já však poslouchala jako audiokhihu a cestu jsem měla hodně dlouhou. Vydržela jsem to do půlky knihy, vic jsem nedala. V případě blízkosti smrti hlavního hrdiny jsem čekala nějakou hlubší myšlenku, změnu životní cesty, když už mu hlas napověděl, kam má jet. Ale proč tam má/měl jet neví ani hl.hrdina ani sám autor. Napadlo mě, že autor možná do hl.hrdiny zhmotnil své,, tajné,, tužby: být obdivován ženami pro své vypracované tělo a nahodile s nimi spát.“... celý text
— Koko1

„3. a jasně nejlepší díl série. Zatímco v předchozích dílech se autorka snažila dramatizovat relativně banální situace a témata, zde šla do hloubky. Zajímavý a celkem drsný námět duševních poruch se odehrává v hereckém prostředí, což emotivní situace ještě více umocňuje. Přitom vše působí přesvědčivě - možná tu autorka čerpá z vlastních zkušeností.“... celý text
— MagdalénaHa

„Na knížku jsem se těšil a byl jsem poměrně zklamán. Od archeologa a egyptologa bych čekal především odbornou knížku na téma, které slibuje její název. Místo toho jsem ovšem dostal poněkud nesourodou sbírku takových rozmluv a skoro až kázání, která sice byla zajímavá, ale dost utíkala z tématu. MB si to na můj vkus až příliš vyřizuje se současností a místy jsem měl pocit, jako bych snad četl nějaký volební program či co. Viz např. detailní kritika kovidové situace u nás. Občas jsem měl pocit, že autor skáče z tématu na téma, jak ho zrovna napadne. Se spoustou jeho názorů víceméně souhlasím, ale potíž je v tom, že jsem spíš než názory očekával více příkladů či důkazů k daným tvrzením.“... celý text
— elcapitano

„Ke čtení knihy jsem se dostala náhodou, kvůli knižní výzvě. Autorku neznám, ale věřila jsem edici Odeon. A nezklama jsem se. Nejdříve jsem omylem myslela, že jde o reálné události současných US a dost mě to nenechalo klidnou, ale zároveň mě to tak úplně nepřekvapilo. Kniha mi hned od začátku připomněla Příběh služebnice a eseje V. Havla (které jsem mimochodem četla předtím a autorka je zmiňuje v doslovu). Příběh je to těžký a smutný. Líbí se mi vyprávění z pohledu dítěte, které dává příběhu větší ryzost a nastavuje větší zrcadlo nelogického, neempatického jednání. Kniha se četla těžce, člověk furt doufal v dobrý konec. Ale ono to není tak jednoduché... Určitě si od autorky přečtu i další knihy.“... celý text
— KajaProchy

„Kniha plná vtipu, lidskosti a zároveň poučení o historii naší země zábavnou formou.“
— Ajanie

„Počtem témat obsáhlé, ale je škoda že to není vždy více rozpracované. Pro začátečníky možná pojato zbytečně ze široka. A pro ty, kteří už tvoří nic moc nového nepřinese, protože kniha jenom klouže po povrchu a nedává nahlédnout trochu více do hloubky.“... celý text
— 0kozel

„Vydarená hororová zábava a ideálny komiks na sychravý jesenný večer alebo na Dušičky/Halloween. Kým prvý diel bol viac hororový, tu je to v štýle druhých hororových dielov z 80. rokov a teda viac akcie, viac vrážd, viac krvi, brutalít a celé je to epickejšie. Ono to má aj vražedne rýchle tempo a neustále sa v komikse niečo deje. Presne ako nejaký zábavný horor z 80. rokov, ktorý sa na nič nehral a trval tak 80 minút. Veľmi rýchlo mi to ubehlo a skvelo som sa bavil. Potešila aj pekná kresba.“... celý text
— GoodGames

„Nenáročná četba, která se dobře čte. Od začátku víte, jak to dopadne, ale to k červené knihovně patří. Občas přeskočíte zbytečné myšlenkové pochody hl.hrdinky nebo části, kde si autorka protiřečí a užíváte si atmosféru místa, kde se děj odehrává.“... celý text
— Koko1

„Knížka se dá přečíst snadno, ale asi jsem čekala víc. Vzhledem k tomu, kolik informací o válce a táborech je, jak snadno dosažitelné a konkrétní, váhám, jak byla kniha myšlena. Postavy i vyprávění mi přijdou trochu ploché, naivní a zapomenutelné. Jakoby od každého něco, ale radši zase ne moc. Zaujalo mě vyprávění z pohledu různých osob, které určitě přidalo příběhu na čtivosti. Ale zápisky tajemného zahradníka mě vůbec nebavily, dlouho nedávaly smysl a vměstnání další dějové linie Nina mi přišlo na sílu. Vystačila bych si s Annou, Izákem a Fridrichem. Takže závěrečná kapitola pro mě byla trochu zklamání.“... celý text
— PoppyJana

„Jsem ráda, že jsem knihu četla. Bylo to náročné čtení, ale mnohé mi otevřelo oči a pomůže mi to v práci na sobě a zlepšení přístupu k dětem i dospělým.“... celý text
— maruska93

„Můj první příběh ze světa Cyberpunku (nepočítám-li Edgerunners, což bylo vydařené) Grafika perfektní, příbeh odsýpal Pro milovníky Cyberpunku "must have" pro ostatní zajimave zpestření repertoaru.“... celý text
— Rousax

„Svým nízkým hodnocením nikterak nesnižuji osobu pana Řezníčka, kterého si vážím, nebo čtivost jeho knihy. Určitě mnoho čtenářů nadchne a v mnohém poučí. V mém případě jsem se ovšem nedozvěděl příliš mnoho nového a kniha mi tak spíše jenom připomněla mnoho událostí, na něž se v posledních dynamických let zapomnělo, což je také užitečné.“... celý text
— Rilian

„Pán krys... když jsem mrkla na anotaci, tak jsem nabyla dojmu, že se mohu těšit na něco, co bude připomínat Severní den, Démona z East Endu nebo Trnitou kletbu. Co se mi na knize líbilo: - stručná a nespoilerující anotace - obálka - přesně takto jsem si Jonathana představovala - seznam postav a “slovníček s pojmy - brutalita Inkvizice - detail s cibulí Co bylo slabé: - postavy - Sice jich v příběhu vystupuje požehnaně, ale ve výsledku si mně žádná nezískala. Asi za to mohlo to, že se v určitém ohledu chovaly velmi podobně. Jejich způsob uvažování, jednání a zejména reakce jsou místy zarážející. Za velké klišé považuji i to, jak si postavy, které se nikdy neviděly, okamžitě důvěřují a opakovaně převypravují svůj životní příběh. Myslím si, že se mi na postavy nepodařilo napojit i proto, že nešlo často rozeznat, co je ještě jejich vnitřní hlas/ myšlenka a co hlasitý projev. Kdybych měla vybrat nějakou postavu, která mě bavila, tak by to byl ten Konrádův krkavec... - čas - Tím, že je do hlavního příběhu vsazeno mnoho vedlejších epizod, které se odehrávají v jiném “čase, tak jsem brzy ztratila přehled o tom, kolik času opravdu od situace A po situaci B uběhlo. - tempo - První třetina knihy se četla sama. Sice nás autor zasypával (nezbytnými) detaily ohledně fungování světa a společnosti, ale vždy jsme byli odměněni nějakou akcí, zvratem. Potom jsem začala pociťovat, že jsem se postupně musela do čtení nutit. - jazyk - V textu se vyskytuje velké množství hrubek, špatně užitých tvarů a zvláštních slovních spojení. Nejednou jsem se musela v textu vracet, jelikož jsem si nebyla jistá, že jsem pochopila, co za informaci jsem si měla odnést. Místy jsem měla pocit, že se autor snaží, aby i jazykem nějak zachytil konkrétní situaci, lépe vykreslil atmosféru. Mi osobně tento styl moc nesedl. Ve výsledku se nejedná o nudný svět. I postavy by mohly být zajímavější. Pokud bude někdy nějaké pokračování, tak doufám, že nedostanou tak velký prostor vzpomínky, ale živé a “smysluplné dialogy.“... celý text
— cestina_s_linus