Aaron Lewis
přečtené 743
Les oběšených lišek
2006,
Arto Paasilinna
Masaker:D. To teda fakt, úplně suprová kniha, která se snadno četla a pobavila. Jsem si myslela, že když je to humoristická kniha, tak to bude zase nějaká blbost, která vůbec nebude vtipná, ale Paasilinna mile překvapil. Svižné, milé a opravdu vtipné. I když jde o černý humor, tak špičkový. Všechny postavy mi byli sympatické, i když to byli postavy spíše záporné, ať už profesionální zločinec Oiva Juntunen, či major Remus, no a stará babička Naska byla úplně bezkonkurenční. Bylo to trochu jako sci-fi a fantasy dohromady, ale proč ne:). A korunu tomu nasadil marketingový poradce a mnohonásobný vrah Hemmo Siira!... celý text
Blázen jeho veličenstva
1985,
Jaan Kross
Hmm… nejdřív jsem si myslela, že ten, kdo to píše je ten blázen, ale byl to jenom bratr jeho manželky… píše si jako deník a tam vyvstává bláznovství jeho švagra… podle mě blázen nebyl, jen upřímný o všem a ke všem, tak jako celkově, na konci se řeší jestli se zabil nebo byl zabit… popravdě řečeno by se hodily asi obě možnosti, a já fakt nevím, ten bratr Jacob si myslí, že byl přece jenom zabit pan Lemmingem. Mimochodem ten bratr… no nevím, jak o sobě psal, tak mi připadal takový nemastný a neslaný a mouchy snězte si mě, akorát se mi líbilo jak poradil tomu malému Jiříkovi ohledně otázky, zda má být ten malý přítel nebo nepřítel cara. Možná je to tím, že psal o sobě, ale úplně mi nesedl, za to jeho sestra Eva s manželem byli jasní hrdinové knihy a kladní, úplně bezesporu. Ale četlo se to dobře, bylo to hodně retrospektivní, ale s tím sem neměla žádný problém. Vypadalo to jako druhá část něčeho:), jako výsledek vztahu Timoteje von Bocka a cara Alexandra I.... celý text
Nespavost
2006,
Alberts Bels (p)
Divný, všechno je nějak propletený smíchaný, ale já nevím, co tím chtěl básník říci. Několik literárních rovin – ten dům s hl. vypravěčem Edou se mísí s myšlením ostatních nájemníků (monology), vyprávěním správce za doby řádu německých rytířů a pak o nějakém malém klukovi z druhé světové války.... celý text
Otec Goriot
2006,
Honoré de Balzac
Smutný příběh jednoho otce, kterého opustili dcery, poté co je dobře provdal, jelikož se za něj styděli! Velmi hezké.
Rakovina
1991,
Alexandr Isajevič Solženicyn
To bylo kruté. Takový přesně to, jak začíná medicína, všichni jsou do toho strašně hrr, jenže ony se ještě neznají následky, ha, v tomhle případě ozařování. Hnusné, šedivé, komunistické… takže tedy dobré:).... celý text
Evžen Oněgin / Евгений Онегин
1999,
Alexandr Sergejevič Puškin
Myslím si, že mě to chytlo až ke konci, když ho odmítla. To bylo dobré, dobře mu tak.
Artušova smrt I. Kniha I–VII
1997,
Thomas Malory
Hmm… nějak nemám slov… Je to psáno ve 13. století, jednoduše, docela stroze, ale to téma, to je prostě nesmrtelné… Zdlouhavé popisování jmen a bojů, v každém lese studánka a panna a dobrodružství a samozřejmě potulný rytíř, který nemá nic lepšího na práci než se utkat s jiným rytířem…, ale to téma no:), to přebije vše, až si člověk říká, jak si to mohl někdo všechno vymyslet, ta jména a některé události, které nejsou vůbec důležité, ale přesto se o nich autor zmiňuje, čímž (u mě) si tak přidává na věrohodnosti, i když se děj odehrává v Anglii a Skotsku někdy kole roku 450, jsou všichni až moc zbožní, čemuž samozřejmě moc nevěřím, Malory asi psal tu knihu před smrtí:P. Taky často zmiňuje, že čerpá z jisté francouzské knihy, která měla být napsána podle rytíře Bedivera. Prostě si myslím, že na každém šprochu, pravdy trochu, jinak to snad ani není možné… O Artušovi se vyjma začátku ani moc nemluví, proto mi ani nepřirostl k srdci, ale ostatní rytíři, o kterých se kniha zmiňuje nejvíce ano. Nejoblíbenější byl určitě Tristan, o tom je snad celý druhý díl, Lancelot, který byl a teď musím opravdu citovat: „nejdvornější rytíř, který kdy nosil štít. Byl nejvěrnější přítel těch, kdo ho měli v lásce, nejvěrnější rytíř, který kdy usedl na koně; a byl mezi hříšníky nejvěrnější milenec (to je moc hezky řečeno:)), který kdy měl rád ženu; byl nejlaskavější muž, který kdy vládl mečem, a byl nejznamenitější muž, který kdy vjel do vřavy mezi rytíře; nejmírnější a nejmírumilovnější z těch, kteří jedli v sále ve společnosti dam, a vůči svému úhlavnímu nepříteli byl nejtvrdší z těch, kteří dokázali udeřit kopím do hrudi“ (III., 441). Jen nechápu, proč se mu vyčítala slabá zbožnost, a kvůli tomu neuspěl za hledáním svatého grálu, protože byl prý „nestálý“, jinak, co se týče jeho lásky ke Guenevře, klobouk dolů, tu sem nemusela, nebyla sympatická, vůbec ty ženský byly vykresleny tak nemastně neslaně, všechny stejně, buď hříšnice a čarodějky anebo extrémně nevinné a naivní panny. V knize je taky hodně zmiňován Gawain, který je na začátku popisován (aspoň, co si pamatuji) velmi pozitivně, pak se mu přičítá zase každá špatnost a zrada (zabití Lamoraka) a nakonec ho Lancelot zase velebí do nebes… by mě zajímalo kdo a hlavně z jakého popudu a podle jaké předlohy napsal Pan Gawain a zelený rytíř…, ale u mě má bod, protože bránil Lancelota a Guineveru před Artušem a až smrt Garetha (který byl taky sympatický, ale i jako ostatní tak nějak vyšumí, jako i Lancelotův syn Galahed, btw. Galahed bylo Lancelotovo původní jméno, a Křivoplášť, jehož dobrodružství mě hodně bavila), Tristan už byl nudný, protože se tam hodně věcí opakovalo, Měl Marka zabít anebo se na Isoldu vyprdnout, no co už, Marek ho proklál kopím zezadu, když hrál Isoldě na harfu, tak pak žalem zemřela na jeho hrobě… Lancelot a Tristan byli nejlepší přátelé, Artuš měl nejraději Lancelota a svého synovce Gawaina a Gareth zase Lancelota a koho měl nejraději Gawain, nevím, asi Garetha… Morgana, Mordred a Merlin taky nemastný a neslaný, je zvláštní, že jsou Merlin a Morgana pro nynější autory tak důležití. Merlin zemřel kvůli ženský, kterou šíleně miloval, ale ona ho začarovala pod kámen, a co se stalo s Morganou se neví. Zajímalo by mě, jak by ta kniha vypadala, kdyby ji sepsal Tolstoj… to by bylo asi bezkonkurenční a mělo to min. tak 3000 stran… škoda té středověké strohosti, ale jak už jsem psala, to téma je prostě nesmrtelné… Camelot byl podle Maloryho ve Winchestru, a zmiňuje se tam Londýn… a Lancelot je pochován na Hradě Slastí – buďto Anwick a nebo prý Hamborrow. Až je mi strašně smutno, že nikdy nezjistím, jak to doopravdy bylo…... celý text
Sophiina volba
2005,
William Styron
Moc mě to nezaujalo. Bylo to vyprávěné stylem, že ta její volba mi přišla tak nějak normální (vybrala si kluka, že by to mohl vydržet). Takhle, když si to představím, tak je to strašné, ale v té knize to tak nevyznělo. Ona mi nebyla moc sympatická, možná to bylo mým věkem, ale nenadchlo mě to.... celý text
Styk
2007,
Asko Sahlberg
Zajímavý nápad, ale nějak divně daný dohromady, prostě se mi moc nelíbilo, jak to bylo napsaný. Výběr slov, krátké věty, takové útržkové, kratičké kapitoly, já jsem na dlouhé romány a ne na toto. Pravděpodobně je to o samotě lidí za 2. sv. války. Trochu hořké, ale ne nějak moc, suché a bez chuti, to mi vadí, skoro žádné emoce to ve mně nevyvolalo. Dva lidé se našli, aby hned na to umřeli (ale ten Axel by umřel asi hned, i bez náletu, páč ho chtěl jeho ředitel zabít, asi za to překupnictví). Ale aspoň umřeli s nadějí na lepší zítřky, jelikož by měli jeden druhého. Podle mě to ani není tak o válce, protože jsem četla horší (jako víc emocionální a drastičtější věci). O samotě no.... celý text