Ben Nevis
přečtené 565
Poslední hlídka
2006,
Sergej Lukjaněnko
Kvalita Hlídek nejde s každým dílem strmě dolů, jak to bývá u jiných ság. Anton je silnější než v Noční hlídce, proto plní náročnější úkoly. Už to není ten blbeček, kterého se obětuje, když se to hodí pro věc Světla, ale plnohodnotný a vážený člen Noční hlídky. V Poslední hlídce chybí pletichářské šarvátky mezi Geserem a Zavulonem, a stejně jako v Šeré hlídce je příběh spíše kriminální. Nelíbí se mi však nedostatek autorovy fantazie na záporáky. Místo aby vymyslel novou postavu, tak raději odkrouhne někoho známého, koho jsme si už třeba stihli v předchozích dílech oblíbit. A tak se z nejnižších Jiných stávají mágové mimo úrovně - viz Šerá hlídka, která tento trend zahájila.... celý text
Šerá hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Příběh působí ucelenějším dojmem a filosofie, která se táhne celou knihou, má hlavu a patu. Nejspíš to je dosaženo tím, že hlídky tentokrát nekují pikle, ale mají společnou věc, kterou chápe i hlavní hrdina. Anton dozrává, začíná chápat vyšší politiku a dříve propastné rozdíly mezi Světlem a Tmou se stírají. Být to samostatná kniha, nemám nic proti obsahu, ale líbilo se mi víc, když byl Anton řadový mág a magie měla předem dané limity. V této knize řádí až příliš Deus ex machina a proč bychom se vypracovávali sami, když máme magické artefakty. Ale Hlídky nečtu kvůli akci nebo dobré detektivní zápletce, Hlídky čtu právě kvůli tomu filosofování, které některé čtenáře nudí.... celý text
Denní hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Zkuste nemít rádi Denní hlídku, když tam na každém kroku vychvalují české pivo a dokonce ho falšují! Pohled do tmy přináší pouze Alice, zbytek postav je spíše šedých. Máme tu spoustu jednorázových postav, z nichž Vitalij je nejzajímavější. Ke konci příběhu dává smysli i to, proč se nechová jako typický představitel Denní hlídky. Na jednu stranu se mi to líbilo víc než Noční hlídka, na druhou jsou tam však chyby (jednou je postava druhé kategorie, o pár stránek dále zase třetí apod.) Po druhém čtení musím snížit hodnocení, protože mi tento díl dal méně než díly jiné.... celý text
Noční hlídka
2005,
Sergej Lukjaněnko
Při druhém čtení už to není tak výborné jako při premiéře, ale i tak mě Noční hlídka znovu sevřela do svých spárů a nepustila. Na rozdíl od Antona a jiných hlídkařů si nemyslím, že být Jiný je největší terno na světě (a že lidé jsou méněcenní, protože neumí vstoupit do šera), ale přesto má jejich svět punc atraktivity a kouzlo tajemna. Jiní se povyšují nad lidmi, ale to jim nebrání od nich převzít všechny nešvary včetně byrokracie. Na Hlídkách si můžeme ověřit situaci v postkomunistickém Rusku. Líbily se mi filosofické úvahy nad dobrem a zlem, rozdělení a filosofie hlídek (temní se touží mít dobře za každou cenu, zatímco světlí touží zničit temné). Soucítila jsem s Antonem, když ztrácel iluze nad svým šéfem a mentorem. Vždy pouze využívaný pěšák na šachovnici, osina v zadku pletichařícímu šéfovi, přesto věrný Noční hlídce a ideálům světlých. Trochu bych zkritizovala závěry jednotlivých příběhů, kdy není pořádně jasné, co se stalo a proč se to stalo, a vysvětluje se to třeba až v další knize.... celý text
Strach moudrého muže
2012,
Patrick Rothfuss
Důstojné pokračování Jména větru, ale přesto trpí častou nemocí x-tých dílů - už není o čem psát. Je to zbytečně rozvláčné, ale naštěstí nenudí. Kvothe se potýká s pubertou, což z něj činí namyšleného spratka, ale postupem času moudří. Jeho dospělá linie se také vyvíjí, ale některá tajemství zůstávají pro odhalení v dalších pokračováních.... celý text
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Kvalitní fantasy ságy se dají spočítat na prstech jedné ruky. Kronika královraha se prozatím k ním řadí, i když má daleko k dokončení. Zajímavá zápletka je nám zprostředkována bohatým jazykem a servírována ve světě plném rozmanitých postav, magie a tajemna. Vytkla bych občasnou užvaněnost a hlavní hrdina má nereálně mnoho předností a schopností.... celý text
Deset malých černoušků
2009,
Agatha Christie
I u mě tato kniha patří mezi nejlepší od Agathy. Nepřítomnost detektivů není na škodu, spíš naopak. Vraždy podle říkanky jsou mrazivé, i když občas mají moc rychlý spád. Je těžké uhodnout pachatele, protože chybí motiv a pachatel nedělá chyby. Tudíž vrahem mohl být kdokoliv z nich nebo někdo cizí. Proto Černoušky nepovažuji ani tak za detektivku jako za vydařený skorohoror.... celý text
