Blue přečtené 824

Podivuhodné setkání v džungli 1996, Jules Verne

Není to dílo, které by mělo patřit do nějakého výběru toho nejlepšího z Julese Verna, přesto jsem si knihu rád přečetl. K Vernovi se dá stále vracet. 70%

King Kong 2005, Edgar Wallace

V podstatě se jedná o doslovný přepis původního filmu, což vysvětluje předmluva, která je stručným a zároveň hutným přiblížením vzniku námětu i filmu samotného. U King Konga se nesmí přemýšlet, jinak bychom se tomuto příběhu mohli v nejlepším případě zasmát. King Kongem se musíme (samozřejmě pokud chceme) pouze nechat bavit. Já to tak dělám při každé televizní repríze a teď jsem si tento požitek dopřál i v knižní podobě.... celý text

Národní třída 2013, Jaroslav Rudiš

Jednohubka se zajímavou pointou (myslím tu scénu na Národní třídě), kterou ovšem není jednoduché hodnotit. Vystačím si konstatováním, že je to působivý text. 70%

Lovci mamutů 1986, Eduard Štorch

Jako dítě jsem knihu nečetl, sáhl jsem po ní až nyní, když jsem vyslechl jednu zajímavou archeologickou přednášku na dané téma. Štorch psal knihu jako didakticko dobrodružnou. Atraktivní příběh měl malé čtenáře seznámit s dobovým stavem vědeckého poznání období lovců mamutů. Proto jsme také museli s Mamutíkovou tlupou poněkud komplikovaně projít přes mnohá místa důležitých archeologických nálezů po takřka celém území naší dnešní republiky, abychom pak byli náležitě poučeni. Dobrodružný nádech si kniha uchovala, ovšem věda mezitím pokročila a řada věcí je najednou jinak. Štorch se tak paradoxně ocitl na druhé straně barikády. Chtěl mládež vzdělávat, ale dnes právě v této oblasti může kniha působit paradoxně kontraproduktivně, může děti mást a uvádět vysloveně v omyl. Tak nám bylo například na přednášce vysvětleno, že u nás v dané době byla doba ledová, lidé se zimomřivě choulili v kožešinách, neběhali nazí jako v knize, vyhloubit jámu na chycení mamuta nebylo v promrzlé zemi možné a lidé tenkrát vypadali jako my dnes a ne jako lidé na Burianových ilustracích v knize, kde spíše připomínají lidoopy. Z vědeckého či faktického hlediska je tedy už nyní přistupovat k Lovcům mamutů ostražitě, jako dobrodružná četba je to myslím stále fajn čtení.... celý text

Jiný T.G.M 2018, Pavel Kosatík

Kosatíkova kniha je vynikající a řekl bych, že i velmi potřebná. Pouze se špatně jmenuje. Toto totiž není Jiný Masaryk, ale Skutečný Masaryk. Jiný Masaryk je ten zidealizovaný TGM, který nikdy neexistoval, ale kterého nám neustále někdo předkládá jako vzor. Stejně jako je nám neustále předkládána zidealizovaná podoba první republiky. Je skutečně legrační (a to je nechci přímo srovnávat), kolik společných rysů měl Masaryk s našimi novodobými prezidenty, včetně toho současného. Všichni byli svým způsobem elitáři přesvědčení o své vyvolenosti a do jisté míry i opovrhující svými oponenty jako sobě nerovnými, všichni se snažili si vybojovat větší pravomoci, všichni dělali svou vlastní politiku nezávislou na vládě, všichni se uchylovali k postupům, které jejich současníci označovali za nějakým způsobem neústavní, všichni byli v politice postavami dosti osamělými se spoustou zavilých nepřátel atd. atd. Každopádně toto je Masaryk, jak ho vidím i já, jsem rád, že to je konečně černé na bílém a bude jen dobře, když se se skutečným stavem věcí seznámí i naše současná politická scéna. Mohlo by to přispět minimálně ke zklidnění emocí a koneckonců i k větší osvětě, protože neustálým vyzdvihováním zbožštělého Masaryka je národ udržován v bludu. A prospěje to nepochybně i samotnému Masarykovi, protože příliš kladní hrdinové také nemusí všem imponovat, naopak nějaké ty vady a omyly člověka paradoxně zlidští. Kosatíkův Masaryk je dle mého jedna z nejlepších knih poslední doby, Masaryk je velkou postavou naší historie a je moc dobře, že se konečně dočkal poctivé monografie. Byť se nejedná o dílo přísně vědecké, ale "pouze" popularizační. Tím spíš ale má šanci oslovit co nejširší čtenářskou obec.... celý text

Země žen 1988, Vladimír Páral

Nenapadá mě nic hlubokomyslného. Takže pouze napíšu, že jsem čekal víc. Kniha mne upřímně nebavila, celkově mi to přišlo jako hodně béčkové čtení. Je mi líto, že to takto píšu, ale čtenářský dojem je čtenářský dojem, ten neošálím.... celý text

Život a osud 2009, Vasilij Grossman

Kdo bude chtít číst tuto knihu, nechť si nejdříve přečte jiné Grossmanovo dílo, a sice Za Volhou není země. Život a osud totiž přímo navazuje na tuto knihu, je jejím druhým dílem. Tuto důležitou skutečnost nám totiž vydavatel zapomněl sdělit. Na přebalu knihy se píše kde co, ale taková marginálie tam není. Takže čtenář se pak zoufale plácá ve změti postav, kterých je tu bohužel poněkud více, než je zdrávo. Měl jsem chvílemi dojem, že tu vystupují snad všichni tehdejší obyvatelé Sovětského svazu. A bez znalosti prvního dílu je nejen velmi obtížné se v ději a vůbec vazbách mezi jednotlivými vystupujícími postavami vyznat, je to nemožné. Přesto, i při neúplném pochopení všech vztahů a osudů,musím uznat, že je to pozoruhodné čtení s řadou velmi zajímavých scén a úvah. Zároveň je to ovšem kniha ne úplně čtivá, je tu řada spíše dokumentárních scén, civilních výjevů bez většího dramatického náboje. Jako celek je to ale docela působivé dílo, byť jako vyloženě umělecká literatura má své rezervy. Autor není žádný vytříbený stylista, spíše reportér. Je to ale i jedna z knih, která pomůže více pochopit ruskou mentalitu, tedy jedna z knih, kterou lidé, kteří se o sobě domnívají, že vědí nejlépe, jak by to v Rusku mělo vypadat, evidentně nečetli. Je to zajímavý národ stíhaný v historii velmi těžkými ranami, s nimiž se zároveň velmi svérázným způsobem vypořádává. Pro nás, kteří přece jen jsme součástí trochu jiné "civilizace", to může být někdy až nepochopitelné. Ale je to tak.... celý text

Sekera 2004, Ed McBain

Ed McBain je víceméně taková sázka na jistotu. Civilní, uvěřitelné případy, sympatičtí detektivové, svěží styl. Po těchto knihách se dá sáhnout vždy, když má člověk chuť na nějakou dobrou detektivku.... celý text

Rozhovory 1964 - 2009 2011, Vladimír Körner

Knihy Vladimíra Körnera mám rád, přečetl jsem je všechny a k některým jsem se i vrátil. Je to nepominutelná hodnota. Ovšem číst rozhovory s ním je někdy dost iritující, natož když se pak tyto rozhovory shrnou do jedné knihy. Ta přemíra pesimismu, nihilismu a apokalyptických předpovědí je skutečně až otravná. Ale já mu to odpouštím. A milosrdně dávám čtyři hvězdy.... celý text

Z domoviny 1951, Vítězslav Nezval

Zvláštní směs solidního vzpomínkového básnění a ozvěn budovatelského veršování počátku padesátých let, v níž naštěstí má navrch první složka. Ale celkově nutno konstatovat, že Nezval napsal i lepší verše.... celý text

Je těžké být bohem 1973, Arkadij Strugackij

Není to jednoduché čtení, styl bratrů Strugackých je náročnější, kniha se musí číst pozorně, dlouho čtenář vůbec neví, co se děje, až postupně se věci vyjasňují. Kniha je to nesporně zajímavá, ale výsledný čtenářský dojem, možná i díky již zmiňovanému ne zrovna čtenářsky nejpřívětivějšímu způsobu vyprávění, u mne není jednoduché pojmenovat. Bylo to dobré, ale... 70 %... celý text

Karlík a továrna na čokoládu 2002, Roald Dahl

Prostě roztomilé. Nevím, co bych ještě dodával.

Dešťová hůl 2016, Jiří Hájíček

Je to příjemné a velmi kultivované čtení, v tom je Hájíček spolehlivý. Jenom si nikdy nejsem jist, jakou roli jednou autor zaujme v učebnicích literatury. Bude brán jen jako autor kvalitní četby, nebo i jako jeden z dobových klasiků? Na to mi jeho texty přijdou příliš "lehké". Ale kritikou je oceňován, viz udělená neudělená státní cena za literaturu, takže kdo ví.... celý text

Podivná knihovna 2014, Haruki Murakami

Léto 1953, Fráňa Šrámek

Zajímavé, četl jsem to asi před pětadvaceti lety, jako čerstvě dospělý, tedy v tom rozjitřeném věku, a líbilo se mi to, četl jsem to nyní, už ve zralém věku, a líbilo se mi to opět. Takže dílo skutečně prověřené časem. Za sebe doporučuji.... celý text

Hříšní lidé města brněnského 1999, Jiří Sequens

Solidní oddechová četba, možná trochu lepší, než jsem čekal, protože knihu jsem četl jen kvůli čtenářské výzvě. Ale nakonec jsem byl spokojen. 70%

Hotel 2006, Arthur Hailey

Je to dobré, ale dříve mi Hailey přišel čtivější. Dnes už se zkrátka píše i čte trochu jinak, než před padesáti lety. Zvlášť tato konzumní četba.

Poučeni z krizového vývoje 2014, Alena Fialová

Je důležité si uvědomit, že kniha nereflektuje knižní produkci období 1970 - 1989 jako celku, ale všímá si pouze poměrně úzkého výběru titulů, které se věnovaly popisu moderních českých dějin podle normalizačního výkladu. Byl jsem na to zvědavý, takže jsem si text se zájmem přečetl, ale jsem na rozpacích. Nikoliv z autorčiných závěrů, ale zdá se mi, že téma bylo příliš úzké. Točili jsme se pořád okolo několika málo knih, které byly nazírány z různých úhlů. Aby bylo jasno, nechci se tu kritizovaných knih ani jejich autorů zastávat. Nečetl jsem je a dnes už je i obtížné se k této literatuře dostat, protože byla vesměs už vyřazena z oběhu. Nehájím ani (a to zdůrazňuji) normalizační výklad našich dějin. Mně to prostě přišlo málo, chybělo mi nějaké vyhodnocení četnosti těchto knih v rámci celé dobové produkce a vyhodnocení čtenářské recepce. Četli běžní čtenáři tyto knihy? Co na ně říkali? Nebo tyto knihy sdílely osud sebraných spisů klasiků marxismu-leninismu, které vycházely, ale málokdo je otevřel? Je jistě rozdíl tu dobu žít a pak ji s odstupem mnoha desetiletí hodnotit. Mám podezření, že se ty knihy mohly někdy i pro svůj vlastní příběh líbit a nějaké křiklavé politicky vyhraněné pasáže zkrátka čtenáři shovívavě přeskočili. Protože tak na to tenkrát byli lidé zvyklí. Bylo to tak? Nebo to čtenáři brali jako slátaniny? To jsem se nedozvěděl. Berte to jako poznámku na okraj knihy, která je zajímavá a za přečtení a přemýšlení každopádně stojí.... celý text

Muž, který se vypařil 1986, Per Wahlöö

Pekař Jan Marhoul 1972, Vladislav Vančura

Četba pravda poněkud obtížnější, ale obohacující. Minimálně v tom, že čtenář, který má o knize naučenou jednu větu ze školní učebnice literatury, nyní zjistí, o čem to opravdu je. A ten Vančurův jazyk je nepopsatelně kouzelný.... celý text