borama
přečtené 33
Lístek na cestu z pekla
2012,
Jaroslav Žváček
Za mě super. Děj ubíhal stejně rychle jako otáčíte stránkami této maloformátové knihy. Pro mě hodně zajímavé pasáže o (jemném, implicitním, nejspíš neuvědomělém a… do jisté míry marném) boji hlavního vypravěče se svými narcistními pohnutkami (i o tom, kde se v něm vzaly).... celý text
Cesta k nesvobodě
2019,
Timothy Snyder
Zásadní kniha. Jako obecně asi naivnímu člověku by mi ještě před pár lety přišla nejspíš neuvěřitelná. Dnes mi naopak přijde neuvěřitelné, jak přesně Snyder už tehdy popsal nástup autoritářského režimu v Rusku, jeho destruktivní zahraniční politiku ve stylu "není třeba se mít lépe, stačí když se ostatní budou mít hůř" a odhadl jeho pokračování mj. v dnešní válce na Ukrajině. Autor velmi podrobně popisuje postupný rozklad společenské smlouvy o nástupnictví v Rusku i její ohrožování v USA a dalších zemích. A mně se zároveň trochu ulevovalo, že takto šílené to tu zatím stále nemáme, a zároveň jsem teď myslím dost zpozorněl, kdyby se to tu náhodou podobným směrem posouvalo výrazněji, jako se to aktuálně bohužel děje např. u našich východních sousedů. Celkově je to depresivní a varovné čtení, musel jsem si dávat pauzy, abych to vstřebal. Ale taky katarzní, protože pomáhá v orientaci v současném světě plném protichůdných informací a tlaků. Pro historika musí být extrémně těžké analyzovat současnost, protože od událostí ještě nemá dostatečný odstup. O to působivější je pro mě intelektuální poctivost, snaha nazývat věci pravými jmény a píle, se kterými je kniha napsaná (a doplněná bezmála tisícem poznámek a odkazů na původní zdroje), což všechno čiší doslova z každého odstavce. Někteří autora obviňují z předpojatosti nebo aktivismu, pro mě je ale jeho neutuchající snaha o rozkrývání faktů a "tvrdých dat" na poli, kde se významná část vlivných lidí včetně intelektuálů s faktickými informacemi neobtěžuje, hodna nejvyššího respektu.... celý text
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
Celá trilogie mě bavila, všech ~1800 stran, neuvěřitelně pestré čtení! Zatímco na jedničce a dvojce se mi líbilo, že fyzika tam má stále zřejmý kontakt s nám dnes známou realitou (mj. proto, že byla uměle přibržďovaná), trojka toto vše rozvolňuje, ale asi právě proto, že staví na předchozích dílech, mě to nijak nerušilo, a to nejsem žádný velký fanda "létání světelnými rychlostmi". Dvojka a především pak trojka pro mě mj. zhmotnily nový rozměr existenciální úzkosti - z temnot hlubin vesmíru a nekalých úmyslů různých tam žijících bytostí, z relativismu času, potažmo i základních fyzikálních zákonů. Jako by mi autor v knize ukázal průhled do vyšší dimenze své mysli, s neuvěřitelným množstvím nových obzorů a zákoutí, které jsou všechny přitom vykreslené velmi detailně a vzájemně spolu souvisejí. Nevím, zda to byla součást autorova záměru, ale trochu víc si zase vážím toho, že právě vyšlo Slunce, čas i prostor jsou víceméně stejné jako včera a celá naše civilizace má to štěstí, že může prožít další den.... celý text
Čevengur
1995,
Andrej Platonov (p)
Knihu jsem přečetl střídavě s otevřenou pusou a se skřípajícími zuby, místy až s odporem (který současná šílená ruská agrese jen prohlubovala). Silný katarzní prožitek. Až s odstupem pár dní a přečteným doslovem mi plněji dochází, jak brilantní, trefná a důsledná antiutopie to je, nejen proti komunismu, ale proti jakýmkoliv ideologiím, které zároveň potlačují reflexi reality, a minimálně v tomto smyslu je kniha velmi současná.... celý text
Otevřená společnost a její nepřátelé II
1994,
Karl Raimund Popper
Ač se mi druhý díl četl hůř a o dost pomaleji než ten první (asi kvůli obecně složitějším teoriím modernějších filosofů), stále to šlo dobře. Zejména některé pasáže z rozboru Marxova odkazu mě bavily, zajímavým způsobem pro mě vyvažovaly jeho nekritické vzývání, které si stále pamatuju z dob mého dětství, a naprosté porevoluční odmítnutí. Z textu je zřejmé, že zatímco Marxe Popper uznává jako humanistu, který ovšem fatálně neodolal svým historicistickým pohnutkám (a tuto svoji náklonnost k němu pod tíhou nových faktů zmírňuje až v závěrečném dodatku), tak pro Hegela nemá jediné soucitné slovo a dělá si z něj vyloženě legraci. Přínosná pro mě byla taky obhajoba racionalismu a rozbor institucionální povahy vědecké práce (tj. budování procesů a institucí, které podporují svobodu myšlení a testování hypotéz).... celý text
Otevřená společnost a její nepřátelé I
1994,
Karl Raimund Popper
Moje asi první „pořádná“ filozofická kniha. Překvapivě čtivá. Víc než o rozbor starořecké politiky mně - a určitě i autorovi - šlo o přesahy a ponaučení pro dnešek, kterých si z knihy odnáším celou řadu. Popperova kritika Platóna coby totalitně snícího, čistotou a mocí posedlého propagandisty je ovšem od první stránky nesmiřitelná až krutá a velmi přesvědčivá. Rozuměl jsem Popperově kritice historicismu a hledání falešných nadějí na předem stanovený ideální svět. V jeho ne chladně, ale naopak vášnivě racionální analýze principů otevřené společnosti jsem pro sebe rozpoznával smysl pro praktičnost, uměřenost a respekt k základním lidským potřebám. A taky neuvěřitelně precizní mysl matematika / fyzika, což mi je blízké. Hlavní text tvoří jen necelou půlku knihy, zbytek jsou podrobné poznámky a přílohy, které jsem, podle pokynu autora, jako laik pročetl ani ne z deseti procent. Těším se na druhý díl!... celý text
