charlizee přečtené 402
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Moje první Mornštajnová. Zdánlivě obyčejný příběh, který je silný v tom, jak je běžný. Dobře zpracovaná psychika postav, ovlivňovaná atmosférou doby, fungující jak v ženském, tak v mužském principu. Párkrát mi ztuhla krev v žilách jen při náznaku budoucího děje. I když jsem si při zmínce, že Blanka je výborná řidička, představila jiné vyústění, tak bylo nakonec stejně fatální. A to, v čem se hlavní hrdinka/vypravěčka tak značně odlišuje od ostatních, mi došlo teprve, až když to bylo jasně pojmenováno. Do té doby mi to nesecvaklo a to zjištění mnou otřáslo.... celý text
Lolita
2003,
Vladimir Nabokov
“Dobrým čtenářem Nabokova by mohl být jen jiný Nabokov.” Lolitu jsem si koupila v roce 2003. Byla jsem na gymplu a přesně si pamatuji to brněnské knihkupectví a taky ten pocit, tu radost z revidovaného vydání. Nedokážu vysvětlit, ba ani pochopit, proč jsem ji poprvé přečetla až za 16 let. Velký dík patří Martinusu, že právě Lolitu vybral do čtenářského klubu na duben. Neumím stručně popsat, jak výborná, jak precizní ta kniha je. Měla jsem nutkání vzít mapu Spojených států a značit si, kudy cestovali - co kdyby i toto mělo nějaký význam? Skoro mě děsí, na jaké úrovni musí být myšlení a vnímání člověka, který dokáže takový román napsat. Vím jistě, že až budu číst Lolitu příště a příště, objevím v ní zase něco nového - osobně jsem měla v této “poličce” zatím asi jen Annu Kareninu. Tak už jí nebude smutno :)))... celý text
Studie v růžové
2018,
Steven Moffat
Scénář formou komiksu a "must have" každého fandy tohoto kultovního seriálu. Odpočítávám dny do vydání dalšího sešitu :)
Hádej kdo
2018,
Chris McGeorge
Zaujal mě popis knihy, tak jsem si ji skoro obratem po vydání koupila, a když jsem si uvědomila, že název je vlastně v rozkazovacím způsobu (čtenářská výzva), upřednostnila jsem její přečtení před ostatními. Bohužel nemůžu říct, že by mě tato kniha nějak zvlášť bavila :( Mé počáteční podezření na pachatele se ukázalo jako správné (to nemám moc ráda, raději se nechávám autorem "ohromit"), a ačkoliv je nápad perfektní, výsledek mi prostě přišel "nemastný - neslaný".... celý text
První stříbrná kniha snů
2014,
Kerstin Gier
Ještě nedávno by mě ani nenapadlo, že tuto knížku přečtu :) Celou trilogii jsme minulý rok koupili kolegyni z práce, která miluje její autorku. Zpočátku nám trochu vytýkala, že toto už jsme tedy fakt přehnali, protože je to určeno úplně mladým čtenářům, o to větší bylo moje překvapení, když se jednoho dne knížky objevily na mém stole, že si je mám přečíst. Moje knihomolství je pověstné... :)) Knížky ležely rok na komodě v mé kanceláři a já jsem pořád přemýšlela, s jakou výmluvou je vrátit. No a pak se najednou stalo, že jsem chtěla úplně vypnout a tak mi první díl přišel vhod. Na autorech typu Kerstin Gier obdivuji skutečnost, že ze své "dospělácké" pozice dokáží napsat poutavý příběh pro malé/mladé čtenáře. Hrdinka příběhu působila věrohodně, jako by jej skutečně vyprávěla 15letá dívka. Čtení je svižné, příjemné a nijak fantasticky přehnané - démoni jsou nakonec v podstatě popřeni a zaměněni za okultismu chtivou, šílenou teenagerku :D P.S.: Druhý díl jsem přemístila z kanceláře domů na hromádku s knihami "k přečtení". :))... celý text
Skleněný pokoj
2018,
Simon Mawer
"Zdá se mi absurdní, že svět jde dopředu, a přitom vytváří hranice tam, kde dřív nebyly." Na knihu jsem narazila až v souvislosti s loňskou čtenářskou výzvou, ale teprve návštěva vily Tugendhat mě přiměla k jejímu přečtení. Je neskutečné, jak se Mawerovi podařilo vykreslit pocity, které má ten, kdo vstupuje do obytné části vily Tugendhat, do skleněného pokoje. To, co jsem četla, byly moje pocity.... Ten prostor a světlo mi (mimo jiné) vehnaly slzy do očí, a když jsem četla popisy v knize, ocitala jsem se na tom místě znovu a znovu. Co se samotného příběhu týče, je hodně těžké si udržet uvědomění, že rodina a postavy jsou fiktivní (až na některé, což zmíněnému uvědomění nepřispívá), protože se objevují na pozadí skutečných dějin. (Člověk se pak potomkům úplně nediví, že knihu tak nenávidí). Mawer to vypravěčsky zvládl skvěle, jako by všechna ta období prožil, a právě jednotlivá období a změny v politickém klimatu ženou celý příběh vpřed. Uprostřed stojí hlavní postava, dechberoucí a ojedinělý dům, který všemu zdánlivě nečinně přihlíží, a také lidé milující a chybující v dramatických podmínkách 20. století. "Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům." P.S.: Film změnil přesně ty "detaily", které z knižního příběhu dělají výjimečný zážitek.... celý text
Dej mi své jméno
2018,
André Aciman
"V jejich domě neplatí žádná večerka, žádná pravidla, žádný dozor, nic. Proto je to takový hodný kluk. Nechápeš? Nemá, proti čemu by se bouřil." Manžel se na mě díval, jak se má ramena otřásají vzlyky. "Co se stalo?" - "Nic, to jen ta knížka. Je to tak smutné, a přitom vůbec ne." A když nad tím teď přemýšlím, lépe to vystihnout nedokážu. Odhoďte veškerou předpojatost, že je příběh vystavěn na vztahu dvou mužů. Ty myšlenky by mezi mužem a ženou tak nerezonovaly. Pro mě je tato kniha obrovským překvapením a obohacením. Po jejím přečtení mám pocit, že ji cítím ve svém nitru.... celý text
Na Chesilské pláži
2018,
Ian McEwan
Jsou autoři, kteří jsou sázkou na jistotu. Ian McEwan je jedním z nich. Obdivuji, s jakou hloubkou popisuje všední věci. A jak dokonale dokáže popsat svět z perspektivy muže, ale také z perspektivy ženy; jak se dokáže vcítit do myšlení žen. Člověku se nechce věřit, že to napsal sám... Po přečtení této knihy mě zase mrazí. On prostě dokáže definovat ty nejhloupější chyby, které děláme. Jako třeba když něco nějak cítíme, ale nahlas to řekneme úplně jinak, nejlépe opačně, jen kvůli hloupé hrdosti. A ačkoliv si tisíckrát předsevzeme, že už se nám to nestane, uděláme to s plným vědomím zase. A někdy to má nesmyslné, leč fatální následky. Já u něj vždycky najdu tolik myšlenek (i tady na těch pár stránkách), že si s nimi na dlouho vystačím. A proto miluju čtení!... celý text
Podivuhodný život osamělého pošťáka
2017,
Denis Thériault
Nechápu, jak jsem kdy mohla být "dotčená", když mi někdo darem vybral z vlastní inicitivy jinou knihu, než jsem měla na seznamu :)) Díky té iniciativě jsem se dostala k úžasným knihám, které by mě jinak minuly. Pošťák není výjimkou. Vybral mi ho manžel na základě novinové recenze a já žasnu, jak mu to zase vyšlo. Aniž by knihu četl, dal na doporučení někoho dalšího a nespletl se (zase). Mimo to, že je kniha nádherná na pohled, je vyvedená i obsahově. Je to takové fatální pohlazení. Kombinace prózy a poezie funguje, příběh má opravdu originální nápad. Jediné, co mě trošičku mrzí, je to, že v českém překladu není úplně dodržen princip haiku. Prostě ty slabiky nesedí... Možná proto, aby byl přesně dodržen význam básní, co já vím... S originálem bohužel neporovnám, ale třeba se tady někdy podělí někdo francouzsky mluvící.... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Jedna z nejhorších věcí, která se mi může po přečtení knihy stát je ta, že nevím, co o ní říct. Nemůžu o ní nadšeně vyprávět, protože mě dostatečně nezaujala, nemůžu ji ale ani kritizovat, protože mě natolik "neurazila". Taková kniha ve mně zanechá jakousi prázdnotu. Dá se něco takového zařadit do přihrádky "průměr"? Něco takového se mi stalo s Kříďákem. Jak zde zmínili mnozí jiní, kniha se čte svižně, v podstatě sama. Střídání časových rovin obecně miluju, i tady se vydařilo. Myslím, že se i relativně podařilo vystihnout mysl dvanáctiletého dítěte (i když Petra Soukupová to není, od té by se ještě C. J. Tudor mohla mnohému přiučit). Ale zkrátka to nebylo až tak překvapivé a dechberoucí, jak jsem čekala. Očekávání...to věčně nevděčné očekávání... Pokládám si otázku, zda je ta masivní reklamní kampaň pro Kříďáka plus nebo mínus. Na jednu stranu se o knížce dozví více lidí, více lidí si ji bezpochyby i přečte, ale na druhou stranu bude také velké množství zklamaných, případně zklamanými odrazených, či reklamou odrazených...... celý text
Těžká hodina
2008,
Jiří Wolker
Mně Wolker k srdci nepřirostl, jeho poezie není mým šálkem čaje - tím jeho básně a talent neznevažuji, protože je obdivuhodné, v jak raném věku dokázal skládat verše na každodenní (bídná) témata, a jak dokázal reflektovat dobu.... celý text
Terapie sdílením
2018,
Ester Geislerová
Na síti mě to úplně minulo, tak jsem byla zvědavá na knižní podobu. Mně až tak nevadí, že se projekt přenesl na papír, ba naopak mi to dává smysl s ohledem na to, že jsou autorky vizuální umělkyně - a možná proto jsem ale od té grafické podoby čekala mnohem víc...minimálně něco na způsob P.S. Ani Geislerové nebo Kecy, kecy, kecičky od Karin Krajčo Babinské. Při té transformaci z online do offline podoby zůstalo hodně nevyužitého potenciálu...... celý text
Řeky Londýna
2015,
Ben Aaronovitch
Další z knih, kterou mě můj manžel obdaroval, aniž bych si ji přála :) Po zběžném přečtení několika komentářů tady jsem se čtením otálela..., navíc se mi kniha nehodila do čtenářské výzvy..., no ale protože se další narozeniny blíží, a protože bych s takovým vděkem nepochodila a nemusela už taky žádnou knihu dostat, nadešel její čas. Ze začátku jsem byla nadšená a svoje pocity jsem s vděkem posouvala směrem k manželovi, neboť se zase skvěle trefil! Bylo mi líto, že na čtení teď nemám dost času, cítila jsem takové pěkné tetelení, kdykoliv jsem se začetla, prostě mě to bavilo. Ale pak najednou...mě to bavit přestalo. Nevím, jestli se tak stalo, když bylo odhaleno, kdo za všemi pohromami stojí, anebo už někdy dřív. Ale od určité fáze už mi to přišlo úplně bez děje, bez nápadu, nebavila mě ani jazyková složka. To, co mě bavilo, byl barvitý popis Londýna, jeho ulic a staveb - v něčem mi to připomínalo Michala Sýkoru a jeho Olomouc. Stejně jako u něj, funguje i tady město samotné jako by bylo další postavou. A to se mi líbilo víc, než zlidštěné, jednající řeky. Obecný nápad příběhu je originální a zábavný, ale vše okolo něj nějak vyprchá. Pro mě to zůstalo někde na polovině cesty.... celý text
Vitka
2018,
Kateřina Tučková
Kdysi při procházce na Třech Studních padl můj zrak do zahrádky, v níž byl zatlučen kovový křížek. Na plotě byla připevněná cedulka s vysvětlením: Symbolický hrob Vítězslavy Kaprálové s kovovým křížem a schránkou s prstí z původního hrobu v Montpellier. Podivila jsem se, že vůbec netuším, o koho jde, ačkoliv tedy šlo evidentně o ženu významnou (v nedalekém lese je po ní pojmenována také studánka). Dohledala jsem si pár kusých informací a spokojila se s tím, že mi tehdejší procházka přinesla novou, byť povrchní, znalost. Když se letos kniha objevila v knihkupectvích na pultech novinek, okamžitě jsem po ní sáhla, protože bylo na první pohled zřejmé, čí osud zachycuje. A taky se díky Brnu hodila do letošní čtenářské výzvy :) Kniha se četla velmi lehce, od prvních kapitol, v nichž Kateřina Tučková dokázala, že nedělá nic jen napůl a zkoumanou látku podložila důkladnými rešeršemi korespondence a dříve vydaných prací o VK, přes samotnou hru, ve které mi vadily snad jen občasné moderní výrazy (které ale zcela chápu jako přiblížení se současnému divákovi). Poslední dobou mívám tendenci knihy posouvat dál, tuto jsem ale zasunula do knihovny. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst něco odpočinkového, ale zároveň sofistikovaného.... celý text
Pokání
2008,
Ian McEwan
Když máš při čtení husí kůži a na konci Ti tečou slzy... Asi tak bych shrnula tuto neskutečnou knihu. Při poslechu Pink Floyd si s kamarády často říkáme, že dokonalost již byla stvořena, což je pro jakoukoliv další tvorbu vlastně demotivující... A literární dokonalost jsem právě objevila v Pokání. Ten text je tak dokonalý a vše do sebe tak neskutečně zapadá, až to vyráží dech a připomíná skvostnou šachovou partii. Ian McEwan je literární bůh!!!... celý text