Elevant přečtené 473

Lettipark 2018, Judith Hermann

Lettipark je mimořádně dobře napsaná povídková sbírka. Je psána prostým a jasným jazykem, přesto však plná osobitých nuancí a poetických obrazců. Překladatel Petr Štědroň projevil očividně velkou citlivost při práci s texty Judith Hermann. Její povídky mi připomněli práce Raymonda Carvera, ačkoliv jsou mnohem "ženštější", sdílí s ním totiž tajemnou a melancholickou atmosféru. Mimo autorčin mistrný styl psaní se však povídky pohybují v oblasti podobně laděných knih spíše v průměru, příběhy které se v nich odehrávají jsou často neuchopitelné a jaksi nicneříkající a často jsem si přál, aby je autorka byla rozvedla. Avšak jako v každé povídkové sbírce, i zde jsem objevil několik skutečně krásných příběhů, které mi v hlavě utkvějí. A věřím, že i další čtenáři si najdou ty své.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Námět s potenciálem velkého románu se Steinbeckovy podařil vydestilovat ve stostránkovou, nesmírně silnou novelu. Že mne kniha hned ze začátku pohltila jsem poznal podle toho, že jsem si začal v hlavě konstruovat všechny možné vývoje událostí, přičemž jsem hlavním dvojici protagonistů nepokrytě fandil. Rozuzlení, jaké si Steinbeck vybral, bylo po úvaze nevyhnutelné. Přesto mi zabralo chvíli, než jsem se z knihy vzpamatoval.... celý text

Dívka jménem Boy 2016, Helen Oyeyemi

Postmoderní román Dívka jménem Boy je autorčinou první knihou vydanou v češtině, což je udivující vzhledem k tomu, že autorka žije v praze a v anglicky mluvících zemích je velmi populární. Tento román mne zaujel svou nezvyklou výstavbou: opírá se o klasický příběh o Sněhurce, který je přetvořený v kroniku rodu a zároveň svědectvím o své době. Odehrává se v Americe 50. let, takže se pochopitelně nevyhýbá tématu rasismu: na toto téma jsem poslední dobou alergický, protože anti-rasistické zásady se pumpují do takřka všech okruhů umění a kultury v té míře, až to není hezké. Nicméně v této knize dávají smysl a neštěstí v tomto ohledu autorka příliš netlačí na pilu. Do takovéhoto zdánlivě realistického příběhu jsou zakomponovány určité magické prvky, ať už se jedná o nádech pohádkového vyprávění, který se nese celou knihou, nebo o zcela fantastické motivy zrcadel, které překreslují skutečnost. V těch může milý čtenář hledat metafory a může se také pokochat záchvěvem magického realismu, ve kterém jsou zrcadla velmi populární.... celý text

Oči modrého psa 2016, Gabriel García Márquez

Od Márqueze jsem v době, kdy píši tento komentář, přečetl pouze Dvanáct povídek o poutnících a na Sto roků samoty sbírám odvahu. Od Očí modrého psa jsem toho moc nečekal, souděpodle čtenářskývh ohladů, nicméně kniha předčila mé očekávání. Sice rozhidně nejde o učebnicový příklad magického realismu, spíše na mne působí dojmem surreálných textů. Nejsou snadno čitelné, protože velmi hutné a člověka stojí mnoho energie proniknout pod závoj podivných vět, aby odkryl povídku ve své úplnosti... nicméně výsledek stojí za to. Čtenáři se dostane svědectví o znepokojivých, nepřirozených, živočišně krásných příbězích.... celý text

Může se to stát i vám 2018, * antologie

Spíše průměrná antologie, která sází na jistotu s klasickými hororovými povídkami a nepouští se do experimentů. Jako většina antologií, které se mi dostaly do rukou, i tato je subjektivně nevyvážená: vedle skvostně srdceryvné povídky Sama doma je tu mimořádně špatně napsaná povídka Na kolejích stála... Mimo to jsem neobjevil vodící linku, která by měla povídky tematicky sdružovat pod štítkem "může se to stát i vám". Pravdou je, že povídky jsou velmi různorodé a na své si přijdou asi všichni milovníci žánru, nicméně málokoho asi skutečně nadchne kniha jako celek.... celý text

Buď už, prosím tě, zticha 2011, Raymond Carver

Carverovy povídky jsouzcela upřímné: autor v nich nikdy nic nepřiklášluje, nodomýšlí ani nelže. Jsou prosty metafor, alegorií a dalších podobných odklonění od člověka. Dávají právě tolik smyslu jako život. Carverovy povídky jsou průhledy,okna která dávají nahlédnout čtenáři na určitý úsek v příběhu lidského života, který se odehrává i po jejich skončení. V jejich otevřenosti a přímočarosti se skrývá nekonečno.... celý text

Plešatá zpěvačka / Židle 2006, Eugène Ionesco

Ionescova Plešatá zpěvačka je povinností pro každého milovníka absurdního divadlo z pochopotelných důvodů. Jednak prakticky vzato tapočala éru tohoto nového divadla, druhak se stala prototypem absurdní hry. Je to hra velmi odvážná, která porušuje většinu pravidel platících ři psaní divadelních her, ale když je čtenář schopen se s Ionescovým stylem popasovat a přistoupit na jeho (anti)hru, čeká ho velmi vytříbebá zábava. Jednoaktovka Židle se téměř nepodobá divadelní hře jako spíše nějàké jevištní performanci; hlavní slovo tu mají kulisy a nejdůležitější je manipulace s ptostředím na jevišti. Je to jedna z těch her, které skutečně mohou vyniknout pouze na jevišti a už ne tolik na papíře. Přesto oceňuji její vydání spolu s Plešatou zpěvačkou, díky čemuž se dostane do širšího povědomí. Mimo to i samotné vydání Plešaté zpěvačky a Židle v jednom souboru od nakladatelství Artur je velmi povedené: nechybí precizně zpracovaná biografie autora v datech, a byla zde zařazena i Ionescova krátká úvaho o hře Plešatá zpěvačka, o jejím vzniku, smyslu a inscenacích.... celý text

Flanďákova koupel 2002, Boris Vian

Bohužel, knihu jsem dočetl jenom z toho důvodu, že mezi mnoha nezáživnými povídkami se našlo několik skutečně vianovských skvostů (např. povídka Vlkodlak). Většina povídek byla v podstatě velmi zahuštěné Vianovy romány,které však postrádaly tvar a disponovaly vyjímečně nepostřehnutelným dějem. O kvalitách povídek mne zdaleka nejvíce přesvědčuje samotný styl psaní, typický pro Viana a plný absurdních slovních hříček a drobných, roztomilých nonsensů.... celý text

Zázrační hoši 2017, Michael Chabon

Skvěle napsaná hořkosladká fraška z literárního prostředí. Spousta situací dovedených ad absurdum, groteskních... a strašně vtipných. Sem tam Chabon také spáchá nějákou tu slovní hříčku. A protože je struktura knihy velmi organická, bez časových posunů a vypráví příběh v těsné návaznosti, knihu si nejlépe vychutnáte když ji přečtete naráz, alebo alespoň v co nejpevnějším časovém rozmezí. Třeba si vemte den volna.... celý text

Měděné pole 2018, Gyrðir Elíasson

Krátké povídkové miniatury, které zaznamenávají malé situace, zdánlivě bazvýznamné okamžiky, které jsou však schopny vyvolat silný dojem, často až tísnivý. Na mne osobně Měděné pole působilo jako jedna z nejsmutnějších knih, se kterými jsem se v poslední době setkal, ačkoliv nedokáži přesně říct, proč. Do takových malých příběhů však často zasahuje nějáký prvek, který je přesahuje. Něco neobyčejného, magického nebo prostě neinterpretovatelného. Jako například tvář pod víčky, záhadně vítaný cizinec, vystřižený Výkřik nebo portugalské úmrtní oznámení.... celý text

Červená tráva 2000, Boris Vian

Mám-li Červenou trávu porovnávat s Pěnou dní, kterou jsem četl bezprostředně před ní, musím přiznat, že se mi Červená tráva nezamlouvala tolik jako druhá kniha. Přesto však je i tato útlá novela velmi vianovská, což znamená plná hravých slovních hříček a malých absurdních situací hrajících specifickým humorem, který se může každou chvíli proměnit v hořké slzy. Nicméně Červená tráva na mne působila dojmem zpovědi, velmi niterené, ale už ne tolik srozumitelné. Jako by se Vian nechával unést svou vlastní spisovatelskou grandiozitou... takže čtyři hvězdy a Pěna dní zůstává nepřekonána.... celý text

Mistr a Markétka 1990, Michail Bulgakov

Mistr a Markétka je kniha s velkým přesahem. Do vnitřního světa literatury, do historie, do filozofie (etiky) a a v neposlední řaděje to kniha čtivá a duši obohocující. Věřím, že různým čtenářům různých věků může něco dát,pokaždéměcojiného, ale nikoho nenechá chladným. Bulgakova i toto keho opus magnim jsem objevil na střední škole a věřím, že se k této knize budu stále vracet a odkrývat její taje.... celý text

Mimo dosah 2019, Samanta Schweblin

Velmi povedená kniha, která překračuje hranice žánrů i vypravěčskývh způsobů. Autorka si v průběhu celé knihy nechává svá tajemství, díky kterým je příběh zastřený a tísnivý, od počátku však naznačuje, k čemu směřuje - k tragédii, která zpřetrhá pouta mezi matkou a dcerou, a která děsí svou nevyhnutelností. Knihu můžete číst jako temný a smutný horor, trochu jiný thriller nebo jako symbolické dílo, pravdou však je, že ustředním motivem knihy zůstává strach - strach z předtuchy, z živočišné nevolnosti, strach o své nejbližší.... celý text

Kniha hrůzy 2012, * antologie

Působivá hororová všehochuť. Čtenář možná může být lehce zklamaný anotací, která slibuje děs a hrůzu, avšak v knize jsou kromě čistokrevných hororů (krvák Zubatí duchové, duchařina Hudba Bengta Karlssova, vraha) zastoupeny také téměř surreálná, lehce zneklidňující povídka Alice pod igelitem, fantasy povídka Troud, ocílka a křemen, nabo záhadná a tísnivá povídka Něco smutného a temného. Knihou se tedy netáhne bezděčný pocit strachu, nýbrž temná atmosféra vykreslená s pomocí vytříbeného a velmi kvalitního literárního stylu autorů. Každá povídka je odlišná a přirozeně mne neoslovily všechny, nicméně ani jedna nepůsobí amatérsky či odfláknutě. Tuto knihu si tedy budu pamatovat jako velmi vydařenou antologii.... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Pěna dní je magická kniha. Je to také smutná kniha. Je to kniha plná fantasie, blues, děvčat a života. Ukazuje náš svět v jakémsi pokřiveném zrcadle, nechází skrytou magii v naší každodenní pěně... každý zde může najít svůj pravdivý a bolestný odraz.... celý text

Havran a jiné básně (14 básní) 2008, Edgar Allan Poe

Poeovy básně jsou první poesií, kterou jsem kdy začal číst (Havrana znám nazpamněť od základní školy) a která dosud zůstává jednou z mých nejoblíbenějších... Poeovy básně jsou nezaměnitelně krásné a ponuré zároveň. Z jeho rozsáhlé tvorby se v mých očích nejvíce vyjímají básně Havran, Zvony a Červ dobyvatel.... celý text

Franny a Zooey 1999, Jerome David Salinger

Po přečtení Salingerovy knihy Kdo chytá v žitě jsem se rozhodl přečíst si i další knihy autora, a nyní došlo na Franny a Zooey. Tato kniha mne naoslovila tolik, jako Kdo chytá v žitě, v což jsem nicméně ani nedoufal. Přesto mne tyto dva kratší texty velmi bavily, ať už svým typickým salingerovským stylem, anebo samotnými postavami které v nich vystupují. S rodinou Glassových jsem se poprvé setkal v povídce Den jako stvořený pro banánové rybičky, která je prvním nástinem Salingerovy galérie postav, které jsou představeny v této knize. Franny a Zooey se pohybují na pomezí novely a scénáře, duch knihy spočívá totiž v rozhovorech, které spolu postavy vedou, a které v nástinech vypovídají o nich samých, o historii rodiny Glassových a v neposlední řadě také o autorových názorech na existování v americe 50. let.... celý text

O svobodě myšlení a slova 2020, John Stuart Mill

Velmi se mi líbí překlad, který je vstřícný ke čtenáři, a také grafické zpracování knihy: nakladatelství Institutu H21 dalo nový kabát Millovým nesmrtelným myšlenkám. Knihu mohu jedině doporučit všem inteligentním lidem, nejenom těm, kteří se hlouběji zabývají filosofií, neboť texty J. S. Milla se bezprostředně dotýkají praktického života nás všech.... celý text

Byla jednou jedna žena, která chtěla zabít sousedovo dítě 2018, Ljudmila Stefanovna Petruševskaja

Zvláštní miniatury balancijící na pomezí moderního hororu, starších duchařských příběhů, klasických pohádek, magického realismu a ruského naturalismu. Autorka doslova překonává všechny hranice, mate čtenáře, používá mnohoznačné náznaky a komponuje složité a magické ze střípků.... celý text

Slon 1963, Sławomir Mrożek

Zábavné absurdní miniatury, a ačkoliv jsou zastíněné Mrożkovou dramatickou tvorbou, přesto jsou velmi kvalitní. Úředníci létají z oken, Engels s Marxem popírají existenci žirafy, labuť poruší dobré mravy, beruška mystifikuje generála. Zkrátka příjemné čtení na absurdní odpoledne.... celý text