koryslava přečtené 213

Slavnost bezvýznamnosti 2020, Milan Kundera

Čtveřice (nebo snad pětice?) od sebe sotva rozeznatelných stárnoucích mužů, z nichž každý slouží svému účelu. Jeden umožňuje autorovi ventilovat svoje erotické představy (i když, to možná dělá každý z nich), druhý poukazuje na to, že dnes už nemůžeme dělat žerty, třetí je vypravěčem nutné historické vsuvky, čtvrtý přemýšlí o své matce. Jsou to všechno trochu tragédi. Snaží se se vymanit z pocitu vlastní bezvýznamnosti. Někdo potvrzováním si své intelektuální nadřazenosti, jiný balením mnohem mladších žen, další trolením ostatních, i když to nikomu nepřipadá vtipné ani zajímavé. Veškeré ženské postavy tu existují pouze jako vizuální kulisy pro potěchu oka stárnoucích mužů. (Je to místy až odporné, viz formulace jako "její zadnice ho zdravila," "pupky mladičkých dívek," případně vztah stárnoucího intelektuála s dvacetiletou holkou, která neví, kdo byl Stalin. Autora bychom asi mohli obhajovat tím, že on se těm postavám vysmívá, nicméně si myslím, že stále je v nich dost z něj samotného a jeho představ a tužeb.) Případně, pokud ženy zrovna nejsou mladé a krásné, tak jsou to mytické matky, jež definuje schopnost rodit potomky a propojení pupeční šňůrou. Lze to přečíst za hodinku, avšak ta hodinka by se dala vyplnit i užitečnější činností. Možná je to celkově autorův způsob jak se vypořádat s vědomím, že jednou bude zapomenut.... celý text

Na stráži 2023, Dmitry Glukhovsky

Wow, ženské hrdinky, které dělají i něco jiného, než že vaří. To je na Glukhovského docela pokrok. (Ačkoliv jiné archetypy než matka, úžasný love interest, děvka, lékařka se nevyskytují, ale to už bych asi chtěla moc) Muži jsou sice misogynní AF, ale to je asi jen realita ruské společnosti? Každopádně 240 stran se nic moc neděje, kromě budování atmosféry, seznámení s postavami a jejich motivacemi a mluv o náboženství. A pak posledních 40 nebo kolik stran je to crazyyy. Takže trochu nepoměr. Docela zábavný styl psaní, řekla bych, že se v tom Glukhovsky o něco zlepšil, nebyly tam už moc takový ty momenty, kdy vás nějaká zvláštní formulace vytrhne z flow knihy. Ale zároveň to určitě nebylo nic světoborného, co by si každý musel přečíst. Jediný moment, který mnou pohnul, byl (spoiler) konec, kdy si Jegor probodnul ušní bubínky. Kupodivu mě ten konec navnadil si přečíst pokračování, asi mě zajímá dynamika cestování bez sluchu.... celý text

Kůže 2023, Jevgenija Někrasovа

Zvláštní, experimentální styl psaní, přesto se kniha čte dobře a relativně rychle. Nepatetické a víceméně bez popisu emocí, přesto to v člověku spoustu pocitů vyvolá. Zaměřené na diskriminované skupiny a jejich boj za svobodu, ale bez moralizujících a "poučných" pasáží. Historické prostředí věrohodně vykreslené, skvělé magické prvky. Děj byl trochu moc komplikovaný (spoustu ne tak významných událostí a lidí v mezičase), ale ve výsledku do sebe všechno celkem zapadlo, a nebyly tam žádné úplně hluché momenty – vždycky jsem chtěla vědět, co bude dál. Ženský pohled. Celkově dobrá atmosféra. Doporučeníhodné.... celý text

Cizinka 2017, Diana Gabaldon

YA styl psaní, trochu překombinovaný děj, kde si člověk už nepamatuje, ve kterých všech pevnostech Jamieho (případně Claire) věznili, a pořád se někdo musí vzájemně zachraňovat. Nicméně: Nejlepší romantický vztah, jaký jsem kdy četla. Není to žádná osudová láska na první pohled, ale přesto je cítit, jak se navzájem přitahují. Není to ani procházka růžovým sadem, mají konflikty a rozdílné hodnoty. Ale BAVÍ SE o tom. Mají konverzace. Mají společný humor. Rozumí si. Vybírají si být spolu. (Proč je ta laťka tak nízko i pro vztahy v knihách???) A Claire není krásná dokonalá hrdinka se speciálními silami. Své „speciální síly“ si sama vybudovala. Hrdinka, ke které člověk svým způsobem opravdu může vzhlížet. Reálná osoba. (Jo, pořád je někdy trochu moc OP, viz boj s vlkem, ale s tím se musí asi počítat v tomhle typu knihy) Historické prostředí působí z laického pohledu velmi věrohodně, nebyly tam žádné momenty, u kterých bych se chytala za hlavu se slovy „To by se nestalo, to by se nestalo“. Atmosféra skotské vysočiny je skvělá.... celý text

Divadlo tančících loutek 2016, Alexej Sevruk

Báseň v próze Intrusivni myšlenky Sny a asociace Atmosféra venkova (miluju, cesta po silnici na párty, nic se tam nestane ale i tak je to dobrý.) Úchylka na sraní na mě byla trochu moc. Trpasličí válka. Povídky jsou krátký, což je pozitivní. Sexistický pohled na ženy ale tak to už se dá prostě čekat, mno Jediná povídka z pohledu ženy - jakože... Život ženy? Nic se nestane. (Ani ta atmosféra se nestane.) Jen řekne co se děje v jejím životě. He?... celý text

Rémi 2018, Martin Goffa

Mohl by to být dobrý příběh (Uh vlastně se mi jen líbí premisa putování českými lesy na východ), kdyby nebylo přepoetických pasáží a fckng sotva dvacetiletých dívek (jen maličkost ale i tak kamo wtf je ti 38) Otec, otec, otec Ne moc dobře napsané, pretentious. Sebelítost. Opakuje se to, jde lesem, spí, jde, spí, mrtvola, další mrtvola To by nedal tu chůzi Nerealistický What the actual fuck Jestli spolu skončí, tak se jdu zastřelit Wtf proč by to řešil Debil fakt Princ na bílém koni Male fantasy Konec je fakt patetický, jak už někdo přede mnou psal. A s překombinovaností taky souhlasím.... celý text

Cesta k nesvobodě 2019, Timothy Snyder

Kamenné věže 2022, Wojciech Jagielski

Dobré pro pochopení chronologie a důležitých osobností války v Čečensku. nemůžu říct, že by mi sedl reportážní styl, kde se autor dost zaměřuje na svoji situaci a na své pocity/názory. Asi mě teda hlavně přišlo zvláštní, jak si seděl v baráku u rodiny, co ho skrývala a krmila, a stěžoval si, že se nudí. K tématu doporučuju knihu ze stejné edice Vlčice ze Sernovodsku, která je, ač o stejné válce, skoro opakem téhle knihy.... celý text

Cestou do Babadagu 2009, Andrzej Stasiuk

Začátek zněl skvěle, poetické putování neokázalou, zapadlou krajinou, namotivovalo mě to znovu jet někam na Východ. Nicméně nedokázala jsem to dočíst. Situace se opakovaly, všechno působilo hrozně povrchně, opravdu jako roadtrip skrze spoustu míst, která vám potom v hlavě splynou v jedno. Zvlášť když jste, jako autor očividně je, většinu času pod vlivem alkoholu. Taky se mi nelíbilo, jak píše o lidech na těch místech. Jako kdyby pro něj nebyli lidé, ale jen kulisy, které oglosuje nějakým poetickým komentářem, nebo si z nich dělá srandu, místo toho, aby se je aspoň trochu snažil pochopit. Kalný západ slunce někde na venkovské silnici.... celý text

Zulejka otevírá oči 2017, Guzel Jachina

Četlo se rychle, nic extra náročnýho, ale zároveň to má nějakou literární úroveň, žádná YA. Bavil mě dlouuuhý romantický buildup, který měl i hezké vyvrcholení. Konec se mi líbil, ačkoliv nebyl nijak dramatický. Problémy, které jsem s knihou měla: Zulejka je člověk, do kterého se nedokážu příliš vcítit. Žena, která se prostě smíří se svým osudem, ať už je to cokoliv, protože jí bylo od dětství vštěpováno, že tak to má být, a tak se chová správná žena. Na jednu stranu je to zajímavé. Nakolik ji ovlivnilo její prostředí, a nakolik taková doopravdy byla? Nicméně štvalo mě, že důsledek byl, že mě mnohem víc bavily pasáže z pohledu Ignatova, jehož motivace taky nebyly vždycky úplně jasné, ale aspoň byl tak rozporuplný, že to bylo zajímavé. Jejich vztah, ačkoliv mě víceméně bavil, tak zpětně mi přišel trochu jako variace toxického páru z knihy o upírech. Ona na něj myslí čistě kvůli jeho vzhledu. On na ní myslí kvůli jejím zeleným očím. ( A potom kvůli prsům, ale to už je vedlejší) Nikdy mezi nimi neproběhne žádná konverzace. Ona je cudná děva, která ho odmítá, ale on se nevzdává i desítku let. Ale zase to není v úplném centru dění, takže je to asi ok. Vedlejší postavy jsou všechny moc fajn.... celý text

Křest svatého Vladimíra 1948, Karel Havlíček Borovský

Genialita. Nevěděla jsem, že to není dokončeny, a fakt mě to naštvalo, chtěla jsem vědět, jak to dopadne... :(((

Tyranie: 20 lekcí z 20. století 2017, Timothy Snyder

Úvod do obrany demokracie, nic, co by člověk, který má obecný přehled, nevěděl předtím. Styl je trošku moc poučný, jako kdyby autor mluvil k dítěti. Nevyhovovala mi taky nenadčasovost, kdy je jasné, že autor mluví konkrétně o Trumpovi a srovnává ho v podstatě s tyrany minulosti, což dnes můžeme posoudit, že mezi roky 2016 a 2021 se z Ameriky žádná větší diktatura díky Trumpovi nestala, takže to zní lehce alarmisticky.... celý text

Klub: Sexuální skandál ve Švédské akademii 2022, Matilda Voss Gustavsson

Skvělé. Důležité. Sexuální násilí není černobílé, neexistují dokonalé oběti a predátoři nejsou zlí úchylové z temné uličky.

Laserový muž 2019, Gellert Tamas

Další skvělá kniha z této edice, zábavné, děsivé true crime spolu s kontextem doby a vysvětlením toho, proč se vůbec něco podobného mohlo stát. Zajímavé momenty: Psychologické profily sériových vrahů, švédská společnost která je schopná se otevřeně postavit proti rasismu a populismu a to, že se to dělo z našeho postkomunistického pohledu tak dávno, v podstatě to, co se děje dnes, politici co straší imigrací, je úplně identické, a toto je hrůzný příklad toho, kam to může vést.... celý text

Sok 2019, Iain Reid

Styl psaní trochu otravný , dialogy a myšlenky hrdinů ne příliš důvěryhodné, většinu času se nic neděje. Plot twist (úplně) na konci je HODNĚ dobrý, ale nejsem si jistá, jestli to může zachránit celou knihu.... celý text

Smrt v Benátkách 2003, Thomas Mann

Poetický pedodědo. Nádherný jazyk, popisy míst, atmosféra, hniloba. Na začátku je frajer znechucen starcem, co si hraje na mladíka, a sám se jím později stane. Celý život očividně nežije život, jenom pracuje, a musí si to kompenzovat ve stáří. Na úkor chudáka kluka, kterej si tam zatím s kamarády staví hrady z písku. Roztáčející se kolotoč šílenství a obsese.... celý text

Moskoviáda 2015, Jurij Andruchovyč

Týpek se probudí v sedmém patře pochybné ubytovny, ve sprše znásilní holku (a myslí si, bůhvíjak není poetický, když si u toho v hlavě říká jaká je to exotická královna nebo co), jde na pivo se svými kumpány, všechno se zatím tváří docela realisticky. Postupně se však propadá víc a víc do divnýho horečnatýho snu, nebo opileckýho deliria, ve kterým si není nikdo jistý ničím. Zmlátí se se svou bývalou milenkou co chová hady, pořád si volá s Kyryllem ale je nezodpovědný, takže Kyryllo na něj čeká zbytečně, chudák. Chce koupit dárky nějakým dětem svých přátel, až na to, že nemá žádné přátele co mají děti, haha. Pod obchodem s hračkama vleze do podzemí, pronásleduje frajera co mu ukradl peněženku, a pak se propadne někam do vládního metra, a najednou je z toho 1984 s krysami. Ale Galja ho osvobodí a on uteče a zabijou ho, ale on to rewindne a odjede do Kyjeva. Konec. Jsou tam dobrý momenty, trochu mě otravovaly rozhovory s králem Omelkem, a líbilo se mi příjemné střídání psaní v první a ve druhé osobě. Nepamatuju se, kdy jsem naposledy četla něco, co bylo psané ve druhé osobě, každopádně nečekala bych, že to může fungovat takhle hezky.... celý text

Jak se stát jiným 2023, Édouard Louis (p)

Strašný. Tohle by si měl přečíst každej zasranej kariérista, co si myslí, že úspěch vyřeší všechny jeho problémy. Neustálá křeč, neschopnost žít ale vlastně se jen opájet budoucností a pak zase minulostí. Bezvýchodnost. Přitom bys vlastně celou tu dobu mohl bejt šťastnej. Je to tím, že ty dětský traumata prostě jen tak nepřekonáš? Asi. Chtěla bych umět popsat svoje vnitřní pohnutky tak upřímně a přirozeně, jako to umí on. Není sympatickou postavou. Je trochu oběť, ale zároveň si často vybral být sobecký. Při své cestě na vrchol využívá lidi, o kterých potom napíše maximálně několik řádek, a nezdá se, že by ho zajímali jako osobnosti. Nezávisle na vztahu k němu a čím do jeho života přispěli. Až na vyjímky. Mrzelo mě, že kniha skončila tak brzy, zajímalo by mě si přečíst víc o tom, jak doopravdy pohlíží na ty události ze zpětného pohledu. Třeba to, jak toužil po tom být s někým extrémně bohatým, jak je možné, že si nic z toho nevyčítal nebo si nepřipadal nijak poníženě? Měl pocit, že jí to autenticky posouvá do lepší společnosti. Vnímá to tak stále? Jak nakonec přistupuje k nerovnováze ve společnosti? Jak mohl po svém levicovém aktivismu v mládí tak moc toužit stát se buržoazií? Postavy, které jsou v knize nejživější, jsou stále členové jeho rodiny. Zbytek jsou jakoby jen stíny, ne příliš uvěřitelné, nedůležité, přechodné. Autor se utápí sám v sobě. Ale je to autentické. A rozhodně zábavné, takže doporučuju.... celý text

Destrukce 2021, Stanislav Biler

Moje vlast!: Proč jsem byl neonacistou 2020, Christian Ernst Weißgerber

Zajímavý vhled do německé subkultury. Nevěděla jsem, že neonacisti stále ještě používají (nebo v té době, ve které autor byl členem této komunity) tak doslovnou ideologii jako nacisti v minulosti. (Extrémní antisemitismus, čistota rasy atd.) Kniha zachycuje různé proudy německého neonacismu, to, jak se prolínají a někdy dokonce jdou proti sobě. Dokonce spojení ultra pravice s ultra levicí. Fakt mě to donutilo přemýšlet o těchhle politických směrech jinak. (Respektive mi dřív nedocházelo, že těchto lidí je tolik... A nemusí být hloupí.) Mrzelo mě, že se autor nikdy neponořil do děje, a každou jednotlivou stroze popsanou událost vztáhl na nějaký obecnější koncept. Přidalo to na informativnosti, čtivosti nikoliv. Zároveň někdy autor prezentoval svoje nynější názory jako fakta (i když části to opravdu byla fakta, ne vždy), a snažil se očividně čtenáře "poučit." Chápu. Snaží se nerozmělňovat fakta a znít jako "každý má svoji pravdu". Myslím, že jsem se s ním dokonce téměř ve všem shodla, nicméně nevím, jestli tenhle poučný styl přispěje k něčí deradikalizaci. (Doufám, že jo.) Dobrý pointy: Teenage náckové maskují svou ideologii jako humor, když je někdo okřikne. Člověk může dělat dobrý věci ze špatných důvodů (vegetariáni nacisti)? Moderní ultra pravičáci tvrdí, že ti zlí nacisti jsou zelení socani. (nacionální SOCIALISMUS) Sympatie mezi nácky a islamistickými radikály. Nečtěte, pokud chcete od knihy drama, krev a druhou světovou válku. Není to akční kniha. Popisuje i potenciálně akční události poněkud šedě.... celý text