eliska2669 přečtené 187

Sarajevské Marlboro 2008, Miljenko Jergović

Super, boží, pro mě úplně nový. Miluju Sarajevo.

Vnější tma 2011, Cormac McCarthy

Depresso bez účelu, bez cíle, bez konce. Jeden větší chudák než druhej. O co mu vlastně šlo, jak tam chodil? Nakonec stejně akorát přišel o všechno, i o boty...

Krvavý duben 2007, Ismail Kadare

Totálně miluju Ďorga i celou tuhle knihu. Zvláštní propojení "moderního světa" a světa starejch krvavejch zákonů, který vlastně nemají vůbec žádný smysl. Starý záhadný hrady, kde se něco odehrává, něco fakt zlýho. A ta krajina. Zamlžený albánský kopce. A ta lovestory, to je asi nejlepší lovestory, jako jsem kdy četla, právě proto, že je to tak moc vystihující. Ach, ano. Doporučuji nastokrát.... celý text

Holistická detektivní kancelář Dirka Gentlyho 2003, Douglas Adams

Těžká nuda, tak 85% knihy mám pocit že čtu pořád jakýsi úvod, a už teď, po pár měsících vůbec nevím o co tam šlo. Něco s cestováním v čase a elektromnichem, ale pointa? Uff...... celý text

Achilleova píseň 2014, Madeline Miller

Někdo píše, že to bylo moc romantické, někdo zase, že moc historické. Za mě akorát. Příjemné, milé yang adult o gayích z historického prostředí. Nečekejte vysokou literaturu, ale zároveň to není ani žádný bullshit, je to důvěryhodné a dobře se to čte. Asi hlavním plusem je za mě právě ta neotřelost spojení YA s historickou tematikou, která není zrovna (už notně opotřebovaná) druhá světová válka.... celý text

Dům za zdí 2016, David Mitchell

Občas trochu depresso, ale nijak moc děsivý to nečekejte. Ale čte se to fajn a člověk se těší na rozuzlení.

Den opričníka 2009, Vladimir Georgijevič Sorokin

Ne nijak šokující, jen otravný rádoby starodávný jazyk, jediné, co se mi na knize zdálo opravud dobré bylo to, že se tam nic nevysvětlovalo - žádné "nacházíme se v Americe po třetí světové válce bla bla bla..." Člověk nevěděl prakticky nic a pomalu, přirozenou cestou se dozvídal, v jaké se ocitl společnosti, jaká tam fungují pravidla atd. A všechno to postupně do sebe zapadlo. To hodně oceňuji.... celý text

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Silné. Ale myslím že celou knihu už přede mnou vystihl komentář uživatele Pečivo.

Nevyžádané rady mládeži 2017, Marek Vácha

Rozporuplný autor, je vidět, že to sám v sobě nemá úplně srovnaný. Je tam hrozně moc zajímavejch a podnětnejch myšlenek a kniha mě dost zasáhla, nicméně autor si ve spoustě věcech protiřečí - odsuzuje uťápnuté vzorné křesťanské chlapce, kteří prožijí svůj život v nudné průměrnosti, chce, aby dívky byly krásné a tak, a zároveň odsuzuje i promiskuitu a nezávazný sex a tyhlety věci. A takových míst se našlo více...... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Zaujal mě hlavní "antihrdina," a celkově to, že jsem bůhvíproč očekávala detektivku s detektivem v hlavní roli, a vůbec tomu tak nebylo. Ale zas taková bomba to nebyla, vzhledem k tomu, že už po půlroce od dočtení mi v hlavě nezbylo téměř nic...... celý text

Bratři Karamazovi 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Po Zločinu a trestu jsem se dalšího Dostojevského bála, ale tohle bylo (nevím, jestli kvůli novějšímu překladu, nebo kvůli tomu, že jsem ZaT četla jako malá) stokrát lepší. Byly tam nudná místa, ale jako celek mě to fakt totálně bavilo a přečetla jsem to fakt rychle, na to jaká je to tlustá kniha. Nejlepší postava je Smerďakov. To je prostě bez debaty.... celý text

Kniha smíchu a zapomnění 1981, Milan Kundera

Divný a nic si z toho nepamatuju.

Valčík na rozloučenou 2008, Milan Kundera

Typické depresso z více úhlů pohledu - jeden si něco myslí a ten druhý to vidí úplně jinak. Fakt to nedávám. Atmésféra horských lázní byla ale super, a jako obvykle, NĚCO v tom bylo.... celý text

Enderova hra 2008, Orson Scott Card

Docela zábavný, ale nějak jsem čekala, že se to hrozně moc rozjede, nicméně to nepřišlo. (Snad v dalších dílech?) Nijak zvlášť mě to nezasáhlo...

Povídky o vlasti 2017, Dmitry Glukhovsky

Ufuf. Povídky byly dobrý, dokud nedošlo na ty absurdity. Nevím, zřejmě to mělo ještě více podtrhnout absurditu samotných reálií, nebo co. Těžko říct. Ale nesedlo mi to. Vlastně mě ty postavy většinou štvaly, přišlo mi, že jednaly a mluvily totálně nerealisticky.... celý text

Cizinec 1988, Albert Camus

Mám hrozně ráda takový ty realistický momenty. Třeba když týpek popisoval, jak je na konci dne v jeho práci mokrej ručník u umyvadla, protože se do něj zaměstnanci utírají celej den. A nebo takový ty veselý, úplně šťastný momenty, nic se nehrotí, všechno je... tak nějak... že by to mohlo bejt depresso, a já si vždycky říkám "woe moe, to je depresso," a on vzápětí napíše, že je šťastnej... a jak se koupali v moři... a pořád si to užívali, ikdyž bydleli u moře... A pak jak se chtěl rozplakat u soudu, a jak chtěl políbit toho hodnýho Célesta. A jak ve vězení vzpomínal na svobodu a jaký měl myšlenkový pochody o budoucí popravě. A jak mluvil o svý matce jako o mamince. A jak chtěl říct soudci, že mu je sympatický, a že mu záleželo na tom, aby mu byl sympatický taky. Ach... Byla to taková ta kniha, co v ní vlastně není nic, co by vás teoreticky mělo zasáhnout, ale přesto vás zasáhne.... celý text

Nadace 2009, Isaac Asimov

Jak už psali jiní - nic se tam neděje, je to vlastně nudný, samá politika a spousty jmen, které se vždycky změní, když už se jakž-takž začnete rozkoukávat. Ale přesto. Přesto mám z knihy nějakým způsobem naprosto boží, geniální a totálně dobrý pocit, přenesla se na mě z ní jakási atmosféra a s láskou na ní vzpomínám.... celý text

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Poslouchala jsem to jako audioknihu a nevím, jestli to platí jako že jsem to četla. No nic. Má to dobrou atmosféru, kterou si vybavuju ještě teď, je to inovativní a má to relativně originální rozuzlení i sympatické postavy.... celý text

Žert 2007, Milan Kundera

Zase jednou kniha, na který NĚCO je. Čekala jsem, že to bude nějaká nuda nad nudy, ale nakonec se to četlo samo a strašně rychle - přečteno za necelé tři dny. Nemám ráda sice takovej ten strašně... komunistickej styl psaní, je to hrozně typický pro autory v tom období, ale dalo se to překousnout. Bylo to depresso, bylo to nechutný a nakonec jsem skoro brečela. Bylo mi líto, že si nemůžu pustit tu hudbu, co tam popisoval, ikdyž je mi jasný, že by to asi byly nějaký normální lidovky, ale to bylo popsaný tak hrozně dobře a lákavě, že jsem skoro rozhodnutá začít se o to zajímat. A co teprve konec, u řeky, král, ježiš, to bylo úplně... fakt tam něco bylo. A bylo to dobrý.... celý text