koryslava přečtené 213

Smršť 2020, Jozef Karika

Čtení na den, ocenila jsem jednoduchost zápletky bez zbytečných odboček a komplikací. Dostatečně strašidelné, dobré přechody mezi duševními stavy - člověk je v normálu, a znenadání je pod vlivem tý můry, jako když je na drogách, myslí si, že jedná racionálně, a přitom je v tu chvíli posedlej. Dobrej koncept. A konec příběhově fajn. Nicméně styl psaní je občas dost otravnej, třeba stokrát se tam opakuje variace fráze "nedávalo to žádnou logiku," nebo "jsem nudný účetní." Rozhovory hlavních postav znějí, jako že se tam všichni nesnášejí. Nechápu, proč týpek pořád oslovuje holku Ninuško, když spolu nic nemají. Ale aspoň má ženská postava nějakou osobnost. Jejich teorie v autě a teorie Vojtěcha F. bych si klidně odpustila, moc smysl stejně nedávaly. Filosofování na konci bylo na jednu stranu zajímavé, jen trochu moc dlouhé a opakující se.... celý text

Let 2019, Sergej Lojko

Na zadní straně avizovaný fakt, že knihu nelze odložit, rozhodně nemůžu potvrdit. Je to spíš naopak. Těžký se soustředit, pamatovat si všechny postavy (ruský jména a přezdívky tomu nedodávají na jednoduchosti) a spoustu příběhů se zdály být buďto slepé uličky, zbytečně detailně popsané osudy nepodstatných postav (spisovatel), nebo dramatické linky které se nehodily do žánru. (Mluvím o lince se sériovým vrahem - to se zdálo jako naprosto zbytečná část, která se snažila být severskou detektivkou.) Postavy žen jsou tak stereotypní jak jen můžou být, a jediná žena, která tam má větší roli, samozřejmě musí být, kromě toho že je nejlepší novinářka a nemá chyby, zrzavá a KRÁSNÁ. Jak od Dana Browna, fakt. Jinak by to prostě nebylo ono. Celkově bych ocenila mnohem méně postav a mnohem větší prozkoumání jejich příběhů do hloubky. Mám pocit, že jsem místo jedné knihy četla třeba čtyři. (O ruské mafii, o válce na Ukrajině, o sériovém vrahovi, o unášení ukrajinských dětí do Ruska, o atentátu na Putina... a to pořád není vše.) Co oceňuju je aktuální téma, popis ruských a ukrajinských reálií, akční atentát na konci a vztah Antona a Sergeje (teda tu část, kterou jsem si domyslela, to jest že Anton byl do Sergeje celou dobu zamilovaný a nic mu neřekl, a potom už to nemohl vydržet takže ho nakonec zabil).... celý text

Stopy na cestě 2022, Valerij Markus

Kvůli prezentaci a formátu knihy (příliš těžký a velký formát, působí jako YA populární kniha pro teenagery, jakože "cool, jsou tam QR kódy, autor je mladý a píše o sobě - přiznám se, že jsem ho podcenila) jsem ji měla tendenci odložit, ale jsem ráda, že jsem to neudělala. Je to hodně syrové, vůbec to není žádná ukrajinská "propaganda," naopak. Otevřeně mluví o všech problémech, které ukrajinská armáda měla a má, včetně obrovské korupce. Také upřímně popisuje, jak lidé na východě Ukrajiny nebo přímo vojáci ani nevěděli, co se děje na Majdanu, ani nebyli nijak zvlášť proukrajinští. Ten mindset se ale v průběhu války očividně mění, i v této knize. Mrzel mě nepoměr mezi dost dlouhým a detailním vyprávěním o autorově dětství a vojenském tréninku a potom naopak dost krátké a útržkovité vyprávění o válce. Ačkoliv to je možná tím, jak je tu i válka popsána realisticky - člověk očekává obrovské dramatické vyvrcholení, hrdinské činy. Dostane bahno, nekonečné čekání, přejíždění sem a tam, kondenzované mléko, opravy strojů a smrti kamarádů, které se zdají být zbytečné. A ty QR kódy byly nakonec fajn.... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

Rozporuplné pocity. Nedokážu se do postav moc vcítit, jejich motivace a chování jsou pochopitelné v kontextu toho, odkud pochází a jak asi vypadalo jejich dětství, i přesto mi chyběl nějaký větší vhled například do hlavy Marianne, když byla v jednom ze svých toxických vztahů. Taky mi v knize chyběly dobré dialogy, to spolu s tím, jak rychle se střídaly scény, způsobilo, že se to četlo spíš jako scénář seriálu. Přišlo mi, že autorka často zdůrazňuje, jak hluboký byl jejich vztah a jak podnětné byly jejich rozhovory, ale ty, které si tam skutečně přečteme, jsou strohé, povrchní a často plné klišé. Je frustrující sledovat, jak si oba kvůli několika nedorozuměním a hloupým domněnkám ničí život a sabotují svůj vztah. Vlastně tam nejsou žádné úplně sympatické postavy. Shrnutí - zábavné, depresivní, ale určitě ne převratné.... celý text

Trainspotting 1997, Irvine Welsh

Trochu mi trvalo se do příběhu dostat a zorientovat se v postavách. (Někdy jsem čtvrt kapitoly vůbec nevěděla, o kom to zrovna je.) Potom to už bylo zábavné, i když jsem pořád čekala na nějaké drama, které moc nepřišlo, kromě až na úplném konci. Taky jsem doufala, že tam bude víc vlaků. Sem tam nějaká zábavná scéna. Český překlad slangových výrazů nic moc, například se tam celkem často objevovalo slovo "činaný." Fakt úžasný.... celý text

Pět Číňanů oběšených v Idahu 2022, Jenny Tinghui Zhang

Miluju knihy, ve kterých se dozvíte o celý nový obrovský ( a děsivý) části historie, o který jste se ve škole neučili. A zároveň je to příběh, který vás chytne a nepustí. Je to příběh, který se stal - ne přesně takhle, ale v podobě spousty osudů jiných lidí. Člověk je zděšenej tím, co se děje, a celou dobu jenom doufá, že název knihy (dost pitomě přeložený do češtiny, nemá s originálním názvem nic polečného) znamená něco jiného, než se domnívá. Ale žádná naděje neexistuje. Happy end pro reálné lidi neexistuje. Život je nespravedlivý. Oni neudělali nic, čím by si zasloužili takové osudy. Myšlenka toho, jak obrovskému množství lidí v průběhu historie se stalo něco podobného. Pašování lidí v sudech. Nevěstinec v San Franciscu - místo, o kterém všichni sní, zní to hrozně glamorous. No, ne pro někoho z té úplně nejnižší třídy, někoho, kdo v podstatě neexistuje, v 19. století. Je to naturalistický, nechutný a zasáhlo mě to. Jsem ráda, že jsem po knize sáhla. (Dost náhodně) Myšlenky před smrtí.... celý text

Dve sestry 2017, Åsne Seierstad

Nejzajímavější kniha za poslední dobu. Asi jsem nikdy nečetla knihu napsanou z takového nadhledu nad situací, kdy autorka nikomu nestraní. Fakt mě bavilo, jak dokázala zároveň ukázat, že islám není třeba demonizovat jako celek, a většina muslimů žijí naprosto normální, spořádané životy, a zároveň nebagatelizuje terorismus a fanatismus, který se v určitých komunitách objevuje - a často ho odsuzují i samotní muslimové. Po přečtení téhle knihy jsem taky konečně líp porozuměla, co se to dělo ve válce v Sýrii. Jen jsem se opravdu nedokázala vcítit do těch holek, a jejich argumentů, že islám se chová k ženám dobře. Což ale není chyba autorky, která měla možnost mluvit se členy jejich rodiny, ne s dcerami samotnými. To mě mrzelo, že tyto v podstatě hlavní postavy se v příběhu nakonec neobjevily. Ikdyž je to samozřejmě pochopitelné.... celý text

Spy Story Love Story 2017, Nicolai Lilin

Spíš průměrná kniha. Ne příliš akční, ukecaná, jediná role ženy je zase nějaké polepšení špatného muže, ona je ten anděl, ideál, kvůli kterému on se ukáže jako někdo dobrý. Vrah intelektuál. Slepne. Ivan byl docela zajímavá postava.... celý text

Hotel Sen, pokoj 36 2019, Mike Perry

Hrozně zajímavý vhled do života člověka... úplně obyčejného života... až na to, že vůbec. Moc mi nesedl styl psaní, nebo spíš určité fráze a jakýsi "mladistvý" slang, asi bych to nazvala trochu cringe. Ale to je asi prostě součást autentické výpovědi. Je to drsné, depresivní a svým způsobem bych to nakonec i doporučila.... celý text

Maková válka 2022, R. F. Kuang (p)

Četla jsem v angličtině, takže si nejsem jistá, jestli jsem všechno pochytila správně. A už je to nějaký čas zpátky. Ale mám z toho takový... Hodně rozporuplný pocit. Depresivní šeď. Hrdinka, do které se nelze téměř vcítit. Hodně postav a měnící se prostředí. Ničení. Ale nepamatuju si nic moc konkrétního. Docela trvalo se tím prokousat.... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

Nemám žádnou kritiku. Bylo to skvělé. Nejlepší byly scény s tím, jak se všichni podváděli navzájem. Sarong, plížení se do vesnice, nechutnosti jako např. sněť v ruce, po osvobození chtěli jíst rýži místo chleba a brambor a Král je smutný. Gay a trans postavy. To jak je Petr ve všem skvělý, ale zároveň strašný idiot vůči právě oněm postavám. Číňan Čeng San. Dobře, přecejen nějakou kritiku mám: Postava Greye. Zatímco všechny ostatní charaktery nebyly vůbec černobílé, a všechny jejich činy a myšlenkové pochody dávaly v dané situaci dost smysl, on byl prostě idiot, nebo to znělo, jako že z něj autor vysloveně toho idiota, kterého všichni nesnáší - zaslouženě, udělat chtěl, a není tam za tím (nebo pro mě, já se do toho vžít nedokážu) žádná reálná motivace. Kdyžtak mi to prosím někdo osvětlete.... celý text

Romeo a Julie 2008, William Shakespeare

Můj první Shakespeare. Nečekala jsem, že to uběhne tak rychle, a bude to tak vtipné. Taky mě překvapily časté sexuální narážky. Trochu mě mrzelo, že tam není téměř žádný prostor pro poznání postav trochu víc do hloubky, chápu, je to hra, ale stejně. Docela dost mě štvalo, že jsem od začátku věděla, jak to dopadne. Myslím, že by se ten příběh neměl ve škole a všude možně spoilovat.... celý text

Láska za časů cholery 2008, Gabriel García Márquez

Příběh sám o sobě nepříliš zajímavý, ale rychlý spád - nezvykle rychlý na knihy podobného typu, nebo spíš co bych očekávala - , několik zajímavých myšlenek a věrohodně popsaná atmosféra města to docela zachraňují. Nemám z toho žádný úžasný zážitek, ale ani nepříjemný pocit, navzdory tomu, že Florentino Ariza se ke konci choval fakt nechutně, v podstatě zničil život vícero lidem ale pořád na něj bylo pohlíženo jako na někoho v podstatě dobrého, kdo si zaslouží ten happy end. I když je pravdou že autor nějak zvlášť nesoudí, netvrdí co bylo dobré či špatné a neříká o nikom, že by byl dobrý člověk... Ale stejně. Taky mi přijde docela debilní ta myšlenka, jak si stačí počkat a ta žena prostě bude vaše. A nechápu, proč si Fermina vzala toho doktora, když tam v podstatě nebyl zmíněný žádný důvod, žádná pozvolná změna názorů, nesnášela ho a najednou si ho vzala, a to jen pod podmínkou že nebude muset jíst lilky a to nakonec stejně musela - tak co to jako je? A Florentino se do ní zamiloval jenom na pohled, bez jakékoliv konverzace a ničeho, to sdílím názor s dalšími komentujícími tady, to podle mě není láska ale fakt nezdravá posedlost. Jediné, co se v celé knize možná dá nazvat láskou, byly události na konci, což kdo ví, možná byl jediný autorův záměr. Taky je fascinující, jak je celá kniha neskutečně nekorektní, černoši, Číňani, kecy můžu na jejich manželky a tak dál. Autor to v podstatě jenom zaznamenává, nehodnotí nebo neprezentuje tím svůj názor, takže by mě vlastně fakt zajímalo, jestli je to jenom věrohodný obraz doby nebo i názor autora, který je s tímto stavem spokojen. - K těm zajímavým myšlenkám: Při cestování si idealizujeme domov, který potom vůbec není tak nádherný jak se zdálo. A to stejné s někým, koho milujeme nebo si myslíme, že milujeme. Ferminin přístup to docela vystihl, jak si ho zidealizovala když byla na cestách a pak ho uviděla a uvědomila si že to fakt ne. A to, že teda to stáří taky může být docela zábava - to bylo skvělé, jak to autor popsal vlastně velice realisticky se všemi bolestmi i nechutnými problémy, a přesto to bylo dobré. Staří lidé jsou pořád stejní lidé. A ještě tam teda na můj vkus bylo málo cholery, chtěla jsem se v tom zvráceně vyžívat, jenže pak nakonec ani nebylo v čem.... celý text

Nesmrtelnost 2000, Milan Kundera

Je. To. Génius. Nečetla jsem jiného autora, jehož myšlenky by se mnou tak zarezonovaly. Umí vystihnout věci, které tak nějak cítím, ale vlastně je neumím zformulovat. A on to dělá. Nikdy bych neřekla, že mě tenhle podivný styl románu, který je spíš nějakou filosoficku esejí nebo co já vím než románem, bude bavit, ale bavilo mě to, a to hodně. Vždycky se u toho cítím trochu nervózně, protože se mě někdy to, jak v knize lidé smýšlí o jiných lidech, osobně dotýká a pak se stydím za ty lidi jako za sebe, je to moc kruté. Někdy mi přijde, že je Kundera je zahořklý dědek, co pasivně agresivně nadává na auta, moderní hudbu, reklamy a v podstatě všechno, co za jeho mládí neexistovalo. Za některé části by feministicky smýšlející lidé byli opravdu znechuceni. Ale celkově... prostě to je ten typ knihy, který vás donutí něco cítit, přemýšlet, vidět svůj život z jiného pohledu. Myšlenky, které mě nejvíc zaujaly: Cesty versus silnice. Román by měl být víc než jenom cesta k vyvrcholení a rozuzlení. To, jak nás vidí ostatní, je pro nás největším tajemstvím. Plus to byl super náhled do historie, nikdy se mi moc nechtělo studovat Goetha, a docela o tom lidi mluvili, vzhledem k tomu, že bydlím v Teplicích, kde se to s Bettinou a s Beethovenem stalo, takže bylo fajn že jsem si jaksi ujasnila co se teda stalo. Trochu mi nesedí, jak to souviselo s příběhem Agnes, Laury, Paula atd, ale vlastně mi to nevadí, protože jsem si všechny části bez výjimky užila. A jo, taky mě vysírá, jak to srší autorovou samolibostí. Ale co naplat, když je fakt dobrej...... celý text

Příměří 2000, Primo Levi

Tyjo, vlastně jsem překvapená, že je tady ta kniha tak neznámá. Musím uznat, že byla... jiná. V něčem zvláštní. Četla se dobře, odsýpalo to. Ale divný, a nemyslím to v negativním smyslu slova, bylo to, že se tam vlastně nic nestalo. Jeli domů z koncentráku. Čekala jsem dramatické události na cestě domů, překonávání hlídaných státních hranic, strádání v lesích, nevím. Místo toho celou cestu jeli vlakem a zdálo se mi to spíš jako nějakej článek na mém blogu - spoustu zajímavých, hezkých i ne zrovna hezkých událostí a okamžiků, hraní divadel, obchodování, domlouvání se s cizinci v cizí zemi... ale vlastně v kontextu těch knih, které se o událostech té doby obvykle píšou, to byly všechno hrozně nevýznamné události. Autor a hlavní hrdina v jedné osobě byl ještě k tomu vlastně dost nezajímavej a neakční, zdálo se, že se spíš věší na paty svým údernějším přátelům, ale to bylo spíš daný tím, že to bylo z jeho pohledu. Tohle všechno by se možná mohlo zdát jako negativní, ve výsledku je to ale hrozně milá a realistická kniha. Prostě život. Nic úžasně překvapivého a filmově akčního, žádné zázraky ani bitvy, jen malé každodenní zážitky v nezvyklé situaci, když se Italové vrací domů z Polska přes Ukrajinu.... celý text

Pěna dní 2005, Boris Vian

Chvílemi mi "divnost" knihy přišla nepřirozená a taková moc pěst na oko, jakože se autor prostě až moc snažil být divný, a - narozdíl třeba od Lolity, která se sice odehrává v normálním světě, ale hlavní postava je zase šílenec - to tady nepůsobí autenticky. Nicméně často mi to zase přišlo geniální, vtipné, a tak jako že to "uhodilo hřebíček na hlavičku," nebo některá místa a situace měly super atmosféru. Rozhodně nemůžu říct, že by to nebylo zajímavé.... celý text

Lolita 2014, Vladimir Nabokov

Autora nechápu. Musí to být buďto šílenec, nebo naprostý génius. Nedokázala jsem odlišit autora od hlavní postavy, nechápu, jak někdo mohl vystihnout šílenou mysl tak přesvědčivě. Je to prostě pohled z Humbertovy hlavy, to jak on vidí svět, on a nikdo jiný, vlastně neřeší, co si ostatní myslí, ani on sám nechce moc přemýšlet nad tím, co vlastně dělá, protože by mu svědomí řeklo, že to je nepřípustné, ale to on nechce, tak raději nemyslí, nemyslí na to, jak se cítí Dolly, postupně se propadá do paranoiy a šílenství, až sem nechápala, co se tedy vlastně stalo, co z té šílené sledovačky byla pravda a co jen výplod jeho fantazie. Je to nechutné, odporné, lepkavé, to, jak se chová Humbert i Lolita, je to tak zvrácené, ani ne tak to, že on ji zneužívá, jako spíš to jak už o tom pak mluví tak přirozeně, mluví o tom, jak s ním měl sex, jakoby nic (samozřejmě ne žádné detaily, ale člověku je jasné o čem se mluví), každou chvíli, a ona to trpěla za úplatu v podobě zábavy, jídla nebo peněz, a ke konci to dokonce musela podstupovat aby jí dovolil hrát divadlo nebo jít ven s kamarády. To je fakt hnus. Ale styl psaní, hlavně ke konci, je tak úžasný, v pravém slova smyslu, že vám prostě chvílemi padá brada. Taky jsou tam dobré básničky. Doporučeníhodná kniha.... celý text

Anna Karenina 2008, Lev Nikolajevič Tolstoj

Taky jsem se obávala, že to bude moc nudné, ukecané, moc postav a tak. Ale nic z toho se nekoná. No dobře, ukecané to je, s tím se už v Rusku musí počítat, že tam budou všichni filosofovat, ale je to zábavné. Postav, které si musíte zapamatovat, není moc a jdou od sebe lehce odlišit. Celá kniha vlastně neměla nějaké vyvrcholení, neměla žádnou pointu, žádné velké finále ani drama, prostě život a postupný rozklad a nebo vývoj vztahů. Takové lepší 13 Reasons Why. Nechápala jsem propojení příběhu o Anně a Levinovi, ale celkově to bylo fajn. Hrozně bych si chtěla přečíst podobnou knihu o současnosti, věrohodnou, s věrohodnými lidmi a dialogy. Taky mi to trochu připomínalo Kunderu, nebo naopak, že jo, s tím, jak se autor dokáže vcítit do postav a naprosto věrohodně popsat jejich psychické stavy a myšlenkové pochody. Nejvíc mě pohodila scéna s porodem a tím, jak to Levin vnímal, a pak to jak kosil obilí nebo co.... celý text

Šachové figurky 2014, Peter May

Fajn detektivka, opět, ale nic vyjímečnýho, na co by člověk dlouho vzpomínal. Další Finovi mrtví přátelé, nechápu, že to psychicky dává. Opět jsou ale všichni zajímavější a věrohodnější než on.... celý text

Skála 2013, Peter May

Zábavné, má to hlavu i patu a atmosféra ostrova a hlavně lovu na skále je opravdu skvělá a temná. I vyvrcholení a závěr jsou docela fajn, ikdyž ten systém ala "detektiv je vlastně ten nejdůležitější v celém případu" mě štve. A taky to, že mi přijde, že Fin už byl u tolika smrtí či tragédií že nechápu, že se z toho ještě nezbláznil.... celý text