jaroiva přečtené 2376

Světlo z Pauliny 2020, Jan Štifter

Sice se mi některé povídky až tak nelíbily, ale některé mě naopak natolik dostaly, že si celkově kniha nezaslouží stržení jediné hvězdičky. Jazyk Jana Štiftera se mi moc dobře čte. Zatím se mi líbilo všechno, co jsem od něj četla a určitě budu chtít přečíst i další. Autor už se pro mě stává sázkou na jistotu. Edit: a nejvíc se mi líbí Rodinná sešlost. Pro mě nejsilnější z celé sbírky.... celý text

Pokrevní bratři 2006, Ingvar Ambjørnsen

Kniha, která nic neřeší a jen tak plyne každodenní život. I když hlavní postavy nejsou zrovna tuctové typy, jde o dílko z relativně běžného života. Prostě mě to bavilo. Trochu jsem si vzpomněla na Projekt manželka, který jsem poslouchala začátkem roku, ale Pokrevní bratři nejsou tak prvoplánově humorističtí, přesto je kniha i vtipná. Vyprávění z pohledu Ellinga knize velmi svědčí. Oddechovka, která čtenáře určitě potěší.... celý text

Terminus 2019, Tom Sweterlitsch

Mám ráda cestování časem, líbila se mi myšlenka, ale moc mě to od začátku nechytlo, tak jsem to asi nevnímala tak, jak jsem měla, a chvílemi jsem se ztrácela. Neoblíbila jsem si Mossovou a to byl asi můj největší problém. Nedokázala jsem se ponořit do knihy dostatečně hluboko, takže mi příběh proběhl před vnitřním zrakem jen velmi nezřetelně.... celý text

Čarostřelec 2020, Jan Horníček

Spíš než za historický román bych to označila snad za young adult detektivku. Použitý jazyk, kdy se každou chvíli někdo zazubil nebo zahihňal, mi nějak nesedí k atmosféře, kterou kniha asi měla navodit. Celkově mě ale kniha moc nenadchla.... celý text

Totální rauš – Drogy ve třetí říši 2016, Norman Ohler

Vypadá to, že by to mohla být pravda a přitom je to podané skoro jako beletrie. WW2 tady působí jako jeden velkej německej rauš. Jednostranný pohled na problematiku v tomto případě knize ale velmi prospívá.... celý text

Na konci října 2020, Lawrence Wright

Nedoporučuji takové čtení pro dnešní dobu. Když jsem to už načala, tak jsem to nemohla odložit... Ale dobrou náladu mi to rozhodně nepřineslo. Románový popis boje se smrtícím virem je protkán historickými faktickými vsuvkami. Z knihy jsem se například dozvěděla, že slovo vakcína pochází od španělského slova kráva (vaca), a původce kravských neštovic, coby první očkovací látky.... celý text

Konečná teorie 2010, Mark Alpert

Hmm, no, vydržela jsem to až do konce. Tak si dávám dvě hvězdy za výdrž :).

Přežít Smrt není legrace 2020, Sebastian Niedlich

Z původní spíš veselé knihy a trochu s připomínkami minulého dílu (za což jsem vděčná, protože je to už chvíle, co jsem ho četla) se kniha postupně dostává do vážnější polohy. První díl se mi líbil moc, tento díl, i když vážnější, je taky moc pěkný. Jediné, co mě rozčilovalo, je to, že Thanatos je chvílemi zmiňován v mužském rodě, a pak zase jako smrt v ženském rodě. První díl jsem četla slovensky, ale nevzpomínám si už, jestli to tam bylo taky takhle. Určitě si ale nepamatuji, že by mě to takhle štvalo. Komu se líbil první díl, zcela jistě doporučuji i pokračování.... celý text

Jedna bosá, druhá neobutá 2011, Daniela Vacková

Kdo posloucháte nějaké ty trampské písničky, občas zajedete nebo jste zajeli na čundr, určitě si užijete tuto krátkou jednohubku. Mně zpříjemnila odpoledne. Příjemná atmosféra, kterou podpořil v audioverzi i hlas Petra Třebického, který očividně ví, o čem mluví... Knížka možná trochu melancholická, ale moc milá.... celý text

Malé pikantní vraždy 2019, Jussi Adler-Olsen

Žena v kleci mi přišla jako tuctová nezajímavá detektivka. Zkusila jsem tedy tuhle krátkou knihu se dvěma povídkami. První byla vtipná, Larsovi jsem fandila... Druhá byla temnější a připomněla mi trochu Hiró Onodu. Určitě si u mě autor touto knihou napravil reputaci. Možná, že ještě zkusím něco o oddělení Q.... celý text

Incident s dragouny 2018, Vilém Křížek

Tohle by byl jen takový zákusek ke kávičce (kdybych to nečetla večer). Krátké setkání se Sattlerem. Na můj vkus ale moc "politické".

Svět tvoření 2012, Daniel Novotný

Na knížku jsem narazila náhodou při nákupu jiných knih. Ujala jsem se poškozeného bazarového výtisku, protože mě zaujala anotace. Už po pár stránkách jsem pojala podezření, že autor je informatik, tak jsem si vyhledala, že ano a dokonce z mé domovské alma mater. A možná i proto mi jeho pohled na svět a jazykový styl tak sedí. Přestože je knížka velmi krátká, nejde přečíst na jeden zátah. Nad jednotlivými povídkami jsem se musela vždycky ještě chvíli zamyslet. Mezi sci-fi kousky se najde i pohádka, ale všechno to má nějaký trochu filozofický podtext... Jo, líbilo se mi to.... celý text

Smrt má vůni inkoustu 2017, Vilém Křížek

Sattler mě baví. Je to další vyšetřovatel podobného ranku jako Sherlock nebo Poirot. Samotný případ nebyl pro mě tak zajímavý, jako všechny ty věci kolem. Příjemná knížka, další díly už mám taky koupené.... celý text

Marlow 2020, Volker Kutscher

Po poslechu prvních tří dílů jsem si pořídila zbytek v elektronické podobě. V průběhu čtení jsem začala litovat, že jsem si je nekupovala postupně, protože po čtvrtém, pátém dílu, bych už další ani nechtěla číst. Po Prvních padlých jsem se rozhodla, že prostě dočtu, co mám a Olympii už kupovat nebudu. Lunapark tento můj záměr nezvrátil. Ale teď, po dočtení Marlowa, si ukládám Olympii do seznamu k zakoupení hned, jakmile vyjde. Budu jen doufat, že bude lépe udělaná korektura, protože těch chyb bylo v tomto dílu na můj vkus už docela dost. Jinak ale nemám Marlowovi co vytknout, řadím ho hned za Tichého zabijáka, který se mi pořád líbí nejvíc z celé série. Celkově ale začínám víc a víc oceňovat i ty díly, které se mi tak moc nelíbily. Mají v sérii svoje místo a nedoporučuji nic z toho přeskakovat. Můj vztah ke Gereonovi je podobný jako v jeho manželství - chvílemi bych ho zabila a jsem na něj naštvaná, a chvílemi ho miluju. Začátek Marlowa mi trochu zamotal hlavu, protože jsem přemýšlela, kde že jsem to nedávno četla o podobné zinscenované autonehodě... Dalo mi to zabrat, ale vzpomněla jsem si - bylo to Szamalkovo Ať se rozhodneš jakkoliv, což také doporučuji. V tomto dílu se detektivní pátrání stává už hodně netradičním, vztahové propletence se daří pěkně rozplétat a jiné zase zamotávat, tajnůstkářství pana a paní Rathových si opět užijeme dosyta. Těším se na tu Olympii.... celý text

Tři jablka spadlá z nebe 2020, Narine Abgarjan

Nepřipadá mi to ani podivuhodné ani magické, konkrétní osudy postav mě nikterak nevzaly za srdce. Spíš jsem se ke konci dopracovala až k lhostejnému postoji ke knize. Nijak se mi neznelíbila, ale byla jsem jen ráda, že je konec. Konec stejný jako začátek. Nepříliš zajímavý. Arménii ve skutečnosti mám ráda, lidé jsou mi tam sympatičtí. To byly i postavy v knize, jen mi nepřipadalo zajímavé se zabývat jejich každodenními banalitami. I když někdo umřel, bylo to popsané tak nějak nevzrušeně. Pohřbít ho a žije se dál...... celý text

Zrození vrány 2020, Jiří Vítovec

Takové 3,5*. První dvě povídky se mi líbily hodně, líbí se mi jazyk knihy. V půlce bych to hodnotila na plný počet, proto zaokrouhlím teda nahoru. Druhé dvě povídky jsem ale asi nepochopila. Asi určitě. Třetí jsem nepochopila vůbec a čtvrtou chápu tak, že má jako propojit všechny dohromady, ale podle mě to bylo i zbytečné svazovat všechno do jednoho snopu.... celý text

Z kopce do kopce 2018, Kateřina Dubská

Náhlá koupě z okamžitého popudu. A vyplatila se. Pohodová fajn knížka, která nic moc neřeší a jen mile popisuje život na vesnici, v hospodářství, radosti a strasti kolem domácího zvířectva atd. Kniha si nehraje na žádnou velkou literaturu a je zkrátka bezprostřední a uvěřitelná ve své jednoduchosti a v optimistickém pohledu na svět. Potřebujete-li oddech od stresu velkoměsta nebo aktuální hospodářsko-politické situace, mohu jen doporučit. Ne, že bych se zrovna popadala za břicho, ale bavilo mě to.... celý text

Počkej si na loňský rok 2004, Philip K. Dick

Nalákal mě štítek "cestování časem". Pro mě nový autor, tak se zatím jen seznamuju. (Dosud jsem znala jen dvě známé zfilmované povídky) Na této knize se mi líbí, že je to ještě taková ta stará klasická sci-fi, kterou mám ráda, ale přitom to není jen sci-fi, jde tam výrazně i o psychologii postav. Bylo to pro mě trochu komplikované na sledování, kde kdo jak... Když čtu, že je to na autora nezvykle strukturované, tak pak nevím, jak zvládnu chápat jiná díla, do kterých se ale rozhodně pustím :)... celý text

Bez šance 2016, Neal Shusterman

Všichni, kdo teď čtou Zvon, ve mě vyvolali trochu závisti, protože už ho mám přečteného loni (jako slovenského Posla). Tak jsem sáhla po další knize od autora. Od samého začátku mě to chytlo. Výborný nápad a tísnivá atmosféra. Po půlce se mi ale zdálo, že to už začalo upadat a jak jsem nejdřív myslela, že mě bude mrzet, že nejsou přeložené další díly, a budu muset sáhnout po angličtině, teď mě už pokračování ani neláká.... celý text

Musela jsem zemřít 2013, Anita Moorjani

Z knihy mě až tak nezajímá, co je po smrti, ale to, jak se postavit k životu tady a teď. Přestože mi úplně nevyhovoval způsob, jak je kniha psaná, její myšlenky jsou pro mě důležité a není až tak podstatná forma, v jaké se ke mně dostaly. Vytržené z kontextu to možná bude vypadat moc ezotericky, ale stejně si to tu napíšu, už jen sama pro sebe... “Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji. Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně. Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu. Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je. ... Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.”... celý text