JP
přečtené 1020
Brooklynské panoptikum
2007,
Paul Auster
S Austerem se to má tak, že buď je na 100% a je to úžasný literární ponor (první část Newyorské trilogie, Kniha iluzí, nebo třeba Portrét neviditelného muže z Vynálezu samoty), zkrátka něco, co vás neskutečně baví číst... a nebo je to opravdu nudný průměr, který působí jako sešlá klasická literatura, co vás nezajímá, která je vám vnucována. 'Brooklynské panoptikum' bylo většinu času spíše to druhé, i když se sem tam malé uchvacující momenty našly a vzbudily ono nadšení. Relativně dlouhé a pomalé čtení na to, že nejde o nijak velkou knihu... ale čím hlouběji jsem byl, tím víc mě to nebavilo a pomaleji se to četlo. Paul Auster je prostě jak kdy. Někdy mi připadá geniální a jindy zase, že už nemůže být nudnější.... celý text
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
2017,
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Adekvátní provedení, taková koláž, která ale po určitém čase začne být zoufale repetitivní, především v nevědomosti obyčejných lidí, kterých se katastrofa dotkla a kteří samozřejmě slepě věřili tomu, co po nich vláda chtěla - sledujete jen, jak to přímo zničilo jejich životy. Zaujalo mě, že nejčastější věta svědectví lidí byla "Lepší by bylo, kdybych zemřel / kdyby zemřela." Ta perspektiva na člověka, na lidskou rasu. Ale pořád se nemůžu srovnat s tím, že Alexijevič dává dohromady víc jakousi reportáž a je ceněná víc jako investigativní novinářka, než jako spisovatelka v pravém slova smyslu. Vadí mi to "hraní na city", že kniha je přepis toho, co říkají nějací lidé a že téma samotné odvádí pozornost od skutečných kvalit textu. S tím zápasím. Je to zajímavý pohled do duší a mysli lidí, kteří byli přímo ovlivnění, ale zároveň jsem necítil nic navíc. Knihu jsem si dřív koupil, dal ji našemu dědkovi a ten ji přečetl, než zemřel. Pak jsem ji prodal s většinou jeho dalších knih. Nikdy jsme se o ní nebavili. A teď se cítím, že kdybych ji přeskočil, jak se mi posledních pár let dařilo a jak jsem chtěl, tak bych o moc nepřišel. Světlana Alexijevič mi prostě nesedí.... celý text
Noční tance
2002,
Sylvia Plath
To schizoidní provedení k Plathové sedí. Její obrazotvornost a básně, pořád ostré (jako břitva), je skvělá, je silná, je úžasná. Ale překlad pro mě byl spíš berlička, která mě hlavně přinutila přemýšlet, jak obtížné je vlastně překládat poezii. "Unknowing I must soon unpetal" je jako "a netuší, že brzy odkvete" nedostačující. "Rave on the leash of starving mind" Plathová pracuje s angličtinou strašně dobře... a pak když slyším ten překlad, připadá mi zkrátka zoufale, tak zoufale nedostačující. Není divu, že tohle je i po pomalu dvaceti letech pořád k dostání v knihkupectvích, za ty peníze. Ale benefity jistí podobné pochybné investice. Stejně jsem rád, že mám další její knihu, už protože je tu "Lesbos", což je fakt síla - ta otevřenost.... celý text
Venuše v kožichu
2009,
Leopold von Sacher-Masoch
Jako první mě napadlo, že už chápu, proč si Polanski vybral k adaptaci právě tohle. Obsese. BDSM. Dynamika vztahu, nenávisti a posedlosti. Neposlouchalo se to špatně. Mělo to náboj, a samozřejmě, nechci to hodnotit z dnešního pohledu, ale tak nějak, nebyla to úplná hitparáda, prosvištělo mi to hlavou. Na druhou stranu mě to ani neiritovalo a nenudilo, což v poslední době není lehký ani pro řadu protlačovaných klasik, které společnost staví na piedestal. hi, k.... celý text
Jarmilka
1992,
Bohumil Hrabal
Obyčejnost... hrabalovská přízemní obyčejnost všedních lidí a všedních osudů svojí doby, kterou uměl zachytit s tou neopakovatelnou poezií a pro kterou je pořád a stále atraktivní ke čtení, či poslechu. Jací jsme, autenticky, bez příkras, to vždycky bude mít svůj půvab.... celý text
Gotická duše
2021,
Jiří Karásek ze Lvovic
Text v momentech a pasážích, jen tak zobne, sebeidentifikací. Ale většinu času plula moje mysl mimo, někam jinam. Přišlo mi to celé napůl jako jedna velká póza, která se snaží být děsně rouhačská vůči všemu (holt dekadence). 121 let. Mmm. Většinu času to není příliš čitelný text, i ten záměr se jaksi rozpíjí do ztracena. "Toužím po nemožném. A umírám možným." (...) "A pak už to nebyla určitá zahrada, určitá vůně, určité odstíny barev. Byl to jen šum toho všeho, barvy, tóny, vůně, lesk, vše dohromady. Bylo to něco rozčilujícího, co uchvacovalo celou bytost a z čeho cítil rozkoš, ale zase ne určitou rozkoš, jen něco, co hrdlo tísnilo a z čeho nebylo lze se rozkřiknouti a co bylo mučivé a sladké zároveň."... celý text
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
2021,
David Attenborough
Není to literatura, jako spíš odkaz, poselství, varování, kterým Attenborough stvrzuje svoje místo jako jedna ze zásadních postav své doby (to dělá ostatně celým svým životním odkazem). Snaží se o to, abychom pochopili naše problémy, zamysleli se a změnili to, co je třeba změnit, i když jsou lidi takhle skokově a sami o sobě příliš tupí, než aby k tomu došlo. Svět, jak funguje, kapitalismus, nekonečná mašina na odpad, ženoucí se za ziskem kupředu a kupředu a jen výš a výš ve finančních ziscích. Nejsem nějakej environmentální geek, ale je to o to působivější, že mi přišlo, že se v mnohém tématicky ani tolik nepachtil. Přišlo mi, že vždycky řekl tak akorát, aby si člověk udělal perfektní obrázek, v čem děláme fundamentálně chyby. Absolutní hodnocení, ale zároveň tohle nejde hodnotit.... celý text
Nečíst
2020,
Miroslav Krobot
Welzl. Vzpomínky. Autobiografie. Vlastní tvorba. Obrazy mě bavily víc, než to psaní. Kdysi jsem Krobota viděl, ale byl jsem příliš opařenej, než abych za ním šel a zeptal se ho, jak jsem chtěl, jaký to bylo pracovat s Tarrem na Muži z Londýna. Byl úplně stejnej jako postavy, který hraje. Uzavřenej do sebe, ve své bublině, pokud nebylo potřeba, aby z ní vyšel. Mám ho celkově radši jako herce, ale jeho divadelní tvorbu neznám. Tuhle publikaci asi ocení víc a spíš blízcí spolupracovníci, známí a kolegové, než široká veřejnost. Alespoň já jsem si z knihy příliš neodnesl, ale neříkám, že je špatná. Jen šla poněkud mimo mě.... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
Není to špatný. Nechci Lucii nějak hanit, působila sympaticky a beztak se jí to vynahradí všema těma nomincema a výhrama těch zbytečně existujících ocenění. Je ne sais pas. Tématicky o sebevraždě, koncept jedoucího vlaku a některý části měly potenciál, ale bylo to vždycky pár odstavců tu a tam za desítky stránek a dojem toho zbytku - vlažný. Podle mě, jestli z tohohle vlhnete, nebo máte ťuknutí v buřtíku, asi jste ještě nic pořádnýho nepřečetli. Tři. Ale solidní. A jen tak mimochodem, str. 101: Testről és lélekről.... celý text
Ecuador
2017,
Henri Michaux
"Věta je přechodem z jednoho bodu myšlení k druhému bodu myšlení. Přechod je stažený v myslící objímce. Jelikož spisovatelova objímka není známa, soudí ho lidé podle jeho přechodů. Brzy je považován za nedokonalého a za většího pitomce, než jsou jeho současníci. Zapomíná se, že mohl ze své objímky vytáhnout něco úplně jiného, ba dokonce i opak toho, co řekl."... celý text
