ludek.n přečtené 3088

Statky-zmätky 1954, Jozef Gregor

Co říct k divadelní hře, zabývající se tahanicemi o majetek kdesi v „Horném Dolném“? Domluvená svatba, která končí fiaskem a druhý pokus získat statky bezdětných starých manželů… ostatně nebudu prozrazovat, k jakým zauzlením Jozef Tajovský své hrdiny dovedl. Hru jsem četl v originále a přiznávám bez mučení, že to byla darda jako hrom. S onou krajovou vesnickou staroslovenštinou jsem zápasil tak, že se mi až uzlovalo centrum řeči a číst to nahlas, musel bych nejspíš na logopedii. Zápletka příběhu je samozřejmě prostoduše jednoduchá, přičemž minimálně z poloviny je to vlastně jen jedna velká a nekonečná hádka jednoho s druhým, třetím, pátým… a pak zase znovu do kříže a ještě jednou dokola. Přestože v závěru nadobude hra poměrně dramatických okamžiků, v knižním zpracování zůstává přece jen hodně suchopárná. Mělo tam snad být i něco o lásce, ale já ji tam bohužel nikde nenašel. Přes všechnu snahu se začíst a překonat ony olbřímí těžkosti s porozuměním jazyku jsem vyšel naprázdno a žádný uchvacující pocit jsem si z tohoto textu neodnesl.... celý text

Země prázdných domů 1994, P. D. James (p)

Lidstvo pomalu vymírá. Už čtvrt století se na Zemi nenarodilo jediné dítě a nikdo netuší proč, a kdo za tuhle katastrofu může. Vyšší cíle, morálka, vzdělanost či poznání ztrácejí ve světle bezútěšné budoucnosti perspektivu. Světu vládne despotismus a právo silnějšího. A pak se zčista jasna objeví naděje… P. D. Jamesová si od svých proslulých detektivek odskočila do postapokalyptického sci-fi žánru a nabízí nám zamyšlení nad hodnotou lidského života. Její vize je depresivní a neradostná, nicméně dostatečně uvěřitelná, aby z ní měl člověk husí kůži po celém těle. Tempo je pomalé a těžké, nezrychlí ani při vypjatých dramatických momentech. Trochu nesourodě a prvoplánově působí barbarské intermezzo, ale chápu, že bylo potřeba otočit větrnou korouhvičku tím správným směrem. Koneckonců právě tento okamžik dal příběhu tak razantní štulec, že vyprávění dospělo do finále už pouhou setrvačností. Smutnou skutečností je, že mě P. D. Jamesová ani s vynaložením veškerého úsilí do svých prázdných domů nezavlekla, nedala mi pocítit onu beznaděj umírajícího světa, přestože mě místy donutila k opravdu hlubokému zamyšlení.... celý text

Rána z milosti 1995, Jan Cimický

Vladimír Pozner je malý podnikatel, který vlastní zelinářský krámek v jednom pražském obvodě. Poté, co v sebeobraně zabije člověka, je obviněn z nepřiměřené obrany a uvězněn. Případ je však mnohem složitější a okolnosti si přímo říkají o zevrubné prošetření. Jan Cimický však tentokráte nenasadil na stopu policejní ohaře (ve skutečnosti určil vyšetřovatelům pražské kriminálky v čele s kapitánem Hladíkem jen úlohu komparzistů, kteří si řeknou o slovo až v úplném finále, kde nám sehrají scénu jako z grotesky), ale úkol odhalit skutečnou pravdu svěřil advokátní kanceláři JUDr. Milana Jurkoviče. Ocitáme se tak v módu „jedna paní povídala“ a indicie se k nám dostávají cestou nejmenšího odporu. Celé to Cimického vyprávění je takové nemastné, neslané, uměle konstruované, nepřesvědčivé a podepřené vařenou nudlí. Je Vladimír oběť, idiot nebo hrdina? Zaslouží si nebo si nezaslouží ránu z milosti? Těžko říct. Kdyby to nebyl takový dobrák od kosti a poctivec, nejspíš bych ho sám praštil baseballovou pálkou mezi oči.... celý text

Kniha komiksů 2013, Karel Franta

Poté, co jsem svou přítelkyni seznámil s jedním z témat Čtenářské výzvy a nadhodil, že se v jejím rámci potřebuji vrátit do dětství, byl jsem obdarován Knihou komiksů. Milé gesto, ale trochu vychýlené z časového rámce, neboť Frantovy obrázkové seriály vycházely v době, kdy jsem na ně nemohl narazit (v případě Malého Vinnetoua jsem ještě nebyl na světě a ostatní mě míjely v předškolním věku). Nicméně svou formou, zpracováním a obsahem se o návrat do dětských let jedná zcela jednoznačně. Hravé a veselé anekdoty (mluvit o seriálech mi přijde až rouhavě nadnesené) Karla Franty jsou prostě dětsky naivní, lehce přístupné a lámat hlavu si s nimi člověk opravdu nemusí. I přes svou nekomplikovanost s sebou přesto v mnoha případech nesou výborný nápad a zdařilou pointu (především Strašidýlko Kuk se v tomto ohledu vyznamenává). Na začátku jsem byl ohledně Frantova humoru značně skeptický, ale minimálně od poloviny knihy jsem se už smál povedeným vtípkům jednotlivých hrdinů na plné pecky. Je to komiksový pravěk, ale je roztomilý…... celý text

Když je kolo v kufru 2009, Irena Fuchsová

Když je kolo v kufru - to je sbírka dvaceti čtyř úsměvných povídek ze života, v nichž se neřeší budoucnost světa, přežití lidské rasy, ani složité sociologicko-společenské otázky, ale výhradně slasti a strasti partnerských a příbuzenských vztahů. Irena Fuksová píše prostě a jednoduše, nevymýšlí žádné krkolomné zápletky, ani nepitvá nitra svých hrdinů. Podává jen obraz obyčejného lidského žití se všemi jeho zákrutami a odbočkami, někdy cestami vpřed a jindy zase zpátky. Její povídky tak trochu připomínají kdysi oblíbené televizní Bakaláře, jsou snad jen ještě o chloupek odlehčenější. I přes všechnu veselost však nad některými náměty člověka občas zamrazí (Návštěva; Šťastné manželství; Had, který chodí v dešti; O mrtvých jen dobře; Čekání). Kuriózně nejhůře uchopitelný je titulní kousek (Když je kolo v kufru), poněkud frivolní Skvělý plán nebo politická satira Ona a on. Na Nobelovu cenu za literaturu to není, ale pokud se chcete bez velkého přemýšlení dobře pobavit, je tato sbírka to pravé.... celý text

Oko uragánu 1978, Patrick White

Nad smrtelnou postelí šestaosmdesátileté Elizabeth Hunterové se scházejí její dvě dávno dospělé děti, divadelní herec Basil a v manželství nepříliš úspěšná Dorothy, ne proto, aby jí ulehčili poslední dny života, ale s cílem odstěhovat matku do domu s pečovatelskou službou, neboť se jim zdá její stávající zaopatření - tři ošetřující zdravotní sestry, hospodyně a uklizečka - až příliš bohémské. Vždyť umírající stará paní už vlastně utrácí jejich peníze, ztenčuje majetek, který považují za své zasloužené dědictví. Laureát Nobelovy ceny Patrick White se však nesoustředí jen na onen odvěký problém vztahu dětí k rodičům a rodičů k dětem, ale jde mnohem hlouběji a odkrývá podpovrchové vrstvy v myšlení člověka, egoistického, na sebe soustředěného a omlouvajícího své chyby chybami ostatních. Jednotlivé reminiscence ukazují celý život Whiteových postav v celé jeho nahotě. Tam, kde by měl být soucit, vděk a láska, je často jen přetvářka, krutost, vypočítavost a chladná lhostejnost. Přes vysokou intelektuální a myšlenkovou hodnotu, propracovanou kompozici a sugestivní jazyk je Oko uragánu neohraničeně monotónní a apokalypticky depresivní. Dokonce ani finále nenabídne žádné rozhřešení či usmíření, proto je potřeba přistupovat k tomuto learovskému dramatu už dopředu připraven a obrněn.... celý text

Deadwood 1990, Pete Dexter

Na Deadwood v Jižní Dakotě by si nejspíš nikdy nikdo nevzpomněl, kdyby zde jistý Jack McCall zákeřně zezadu nezastřelil legendárního Divokého Billa Hickoka, a to zrovna ve chvíli, kdy mu šla karta. Ostatně Bill už při příjezdu do Deadwoodu cítil, že tady k něčemu dojde. Jenom netušil, že on v tom bude hrát hlavní roli. Pete Dexter se po svém a s nadsázkou vyrovnává se slavnými historickými postavami Divokého západu, již zmíněným Billem Hickokem, proslulou pistolnicí Calamity Jane Cannaryovou nebo deadwoodským poetou Kapitánem Jackem Crawfordem. Nevěstince přitom praskají ve švech, výstřely z koltů jsou tu na denním pořádku a laciná whisky teče proudem, kam se oko podívá. Fraška, western, černá komedie, lechtivá burleska - tím vším je Dexterův Deadwood. Na jednu stranu ironický a humorný pohled na velkolepé osídlování amerického kontinentu, na straně druhé smutné vyprávění o zmařených ideálech a falešných modlách. Kde končí fikce a začíná realita? Co je mýtus a co pravda? Přestože je hledání podstaty občas malinko kostrbaté, spíše než na celistvost se sází na bohatou epizodní mozaiku a některé motivy přes veškerou snahu vedou odnikud nikam, není Deadwood zase až tak marný.... celý text

Sázka na život 1990, Jan Suchl

Dvě nejúspěšnější novely Jana Suchla v jedné knize a obě řešící stejné téma - lásku a smíšené manželství, ze dvou odlišných pohledů. Zatímco Ida Funkeová-Kyznarová se v Milencích na celý život brání sudeto-německému nacionalismu a zradě, kterou by musela spáchat na svých spoluobčanech, pokud by se přihlásila ke svému německému občanství, Ellen Wernischová-Kostková se v Sázce na lásku musí vypořádat s poválečnou nenávistí ke všemu německému, která po skončení války zcela pochopitelně zachvátila všechny Čechy bez rozdílu vyznání i postavení. Suchl zpracovává milostné téma bez jakýchkoli skrupulí a vystavuje obě manželství nelítostnému tlaku okolností, s nimiž se musejí vypořádat, chtějí-li žít plnohodnotné životy. Odpuštění se nekoná v jednom ani ve druhém případě. Jen čistý charakter a nezdolná morální síla dovolí hrdinům překonat všechny překážky a najít své osobní a jedinečně štěstí. Suchl píše prostě a jednoduše, přesto se dokáže dotknout hluboko zasutých emocí v každém z nás. Jejich rezonance s vyprávěnými příběhy pak vyvolává chvění, kterému je velmi snadné podlehnout.... celý text

Hořká vůně mandlí 1968, Arnošt Lustig

Jedna rozsáhlá novela a tři povídky na jedno téma: osudy židovských rodin a jednotlivců na začátku (Dům vrácené ozvěny), v průběhu (Člověk ve velikosti poštovní známky) a na konci (Právo bez Boha, Chvíle hned po ránu) druhé světové války. Lustigovými hrdiny jsou povětšinou ti nejbezbrannější a nejzranitelnější - děti, ženy a staří lidé. Ať už je to majitel galanterie Emil Ludvig se svou rodinou, ředitel Prozatímního ústavu pro osamělé dívky a chlapce Henryk Bley, bezejmenná stará žena, matka pokladní v jednom pražském biografu nebo mladičký Robert, sledující po ránu kolonu zajatých německých vojáků, všichni prožívají tragédii války z bezprostřední blízkosti. Ponížení, odevzdání, strádání, pokora, ale také vzdor, hrdinství, odvaha či neukojitelná touha po pomstě, to jsou synonyma duševních stavů a východiska činů, které jsou Lustigovým hrdinům vlastní a ukazují židovský holocaust v celé jeho nahotě. Svět, v němž není žádná jistota, norimberské zákony, které udělaly z rasismu čaj o páté a konečně vyhlazovací nacistické tábory, v nichž pojem lidství ztratil na ceně a závan hořké vůně mandlí předznamenával smrt. Nikdy by se na tyto hrůzy nemělo zapomenout…... celý text

Volání divočiny (7 povídek) 1968, Jack London

Titulní novela Volání divočiny ikonicky otevírá Londonovu sbírku povídek, jež kromě ní tvoří dalších šest povídek, mapujících zlatou horečku na Klondiku a dobrodružství z Aljašky. Ve všech sedmi případech se jedná o příběhy, které prověřil čas a které mají co říct i po všech těch letech, co uplynuly od jejich napsání. Už jen pro jejich nepřikrášlené drsné kouzlo, syrové životní pravdy a realismus boje člověka s přírodou i sama se sebou, stojí za to si je přečíst a jako všechny předchozí generace čtenářů se jimi nechat okouzlit. Ať už se pustíme s Louisem Savoyem a Jackem Harringtonem do závodu o Nelsonův zábor a ruku krásné Joy (Dcera polární záře), budeme s Fredem Churchillem stíhat parník Athenian (Důvěra), riskovat život v neskutečných mrazech cestu k Hendersonovu potoku (Rozdělat oheň), bloudit Kanadskou pustinou a umírat hlady na břehu Korunovačního zálivu (Láska k životu), otravovat se s Flíčkem (Ten náš Flíček), opíjet se se soudcem Markusem O´Brienem (Jak zmizel Markus O´Brien) nebo s Buckem naslouchat divokému volání přírody (Volání divočiny), vždy to bude zážitek krásný, ve své jednoduchosti prostý a stejně tak úžasný a nezapomenutelný.... celý text

Loď mrtvých 1968, Bruno Traven

Když se námořník Gale nechá najmout na kocábku Yorikke, netuší, jakému peklu se právě upsal. Yorikke je totiž loď mrtvých, loď, na niž se dá snadno dostat, ale opustit ji je téměř nemožné. Alespoň pro ty, kdo nemají v pořádku doklady, a to jsou na Yorikke - s výjimkou kapitána a hlavních důstojníků - snad úplně všichni. Traven tady rozehrál námořní dobrodružství, které ve švejkovském oparu tepe sociální nešvary a odhaluje bezmocnost jedince, uvízlého v obludné úřednické mašinérii. Na hlavu státních institucí se snáší nemilosrdná kritika a nenechává na nich nit suchou. Protože je příběh vyprávěn z pozice obyčejného námořníka, dělníka-palubáře, nehonosí se román květnatým stylem ani uhlazenou formou, ale přesně naopak: hrubozrnný, drsný jazyk a námořnická hantýrka tu hrají první housle. Nanejvýš kuriózní je, že dokud se pohybujeme po souši, děj odsýpá a je i nad očekávání zábavný. Jakmile se ale ocitneme na palubě Yorikke, jako by skončila všechna sranda a postup vpřed se téměř zastaví a zauzluje. Nehýbeme se z místa a je tu jen dřina, únava a spánek. Východiskem z tohoto začarovaného kruhu je pak obrazně i doslovně rána do palice. Travenova Loď mrtvých minimálně od poloviny prohrává na body a před technickým knokautem ho zachrání právě až finále.... celý text

Vrah či obeť? 1968, Josephine Tey (p)

Dal Richard III. odstranit své dva synovce Edwarda, prince z Walesu a Richarda, vévodu z Yorku, aby mu nepřekáželi na jeho cestě k anglickému trůnu, nebo byl jen obětí pomlouvačných intrik svého nástupce Jindřicha VII, který chtěl takto legalizovat své uzurpátorství? Důstojník Scotland Yardu Alan Grant a jeho pomocník Brent Carradine se snaží čistě deduktivními prostředky a tříděním dochovaných dobových materiálů dobrat pravdy. Josephine Teyová nám tak formou detektivky holmesovského střihu předkládá svou verzi historie a hned na úvod bych si dovolil podotknout, že to dělá zatraceně dobře. Pro čtenáře neznalého onoho dějinného období, o němž je v románu řeč, bude z pochopitelných důvodů trochu problém se zorientovat ve všech těch jménem, funkcích, příčinách a následcích. Teyová je nicméně natolik zdatná vyprávěčka, že dokáže tento handicap, když ne zcela eliminovat, tak alespoň zmírnit natolik, aby její příběh strhl člověka s sebou a vrhl ho ze současnosti přímo doprostřed oněch bouřlivých let, kdy v Anglii vrcholila Válka růží a trůnu se zmocnil rod Tudorovců. Rozhodně kniha, která stojí za přečtení.... celý text

Utrpení mladého Werthera 1968, Johann Wolfgang Goethe

„Děkuji ti Bože, jenž těmto posledním okamžikům dáváš tolik vroucnosti a síly.“ Takto se loučí se životem mladý, horoucně zamilovaný Werther, když nemůže dojít svého štěstí v lásce. Svou prvotinou se Goethe připojil k autorům, kteří položili základy sentimentalismu v literatuře, a současně její pomocí připravil půdu pro nástup romantismu nejen v Německu, ale v celé Evropě. „Dějová linka“ je tvořena Wertherovými dopisy, jež jsou pak v závěru doplněny vysvětlujícími deníkovými záznamy. Schválně jsem dal „dějovou linku“ do uvozovek, protože ve skutečnosti máme před sebou vnitřně se odvíjející rozsáhlý monolog, který je možná z čistě literárního hlediska vysoce hodnotný, bohužel se slovíčkem „děj“ má jen málo společného. Tuhle verbální masáž jsem místy musel vzít nadvakrát, protože jsem ji prostě v daných okamžicích přestal vnímat jako smysluplný text. Milostné Wertherovo tokání, jeho patologická posedlost, neschopnost smířit se s realitou a nakonec i jeho psychotické rozhodnutí skoncovat se životem je plné patosu, velkých slov a zveličování. Krásná forma, uvnitř které nic není.... celý text

Zvonokosy 1981, Gabriel Chevallier

Vinařské městečko Zvonokosy rozdělí spor o veřejné záchodky, postavené v těsné blízkosti kostela. To, co se na začátku zdá jen jako směšná místní lapálie, se brzy rozroste do skandálu, v němž jde nejen o prestiž, ale i o lidské životy. Opus magnum Gabriela Chavelliera je frivolní humoristický román, který se věnuje jak potřebám těla, tak i ducha. Politika, náboženství, sex jsou základními stavebními kameny tohoto díla. Je to veselé, zábavné a nevázané vyprávění (které možná mohlo být v roce vydání charakterizováno i přídomkem odvážné), nicméně celé vyprávění je jen o jednom a tom samém. Stále znovu a dokola. Pokud bychom vynechali všechny ty lechtivé scény a náznaky hříšných potěšení, najednou nám zbude málo nebo nic. Gabriel Chavallier se nás v úvodu snaží přesvědčit, že Zvonokosy budou velká legrace od začátku do konce, jenže jak jde čas, celý ten humoristický spektákl stále více hořkne a opakuje se. To, co se na prvních stránkách zdálo jako zřídlo neohraničené zábavy, ke konci se mění v bažinu trapných scének bez významu. A vojenská intervence ve Zvonokosech tomu nasadila korunu. Bavil jsem se a současně nevýslovně trpěl. Závěrečná rekapitulace se svým seriózním tónem stala znovuvzkříšením všech zmařených očekávání.... celý text

Petrolejové lampy 1983, Jaroslav Havlíček

Štěpka Kiliánová, dcera jilemnického stavitele, chtěla žít, milovat, vdát se a mít děti. Co ostatně také jiného na malém městě? Z jejích snů se však splnilo jen málo, ke šťastnému a naplněnému životu měla realita daleko. Jaroslav Havlíček mapuje jednu generaci obyvatel maloměsta a na osudech své hrdinky ukazuje, s jakou tíhou se musí vypořádat jedinec, který se odlišuje, ať už původem, nebo svou fyziognomií. Štěpka Kiliánová rozhodně není postavou, kterou by si člověk zamiloval (to ostatně platí i pro většinu ostatních - prostopášného a mstivého Pavla Malinu, hrdopyšného Štěpána Kiliána, jeho churavějící a útlocitnou ženu Annu nebo nikdy neodpouštějícího Pavlova bratra Jana). Havlíčkův realismus si koneckonců na žádnou vnější líbivost a přikrášlování nepotrpí. Je syrový, věcný a odhaluje samotné jádro pocitů a vjemů. Jeho řezy jsou jasné a čisté. Při svém zkoumání příčin a následků nehledá složité struktury a nestaví ani vzdušné zámky. Ony petrolejové lampy z názvu románu pak mají symbolizovat naději a víru, že člověk je schopen vzdorovat nepřízním osudu a nalézt štěstí, ať už je ukryto sebehlouběji.... celý text

Na shledanou v Zeleném údolí 1982, Robert Penn Warren

Toho pošmourného dne, přišel Angelo Passetto blátivou cestou do údolí, kde stálo rozpadající se stavení Sunderlanda Spottwooda. Pro Cassie Spottwoodovou, která se už dlouhá léta stará o svého zcela ochrnutého manžela, byl jako pochodeň s bílým plamenem, který ani déšť nemohl uhasit. Warrenova kniha zpočátku vypadá jako baladický příběh lásky z amerického Tennessee, kulminující od extatických vznětů až k hořkému prozření, kdyby se do tohoto citového vzplanutí nezapletl akt násilné vraždy. V tu chvíli se celé vyprávění proměňuje ve společenské drama, hledající odpovědi na otázky okolo spravedlnosti a bezpráví, viny a trestu. Zčista jasna tu máme justiční vraždu v celé její obludnosti. Kdo zvítězí, kdo prohraje a jakou cenu má pravda? Warrenova básnická lyrika se snoubí s bezohlednou surovostí života. Tady se nezkoumají jen jeho povrchové vrstvy, nýbrž se jde do hlubin sebepoznání. Drásavé reflexe odhalují všechnu tu osamělost lidského konání a bezmocnost vzepřít se osudu. Byla-li na začátku jen jedna stárnoucí žena, nemohoucí manžel a cesta plná bláta, na konci máme dilemata, která si zasluhují, aby o nich člověk přemýšlel.... celý text

Pět brazilských novel 1982, João Guimarães Rosa

Když se mi Pět brazilských novel dostalo do ruky, přemýšlel jsem, zda jsem už někdy četl něco od autorů, hlásících se k této národnosti. Musel jsem si bohužel přiznat, že Brazilci se mé literární zkušenosti doposud vyhýbali. O to zvědavější jsem byl na vybranou pětici, která se prezentuje svými pracemi v této sbírce. Byl jsem zklamán, nebo nadšen? Po pravdě ani tak ani tak, můj celkový dojem uvízl někde uprostřed. Pokud bych hodnotil čistě příběhy jako takové, jejich sílu a dějovou zápletku, asi bych celou pětici poslal hned a bez váhání někam na dno šuplíku a více bych o nich nechtěl nic slyšet ani je vidět. Jenže tady úřadují a polívčičku si přihřívají ještě další složky, které fungují více na emocionální bázi: atmosféra, styl a jazyk. Namísto skutků a činů tak sledujeme pocity, stavy, myšlenky, vnitřní dialogy jednotlivých postav. Před očima se nám odehrávají věci nevídané, žongluje se se slovy i náladami, mění se úhly pohledu, jedna postava se vciťuje do druhé, přičemž sám tvůrce je předobrazem tohoto procesu… Každý z autorů přitom přistupuje ke zvolenému tématu jiným způsobem a odlišně od ostatních. Je to originální a zajímavé.... celý text

Crimen 1981, Józef Hen

Zchudlý šlechtic Tomáš Bludnický se po letech válčení a trudného věznění vrací do svého rodiště. Touží po klidu a odpočinku, ale není mu přáno: musí najít vraha svého otce a postarat se, aby viník spáchaný čin splatil životem. Józef Hen si pro svůj téměř detektivní příběh vybral nejenom historické kulisy z počátku 17. století, které zabydlil řadou postaviček snad ze všech společenských vrstev, vysokou šlechtou počínaje a zbídačelými nevolníky konče, ale přibližuje čtenářům atmosféru doby i použitím adekvátních výrazových prostředků a celkového ladění. Přestože se z jednotlivých řádků ven valí kvanta ryzí a bezprostřední syrovosti, překvapivě nechybí prostor pro romantiku a rozjímání. Tyto oázy klidu kupodivu ani v nejmenším nenarušují celkovou, vesměs dynamickou, linii, spíše naopak jí přidávají na atraktivnosti. Hen své hrdiny nerozmazluje, dává jim pocítit bič, nenávist i lásku, násilí se střídá s pohlazením, únava s vytržením, tápání a neznalost s porozuměním. Nic není černobílé, nic není fádní, nudné a nevýrazné. Crimen je poutavým čtením, které dokáže oslovit a zaujmout od začátku do konce.... celý text

Na hranici zákona 1981, Will Bryant

Blue Russell chtěl onoho osudného večera jenom opustit dům svého vznětlivého strýce a jít hledat svého dávno ztraceného bratra. Netušíce, jak těsně se s ním minul, se však pustil do dobrodružství, které ho přivedlo až na samou hranici zákona a dost možná i kousek za ni. Will Bryant vyrůstal na americkém Západě, a tak toto prostředí zná natolik dobře, aby sem umístil děj svého románu, který se sice řídí pravidly klasického westernu, ale westernem v pravém slova smyslu ve skutečnosti není. Zachází totiž s žánrovými proprietami mnohem volněji a používá je způsobem, který má možná blíž k dobrodružné detektivce než k divoké přestřelce mužů zákona s psanci, bandity a desperáty. Ano, muži tady mají kolty proklatě nízko a strategie, při níž se napřed střílí, potom se ohlíží zpátky, je tím, co slibuje přežití a úspěch, přesto ale cítíte, že za vším tím ruchem hazardních heren, saloonů a vykřičených domů se ukrývá ještě něco navíc. Je na vás tyto vrstvy v knize objevit a dát se jimi unášet k finálnímu vyvrcholení.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Píše se rok 1939 a Smrt začíná vyprávět svůj příběh o mladičké Liesel Memingerové, zlodějce knih. Je to příběh, který bezesporu málokoho nechá chladným a nezúčastněným, a který u citlivějších jedinců nejspíš ke konci vyloudí i nějakou tu slzičku. Můžete ho číst, nechat se unášet slovy a moc o nich nepřemýšlet, nebo ho můžete probádat a prozkoumat do posledního písmenka, a přitom přemýšlet nad všemi těmi strašlivými věcmi a událostmi, které tady jsou a promlouvají ústy Smrti. Už jenom za tohle má u mě Markus Zusak jedničku s hvězdičkou. Ale je toho samozřejmě mnohem více. Zlodějka knih je prostě skvěle napsaná, originální, má myšlenku, styl i atmosféru, je vzrušující, trýznivá, zraňující a současně uvolněná, hladivá a konejšivá. Postavy, ať už jsou takové nebo makové, mají tendenci přirůst vám k srdci a vy s nimi pak ruku v ruce prožíváte všechny jejich strasti i slasti. V neposlední řadě musím zmínit i onen osobitý pohled na válku, na všechny ty, kteří se jí účastní (ať už chtějí nebo ne), na zápas, který svádějí o obyčejné a holé přežití, kteréžto prvky přidávají do té uchvacující tapisérie z Himmelstraβe další, vpravdě nebeský a smrtelně vážný, rozměr. Za mě jednoznačně kniha roku.... celý text