Mijagi
přečtené 496
Věnec vavřínový
1987,
František Kožík
Po přečtení vynikajícího románu Největší z pierotů jsem natěšeně sáhl po Věnci vavřínovém a musím říct, že tentokrát jsem byl lehce zklamaný. Život Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola, je velké téma. Lze jej zpracovat různými způsoby. František Kožík se rozhodl pro kombinaci románu a literatury faktu. To by samo o sobě nevadilo, kdyby výsledek nepůsobil tak, jako by si autor nebyl jistý, zda první či druhý styl. Na jedné straně je čtenář opájen dojemnými životními okamžiky slavného českého obrozence (a Kožík pro tyto čtenářské emoce umí mistrně připravit půdu), aby na další straně byl utápěn ve zdlouhavém výčtu kolik a kde v daném roce proběhlo sokolských srazů, a kdo vše se jich zúčastnil. Nejlepší částí knihy je tak samotný závěr, tragická, předčasná smrt Miroslava Tyrše, která zůstává dodnes nevyjasněná, tudíž o ní není známo příliš fakt a Kožík musel naplno zapojit svůj spisovatelský talent. Velmi emotivní, velmi silný. A ještě jedno plus bych přidal: Díky této knize nemám konečně Tyrše zaškatulkovaného pouze jako tělocvikáře, byl totiž především estetikem, kritikem a historikem umění.... celý text
Prcek
2011,
Mirosław Nahacz
Skoro každá obec má nějakého svého blázna, flákače vysedávajícího na zastávce, pokřikujícího na procházející lidi, somrujícího cigarety nebo peníze na víno. Většina lidí se takovému člověku vyhne. Pospíchají do práce, za rodinou nebo svými koníčky, co jim je do někoho, kdo celý dny profláká na lavičce. Mirosław Nahacz se ale do slov, nekonečného monologu, takového člověka od nich z vesnice kdesi na pomezí Polska a Slovenska zaposlouchal. A vznikla tato velmi zdařile napsaná sonda do nitra místního podivína. „A tadyhle už můžu prakticky přemejšlet vo tom, jak skončíme my a kdo první. Vodehraje se to nějakým takovym dost pododbnym způsobem, v jedný vteřině sme a všechno nám příde normální, a potom se vám krapínek zatočí hlava, chce se vám čůrat nebo co, a já si například vodkašlu, páč mě bude něco tlačit na plicích, ale ve skutečnosti se mi tam usadí život a já ho vykašlu a vyplivnu společně s nazelenalou slinou, a až se ten můj život vocitne na zemi, tak už nebudu mít jinou možnost, než že upadnu, chytim se za srdce, anebo ani to ne, prostě se jen tak sesunu k zemi, bezvládně a ouplně z ničeho nic. Takovýhle myšlenky už mě napadaj, páč se nic neděje, nikdo za mnou nepříde, nikdo nejde kolem, sedim tu sám…“... celý text
Dobrodružství v temných uličkách
1990,
Jaroslav Foglar
Venku mělo být jaro, vrátil se však znovu mráz a sníh. Já měl zrovna dovolenou, týdenní, z neveselých rodinných důvodů. V práci máme systém, do kterého si zadáváme volno a kdo chce, může si tam vypsat i místo, kam jede. U mě zůstala tentokrát tato kolonka prázdná. Již po pár dnech mi bylo ale jasné, že jedno slovo jsem tam napsat mohl – Stínadla. Vždyť, kdo se může pochlubit tím, že se o svém volnu vydal se žlutým špendlíkem v klopě kabátu po stopách tajemství Jana Tleskače, zúčastnil se voleb velkého Vonta, proháněl tajemného Široka temnými uličkami či se vkrádal přes zeď do svatyně Uctívačů ginga? Doslova jsem se každý den těšil, až utrhnu pár desítek minut času k tomu, abych mohl vyrazit s Rychlými šípy, tam na druhou stranu, za tramvajovou trať, daleko za Rozdělovací třídu. Nevybavuji si přesně pocity z první četby v dětství, ale myslím, že mě ta dobrodružství i letos strhla jako malého kluka.... celý text
Dvacet tisíc mil pod mořem
1937,
Jules Verne
Zapomeňte na návštěvu obřího akvária či podmořského světa. Sáhněte po této knize a nechte se unést fantazií. Ponorka Nautilus, kapitán Nemo a cesta světovými moři a oceány. Za okny se mihotají barevné rybičky, roztodivní živočichové různých velikostí, ve vodních proudech vlají rostlinky, tu a tam se zaleskne perla. Místo naučných cedulí encyklopedické poučky vyřčené přírodovědcem profesorem Arronaxem a jeho sluhou Conseilem. Místo zážitků typu „mami, až projdeme expozici s rejnoky, zastavíme se v kiosku, viď?“ opravdové dobrodružství. Rybaření se zkušeným harpunářem Nedem Landem, boj s nenasytnými chapadly chobotnic, hraní na schovku se žraloky, pozorování potopených vraků. Velmi jednoduchý děj, přesto technické a zeměpisné nápady, kterými v této knize pan Verne nešetří, dělají z četby jedinečný zážitek.... celý text
Prázdniny v Evropě
2019,
Ladislav Zibura
V době, kdy Ladislav Zibura tuto knihu psal, jej asi nenapadlo, že pro nás bude brzy exotikou i krajina sousedního okresu, a že nejbližší státy jako Polsko a Slovensko budeme řadit do kategorie bájných zemí typu Atlantida a Eldorádo. Toto velkou měrou, ale také autorův vyspělejší styl psaní, přispělo k tomu, že mě jeho třetí titul bavil nejvíce. Normálně jsem se při četbě načapal, jak přemýšlím o čundru po Polsku. Co přemýšlel! Nad mapami nad internetu jsem se dokonce poohlížel po zajímavých lokalitách. Kniha není ale jen o Polsku. Ladislav stopoval nejprve z České republiky na sever za polární kruh, odkud letěl do Řecka, aby se zpět domů vrátil z jihu přes Balkán. Už samotný tento nápad, který (dle vyjádření autora) ušetří jednu letenku, mi přišel zajímavý. Četba nejen pro ty, jimž se nyní válí batoh ve skříni.... celý text
Když v ráji pršelo
1993,
Jan Otčenášek
Mladý manželský pár, filosof a učitelka, se rozhodnout utéct z ruchu velkoměsta na Šumavu. Několikaleté čekání v pořadníku na byt v paneláku vymění za polorozpadlý bývalý mlýn v odlehlém horském údolí, intelektuální debaty s kamarády z Prahy za rozhovory se svéráznými obyvateli malé vesničky uprostřed lesů, večery v divadlech za návštěvu malého místního kina či sledování západu slunce z okna ložnice. Přečkají v objektu, do kterého byla již před delším časem přerušena dodávka elektřiny i vody, nemilosrdnou horskou zimu? Zprovozní v něm nakonec vytoužený penzion s restaurací? Jan Otčenášek rozehrává formou deníkových záznamů hru o člověku stojícímu tváří v tvář přírodě a zároveň podává uměleckou analýzu páru vystaveného životním překážkám a sobě samotným. Dlouhé zimní večery, kdy není pořádně co dělat a kolem sebe máte pouze jediného člověka – svého partnera. Neustálé střídání hádek s pohodovou atmosférou. Kniha, při které mi byla zima (ulehat do zimou zvlhlé peřiny v promrzlé ložnici, brrr…), avšak zahřála i nakažlivým optimismem.... celý text
Objevení nebe
2010,
Harry Mulisch
Jednou za čas mám chuť na opravdu dlouhý román, takový, abych se nemusel po pár dnech čtení s jeho postavami loučit. Max, Onno, Ada, Quinten, Sophie, sousedé z Velkého Rechterenu. Malé osudy na pozadí velkých dějin 20. století. Lidé, jako neposedné figurky na deskové hře nebeských bytostí, přičemž parite je ve fázi, kdy se nejvyšší z hráčů chystá zlostí všechno smést ze stolu. Vůbec bych se nezlobil, kdyby Harry Mulisch těch cca 760 stran zaokrouhlil alespoň na tisícovku. „O pár set metrů dál byl viadukt a o další kilometr dál se ve slunečním oparu rozprostírala nízká a široká vstupní budova Auschwitz-Birkenau: anus mundi. Ztuhl a zadíval se na ni. Tamhle to je. S malou věžičkou nad branou se budova podobala zrůdnému dravci, který tam přistál s roztaženými křídly. Nad ním bylo dnem i nocí nebe rudé od hořících mužů, žen a dětí; všude kolem musely být v polích ještě stopy jejich popela… Budova na něj ve své neúprosné symetrii bez hnutí hleděla. Když vykročil směrem k ní, spatřil na druhé straně křižovatky malou sošku Panny Marie, vystavenou v jakési ptačí budce. Madona měla v rukou pár uschlých větviček a oči stočené vzhůru s pohledem, který tak často vídal – když se nadzdvihl – na svém polštáři. V tu chvíli ho popadla zuřivost. Bez rozmýšlení nebo rozhlížení se k ní rozběhl, urval dřevěnou sošku z podstavce, chytil ji za hlavu a odhodil ji co nejdál do křoví… šel s tlukoucím srdcem dál, přes železniční přemostění, a viděl, jak se tábor každým krokem přibližuje: černá díra, z niž nic neunikne. To byl oltář, vlastní elektrárna fašismu. Existuje někde na zemi místo, kde by se konalo tolik dobra, jako se tady napáchalo zla?“... celý text
Prsten Nibelungův
2018,
P. Craig Russell (p)
Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů = Prsten Nibelungův. Ke shlédnutí a poslechu celého operního díla na Wagnerově domovské scéně v německém Bayreuthu byste potřebovali minimálně šest dní dovolené. Každá část je uváděna v samostatný den a po Valkýře a Siegfriedovi bývá den přestávka. Musí to být úžasný zážitek, ale přiznám se, že k opeře hledám zatím cestu. Zato komiksů jsem přečetl spoustu a tenhle se nad nimi vyjímá. Za rozmáchlostí děje z pera samotného pana Wagnera nezaostávají rozmáchlostí ani kresby výtvarníka Russela. Dokonale nádherní lidé, bozi a nadpřirozené bytosti. Všechno hodně barevné. To, co by jinde působilo až kýčovitě, v tomto starogermánském eposu sedí. Ve čtenáři je tím vším vyvoláván pocit, že má před sebou něco opravdu velkého. Byť by se mohl Siegfried svojí statečností považovat za jednoho z nich, tak Prsten Nibelungův je další příklad toho, že komiks nemusí být jen o superhrdinech.... celý text
O Platonovi. Díl první, Život
2013,
František Novotný
Zpráv o Platónově životě mnoho nemáme, za to se ale dochovala spousta jeho dialogů. Právě ty se staly Františku Novotnému (mimo jiné překladatel Platóna do češtiny) hlavním zdrojem k mravenčí práci na tomto podrobném životopisu. Díky velmi dobré znalosti antického světa jej vydedukoval v podstatě z každého slova Ústavy, Zákonů, Faidra, Symposia, Timaia atd. A jen s velkou obezřetností a po poctivém ověřování vpustil na stránky svého opusu informace z děl Platónových současníků a pozdějších autorů. Možná malá nejistota při četbě: Nebýt předem seznámen s Platónovou filosofií, asi bych měl problém některé pasáže z jeho života pochopit. Kvůli rozdělení do čtyř knih (Život, Dílo, Filosofie a Druhý život) zůstanou pro laiky některé souvislosti nejspíš zamlžené. Toto si ale troufnu definitivně hodnotit až po čtvrtém dílu.... celý text
