Mijagi
přečtené 496
"Před několika týdny jsem hovořil s vědcem, který už mnoho cestoval a tvrdil mi, že lze projet světem od Hammerfestu do Kapského Města a z Anglie do Japonska, a neprožít přitom ani špetku dobrodružství. Neodporoval jsem mu, ale jsem přesvědčen, že záleží jen a jen na osobnosti cestovatele, najde-li nebo nenajde-li dobrodružství. Jestli se vydá na cestu kolem světa s cestovní kanceláří, bude mít zážitky velice krotké, i když pojede třeba na Celebes nebo do Ohňové země. Já dávám přednost koni a velbloudu před železnicí, kánoi před parníkem a pušce před pasem a předepsanými vízy." Posedět s karavanou na okraji oázy a u sáčků s datlemi přečkat žhnoucí poledne, sledovat stopu zločinců z Vádí Tarfáví, potulovat se v okolí Mekky, navštívit honosná sídla a harémy bohatých šejků. Tohle byla jízda, která mě opravdu bavila. Jak to, že mi tahle orientální velbloudí road movie jako malému klukovi utekla a dostal jsem se k ní až nyní v dospělosti?... celý text
Já nejsem smutný / Audience / Vernisáž
2019,
Václav Havel
Sládek: Tak co? Jak to jde? Vaněk: Děkuji, dobře - Sládek: Musí to jít, že jo? Vaněk: Hm - (Pauza) Sládek: Co dnes děláte? Koulíte? Vaněk: Příkuluji - Sládek: Přikulovat je lepší než koulet, že jo? Zkrápěni deštěm přecházíme větrem pokácené stromy. Déšť je chvílemi tak silný, že si nás nachází i tady pod větvemi hlubokého lesa. Je sobotní dopoledne, přesto jindy v tuto dobu hojně navštěvovaná podhorská krajina je dnes úplně prázdná. Jsme tu jen my a zvěř. A stejně tomu je i v ruinách nedalekého Břečštejnu a u chalupy o pár metrů níže. Přečetl jsem ji už včera, přesto jsem tu knihu vzal dnes s sebou. Není to úplně záležitost do kapsy, jak avizuje název edice, ale do batohu se v pohodě vejde. O co méně místa ale zabere fyzicky, o to více uvízne v hlavě. Audience a Vernisáž, dvě „vaňkovky“, které Václav Havel napsal a svým kamarádům přečetl na Hrádečku, za zdmi venkovského stavení, před kterým stojíme. V tomto vydání navíc doplněné užitečným textem posunujícím obě díla do širších souvislostí. Necháváme na sebe působit atmosféru místa vycházející nejen z osobnosti autora, ale také z okolní přírody a pochmurného počasí. Necháváme chvíli odpočinout nohy, abychom načerpali energii na další kilometry chůze po mokrých a blátivých stezkách. Za dvě hodiny už budeme sedět v útulné zahradní hospůdce a pochutnávat si na Krakonošovi, pivu z trutnovského pivovaru, kde koulel a přikuloval sudy Ferdinand Vaněk, Bedřich a donucen dobou také Václav Havel.... celý text
O čom sníva raketový pes
2020,
Júlia Batmendijnová
Tam, kde jiní ultraběžci končí (cíl stovky), tam teprve Júlia začíná… Cesta SNP vinoucí se z Dukelského průsmyku až do Bratislavy. Takřka 770 km kopcovitým terénem, nahoru a dolů přes pohoří Čergov, Nízké Tatry, Velkou Fatru, Strážovské vrchy atd. Na české a slovenské ultra scéně se pohybuje několik běžců blogerů. Jejich články mohou sloužit jako jiný pohled na akci, odkud jste se vrátili nebo zdroj informací k akci, kam se teprve chystáte vyrazit. Několik z nich přesahuje tento rámec i do literární roviny. Jsou to blogy s vlastním osobitým stylem, kdy autora poznáte, aniž by byl uveden. K takovým blogerům patří i Júlia. O čom sníva raketový pes je jejím zdařilým posunem od článku ke knize. Zdařilým díky autorčině otevřenosti a přesahem přes obyčejný cestopis či popis sportovního výkonu. O čom sníva raketový pes není totíž jen o cestě napříč Slovenskem, je mnohem více o tom, že i sebebláznivější sen si můžete splnit, pokud máte partu dobrých kamarádů, pevnou vůli a dáte do toho poctivě všechno.... celý text
Útěcha z filosofie
2000,
Emanuel Rádl
V myšlenkově zpočátku roztěkané knize filosof Emanuel Rádl popisuje konec starého a začátek nového paradigmatu, proměnu světa založeného více na vnitřním prožívání, světa snícího po co možná nejdokonalejším napodobení nehmatatelných, nikým nespatřených idejí (či bohů) ve svět tvrdě racionální. Kniha obsahuje spíše jen teze než argumenty. Není to ale právě pro to, že onen starý svět vlastně ani argumenty spoutat nelze? Místy nádherný poetický jazyk. Do filozofie asi přímo nepatří, ale pro mě je vždy milým bonusem. „… až se probudí lidé k poznání, že tento svět je opravdu jen mámením smyslů, až lidé pochopí krásu skřivánčího zpěvu, který nikomu neslouží, nikomu neprospívá, nýbrž svobodně vzlétá vysoko nad starosti vrabců, které mezi stromy prohání krahujec, svobodně zpívá, jako by v tu chvíli samo absolutno otvíralo nebesa a usmívalo se na svět – potom znovu přijde na tento svět metafysika, královna věd, jediná svobodná, svrchovaná, všem lidem vládnoucí."... celý text
