Mijagi
přečtené 496
Zapadlí vlastenci
1974,
Karel Václav Rais
Ze zimních Jizerek (Jan Horníček – Čarostřelec) jsem se přesunul do zasněžených Krkonoš (Karel Václav Rais – Zapadlí vlastenci). Popisem strastí obyčejných lidí v nuzných příbytcích v drsných horských podmínkách se setkáváme i u Raise, ale tím podobnost obou knih končí. Z historické detektivky se ocitáme v díle, které má především pohladit srdce národního obrozence či probudit dosud spícího vlastence. To, co Rais ve své době považoval za naléhavé, působí dnes spíše naivně. Sám tomu pomohl také rezignací na jakoukoliv syrovost. Nečekejte druhý Kalibův zločin, tohle je spíše zidealizovaná pohádka. Pokud toto všechno přijmete, stane se pro vás četba díla, které nechybí snad v žádné učebnici literatury, zážitkem. Jako bych se na několik hodin posadil do kouta temné světničky. Venku fičí mrazivý vítr, závěje sněhu dosahují do poloviny oken, ale uvnitř je příjemně. U tkalcovského stavu sedí materiálně chudí, ale morálně bohatí lidé, na kamnech se ohřívá na horských boudách tolik známé kyselo… Menší spoiler: Nejlepší pasáží (četl jsem několikrát) pro mě byl popis cesty obrozenců do Prahy. Dvě hodiny po půlnoci vyráží pěšky z Pasek nad Jizerou do cca padesát kilometrů vzdáleného Turnova, kde nasedají na ranní dostavník. Ten cestou dělá dvě delší zastávky (na pivo a na oběd), příjezd do hlavního města večer po nočním pochodu a celodenní jízdě. Jo, tenkrát to bylo úplně jiné cestování :-)... celý text
První sešit o existencialismu
1948,
Václav Černý
„V úzkosti cítím své meze a popírám je potřebou své neomezenosti, své naprostosti: dotýkám se jí tedy absolutna tím, že jí projevuji svou vůli k absolutnu. Je ostatně jediné absolutno: moje potřeba nemožného absolutna. A úzkost je jeho tělem.“ Vybavuji si moment, kdy jsme si na filosofické fakultě vybírali téma k bakalářským pracím. V nabídce byl i existencialismus, ale profesoři nás od něj „mezi řádky“ zrazovali, přišel jim příliš lehký, směřovali nás spíše k složitějším filosofickým problémům. Na mě působil oproti jiným směrům srozumitelně a často podaný znamenitými literárními schopnostmi (dílo Alberta Camuse, četné pasáže Dostojevského románů atd.), přesto však velmi tíživý. Václav Černý ve své knize probírá v rychlém sledu jednoho existencialistu za druhým, přičemž se soustřeďuje pouze na jejich vlastní filosofické pojetí a vynechává všechny ostatní informace, které si čtenář může sám zpětně dohledat v různých encyklopedických medailoncích. Díky tomu z jeho knihy existencialismus vyvěrá v plné kráse a pro mě částečně i v nových souvislostech.... celý text
Čarostřelec
2020,
Jan Horníček
V okolí Hejnic v Jizerských horách se vyskytuji často. Shodou okolností jsem si tamější podzimní přírodu vychutnával pár dní před začátkem četby. Jenže Čarostřelec není o listopadových horských vrcholcích vystupujících do slunečního svitu ze šedivé inverze, ani o dubech a bucích obalených barevným listím. Čarostřelec je o kruté horské zimě konce 18. století, o chudých obyvatelích zasněžených pašeráckých osad bojujících vysoko na hřebenech o holé přežití. Děj je místy založen na náhodách, ale jako čtenáře dobrodružných románů mě to tolik nerušilo, dokáži tento prvek odpustit i v žánru historické detektivky. Od příběhu jsem se nedokázal odtrhnout. Má to pravou zimní atmosféru, vytříbený jazyk a je evidentní, že autor daná místa dobře zná. Tohle je debut, který může leckterý začínající spisovatel závidět.... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
Pamatuji si, jak se spolužáci na začátku střední školy (v době, kdy nám bylo jen o kousek více než Alexovi, hlavní postavě) často bavili o filmu natočeném podle této knihy. Abych si nepřipadal „out“, zapadla jednoho dne VHS i doma do našeho přehrávače. Před očima se mi rozjely scény plné mladického násilí, dějově mi to přišlo nijaké a hledáním odpovědi na otázku „O co tady vlastně vůbec jde?“ jsem se nezaobíral ani pět minut. Šlo přece jen o to vidět Kubrica, být "in", jít do školy se vztyčenou hlavou. Uběhla „telecí léta“, do mého podvědomí se dostala knižní předloha, informace o tom, že existuje spisovatel Anthony Burgess a pokušení dát Mechanickému pomeranči ještě šanci. A ejhle, ono se to dílo nepyšní nálepkou „zásadní“ jen tak pro nic za nic. Ty myšlenky prostě rezonují v hlavě. Už jen ústřední téma, že ztrátou možnosti volby mezi dobrem a zlem přestáváme být lidmi, nabízí spoustu východisek k diskuzi. Nebude to sice na VHS, ale dám znovu šanci i Kubricovu filmu.... celý text
Walitaka
2013,
Jiří Macek
Parta kamarádů přijde kvůli odvedení na vojnu o svého vedoucího, a tak jim nezbývá nic jiného, než podnikat oblíbené výpravy za město bez zkušeného dohledu. To vše se změní ve chvíli, kdy potkají podivínského staršího kluka stylizujícího se do role indiána – Walitaku. Napínavé příběhy Jiřího Macka doplněné o zajímavé návody (výroba teepee, rohoží na spaní atd.) ožívají v nezaměnitelné kresbě Marko Čermáka. Jako kdybyste vzali Rychlé šípy, odstranili všechna městská dobrodružství a z těch přírodních udělali ještě víc přírodnější. Každá generace má něco a rozhodně neodsuzuji tu dnešní za vysedávání u počítačů, ale potkat takového Walitaku bych jim přál. To by bylo zážitků na youtube :-)... celý text
Willenbrock
2003,
Christoph Hein
Mám rád poetiku ztracených míst uprostřed velkých měst, parcel, na kterých nelze postavit domy k bydlení, protože se nachází blízko dálnic a průmyslových areálů. Na jednom takovém pozemku v Berlíně stojí také ústřední místo této knihy, autobazar, svět ojetin obehnaný rezavým plotem, se štěkajícím psem za vraty, se zahraničním zaměstnancem z východu a s maringotkou místo kanceláře. Majitelem je Bernard Willenbrock, průměrný podnikatel, který by určitě rád více uznání, moci a peněz, ale na nedostatek ničeho z toho si nestěžuje ani ve svém nynějším postavení. Má milovanou manželku, občas si odskočí za milenkami, víkendy tráví na chatě. Jenže podnikání, ve kterém se pohybuje, přitahuje různá individua a postupně, jak autor rozkrývá další a další Willenbrockovy vlastnosti a jednání, čtenář zjišťuje, že mu přece jen něco chybí – pocit bezpečí. Tohle vše udrželo můj zájem spoustu stran. Pak přišlo rozčarování, jako když váš někdo cizí pozve na návštěvu a vy se bavíte jen do té doby, než ho poznáte, než vám o sobě řekne vše podstatné. Neustálé podrobné popisy denního plánu, detaily montování alarmu, totální nemastnost, neslanost. Vydržel jsem to až do konce, ale od poloviny knihy jsme věděl, že každá další minuta v přítomnosti Willenbrocka bude utrpení.... celý text
V Kupě
2012,
Josef Kroutvor
Zbývá ještě mnoho krásných míst v naší zemi, která jsem nenavštívil, přesto se rád často vracím do Novohradských hor. Především na podzim, kdy cesty začínají být před blížící se zimou opuštěnější, má tento příhraniční kraj pod Kraví horou zvláštní kouzlo. Pocity, které ve mně vyvolává, nedokáži slovně předat dál, ale jsou to stejné pocity, které zažívám při četbě sbírek Josefa Kroutvora. Vždyť jeho knížky jsou na těchto putováních skoro vždycky se mnou. "Čajové národy Východu chovaly hory v posvátné úctě, byly věčné, důstojné, podpíraly nebesa. Horám se klaněli básníci, poutníci i prostí venkované, kaligrafové, kreslící literáti i malíři císařských dvorů. Ti všichni zachycovali podobu hor a tesali básně do kamenů a skalisek. Hory do daleka vládnou kraji. I já, poutníček, když putuji do Novohradských hor, pokloním se rád Kraví hoře." Josef Kroutvor - Klanění pod Kraví horou... celý text
Jan Žižka
2019,
Petr Čornej
Když Petr Čornej přebíral tento týden cenu Magnesia Litera za knihu roku, nadšenost pro husitství z něj doslova vyzařovala. Na pódiu prozradil, že je tématem pohlcen už od dětství, kdy si s bráchou hrávali na husitské války. Jeho sourozenec to vždy schytal, protože byl na straně křižáků :-) V závěru knihy se můžete dočíst, že se tyto hry odehrávaly na svahu pražského Vítkova, v místech jednoho z výrazných husitských vítězství. Od chlapeckých let uplynula delší doba a z Petra Čorneje se stal uznávaný historik. Začal jsem knihu číst kvůli osobě Jana Žižky, abych si obohatil suchá data naučená kdysi ve škole. Čím hlouběji jsem se však do ní nořil, tím více jsem zjišťoval, že mě baví nejen samotné téma, ale možná mnohem více pohled pod pokličku, jak celý tento moderní obraz slavného vojevůdce vznikal. Doslova mravenčí práce, protože z doby, které se to týká, se dochovalo minimum písemností. Bez autorova rozhledu a umění zasadit události do širších souvislostí, by toto dílo nikdy nevzniklo. Pro velký rozsah (je to pořádný špalek) bude muset v sobě čtenář najít stejnou odvahu, jako husita čelící za vozovou hradbou mnohonásobné přesile, tohle je ale kniha, která si to zaslouží. Je to kniha psaná ze srdce, kniha opravující chybné interpretace, nadzvedávající závoj dřívějších ideologií a poctivě nabízející více východisek tam, kde se nelze jednoznačně přiklonit k jednomu. Je to oslava práce historika.... celý text
