Mijagi
přečtené 496
Stín modrého býka
2001,
Leonard Medek
Autorská dvojice Leonard Medek a Františka Vrbenská nás pěšky i koňmo po cestách, ale spíše necestách, na vorech po divokých řekách zavádí do bájné země. Čím hlouběji, tím chudšími, drsnějšími a magickými krajinami procházíme. Tady ale veškerá podobnost s fantasy knihami končí. Onou bájnou zemí totiž není Středozemě ani Zeměplocha, ale budoucí Čechy. Čtenář se tak stává (a ten pocit jsem opravdu měl) jedním z prvních turistů na našem území. Čtvrté století, období vymírání Keltů, nadvláda Germánů a za Dunajem Římané, pro něž tento břeh evropského veletoku spadá do kategorie „zde jsou lvi“. Děj je utvářen z pohledu několika postav a rozkouskován do krátkých kapitol, kdy jednu linku opustíte pro jinou, abyste se k ní ale záhy zase vrátili. A vše samozřejmě směřuje k velkému finále. Připomínalo mi to filmové postupy současných známých seriálových společností, zejména produkcí zaměřených na středověkou a dřívější historii. Jenže Stín modrého býka vznikl v dobách, kdy většina těchto společností ještě nebyla ani v plenkách. Až dvacet let po prvním vydání jsem zjistil, že tento skvost české fantasy (nebo lépe řečeno historické knihy s fantasy prvky) existuje, a to úplnou náhodou, když jsem hledal četbu, kterou bych se naladil na pořádnou keltskou atmosféru před startem stokilometrového pochodu Pražský kelt. Po dočtení jsem kulil oči a měl spadlou čelist. Tohle bylo opravdu něco! A je úplně jedno, že středobodem nakonec nebyla slavná pražská keltská hradiště.... celý text
Rozsypaná slova
2020,
Martin Daneš
Spoiler jen pro ty, co neznají Poláčkův osud. Martin Daneš románově zpracoval závěrečnou část života Karla Poláčka humoristickým stylem, jakým by jej napsal sám Karel Poláček. S ústřední postavou Karlem Hirschem (pod tímto jménem Poláček v knize vystupuje) prožíváme atmosféru Prahy těsně před druhou světovou válkou, a hlavně během ní. Hirschův životní optimismus je tak nakažlivý, že v něm částečně zanikají všechna postupně zaváděna protižidovská opatření. Zákaz chození do kaváren, zákaz procházek v parcích, zákaz využívání hromadné dopravy… šrouby se utahují, ale v Hirschovi i v těchto stísněných mantinelech převládá opravdový život nad strachem. Čtenáři jde mráz po zádech, ale zároveň je tím vším kolébán. Ač znalý informací o Poláčkově životě jsem věděl, že děj nespěje k veselému konci, ještě v pasážích z koncentračního tábora jsem si říkal: Přece to nemůže takhle skončit? Přece se takovému člověku nemůže stát nic zlého? Hrozně moc jsem si přál, aby tentokrát historie (nebo Martin Daneš nad historií) přivřela oči a Karel Poláček mohl po válce zase nahodit pruty u své oblíbené Berounky, jenže učebnice literatury ani Rozsypaná slova nelžou.... celý text
Najdu odvahu: 770 km po trase hrdinů SNP
2020,
Lenka Vacvalová
Lenka Vacvalová v jedné z posledních kapitol knihy píše, že od některých skalních ultratrailistů byla v diskuzích atakovaná tím, že Cesta SNP se zdolává jinak. Přiznám se, že toto mě během prvních stran také napadlo. Ano, tato dálková trasa na Slovensku se dá zdolat bez supportu, případně rychleji atd. Dá se ale zdolat i tak, jak to udělala Lenka, takřka v přímém přenosu, sledována velkým množstvím fanoušků, kteří navíc (a to mi přijde jako největší přidaná hodnota) dokázali přispět v součtu velkou sumou na to, aby onkologicky nemocné děti mohly zažít dobrodružné léto na pro ně připraveném táboře. Tohle je samozřejmě pozitivní, ale nevytváří to samotný čtenářský zážitek. Ten je kromě zajímavého tématu daný především kvalitním slohem (u sportovní literatury to nebývá pravidlem), kdy je autorčino zdolávání Cesty SNP velmi zdařile a nerušivě prokládáno zážitky z jiných závodů, úsměvnými příhodami z běžeckých začátků či exkurzemi do herecké kariéry. Nechybí sebekritičnost ani životní moudra (u sportovní literatury časté), která ale zapadají do kontextu toho, co autorka v průběhu života zažila, a tak místo patosu, kam by tyto pasáže mohly snadno zapadnout, dodávají knize spíše punc „kniha napsaná od (běžeckého) srdce“. Hodnotím jako člověk, který Lenku osobně nezná, ale již se s ní setkal ve starotvním poli několika stovek. Nic takhle dlouhého, jako je Cesta SNP, jsem neběžel, ale určitou představu mám.... celý text
Sahara
2006,
Michael Palin
Herec Michael Palin, člen komediální skupiny Monty Python, projel se štábem křížem krážem saharskou Afriku, navštívil místa, o kterých si rád přečtu třeba v knihách, ale nejsem si úplně jistý, zda bych našel odvahu je osobně navštívit. Nakoukl do nuzných podmínek obyvatel sluncem vyprahlých vesnic obklopených stovky kilometrů písku, do podmínek, které si v Evropě stěží dokážeme představit. Prošel si několika střevními a zažívacími problémy, jimž dával ulevit na místech, proti kterým je i WC na nejzpustlejším českém nádraží voňavým palácem. Za to vše byl ale odměněn objevením turistickému ruchu ušetřených památek, ale také jedinečnými okamžiky, jako je západ slunce na největší poušti planety. To vše se snaží (za mě zdařile) přenést na čtenáře. Doporučuji jako letní četbu. A pokud nemáte zrovna chuť na čtení, je možné zkouknout v seriálové formě v produkci BBC.... celý text
