Mijagi
přečtené 496
Zulejka otevírá oči
2017,
Guzel Jachina
To se jednou ráno probudíte do běžného dne na odlehlém statku v Tatarstánu, který sdílíte společně se svým hrubiánským manželem a jeho přísnou invalidní matkou. Je rok 1930 a vůbec netušíte, že za pár hodin do vašeho života vstoupí velké sovětské dějiny, po jejichž návštěvě nebude už nikdy nic jako dřív. Zulejka je mladá obyčejná žena, která snáší nekonečný řetězec útrap (krutý život před deportací, cesta na Sibiř, gulag, problémy s mateřstvím…), přesto vždycky najde sílu otevřít oči do nového dne. Inspirace ruskými klasiky je zjevná v námětu, epické stránce a v postupech psychologického vykreslení postav. Je to ruská klasika přiblížená současným trendům, bez dlouhých popisů přírody, společenských nálad a dalších lyrických linek. Děj v románu tepe od začátku do konce. Nečekejte ani ponurou „gulagovou“ literaturu. I když v knize umírají a strádají lidé, člověk se nemůže zbavit optimistického tónu. Ten tón udává Zulejka, její schopnost přijmout stávající podmínky. Jeho použitím udělala autorka román výjimečným.... celý text
Les oběšených lišek
2006,
Arto Paasilinna
Zlodějíček Oiva Juntunen prchající před svými kumpány, major Remes nutně potřebující odpočinek kvůli své vyhořelosti v armádě, alkoholovým excesům i rodinným problémům a nejstarší laponská Koltka Naska Mosnikoffová schopná ujít desítky kilometrů třeskutými mrazy jen kvůli tomu, aby jí úřady nezavřeli do domova důchodců. Partička, se kterou jsem se trochu obával nechat se zavřít do lesního srubu uprostřed divočiny v blízkosti finského Kittilä, ale na konci knihy bych hrozně rád celou tuto rekreaci prožil znovu. Milý, pozitivní příběh plný severského humoru. Poslouchal jsem při večerních a brzkých ranních výbězích a musím říct, že tato skvěle namluvená vícehlasá audiokniha dokázala přeměnit polabskou přírodu v zasněženou finskou krajinu. A ta srnka, co na mě vykoukla z poza borovice, byl možná sob :-)... celý text
Dějiny čtení
2007,
Alberto Manguel
Konečně jsem pochopil text písně Romeo a Julietta od Sto zvířat: „Baličům doutníků předčítám už léta v balírně doutníku Romeo a Julietta…“ Dějiny čtení jsou knihou o vášni, které se oddávám od prvních ročníků základní školy, kdy jsem přečetl sám celého modrého Neználka. Alberto Manguel na čtení nahlíží z mnoha pohledů, např. rozvíjí téma čtení nahlas. Velmi zaujatě píše o fenoménu předčítání dělníkům v kubánských manufakturách na výrobu doutníků či vypráví příběh z mládí, jak chodil předčítat knihy domů k tehdy již slepému spisovateli Jorge Luisovi Borgesovi. Zajímavé myšlenky, ale také spousta inspirace do dalšího čtení. „Staří Mezopotámci považovali ptáky za posvátné, neboť jejich kroky v mokré hlíně zanechávaly znaky připomínající klínové písmo, a představovali si, že kdyby dokázali rozluštit chaos těchto znaků, dozvěděli by se, co si myslí bohové.“ „Aby se například v desátém století nemusel velkovezír Persie Abdul Kassem Ismael při cestování rozloučit se svou sbírkou čítající 117 000 knih, nechal je vozit s sebou v karavaně čtyř set velbloudů, vycvičených tak, aby kráčeli podle abecedního pořádku.“... celý text
Když se kruh uzavřel
2015,
Kamil Pešťák
Nevybavuji si, že bych někdy četl knihu s tak velkým množstvím dějových zvratů. To, co v první třetině působilo svěže, se postupně změnilo v těžko uvěřitelnou telenovelu. Kamil Pešťák do sebe skvěle zamíchal prostředí, která evidentně dobře zná, některá z nich má rád či na ně rád vzpomíná (hory, rockové kapely, divoké devadesátky atd.). Co se mu ale již nepovedlo, je slohová stránka – přílišné tlačení na dějovou linku a prvoplánově působící lechtivé scény. Těm nelze na začátku upřít erotický náboj, ale ke konci už působí zcela zbytečně. Dle hodnocení tady na webu si kniha své čtenáře najde a autor jí možná napsal tak, jak by si jí sám rád od někoho přečetl, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že měla na víc, než na „céčkovou“ odpočinkovou četbu. Už jen kvůli zvědavosti, jak bylo s výše uvedeným naloženo, plánuji ale v sérii pokračovat.... celý text
Divoká pustina
2020,
Gary Paulsen
To takhle jedete na Silvestra vlakem z práce domů, těšíte se na večer s rodinou, když v tom vlak zastaví a průvodčí vám sdělí, že kvůli poruše na trakčním vedení dále již ani pokračovat nebude. Na internetu v mobilním telefonu si najdete náhradní trasu autobusy, kterou se k domovu alespoň přiblížíte. I tak vám ale ještě zbývá pět kilometrů pěšky. Je tma, nebe rozčísne tu a tam světlo zábavní pyrotechniky, a zatímco se všichni sdružují k oslavám, vy putujete osamoceni posledním večerem končícího roku, na uších sluchátka a v nich dojemné líčení pocitů z cíle Iditarodu, slavného závodu psích spřežení. Musím přiznat, že během první části knihy, v níž autor popisuje své mimozávodní zážitky ze života v americké divočině (zejména ze setkání s různými zvířaty či z poznávání vlastní psí smečky) má soustředěnost postupně upadala, jakmile se ale rozjel v druhé části závod, nabyl jsem jí naplno zpět a neopustila mě od předstartovního ceremoniálu v Anchorage až do finále v Nome. Nečekaný, intenzivní čtenářský zážitek na konci roku 2021.... celý text
Poslední tajemství Jana T.
2002,
Jaroslav Velinský
Poctivě jsem se před četbou této knihy vrátil k celé stínadelské trilogii a děkuji Jaroslavu Velinskému alias Kapitánu Kidovi, že jsem mohl v temných uličkách zůstat o pár dní déle. Velmi důstojné navázání na Jaroslava Foglara, které se nespokojuje jen s navozením stejné atmosféry, ale přináší i vlastní přidanou hodnotu. Řekněme, že je v tom tak 80% foglarova stylu a z 20% je to posunuté o kus dále. Jaroslav Velinský byl ikonou českého trampingu, velkým romantikem, na dobrodružnou notu byl naladěn celý život a s Foglarem se i znal. S takovým člověkem stojí za to připíchnout si ještě jednou žlutý špendlík do klopy kabátu a vyrazit do tmy za Rozdělovací třídu.... celý text
Cestou Orla
2021,
Honza 12
Pamatuji si, jak jsem se před lety přihlásil na jednu z českých stovek a ve dnech před startem nasával atmosféru z reportů účastníků minulých ročníků. Stalo se to pak takovou mojí tradiční činností. Čím víc jsem jí praktikoval, tím víc se mi začala utvářet užší množina pisatelů, jejichž zápisky jsem rád otevíral, i když se netýkaly akcí, na které jsem se chystal. Nešlo o výběr podle kritéria „komu to jak na českém ultra hřišti běhá“, ale o osobitost stylu psaní a o autorův zápal pro běh. Ten musel být tak nakažlivý, aby dokázal přeskočit přes monitor počítače či displej telefonu na čtenáře. 12Honza umí oboje, dokáže postavit vtipné, ale zároveň obsažné články na takových trivialitách, jako pokec s náhodným kolemjdoucím v Prokopském údolí či zapomenutí si některého ze svršků běžeckého oděvu pro běh z práce domů. Jeho blog jsem začal číst dávno před tím, než v něm poprvé zmínil, že se chystá na americký ultratrailový Grand Slam a motivací pro mě bylo už jen samotné Honzovo hledání času pro běh v přívalu pracovních povinností a věnování se rodině (několikrát mě to samotného vyvedlo ze slepé koleje, abych našel čas tam, kde jsem ho před tím neviděl), natož pak jeho poctivá příprava na jednotlivé akce. Ta, společně s jeho vytrvalostí, dlouholetými zkušenostmi a schopnostmi zvednout se vždy, když to zrovna nešlo (třeba i díky kritickému zhodnocení neúspěchu), tak nějak přirozeně vyústila v sen o Grand Slamu a jeho naplnění. Honza na svém blogu uveřejnil velké množství článků a tato kniha je poslepovaná z nejdůležitějších z nich, ale není jejich doslovným přepisem. Teprve ona skrz sáhodlouhý blog vytyčuje celý příběh a tím může být přínosná i pro jeho pravidelné čtenáře. Teprve z ní naplno vyniká Cesta Orla. Sportovní literaturu hodnotním jiným měřítkem než díla klasiků, ale Honzovo dramatické nahánění limitů s kamarádem Stínem kdesi uprostřed americké divočiny, pod žhnoucím sluncem či v nočních lesích, se čte jako napínavá mayovka.... celý text
Rok v lesní škol(c)e
2020,
Peter Houghton
K těmto publikacím bývám skeptický. Přistupuji k nim s tím, že spoustu nápadů lze většinou najít na internetu. U Roku v lesní škol(c)e ceny za pořízení ale rozhodně nelituji. Hry a rukodělné činnosti jsou v ní pěkně ucelené, zařazené do ročních období (některé z nich lze ale určitě provozovat celoročně), příjemně graficky zpracované a k tomu ještě na praktickém (pevném) papíře, kdy knihu můžete bez obav brát s sebou na výpravy do přírody. Ne, že by v lese nešlo vytáhnout mobilní telefon a požádat google o radu, jak odlít pomocí sádry stopu divočáka, ale kniha mi k tomuto účelu sedí tak nějak víc. Komentováno po úspěšném vyzkoušení dvou činností – pečení chlebových hadů na klacku a přípravě svařeného jablečného džusu, oboje v zimě venku na ohni. Hashtag „otestováno na dětech“ :-)... celý text
Kafka: Rané roky
2017,
Reiner Stach
Začínám mít tyto rozsáhlé biografie rád. Poprvé se mi to stalo nedávno u Jana Žižky od Petra Čorneje. Vtáhnutí do doby husitství, jako kdybych zmáčkl tlačítko na stroji času nebo četl hodně napínavý román. A nyní stejný zážitek u tohoto prvního dílu Kafkova životopisu. Stránky knihy měnící se v obrazy Prahy konce 19. století. Plovárny, kavárny, tančírny, literární kluby, školy, právnické kanceláře, vůně látek v obchodě Kafkova otce, počátek přátelství s Maxem Brodem, ale i bezstarostné rekreace v letoviscích poblíž Prahy či ve vzdálenějších lázních, cesta s přáteli do zahraničí, první láska. Víte, že Kafka byl vegetarián? A že si návštěvy u něj doma stěžovali na zimu, protože rád neustále větral? Reiner Stach vám o něm řekne opravdu hodně, nečekejte však nudný výčet životopisných údajů, protože v tomto případě společně s Kafkou na stránkách knihy ožívá celá doba, ve které žil.... celý text
