Monikino
přečtené 82
Vztahy a mýty
2020,
Jan Vojtko
Od knížky jsem upřímně očekávala trošku víc, byla jsem malinko zklamaná. Myslím, že to bylo způsobeno především tím, že jednotlivé kapitoly jsou hodně specifické pro konkrétní životní fáze či situace a díky tomu nejsou “pro mě “, jakožto čerstvého čtvrtstoletníka :) Postrádala jsem tam silnější pojící linku a trošku generalizování, díky kterému bych si z každého “příběhu” něco odnesla, nehledě na to, jestli zrovna řeší rozvod, nevěru či děti. Autora mám jinak moc ráda, líbí se mi jak vystupuje a názorově je mi blízký, jen se mi díky tomu nepodařilo z knihy vytěžit maximum a jen s pár kapitolami si jako natěšený čtenář nemůžu vystačit. Možná se ke knize za pár let vrátím a budu mluvit jinak, uvidíme :)... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Z knihy mám hodně rozporuplné pocity. Zpracovává vážně téma, člověk tak chtě nechtě cítí jisté napětí a snad i pokoru k hodnocení. Ale..celkové hodnocení knihy se nemůže redukovat jenom na silné téma. Knížku jsem přečetla během jednoho dne, nejedná se totiž o žádné složité čtení. Styl, jakým je kniha napsána, je velmi jednoduchý, a to nejen v případě vyprávění 12 leté Barbory, ale i u její matky. Mám ale pocit, že vyprávění jen tak klouže po povrchu a více do hloubky se dostává jen díky tomu, že popisuje scény, z kterých musí jít mráz po zádech už z principu každému. Kniha spíše než jako pořádný příběh působí jako sled událostí směřujících k jasnému konci, přičemž postavy stojí jen tak nějak okolo, aby nerušily to zmiňované jasně směrované mrazení. O to víc mě zaráží tak vysoké hodnocení a zběsilá propagace od všech bookstgramerů, co znám a sleduji. Knihu pošlu i navzdory podařenému přebalu dál a na jiná díla od autorky se asi, alespoň prozatím, chystat nebudu.... celý text
Královna děsu aneb Panická porucha
2020,
Aleš Cibulka
Kniha v sobě nese velice důležitou myšlenku, ale celkově je to takový nepovedený kočko-pes. V průběhu čtení jsem postupně musela začít přeskakovat a listovat, jinak bych ji ve třetině odložila. Kniha je složená z rozhovorů se známými osobnostmi, které jsou následované tzv. intermezzy, jež představují subjektivní a za mě až nevhodné hodnocení životních příběhů těchto lidí. Pro jakési vyvážení má sloužit odborná část, kdy doktor Honzák popisuje vědecké souvislosti panické poruchy, kterým běžný čtenář jen těžko porozumí, pokud se nekamarádí s chemií a biologií. Vědecká a nevědecká část tak v knize spíše vytváří kontrast, než že by se navzájem doplňovaly. Co mi hodně vadilo byl nevyvážený prostor, který byl osobnostem poskytnut. Z délky a obsahu rozhovorů tak lze spolehlivě určit oblíbence autorů, když jsou někteří dotazování pouze na panickou poruchu, jak by to dle mého názoru v této knize mělo být, a jiní vypráví svůj životní příběh málem od dětství až k výzvám po hodnocení vzdělávacího systému. Díky občas až adoraci těchto osobností jsem spíše než uklidnění měla pocit "proč ty bys měla mít úzkosti a obtíže, když nejsi známá, slavná a přepracovaná". Na ukázku otázka autorů z knížky, která snad shrnuje, co se snažím říct: "Jenže ne každý je na takové intelektuální úrovni, všichni se nedokážou analyzovat, rozebrat svou situaci (...). Co pomůže běžnému člověku, když ho postihne panická porucha?" (str. 72) Tak se ptám, co pomůže běžnému člověku? A odpovídám, to v této knize nehledejte.... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Kniha, která má čestné místo v mé knihovně, jak to tak občas bývá, s jedním ALE. V prvních zhruba 2/3 knížky mě hrozně bavila netradiční forma románu, kdy se vyprávění střídá s úryvky z jiných děl, autorovými postřehy, myšlenkami apod. (ať nespoiluji!), doposud jsem se s tím v žádné knize nesetkala, a jak název napovídá, přináší to opravdu nové možnosti při čtení milostného románu a zážitku z něj. V poslední třetině mi to však začalo malinko vadit, měla jsem pocit, že to až příliš narušuje plynulost příběhu. Přistihla jsem se, že ke konci tyto pasáže jen přelétávám očima a ženu se zpět a zároveň kupředu za hlavními postavami. Proto je i výsledné hodnocení s malou vadou na kráse.... celý text
Praskliny
2020,
Klára Vlasáková
Kniha ve mně silně rezonovala každou kapitolou, stranou i myšlenkou. Autorka se dotýká aktuálních problémů, které skrze perspektivy jednotlivých postav přibližuje tak, že se silně dotýkají reality nás všech. I díky tomu je čtení často až depresivní záležitostí, protože si přitom čtenář uvědomuje křehkost vlastního světa.. a ostatně i toho "našeho" společného. Ačkoliv chápu, že nebylo možné udělat "pořádný" a uzavřený konec, přišlo mi, že přišel až moc náhle, a zanechal za sebou spoustu nezodpovězených otázek. Celkově zhodnoceno, za mě skvělé čtení!... celý text
Mléko a med
2017,
Rupi Kaur
Kniha má nádherné kresby, básničky však pro mě postrádaly to kouzlo, které potřebujete u poezie mít - buď svojí formou, kdy obdivujete autorovu schopnost pracovat se slovy, rýmy či metaforami, anebo svým vyzněním tak, že se vás básně dotknout, ztratíte pojem o čase a prostoru, a chcete si je přepsat a snažit vrýt do paměti minimálně napořád. Z trošku objektivnějšího hlediska, myslím, že kniha cílí spíše na mladší čtenáře, kteří si prochází první láskou, prvním zklamáním, nepochopením ze strany blízkých, rodičů (můj osobní tip je cca 14-18let). Zároveň hodnotím na základě českého překladu, v originále se rozhodně může jednat o odlišný zážitek, kdyby se mi knížka dostala do ruky v originále, zkusila bych jí dát druhou šanci.... celý text
Saturnin se vrací
2017,
Miroslav Macek
Saturnina od Jirotky miluju, očekávání na pokračování tak byla velká a bohužel stejně tak velké bylo i zklamání z výsledku. To, co je pro Saturnina typické a význačné, bylo vyvedeno do těžko stravitelných rozměrů - metafory, satirické poznámky i vtipy jsou dávkovány v míře, která jim zásadně ubírá na lesku, působí to celé tak nějak až moc "na sílu". Knihu jsem musela odložit, možná už ve čtvrtině. Osobně bych ji nedoporučila ke čtení - a obzvlášť nikomu, kdo má tento Jirotkův skvost na předních příčkách knih, které by si s sebou vzal na opuštěný ostrov. :)... celý text
