nofreeusernames
přečtené 108
Mlčící fontány
2020,
Ruta Sepetys
Na konci 50. let se začalo Španělsko pod diktátem generála Franca otevírat západu, protože nutně potřebovalo americké peníze. A tak se potkal osmnáctiletý Daniel z Texasu, syn ropného magnáta, se španělskou pokojskou Anou v hotelu Castellana Hilton. A kromě střetu západní svobody s všeobjímajícím strachem španělské diktatury přináší Ruta i další témata, kterým vévodí únosy novorozenců a jejich prodej do zahraničí. Ke slovu se tak nedostává jen ústřední dvojice, ale i Anina rodina – bratr, který pracuje na hřbitově a na jatkách a sní o kariéře toreadora, sestra Julia, která přišla o dítě, sestřenice Puri, která pracuje s jeptiškami v katolickém centru starající se o opuštěné děti a jejich adopci. Daniel nabízí trochu naivní pohled (vlastně stejný jaký má běžný čtenář a outsider) a nechápe, proč Ana mlčí o minulosti, o režimu, o rodině, vlastně prakticky o všem… Jeho největší starostí je otcův tlak na převzetí rodinného byznysu, který je v rozporu s Danielovým plánem stát se fotografem. Není to nakonec tak syrové a bolestivé jako třeba V šedých tónech, možná je to tím madridským vedrem a luxusem hotelu, kolem kterého se příběh odvíjí, možná je to tou celkem silnou romantickou linkou, která tomu všemu dává nějakou naději. Rozhodně to ale neznamená, že by Fountains of Silence bylo horší, to teda ani náhodou. Jak je u Ruty zvykem, je to skvěle napsané, představuje další kousek světové historie, který dosud nikdo moc neřešil, má skvělou obálku a konec, který je přesně takový, jaký jsem si přála (a fakt jsem si ho celou tu knížku přála hodně, takže bych bez něj byla dost zklamaná). Milion hvězdiček... celý text
Na co slova nestačí
2020,
Brigid Kemmerer
Stopro lepší než Dopisy jednička. Na mě teda už dost heavy, ale jestli vám to sedí, dáte pět hvězd a ani nemrknete. Byla to síla, o tom žádná.
Rod země a krve
2020,
Sarah J. Maas
Pokud se vám líbily Dvory, tohle budete milovat, protože: ✔ Přes 800 stran s totálně wtf přepáleným koncem, který si směle potřese rukou s Dvorem křídel a zmaru ✔ Univerzum, které je rozdělené na různá teritoria (ehm dvory) ✔ Týpek s křídlama, co je děsně zlej, ale ve skutečnosti není ✔ Týpka se špičatýma ušima, která si nenechá diktovat od chlapů ✔ Hate-love jak víno ✔ Depkááá, protože kámoši jsou dead ✔ Jedna badass kámoška je zamilovaná do jiné ne tolik badass kámošky ✔ Pošahaná borka, která všechny mučí, zotročuje, válčí a sedí u toho na trůně ✔ Pár dalších psychopatů, co jsou u moci ✔ Ne tak docela vstávání z mrtvých, ale skoro Narozdíl od Dvorů se to odehrává ve fiktivním městě, které je velmi podobné naší realitě (auta, mobily, televize atd.), jen tam jsou kromě fae navíc i andělé a archandělé, čarodějnice, vlkodlaci a jiní měniči, vampýři, orákula, něco jako mořské panny, démoni, chiméry a spousta dalších. Hrozně mě to bavilo, stalo se tam toho mega moc, skvělá až detektivní zápletka, ale zasloužilo by si to vyškrtat tak 300 stran, vymyslet čarodějnicím jiný způsob přepravy než košťata (to bylo fakt jako pěst na oko) a zamyslet se nad tím, která klišé v takové knížce nechat a kterým se raději vyvarovat. Hele, je to Maasová, v některých ohledech je dost zacyklená, ale zároveň vytáhla z arzenálu všechny své přednosti. Pokud jste od ní četli Trůny i Dvory a uctíváte ji, začněte se těšit, protože tohle pro vás bude vrchol roku. Jo a ještě bych chtěla vyzvednout skvělá jména. Nevím proč, ale v případě téhle knížky jsem si jich všímala nějak víc a fakt se mi líbily. Čarodějnice Jesiba Roga je z nich nej. K dobru vám přihodím citát, který si všichni skalní fanoušci budou brzy tetovat: Through love, all is possible. Dávám 4–5 hvězdiček, pořád to měním. Jakože dočetla jsem, dala 5, po pár dnech stáhla na 4, teď se zase cítím na 5... asi... tak ne, na 4. Tvl nevím, co mám s sebou dělat!... celý text
Kosti Mraza
2020,
Alžběta Bílková
Boží svět, boží jména, boží mytologie, boží lešij a další bestie, boží hlavní hrdinka, co není hrdinka, boží Zaklínač style prokletý týpek (jakože já jsem si ho představovala jako Cavilla, co moc nemluví, #sorrynotsorry), boží ta celková zápletka a rozuzlení. Mínusy? Nevím, jak umřela Olga. Jedna přeživší postava mi byla dost šumák a ráda bych ji killnula. No a taková ta věc, za kterou půjde Bětka klečet do kouta a přemýšlet o tom, co provedla.... celý text
Dneska jsem vyšla z domu!
2020,
Cassandra Calin
Další knížka ve stylu Ze života knihomolky a Dospělost je mýtus. Některé stránky jsou total top strop a přesné a válíte se z nich smíchy na zemi, jiné jsou slabší, ale to je tak vždycky. Na zlepšení nálady a potvrzení, že vaše introvertnost a divnost je OK, ideální.... celý text
Noci běsů
2020,
Kateřina Šardická
Tohle bylo megaboží a metál si Katka zaslouží hlavně za tu atmosféru. Takové Žítkovské bohyně vibe a matrixovým bílým králíčkem... (Jop, já vím, že to nesnášíte, když něco k něčemu přirovnávám, ale peču na vás!) Nebudu vám to vůbec popisovat, neřeknu vám o té knížce ani ň, ať vám to nekazím, jen vám teda vysvětlím, proč 4 z 5. Je to kvůli žánru. Já jsem strašpytel. Nemůžu se dívat na strašidelné filmy a seriály, horor jsem neviděla od dob Blair Witch, na stezku odvahy by mě nedostali ani párem volů, lekám se vlastního stínu... Takže tohle bylo totálně mimo moji komfortní zónu. Jako mystery jsou Noci běsů na zlatou olympijskou, úplně to vidím jako HBO minisérii, kde bude hodně tmy a mlhy, fakt si myslím, že je to zatraceně dobrá kniha. Ale já jsem kvůli ní včera nespala! (Jo, abyste se zas nebáli to otevřít, ono to zas takový horor není, to je fakt spíš tím, že já jsem máčka....) A ještě 2 věci k tomu mám: 1. Až uvidíte obálku, tak padnete pod náporem úžasnosti, už teď vám říkám, že to bude HumbookAwards 2019 za nej cover, 2. Tohle je ještě míň YA než Sára Lindertová... vůbec to nestrkejme do škatulek a pojďme tomu říkat mystery-fantasy-lehce-horor-společenský-detektivní-román. Za mě je to čtení pro starší čtenáře a i ty, co young adult vůbec nečtou.... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
V prvé řadě je třeba říct, že Balada o ptácích a hadech je skvělá kniha a Suzanne Collins v té desetileté pauze od Hunger Games neztratila ani špetku svých spisovatelských ninja schopností. Pokud milujete HG, tohle si musíte přečíst, i kdyby se vám strašně nechtělo. Mně se totiž taky nechtělo, ale stejně jsem si vyškemrala v práci text hned ten den, co kniha vyšla, protože jsem byla neskutečně zvědavá. A právě proto vám k ději řeknu jen nejnutnější střípky a říkám vám, nečtěte si nic bližšího, fakt! Tak si to úvodní info odbydeme rovnou, ať to máme z krku: Kniha se odehrává krátce po ukončení války mezi zbouřenými kraji a Kapitolem, její dopady jsou stále viditelné všude kolem, lidé si ten masakr pořád pamatují. S hlavním hrdinou, osmnáctiletým Coriolanusem Snowem (sestřenice Tigris mu říká Korja, ano, to je ta, co ukrývala Katniss a další rebely v Síle vzdoru ve svém obchodě), se potkáváme v den sklizně před 10. hladovými hrami. Ty byly posledních 9 let gladiátorským masakrem v aréně, kde se během pár dnů povraždila kupa dětí a další umřely hlady. To ale není divácky příliš atraktivní zábava, proto se letos přidělují splátcům trenéři z řad studentů akademie a Korja dostane přiřazenou dívku z 12. kraje. Je naštvaný, protože je mu jasné, že nevydrží moc dlouho, dvanáctka je chudá a holky navíc nikdy nevyhrávají. Jeho šance na to získat stipendium na univerzitu se tím výrazně snižují, a to ho štve, protože bez něj bude NIKDO. Příjmení Snow má sice velkou váhu a budí respekt, ale Korja se sestřenicí a babičkou, se kterou žije, se snaží všemožně ututlat fakt, že rodina přišla během války o veškeré jmění a teď žije z ruky do huby. A to je všechno, co potřebujete vědět. Nebo je to aspoň všechno, co jsem dopředu věděla já. Popojedem. Nesnáším hlavní hrdiny záporáky, kteří dostanou svůj příběh proto, abyste zjistili, že nic není černobílé a že se to zlo někde narodilo, abyste je snad pochopili nebo s nimi dokonce sympatizovali. Tohle mě fakt nebaví! Proto jsem se hóóódně bála, co ze Snowa jako vypravěče vyleze. A ve výsledku to mám tak půl napůl. Pořád ho nesnáším a nesnášela jsem ho vlastně celou dobu, protože se reálně nemůžete odprostit od toho, co o něm víte z původní trilogie. Je skvělé, že je Snow už v osmnácti sobecký, manipulativní, politik skrz naskrz, člověk, který si vybírá přátele podle toho, jak jsou mu užiteční, člověk, který vás zradí bez mrknutí oka, pokud se mu to hodí. Je v něm cítit ten hajzl, co z něj vyroste (ještě tam tak docela není, ještě je naděje, ale vy víte, že marná). Ale taky mu vlastně trochu fandíte, ona mu tam totiž Collinsová napsala k ruce větší záporáky, takže on je vlastně ještě cajk. Autorka si s vámi dokonce hraje i tak, že se dostanete do fáze, kdy vás začnou štvát ty „hodné“ postavy, protože ve světě, ve kterém žijí, je jejich idealismus prostě stupidní. Tady se zastavím a ještě Collinsovou pochválím za to, jaké ze mě dokázala vydolovat emoce. Úplně jiné než na jaké jsem u young adult zvyklá. Třeba mi naservírovala jednoho hodňáka, co mě ukrutně, ale ukrutně štval a přála jsem si, aby umřel. A když se mu stalo něco zlého, tak jsem za to cítila odpovědnost. Jakože je to blbost, já jsem mu nic neudělala, ale měla jsem pocit, že jsem ho proklela nebo co. No ale to odbíhám. Snow jako vypravěč v pohodě, ale jak nesnáším vyprávění více postav v knize, tak tady kdyby měla půlku kapitol ta holka z 12. kraje, tak to bude absolutní pecka. Korji bylo prostě moc. Líbilo se mi, že je kniha rozdělená na tři části a z hlediska zápletky vás tak nemůže přestat bavit. Máme fázi před arénou, v aréně i po aréně. Mojí nejméně oblíbenou je kus kolem středu, kde jsem se v tom dost plácala, a to hlavně proto, že se šíleně filozofovalo. O smyslu her, o smyslu války, kontroly, moci, o nutnosti zákona a dohledu. Jako já chápu, že je to důležité a bez toho by se to rozsypalo, ale nůďo! Zase mě ale autorka z toho nůďa vytrhávala tím, že mi stále připomínala, jak je drsná. Mně se to už asi vykouřilo z hlavy, nebo já nevím, ale byly Hunger Games takový masakr? Asi jo, že? Tohle bylo celkem kruté, popisy vražd, mučení, smrti… auvajs! Další odstavec (ty jo, tahle recenze začíná být mega dlouhá!) věnuju tomu, jak si fanoušci původní trilogie (nebo alespoň filmů) užijí prvopočátky věcí, které se rozvinou v příběhu Katniss. Kde se vzalo moderování her, sázky na vítěze, drony se sponzorskými dary pro splátce, jak vznikla Vesnice vítězů, proč Snow nesnáší reprodrozdy, kde se vzala jeho fixace na růže, máme tam píseň o stromu oběšenců… Když jsem na něco takového narazila, hodně mě to potěšilo a bylo to fakt krásně propojené. Postav, které potkáte později, tam moc není. Kromě zmíněné Tigris snad jen známá příjmení jako Crane nebo Flickerman. A nakonec ten konec. Ten konec! Konec, který nedává žádné odpovědi, nevím, co si mám myslet, nevím, co se teda přesně stalo. Chápu, jak to byl pro Snowa poslední kousek skládačky budoucího tyrana, ale nevím, jestli oprávněně. Bude ještě další díl? Protože tohle jako… já doopravdy nevím, co k tomu říct. Jsem zmatená. Ráda bych k tomu řekla ještě pár věcí, které se mi líbily, a pár věcí, které byly na palici, ale to bych musela prozradit víc. A to nechci, tohle stačí. Vy sami si budete muset najít ty další geniálnosti i blbosti. Ono je vlastně čtení jakýchkoliv recenzí zbytečné (nechápu, jak jste mohli dočíst až sem), protože proč si tu knihu přečtete? Protože jste zvědaví! Nejde si ji nepřečíst. Sama jsem napjatá, jak se nakonec rozloží tábor čtenářů, kdo bude mít stan na straně „nezájem“, kdo na straně „miluju“ a kdo bude kempovat u středu. Já jsem někde na půli cesty k potůčku uctívačů.... celý text
Říkejte mi Greta
2020,
Valentina Giannella
Říkejte mi Greta je middle grade, takže jednoduše a srozumitelně napsaný text, který pochopí i starší děti. Není to ale jen čtení pro ně, ani dospělým to nebude připadat mimo. Pouhých 120 stran o klimatické změně, jasně, stručně, takový tahák k tomu pochopit, proč malá Greta stávkovala u parlamentu místo toho, aby šla v pátek do školy.... celý text
Prokletý rok
2020,
Kim Liggett
Prokletý rok je divný, ale v tom nejlepším slova smyslu. Je to román o přerodu dívek v ženy ve společnosti, které vládnou muži, a je podobně znepokojující jako Příběh služebnice. Má dusivou thrillerovou atmosféru a zároveň světlo naděje v podobě zakázané lásky. Na tuhle knihu budu ještě dlouho myslet.... celý text
Kdo ví, kde budu zítra
2019,
Jindřich Šídlo
Skvělý rozhovor, o revoluci, odchodu do USA, práci pro CNN, o Číně, politice, novinařině... Etzler je magor a borec zároveň. Určitě si ještě nějakou knihu z této edice přečtu.... celý text
Nebe ze zlata
2020,
Laura Wood
Pohádka o Popelce v gatsbyovském duchu. Jakože hezký, je to fakt čistá romantika, které hraje kulisy kupa večírků zlaté mládeže. Četlo se to dobře a dost rychle, je to taková vyloženě spotřební četba, takže ty 3–4 hvězdičky si zaslouží. Kvalitativně (a i atmosférou) mi to dost připomínalo Třpytivou hodinu od Iony Grey. Až budete chtít vypnout, přečtěte si to, ale jiné knížky na seznamu knih k přečtení kvůli tomu přeskakovat nemusíte. ????... celý text
