Nomia přečtené 501

Smečka 2011, Andrea R. Cremer

Dlouhý pochod 2012, Stephen King

Dlouhý pochod je neuvěřitelně dobrá kniha. King v ní předvedl, že je nejen mistr hororu, ale hlavně, že si dokáže úžasně pohrát s psychologií postav a jejich charaktery. Absolutně nevadilo, že v knize není ani nijak vysvětleno pozadí samotných Pochodů, nebylo to ani třeba. Síla knihy tkvěla hlavně ve skvělých konverzacích, napětí a v tom, jak King dokázal čtenáře vtáhnout do onoho šíleného pochodu smrti. Naprosto reálně jsem si dokázala představit pocity těch kluků, kterým postupně skomírala naděje a už jen sledovali, jak systematicky jeden po druhém umírají. Garratyho, McVriese a v podstatě i podivína Stebbinse jsem si zamilovala. A dialogy? Absolutní lahůdka. Tohle je opravdu do detailů promakaná kniha, která má neuvěřitelnou atmosféru a hlavně zajímavé charaktery. Výborný konec už je pak jen zlatý hřeb. Rozhodně jde o jednu z nejlepších knih od Kinga. Psychologické, napínavé, brilantní, velmi silný zážitek, rozhodně doporučuji!... celý text

Pod kupolí 2010, Stephen King

Ten pocit, když tisícistránkovou knihu hltáte jedním dechem, baví vás, je originální, zábavná, má skvělé postavy... a pak přijde konec, který jednoduše nedostojí vašemu očekávání. Čtyři hvězdy za skvělé čtení, ale ten konec se opravdu nevyvedl, i když možná jsem jen na závěr čekala přílišnou bombu. Jinak je to klasický King v top formě, čtivé, napínavé a originální. :)... celý text

Sabriel 2004, Garth Nix

Soukromá záležitost 2010, Kenzaburó Óe

Autofikce 2010, Hitomi Kanehara

Hadi a náušnice 2006, Hitomi Kanehara

Mám pocit, že většina nových japonských autorů, kteří sklízí úspěch v Evropě a USA, se zaobírá pouze pokleslostí japonské mládeže, která se snaží oprostit od sešněrovaného workoholického života předchozích generací. Ani Hitomi Kanehara není výjimkou, naservírovala nám další z příběhů o ztracené konzumní japonské společnosti, která teď dospívá. Na japonské poměry její knihy zřejmě jsou ještě celkem kontroverzní, ale pro nás Evropany je to v podstatě normálka, která nás příliš nedokáže šokovat. V tom tkví hlavní problém knihy, je postavená na alternativních věcech, chce být jiná a šokující, ale je to jen obyčejný příběh, který je vyšperkovaný trochou SM vztahů, chlastačkami, sem tam nějakým percingem a lehce peprnějšími šukačkami. Dějová linka je slabá, celé se to točí v podstatě kolem milostného vztahu, kde jeden je dominantnější. Hlavní hrdinka je k uzoufání blbá a naiivní, její životní náplní je prakticky jen kalení a šoustání, bohužel postava postrádá jakékoliv charisma, o sympatiích nemůže být snad ani řeč. Oceňuji, že se Kanehara podařilo sepsat a vydat knihu v tak útlém věku, ale nemyslím si, že by se jednalo o nějakou perlu. Při čtení jsem měla pocit, že čtu nějakou amatérskou povídku z hodin tvůrčího psaní. Hlavně je ať je tam hodně chlastu, sexu a divných existencí, jen ať je to co "nejhustší"...... celý text

Neuromancer 1992, William Gibson

Tolik opěvované - základní kámen kyberpunku plus stovky dalších superlativů a mě to nechytlo. Nevím, jestli jsem při čtení nedávala dostatečně pozor, nebo jestli mě prostě minulo kouzlo toho světa, ale po dočtení se u mě nedostavil kýžený wow efekt. Pro mě je Neuromancer sice velmi originální, technologiemi nabitá, ale nepříliš čtivá chaotická záležitost, bez špetky sympatii vůči komukoliv. Tři hvězdy, ale spíš za originalitu. Někdy to prostě neladí.... celý text

Američtí bohové 2001, Neil Gaiman

Američtí bohové je skvělý multižánrový hybrid, pro mě takřka nezařaditelný, je to kniha, která vás pobaví a zároveň donutí přemýšlet. Překvapilo mě, že oproti Nikdykde působí mnohem vyspěleji, náročněji a rozhodně ani zdaleka ne tak pohádkově. Gainmanovi se podařilo zkombinovat zdánlivě nezkombinovatelné. Nejen, že propojil naprosto odlišné mytologie, ale celkově si neuvěřitelně pohrál s protipóly. Jeho nápad s bohy a jejich vznikem je neskutečně originální. Stína i celou knihu si oblíbíte, opět svižné, napínavé vyprávění, která má navíc i nějakou hloubku, hodně zajímavá a působivá kniha.... celý text

Foucaultovo kyvadlo 2001, Umberto Eco

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Klasický boj dobra se zlem, ale Gaiman tomu dodal tak neskutečnou atmosféru, že to vyšvihlo román daleko nad průměrné fantasy. Svět pod Londýnem vás naprosto učaruje a když k tomu přičtu, že autor má skvělý vypravěčský talent a krásně si umí hrát s jazykem, tak je jasné, že půjde o dobrou zábavu. Je tam všechno, co každá správná fantasy potřebuje, má to švih, napětí, zajímavý svět a i slušný počet celkem vtipných hlášek. Ano, mohlo to být drsnější, záporáci více zkažení a Richard by mohl být o něco charismatičtější, ale přes to všechno je to skvělá porce čtení. A myslím, že každý si pak při návštěvě britského metra vzpomene na Neverwhere.... celý text

Conan Barbar / Conan Dobyvatel 1997, Robert Ervin Howard

Barbar Conan je v podstatě až trochu kýčovitá záležitost, balancuje to někde mezi naprostou peckou a totálním brakem. Ale baví. A to setsakramentsky hodně. Tenhle výběr povídek je skvěle sestavený, některé jsou sice lepší, jiné slabší, ale všude exceluje náš nabouchaný milovaný Conan, povídky to jsou napínavé a akční. Když se do toho přidají urputné souboje, lepé děvy a nějaká ta magie, tak to snad ani nemohlo dopadnout úplně blbě. Asi nikdo od Barbara Conana neočekává nějakou závratnou vysoce intelektuální smršť, ale pořádnou chlapáckou řežbu. A té se dostane vrchovatě. Conan je prostě fenomén a pobaví i teď.... celý text

Angelika, markýza andělů. 1. díl 2007, Anne Golon (p)

Je mi jasné, že knižní podobu Angeliky zhltli především fanoušci té filmové nezkrotné Angeliky s Michèle Mercier, tudíž už sami o sobě k ní mají víc než-li vřelý vztah. Nezlobte se, ale to je fakt neskutečně přiblblá série. Přečetla jsem pár dílů, ale celé se to opakuje v jednoduchém schématu, úžasná, krásná a ve skrze dokonalá Angelika jde a s někým se vyspí, někdo ji usiluje o život, někdo zemře, opět se s někým osudově potká, proběhne šukačka a následně ji překvapivě zase jde o život - takhle se to opakuje nespočetně dílů. Všichni ji milují, všichni ji chtějí, polovině z nich "podlehne", ale stále miluje svého jediného milovaného (všechny ty úlety se zřejmě staly jen tak mimoděk). Nemůžu si pomoc, ale tímhle stylem by Angelika dřív pošla na syfilis, když se nechala přefiknout od poloviny mužských bytostí, kteří se jen v knize mihnou, než by se setkala se svým drahým de Peyracem. Zřejmě nejsem správný typ čtenáře pro tenhle typ literatury, maximálně na tom mohu ocenit občas zajímavé postavy a poutavou Francii 17. století, ale to je asi tak vše. Osudová rajda Angelika holt není můj šálek čaje.... celý text

Kronika konce světa 2009, Shigor Birdman (p)

Přišla jsem k tomu, jak slepý k houslím. České autory nevyhledávám a už vůbec ne v odvětví fantasy, kde jsem věrná zahraniční tvorbě. Ale zjevně dělám chybu. Tohle postapokalyptické brněnské dostaveníčko si mě celkem získalo. Stojí za přečtení.... celý text

Čokoláda 2004, Joanne Harris

Přechod 2010, Justin Cronin

Tetovaný 2010, Peter V. Brett

Trochu jsem nedůvěřovala všem nadšeným ohlasům na Tetovaného a myslela si, že to bude opět jen nějaká nadsazená bublina. Přiznávám, že i poté, co jsem knihu otevřela a přečetla prvních pár stránek, jsem se krapet obávala, že se bude jednat jen o další průměrné fantasy určené spíš pro mladší věkovou skupinu. Tetovaný, ale rozhodně předčil má očekávání. Je to originální, napínavé a celá série má opravdu velký potenciál. Nepůsobí to nijak přiblble naivně. Začátek sice začíná krapet rozvláčně, ale postupně příběh nabírá ty správné grády a samotný konec jsem už zhltla jedním dechem. Brett má bezesporu dobrý vypravěčský talent, dokáže krásně vtáhnout do děje a vytvořit hodně intenzivní atmosféru. Naprosto vyhovující byl i rozsah, sem tam sice došlo k větším časovým skokům, ale ty byly v knize jen ku prospěchu a příběh se posunul zase o notný kus dál. Mít krom Arlena ještě další hlavní postavy byl opravdu výborný tah. Působilo to osvěžujícím dojmem. Pro mě nejméně sympatická byla Leesha, nicméně i tak jsou všichni tři vyvážení, mají zajímavé charaktery a každý má něco do sebe. Zmiňované časové posuny dopomohly k tomu, že nám všichni tři dospěli takřka před očima. Tetovaný mě rozhodně nadchl a navnadil, bez debat si ráda přečtu další pokračování. Za mě zatím čtyři hvězdy, potenciál a drobné rezervy to ještě má. Myslím, že v dalších dílech nám Brett ukáže ještě více strhující děj. Přeci jen už nebude svázán nutností zasvětit čtenáře se základní linkou, světem a hrdiny.... celý text

Válka světů 2005, Herbert George Wells

Sice se jedná už o poněkud obstarožnější sci-fi, ale mě se Válka světů líbila i teď. Kostra příběhu je o tom, jak "Pány tvorstva" v Anglii přepadne invaze z Marsu a následně o tom, jestli se s tím porvou, nebo se z toho úplně po... Myslím, že se Wellsovi povedlo hlavně krásně vystihnout atmosféru invaze, ten chaos, šok a pocit bezmoci je tam skoro hmatatelný. Rozsahem jde o celkem krátkou knihu, která má navíc relativně pozvolné tempo, ale i tak dokáže vtáhnout. Dalším plusem je fakt, že postava vypravěče působí sympaticky, rozhodně jsem mu ve vypjatých situacích držela palce. A že takových napínavých situacích je tam víc než dost. Samotný závěr knihy je navíc velmi dobrý a nečekaný. Rozhodně doporučuji, sice je to stará klasika, ale má pořád co nabídnout, rozhodně je to kniha, která se čte jedním dechem.... celý text

Kosmonaut z Čech 2017, Jaroslav Kalfař

Aneb Jak pejsek s kočičkou vařili... Bohužel, vznikl z toho hrozný hybrid, který má do sci-fi daleko, do hlubokomyslného filozofického díla také, jediný směr, kde to celkem funguje jsou retrospektivní vzpomínky. Opravdu jsem doufala, že se nám zrodil nový český literární talent. Mnozí ho přirovnával kvůli sci-fi prvkům k Čapkovi, jiní zase ke Kafkovi. Oboje je daleko od pravdy. Kalfař asi bude inteligentní mladý muž s rozhledem a výbornými vyjadřovacími schopnostmi, ale Kosmonaut z Čech na mě pocelou dobu čtení působila jako jedna velká nekompaktní slátanina. Ano, najdou se tam zajímavé pasáže, chvílemi i zábavné, pocitovky občas fungovaly, ale to je zoufale málo... Nepředpokládám, že by autor zůstal jen u jediného díla (obzvláště ne po tak velkolepém debutovém úspěchu), jsem opravdu zvědavá, jestli si u mě renomé vylepší nějakým dalším - o poznání lepším - románem. U Kosmonauta z Čech si ovšem musím stát za tím, že se nejedná o výborný román a popravdě nechápu ten fenomenální úspěch a poprask kolem něj.... celý text

Tvé překrásné já 2015, Chuck Palahniuk

Královsky jsem se bavila. Chuck vsadil na jistotu. Kombinace jeho stylu psaní, žen a mrdání, rozhodně úspěch mít bude. Koneckonců většina jeho věrných fanoušků a čtenářů, si jednoduše řečeno libuje v podivnostech a nadsázce. Ano, je to divné, střelené, absurdní, navíc notně prošpikované parodií, nadsázkou a sarkasmem. Líbí se mi, jak si umí dělat prdel, jak z vlastních řad mužů, tak i z žen, sexu, společnosti a i toho, co právě frčí. A kupodivu krom toho všeho, to obsahuje i kloudnou myšlenku. Myslím si, že polovina běžných čtenářek by po přečtení prvních pár stránek, kde je Penny znásilněna, nejraději knihu zahodila, zakopala a Palahniuka i s jeho svéráznými knihami upálila někde na hranicích. Nicméně, kdo je na autora zvyklý, tak nebude ani tentokrát zklamaný. Není to jeho nejlepší kniha, ale patří k těm zdařilejším.... celý text