opic 12 přečtené 486

Madrapur 1993, Robert Merle

Ten příběh skrývá mnohá ALE.Motivy kolem nás.Zdráhavé k pochopení.Tak to bylo a je to tu zas.Tak rádi bychom k životu našli klíč.Jedna,dvě a zas nemáme nic.Narodíme se ,abychom zemřeli.Jak nevypadnou z role a nebo z letadla.Padáky nikde a záchraná brzda ? Tak s tím letový inženýři nepočítali.S tohodle koloběhu se jen tak nedostanete velevážení pasažéři.Jak se narodíte,už v tom lítáte.Nastupovat ! V další stanici nezastavujeme,máme zpoždění. Vnitřek letadla jako výstavní panoptikum lidského druhu. Marnost nad marnost.Mikrokosmos lidské psyché duše a těla. Dobrodružné letiště od Haileyho se nekoná.Je to přeci Robert Merle. Psychologie tu hraje prim.Několikrát mi to připomnělo leckteré kafkárny.Samotné letadlo jako díra v podobně laděné písečné ženě.Nebe obklopující aeroplán-duny svírající chatrč atd.Neustálý tlak a nekonečné hašteření s pitvořením.Skoro až plácání prázdné slámy a řeči o hovně.Až se mi z toho rozkočhlava.Pinožení za něčím a ničím.Tlachání jenom,aby nebylo trapný ticho. Někdy doslova,jakoby vytržení z horečnatého snu.Je to skutečnost,nebo blouznění.Myšlenky,pocity,chování.Jak z toho kruhu ven ? O ponorkové stavy nebude nouze.Vše je zahaleno v mlze.Koptit prázdný a posádka doslova v prdeli.Ještěže je nablízku hřejivá ruka jedné letušky,která pěkně ... Robert Merle,takto vypadá,že co knížka,to originál téma i zápletka.Nedostižný Madrapur a taky název této zvláštní knihy.... celý text

Obsluhoval jsem anglického krále 2023, Bohumil Hrabal

Pídění,hemžení,človíčkaření. Lásko má,pojd blíž lehni si ke mě. Vzbud se,jestli spíš stiskni mě pevně. Ráno,ráno je to dávno ... Podivuhodné příběhy Jana Dítěte. Je to dávno.Na den přeně je tomu...ehm ted si nemůžu vzpomenout.Hodně jsem Byl Při Tom,viděl jsem příliš.Poznal jsem všemožné týpky,různých povah i kast.Někdy milejších povah i povah na políček vhodných.Ne nejsem Forest Gump.Jsem váš a tam od vás.Pingl malinkej snaživej šikovnej.Fascinován něžným pohlavím.Má náklonost.Utápět se v klíně,lůně ženském.Jsem čestný i nečestný,ale ne šlechtic.Přeju si malinký hotýlek a hodnou ženušku.Snad nechci příliš ? Obsluhoval jsem habešského krále a pak přišli,oni.Zle matičko zle,hitlerovci zde ! Je to vcelku zvláštní knížka.I většina věcí,co se v ní událo bylo zvláštní. Není snad svět okolo nás právě přesně takový ? Hrabalovsky okouzlující.O dobrém i zlém pro lidičky a hlavně o lidičkách,jako takových makových i onakých. Vzbud se,jestli spíš ještě mě líbej. Miluju tě,víš svět je tak divnej. Ráno,ráno je to dávno ...... celý text

Víkend na Zuydcoote 2009, Robert Merle

Kam na víkend ? No asi někam k vodě ? Ne vole,jseš na severu Francie 1940.Nějakej Dunkerque.Na pláži Zuydcoote. Bohužel si nějaký hovado usmyslelo,že bude dělat dějiny a proto seš tady.ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH. Budeš ležet pod modrým nebem.Na pláži s bílým pískem.Ruce studený,jakoby v nich nebyl život.Nemůžeš se schovat doma pod peřinou.Bodlo by černý kafe.Bodlo by měkký tělo.Dotek na dotek k pomačkání.Trocha něhy a souznění.Ještě existuju,tedy jsem.Spokojíš se s málem.Příboj a vlny.Jde ti o život.Chci na lod přes kanál.Pryč.Bezútěšná situace.Sračky sou hovna.A my čekáme.Vidám se tedy na pokec s kamarády.Trocha popichování však to znáte.To člověku moc nepřidá.Co takhle podívat se do města ? Co se má stát,stane se. Čekáme bok po boku.V řadách.Před námi moře.Nad námi deptající štuky.Čas.Ted to přijde.Strach.Ještě máš už jenom jeden život. Neskutečný Robert Merle s jeho víkendem.Silná prvotina.Odehrávající se na ploše dvou dnů.Psychologičtěji zabarveno a důraz na prožitky,které člověka dokáží ohýbat společně s osudem.Tys nikdy nebyl jeho pánem.Prožité,sugestivní.Autor zažil mnohé útrapy na vlastní kůži ( i v zajetí ) z prožitků vzniklo toto dílko. Z hlavní postavou sympatizuju,jinak ani nemůžu.Asi bych to měl podobně.Někdy je to k zblití,někdy nemá člověk náladu.Sám sobě protivnej.Nasranost.Prožívám a fandím,strachuju se.To dáš kámo.Drž se. Na tenhle víkend dlouho nezapomeneme.Vlastně asi nikdy. Čistá silná prožitá záležitost.Protiválečnická emocionální šleha. PS : V podstatě je strašný u každý knížky na toto téma říct : je skvělá :-( Jde však o sdělení,trvalou hodnotu s uměleckým vyjádřením.Nikdo to snad nechce a musí odmítat a bejt tam,poseru se strachy.Bohužel se něco podobného a právě v tuto chvíli,neustále na světě někde děje :(... celý text

Smrt je mým řemeslem 2009, Robert Merle

Řemeslem mým je smrt. Několikrát se s tímhle tématem člověk setkal.Četl,viděl dokumenty,filmy atd. A pak příjde Smrt je mým řemeslem.Přesto ... znovu a zase. Chybí slova.Snažím se pochopit.Hlava chce,co na to rozum ? Jak se s tím vyrovnat ? Smířit nikdy ! Studie předešlých zásadních okamžiků.Dětství.Otec.Prohraná válka.Krize.Čest.Povinnost.Německo té doby všeobecně.Rozpory i protiklady.Nekritické ani omlouvající.Vyznění i názor = čtenář. Lidé jako položky.Jen nic neříkající čísla jedné zvrácené mašinérie.Architekt a zároven manažer továrny na smrt. A právě proto nutno číst.Silně vtahující záležitost.Stránky doslova zběsile utíkají jedna za druhou. Od začátku do konce,mrazivě deprimující skličující úzkostná četba. Na druhou stranu,vtahující,sugestivní,dechberoucí,až to není hezký. A vše napadající hrůzné i varující myšlenky,ve smyslu - i my všichni žijeme na planetě,kde se něco takového stalo a jistě bohužel ... nechceme domyslet :(... celý text

Černoch z lodi Narcissus 2016, Joseph Conrad

O půlnoci zazněl pokyn ke skasání přední a bezanové košové plachty. Za neúprosného dotírání živlů se muži s nadlidským úsilím vydrápali po lanoví,ulehčili drásavému plátnu a bezmála zchváceně se zas sesoukali dolů. Pak jen tiše supěli a dál snášeli,jak do nich moře surově řeže.Možná poprvé v historii obchodního lodstva chlapi,vyzvaní k odchodu na ubikaci,neslezli z paluby a zůstali jako přimrazení kouzlem urputné lítice. Při ukrutném závanu se k sobě choulili a šeptali si: Větší fukejř se nevidí. Fujavice je vzápětí s huronským rykem vyvedla z omylu a zarazila jim dech zpátky do krku. Trošulinku náročnější čtení bez odstavců,ale jinak poutavé a důraz na psychologii a strádání vs. sounáležitost námořníků. Tím ovšem samozřejmě není myšleno něco ve stylu ostrova pokladů nebo Robinsona Crusoe :)... celý text

Takové maličkosti 2023, Claire Keegan

Padá bílý sníh.Na zemi černé louže.Něco je zkaženého v ulicích. Křičíme k obloze s koulí na noze.Chce se ti.Vztek.Bezbranost.Splín.Beznaděj. Ale no tak,jsou přeci vánoce. Co se skrývá za zdmi svatostánku ? Vítejte ve svobodném Irsku ! At žije Katolická církev.Na věčné časy a nikdy jinak.Jde nám o Vaše dobro-miluj bližního svého.Máme tedka revoluci,volím tudíž instituci. Proč mám při čtení pocit,že se to odehrává někdy přd dvacátým stoletím ? Ejhle jak jasnozřivým se zdám.Neposkvrněn anotací a co nejméně informacemi.Stále hledím nekonečným prázdným pohledem na stránky...události popisované jsou z let vskutku novodobých.Mozek pamět odmítající připustit.I když leckterý čtenář poučen a obeznámen historií,co si jen dokáže člověk člověku.Co oči nevidí,to srdce nebolí :-( Co ty na to ? Theodor Eicke,jen tiše dodává ... že prý práce osvobozuje :-( Claire Keeganová v Maličkostech naznačuje.Minimalisticky čaruje.Nejde tu jenom o Takové prádelny.Furlong člověk starající,rodinný,dobrý chlap.Přesto pochybující.Vře to.Sílí a bublá.Vnitřní boj.Něco udělat i přes naléhání jeho ženy.NEBÝT LHOSTEJNÝ.Cítit se tak nějak jednoduše pro sebe správně. Vážit si.Velká věc. Sorry Tvůrče - někdy stačí víra v naději a prostou člověčí dobrotu. Malá velká věc i když se to zdají jen Takové Maličkosti ! PS: Jen pár slov k té ilustraci,vím už jste unavení z protahování.Magičnost a vtahující výřez z obrazu Lovci ve sněhu. Někdo si jistě vzpomene na Tarkovského film Solaris. Nesmíte se na mě hněvat,prostě jsem musel :) Bruegel za to stojí.Určitě ho máte taky rádi :)... celý text

Zpěv Susannah 2020, Stephen King

Bud matka boží pomocná.Ti v stavu přetěžkém.Má milá prý si nemocná.Prý chodíš s útěžkem. Příběh příběhů v příběhu jiného příběhu,tak by se dala charakterizovat Zpěv Susannah. Stěžejní postava tohoto dílu se svými schizofreními JÁ či at chtěnými-nechtěnými partačkami,navíc s ještě jednou starostí. Pistolníci se ji vydávají hledat. Aby toho nebylo málo ,ještě se do toho vloží ,ehm nemohu si vzpomenout na jméno,jakýsi začínající spisovatel :-D Kéž dojedou až na konečnou.Kéž na trati se neztratí,kéž na trati se neztratí. Dimenze i alternativní světy se tu spojují měrou vrchovatou. A nejenom to. Veškeré univerzum,tvorba dílo a vlastně i život nějakého autora. Ve Vlcích z Cally prozatím jen náznakově ,tu ve Zpěvu Sussanah nepřéhlednutelná. Už jsem teda četl všelicos. Cestování v čase a jiné paranoidní vize, světy ve světě,příběh v příběhu,film ve filmu. To co tu předvádí autor : jen zírám. Zároven se podivuju,jak může být nejméně oblíbeným této epic série právě Pistolník ? Tady ve Zpěvech, to už potřebuje člověk přehled o díle samotném a každopádně být z rodu takzvaných skalních čtenářů. Ze zatím přečtených od Stephena se tu nic nepodobá ani nevyrovná. Chvíli básníkem,chvíli filozofem,chvíli fantastou,chvíli kazatelem a s tolik typickou rozvláčností. Ve skutečnosti je to prostý příběh. Napsaný však tak částečným složitým postupem a to je na místě ocenit. Udržet něco v hlavě a následně to hodit na papír, to je hodné obdivu. Tady si někdo dal zatraceně záležet, aby to dávalo smysl a všechy ozubená kolečka do sebe zapadla. Síla Temné věže nás hypnoticky mgnetickou silou přitahuje. Vše směřuje ke konci a závěru. Zde je ten konec, tak nesnesitelně otevřený, jak ještě snad ani nebyl. A ted si představte, že King to celé psal z rozestupem několik let, desetiletí. My ted v klidu máme vše na podnose a k dostání celé. Tenkrát čtenáři nedočkavý a zoufalý. Pomíjivost čtenářů i jejich autorů oblíbenců z nekonečnou vizuální imaginací s představivostí jakou jen člověk dokáže mít. V srdci ti písen dozněla.Tulácké svobody.Vyhledala sis manžela.Pro svoje porody.Lásce co v srdci kvetla kdys.At lehká zem je jí.Kdybys mou byla jistě bys.Nebyla v naději.... celý text

Vlci z Cally 2020, Stephen King

Sním či bdím ? Je to sen. Totéž ráno, tentýž den, ale ted už jsme jinde, je to jiná vesnice ... Provázanost s celou ságou a nejenom ,ale i s celým knižním vesmírem. Světem autorovým i s nevyhnutelností osudu svého života. Tenké červené linie napasované s westernem jako takovým, stejně tak s knižními poctami či filmovými narážkami. Každý ovlivněný každým. Kurosawa Leone Sturges King ... Vrstevnatý styl a zase jakoby něco jiného. Nostalgie a celková košatost z toho jenom číší. Tak proč z toho nejsem paf a nestavím pomyslný pomník. Popisnost rozvláčnost. Jak si k tomu sedne ,tak píše. Jasně ! Vím. To je to co děla Kinga :) Za všechno může mé porouchané Ka. Jsme hloupý a umřeme.Chtěl jsem zvolat : boží. Takhle jenom smekám imaginární rádiovku,ten kdo umí,kaju ,kaju se mistře :) Zatím jen porovnávám,asi chyba. Předešlými díly nastavena latka vysoko. Asi hold ta povídkovost v první pětce mi sedla více. Až vše uvidím z odstupu a v souvislostech, snad pochopím. Nezanevřel jsem a i právě proto ,ihned sahám po dalším dílu. Pořád mě to bere,jednoduše to žeru. Vo tom žádná. Ustupte, jen ustupte nebut prašná cestičko. Dobrý junák ted ted tebou jde chce poznat svět maličko ...... celý text

Postřižiny 2014, Bohumil Hrabal

Památné scény a stačí jen jednu vyzdvihnout a srdce mnohých zaplesá radostí. Mám strach z výšek. Zdřevění mi nohy, schopen slova nejsem,pátraje k nějakému přirovnání a stažen úzkostí nepopsatelných emocí. Vznášet se. Kdo by nechtěl. Respekt z takových výkonů. Poníženě s úctou i pokorou. Ta pasáž s komínovým (tenkrát ještě bez čápů) šplháním strýce Pepina s Maryškou,nezapomenutelné. Přesto všechno jim to děsně závidím. Dělat věci jen tak. Poněvadž se jim chtělo. Cítit prožívat a nejenom Hrabalovsky žít, ale celkově žít vůbec :) Ten vítr co pohrává si se záclonou, tak jako s vlasy paní správcové při projíždce na kole do blízkého městečka a jiných kratochvílných vzpomínek. Není co dodat, znáte skoro všici. Za svitu petrolejových lamp,prosté velké dík !... celý text

Souboj 2017, Joseph Conrad

S urputností posedlosti až k jakémusi fanatickému smyslu bytí. Souboj jako symbol. Duel mezi dvěma. Nesváry absurdnosti malichernosti. I takové maličkosti které formují osobnost. Co bychom si bez nich počali. Charakterové záporné vlastnosti mohou vybublat na povrch. To špatné, zkažené já. Někdy už ani člověk nevzpomíná co bylo hybatelem či záminkou k něčemu takovému. Nebo radši zapomenout. To si přece nemůžeme dovolit. Naše já nám poroučí a nesleví. Nedovolí. Vymanit se z prvu povrchních pohnutek a osvobodit se. Některým se to jistě podaří. Conrad a jeho novelka souboj, je více než dobrodružství nebo střípek z historie. Drásavé téma, stále platné pro všechny časy a i vlastně nečasy.... celý text

Krvavý duben 2007, Ismail Kadare

Jen jsem se narodil, studená sprcha. Chlapče, chlapče, kam jsi se to dostal, to jsem neměl tušení, že je život mrcha, chlapče, chlapče, kam jsi se to dostal ... Ten čas ,ten čas, neúprosný čas. Jen se narodíš, ortel vynesen. Osud zpečetěn. Krevní msta. A život jde dál. Tikot hodin. Slyšíš ?? Udělej si čas. Pochybuj, přemýšlej, dělej člověče. Třicet dní. Odpočet běží. Kdo to vymyslel ?? Je to užitečné, má to smysl. Prý tomu je na chlup, 500 let. Kvůli identitě a jiným věcem. Berličky pro lidi ,opájet se a přitom žít je tak snadné. To není kniha ,to je dokumentární veledílo. Malé rozsahem, obrovským drtícím přesahem, až k podobenství o lidské zvůle ,síle spoutanosti tradic, původních zvyků, přesvědčení či nemožnost vymanit se z okovů. Budete kolečkem. Jste součástí. Jste stát ve státě. Nebude to příjemný. Užívejte si to. O to více blíže k uvědomění, že se vlastně nemáme zase tak špatně. Jako přesvědčení to není marný. Ten neúprosný čas. Ta představa neodvratného. Den nadešel. Chce se křičet. Náhle. Výstřel ...... celý text

Srdce temnoty 2010, Joseph Conrad

Když se v Kongu ozve gong, pozve opice tygra na ping-pong. Začínáme odlehčeně a to se vzápětí změní. Vypravování vypadá zpočátku dobrodružně. Cesta do pravěku se, ale nekoná. Spíše něco ve stylu cesta do země Mašukulumbů, alias ,Doktore,jedete letos zase do Afriky ? ,Doma bude, už se narajzoval dost ,odvětí manželka. Kdo touží po napínavém příběhu s prvky dobového jiskření s nádechem cestopisu, bude nejspíše zklamán. Robinson odjel na dovču a Pátka nechal doma. Plaviti se na parníku proti proudu řeky bude vyžadovat zpomalení nejenom kontaktu očního s mihajícím textem mezi řádky vyžadujícím dosti čtenáře soustředěného. S přibývajícími stránkami se ještě více bude zpomalovat,téměř se plavba zastaví. Atmosféra dostane ráz hloubavého psyché ,pitvajícího jakési zlo, (snad) skrytém v Africké džungli. Co když ten bubák je skrytý v nás ? Přijel s námi a vlivem okolností - nááá-ro-díííl se ? Vykvet nám z lůna a rostl ? Pohnutky jistě netradiční. Taková cesta v parníčku v parném rovníkovém létě z člověka leckdy může stvořit ?? Něco. Co Vás čeká dále, si jistě znamenitě dokážete objevit i užít sami. Návrat k nám, poněvadž v tom jedeme všichni, nemusí být příjemný. Literární rozbor a interpretací prý může být mnoho, tvrdí teoretici z literárních klubů i hájů. Conrad a jeho Srdce temnoty je očividně zásadní dílo nejenom minulého století. Číst mezi řádky a spoustu věcí si domýšlet v nedořečených takřka leckdy snových pasážích, zejména v závěru hypnoticky jinačí forma vyprávění ,může působit skoro jako hádanka. Kdo se dostane do srdce temnoty a neztratí se,možná nalezne klíč. Dokud se příběh nestane skutečností. V jiných časech. Na jiném místě. S jinými lidmi. Člověk však zůstává. Zůstává sám. Samota není hrozná. Je šílená.... celý text

Ja sa nebojím 2005, Niccolò Ammaniti

Tak to řekni. Mám. Řekni to. Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct. Že při četbě Ammanitiho se cejtím líp. Řekni mi mámo, ty přeci všechno víš a všechno znáš to, co je kolem nás ,tak řekni mámo jak vypadá čas. Jak řeka, když proudem se valí, jak z oblaků, když padá sníh. Jak bouře ,jež slyšet je zdáli, jak pláč ,co se proměnil v smích. To tak zní čas ,to tak zní čas ... Ammaniti je zajímavej. Tak samozřejmě Ital :) Ted se raději budeme bavit ve smyslu ,zajímavej jako spisovatel. Vezmu tě a odvedu tě pryč. Už při prvním seznámení trefa do černýho. A potom nic. Nic ve smyslu,nemůžu nic dalšího od něho sehnat. Vyprodáno ! Antikvoše zarytě mlčí. Hlídací pes zase na oplátku knučí. A tu se najednou zjevil. V jazyce slovenském,ale nakonec proč ne. Když musíš milý čtenáři,tak prostě musíš. A po těch letech čekání ... Vo co kráčí se dozvíte z anotace. Pohled očima kluka tu samozřejmě byl vícekrát. Jenže tu je to takové prekérnější zajímavě zamotané. Veselé neveselé. Trpké hořce rozpálené z Italského venkova. Tam na jihu život byl pro mnoho lidí mnohem těžší. Pravdu neví. Říká se to.Bojím se skoro říct. Někdy až taková nehezký nepěkná věc. Zpočátku naivní pohled upřímného kluka. Jak stránky plynou, čím dál tím více skličující nálada. Na někoho může působit dozajista až na těžký splín. Autor jako Ammaniti dokáže zaujmout a způsobem jakým to dělá je vždy velmi silným zážitkem. Je jednoduše zajímavej. To slovo vlastně nikdy nepoužívám, co se týká spisovatelů všeobecně :) Pro mě tuplovaný zážitek v jazyce našich susedov. Tak snad nebol zážitek tolik zkresleny a celkom som si to naozaj i užil. Kniha se dá zhltnút za takové den nebo naozaj maximálne dva. Dakujem,to je všetko. Horké léto tenkrát v sedmdesátém osmém.... celý text

Městečko, kde se zastavil čas 1991, Bohumil Hrabal

Čarokrásné městečko v nostalgických vlnkách hřejivých jásavých i v čarosmutných časech nastávajících. Strýček Pepin jak ho známe z filmu. Na druhou stranu také někdo úplně jiný. Více vrstev a hlavně to člověčenství které ho obklopuje. Živel tajfun dozajista jedna z nejsilnějších postav. Pepinovi tu je asi dáno nejvíce prostoru. Samozřejmě je to malý Bohoušek. Tatínek s mamkou a další. Hřích zapomenout na neurotického dědečka. Jeho uragány vzteku a naráz klidové období, aneb - :) - každá bouřka se přežene,patří též k nezapomenutelným. Možná srandovní, ale taky vlastně hořké. Hrabalovská přikrášlená poetika, jednoduše neodolatelná. Už od první kapitoly s tetováním proslulé kotvy a jak to celé dopadlo, je pravděpodobnost, že s nimi , se budete cítit příjemně. Veselé příjemnosti leckdy zlobivého dětství v kontrastu válečného i poválečného žití, kdy úsměv leckdy střídá v časy vážnější. Poslední kapitola v kontextu vyústění celé knížky je mistrovská. Čas ten se zastavil. Staré Havránek se chtěl nechat přejet kvůli sbydlení anobrž souloži, jeho žena při sbydlení jedla jablka a tak Havránek si vzal prášky na spaní a lehl si na koleje a usnul a ráno se probudil a kolem néj jezdily vlaky, oni totiž tu kolej opravovali a zavedli jednokolejnej provoz a tak starýho Havránka nepřejeli, protože podle spisku páně Batisty má býti soulož v posteli a v tichosti a soustředění, ne aby přitom baba práskala jabka ... samozřejmě by se dalo pokračovat dále. Košatý sloh Hrabalův a co dokáže napsat jen sám život. Čeká to na Vás, vítejte v dobré společnosti :)... celý text

Čaroděj a sklo 2020, Stephen King

Co je pro mě Čaroděj a sklo ? Především autor ve výborné formě. Bude to znít už skoro jako klišé,v té nejlepší formě v rámci celé tvorby. I když a to úpřímně přiznávám,moc se mě nechtělo vracet ve vzpomínkách na pistolníkův počátek. Chtěl jsem putovat dál v pustinách,neopouštět partu. Místo toho se mám soustředit a naladit se na docela jiný příběh,dejte pokoj :) Ano a to je právě to. Tato kniha by obstála i jako samostatná storka. Bylo by nošením dříví do lesa, ale jen tak ve zkratce. Prokombinovanost děje je velkým plusem. Přehršel postav a silných charakterů a jejich vykreslení. A nakonec velký nával kolotoče emocí. Ve finále se tedy podařilo a asi po sto a něco stránkách si mě tenhle mix žánrů dokázal znovu omotat. Když říkám mix,něco na způsob,ehm. a bylo to tu vesměs napsáno již mnohokrát. Něco ve smyslu fimového Excalibura a to bez mečů. Spíše ta mystika ap. Westernová atmosféra dolarové trilogie a zejména epika Hodného,zlého a ošklivého prodchnutá s Vášní v srdci. Zvláště milostná linka tzv. až za hrob. Budto to znáte a nebo toužíte prožít. Fandíte a věříte jim jejich city, vášnivě matoucí a opravdovou nefalšovanou lásku bez kýčovitých kudrlinek. Zároven s předzvěstí něčeho zlého a osudového. Čtyřka s čarodějem to nakonec i tentokrát dokázala. Jestli se bude další cesta ubýrat na sever či jih a nebo úplně někam jinam zatím netuším,ale již ted je jisté,že vše se ubýrá směrem k dalšímu dílu.... celý text

Příliš hlučná samota 1989, Bohumil Hrabal

22.12.23 Svatá je hodina,čas znovu začíná,noc voní růžemi,tak sladce,že se mi plakat chce radostí,že dýchám a že sním,že čistá je široká,cesta člověka. Někdy nelze život pochopit. Proto čteme. Jsme dělníci ve sběrně starého papíru. Po celý život poznáváme,učíme se. Ztrácíme se. Mizí me. Šumí me. Bude to stačit ? ? ? Štíhlá brožůrka,neb rychlé čtení samotě uškodí. Hrabalovsky poetické melancholické pábení. O údělu a smyslu vskutku Sisyfovském. Chce se ti dýchat dýchej. Chce se ti žít žij. Tu káru potlačíme dál. Nehodí se možná,ale ten smutek na nás leze. Po včerejším smutném činu u Rudolfina je to pro mnoho lidí o to těžší. Kdo trhá nit života,nežije,slepý je,voda je vylita,my tančili jsme dosyta,nekonečný vesmír,za mraky zářící,na síle tajemství,havrani plující. Samota hlučná příliš.... celý text

Já a ty 2014, Niccolò Ammaniti

16.12. Za oknem prší. Celý den zataženo. Co zbývá ? Spousty času pro pár řádků do deníku. Jsem z nich vyždímanej. Chci se ztratit. Někam. Aspon na nějaký čas. Tak rád bych jel na ty hory. Stejně nepojedu. Vím kde mě bude líp. Mamka nic nepozná. Nějak to udělám. Nějak to dopadne. Každý jsme sám. V podstatě. Nezbývá mnoho času. Zítra je taky den. 19.12. Odloučení. Odloučení. Mamko věř mi, že jsem se snažil. Dělám co můžu. Kéž bys spatřila tu krásu. Věci jsou nepopsatelné. Slasti. Svéhlavé rozptýlení. To je má jediná výhra. Odloučení. Odloučení. 20.12. Jsem ve sklepě. Ve skrýši. Ničím nerušené zimní prázdniny. Nic se nemůže stát ... 21.12. Vypravěč Ammaniti je úderně svěže minimalisticky boží. Překládala Eva Zaoralová. Připomínka = až vylezu za týden ze sklepa, sehnat další :)... celý text

Ostře sledované vlaky 2022, Bohumil Hrabal

Vlaky sledované ostře. Už jen ten krásně zvučnej název. Text ubíhá pohybem rychlíku.Napomáhá tomu i útlý rozsah, ani nestíháte počítat šranky podél kolejí.Hrabalovské vyhýbky nemusí být pohodlné pro každého cestujícího.Pozvolné střídání vjemů i střípky ze života postaviček nabírá rychlost a spěje k poslední zastávce, tam v dáli.Za kopcem.Na konečné. Známý příběk dospívání.Jiskřivě eroticky zabarvený.Hledání rozpaky flustrace pochybnosti.Spousty smutných těch pravých věcí o nás.Samozřejmě i líbivé úsměvné líbezné chvilky se objeví z hvizdem výpravčího hubičky.O lidech, človíčcích, kteří ne vždy nemají na semaforu zelenou. O to jsou krásnější ryzí upřímnější uvěřitelnější a zaryjí se pod kůži. Květnatá souvětí , prostředí i drobnokresba situace.Vyplívají z děje, jakoby samy říkali "na detailu záleží". Tohle přeci znám,řekne-li si čtenář.Tak spisovatel,může bát spokojený a hrdý zároven. A potom se to stalo...stal se mužem.Miloš Hrma to dokázal.Byl štastný...pod hvězdami všemi.Co na to Mášenka ? Vzpomínka na plot.Zůstává nekonečná.Ještě předtím je tu však ještě jeden obraz.Nezapomenutelný moment : ... a já zvedl zelenou lucernu a vlak se rozejel a Máša se znovu na mne přitiskla,tak se přitiskla,jako se musely na sebe přitisknou naše dětské fotografie,aby při sobě držely a Máša mne políbila a pak se chytila železné tyčky a vyhoupla se na stupátko,na prsou ji modrounce svítila služební lampička a já stál,oněmělý,mprotože jsem cítil,že jsem opravdovým mužským.... Vana,holuby,smějící se bestie,razítka atd. Spousty a vlastně na každé stránce nezapomenutelných rezonujících emocí. Útlá nabitá knížečka pro příjemný večer. Na mechanickém návěstí je volno !... celý text

Pustiny 2020, Stephen King

Tohoto dobrodružství se může zúčastnit téměř každý. Nepotřebujete znát pravidla. Předpokládá se , čtenář již znalý předchozích dílů netřeba nic vysvětlovat. Vzhůru na rampu - kloboučku hop ! S kloboučkem můžete být v klidu , pustiny jsou tu , stačí se jich dotknout. Nemám problém s prvním ani s druhým dílem.Směs žánrů to se musí nechat, čtivé jakbysmet, vtahující ostošest. Spíše se moc nekamarádím s fantasy žánrem ap. Elfové,obři,mluvící fauna, znáte to.Právě to byl ten důvod proč jsem se temné věži jako takové zpočátku vyhýbal. V pustinách se začíná právě tento žánr a jeho prvky více objevovat.Naštěstí to zatím není nic tak pro mě rušivého ba právě naopak je to pohlcující a hezky to do sebe zapadá.Tento svět a ačkoliv není zrovna přívětivý určitě to je sama radost ho obývat. Kniha je rozdělena na dva vcelku samotné díly.První je Kingovsky typicky rozvláčný.Což v tomto případě není na škodu.Jednoduše by se dalo říci jde o dost to nejlepší z Kinga :) Je to v podstatě rozjezd pro gradující část druhou.Žánry se střídají,napětí střídá smršt emociální.Vypravěč si Vás vodí za ručičku, prostě mu zobete z ruky. Fandíte té partě a čím dál víc jsou sympatičtější poté co již jste společně prožili. Samotný děj si Vás ochočí.Nemá tudíž cenu cokoliv prozrazovat a o zápletce se zminovat. V rámci série a jak tvrdí série již znalý.Zde se jedná prý o díl průlomový. Mě se třeba líbí jak je každý doposavad jiný a navzájem se celkově liší. Nejenom mixem žánrů ,ale jako celkově u Stephena. Co mě u něj kolikrát vadí, tady ho skoro nepoznávám :) Uvidíme , našlápnuto má parádně. Ted před dalším dílem a ten třetí je tak mimořádně otevřený ,to se jen těžko odolá. A to se pustil do pokračování po hodně letech. Co naplat : kloboučku hop !... celý text

Města na planině 2023, Cormac McCarthy

Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši. Najíti za horou když někdo čeká nás a uhodnout kde srdce skrývá se a buší. S Johnem a Billym sejít se u baru po náročném dni na ranči u sklenky pálenky v tomhle pajzlu na rohu ulice. Prohodit pár krátkých slov s barmanem Cormacem a nebo s místními zajít na kus řeči. Zavzpomínat na ztracený svět dávno před námi. Prolejzat vobčas do hampejzu pro trocha vášně a kdo ví i trocha něhy.Mechiko volá .... Další den pro další dobrodružství.Co nám to stádo zase přichystá.Jen ne obyčejný rutinní den. Vyslechnout spousty hlášek i přemítat vo životě.Ženských.Kamarádech.Co je nového.Co se přihodilo.Na pokéc. Celkem spokojený život ? a mohl být ještě spokojenější. ... tam hlína voněla lidská bolest srdce a duše tak marně toužily. Ten malý domek.Tam co smích mohl vyprávět.Co jiný příběh stát se mohl.Dětský smích ani pláč nikdy nezazní. Mladík s jednou slečnou v podzimní nostalgii v zašlých hájích toulají se. Kytaru srdce zdvihni a hrej. S kytarou s pentlí v okraji. Neplač. Umírej.... celý text