opic 12 přečtené 511

My 2020, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Dezorientovaný.V pochybách.Dávno před 1984 popisuje,co asi všichni už víte. V prosklených ubikacích,kde je dovoleno mazliti se,jen v určitých vymezených chvílích.Vůbec je to tady prostě a jednoduše všechno dokonalý.Duha nad hlavou.Revoluce je šaškárna v časech minulých. Nechte mě bejt,já chci bejt svůj ! Nechte mě bejt,já křičím fuj ! Takhle by to jaksi nešlo. Je to vlastně lovestory o dvou spiklencích.Dosti starodávně napsáno.Jistá pozornost při čtení nutností,to jako vono jo. Bez mučení příznávám,ne kvůli 2+2=5,ale trošku mě mučilo svědectví hlavní postavy. V jakýchsi metaforách,snových výjevech podané zápisy a koncepty pro generace,teprve příštích a budoucích. Beze všeho hodnota díla přetrvává a ještě hodně dlouho bude. My je více než nějaký jedinec. Na to je nutno brát zřetel. Jen se nenechat opít rohlíkem.Aby Vám to MY nezůstalo na furt !... celý text

Střepiny v trávě 1964, Vladimír Körner

Ta komunikacéééééééééééééééééé .... To mlčenííííííííííííííííííííííí ... Těch vykořeněnííííííííííííííííííí ... Té strohostíííííííííííí ... Poválečné syrovostíííííííííí ... Velká míra studenostííííííííííí ... Táááák vyprahléééééé ... Nenaplněnééééé ... Áááááááááách,troška citu,blízkosti,tolik potřebného doteku. Na debut extra velká porce jakési typické Vladimírovic zkratkovitosti. Co odstaveček,tak přesun v ději,myšlenek,pocitů vyplívajících z nenadálých situací a vjemů. Velmi silné jazykově důrazné s jistým levelem náročnosti při četbě mezi řádky. Zbloudil jsem.Najít cestu k sobě.Cestu najít k ostatním. Proto zastavte,chci vystoupit !... celý text

No a já 2021, Delphine de Vigan

Takový hezký dospívání s IQ 160. Ideály stranou,máme tedka revoluci,aneb všichni jsou si rovni. Kdo se necítil v mládí takovým malinkým Che Guevarou a chtěl něco změnit ? Lidé na okraji a jedna vyvolená,která si (snad zaslouží) ještě jednu,možná víc šancí,jak začít znovu. Rodinné vztahy,věru téma nekonečných úvah. Vidění světa očima nezletilé holky.Tatka a mamka formující její osobnost. V tom čem zrajem,vyrůstáme,formujem svou osobnost.Pokud teda nemáte pár strašáků doma ve skříni. V tomhle samozřejmě Delphine de Vigan sbírá cenné body. Výchovné líčení,prvních lásek,kamarádství i osamocení mezi vrstevníky. Je to všechno strašně hezký,nad hlavou duha,no tak pojdte všici. Světový mír,taky chci a moc.Jenže to nejde...a není to málo,Antone Pavloviči ? Kapánek hodně předvídatelný.Až zase tolik nepřináší nového. Tlačí se tu na celkovou líbivost.V podstatě jsou tu všichni sympatáci.To víte Paříž,ta je hold pohodová.Ehm,no poslední dobou ... Line se tam spousta nitek.Pár uzlíků navíc chybělo.Trošku více sžíravosti a nějaké rýpnutí na dřen. Kniha má náběh řešit něco ze současných a stále aktuálních věcí na které nejsou bohužel léky.Nejenom planeta je nemocná :( Jako celek působí (za přečtení stojí) vyrovnaně čtivě,po pár stranách rychle pochopíte,kam Vigan s tím vším směřuje. Poselství je jasné,to je ta revoluce. Porozumění - laskavý pokec - doteky,lhostejný chlad to je zabiják - zázemí - hřejivý pocit,že je máme rádi. Možná pro někoho zbytečné maličkosti ?... celý text

Údolí včel 1978, Vladimír Körner

Armin von der Heide ! Je třeba ještě něco dodávat ? Jistěže.Ondřej z vlkova :) Vladimír K. a jeho magie slov.Filmové vidění.Jazyk.Slohovka.Fázování story. To bylo tenkrát ve středověku.Poklidné nelehké žití. Dožít se dospělosti,řehole.Penze,tenkrát ještě nebyla vynalezena,pcha,taková zhýralost. Život si kvapem ubíhal s velkými i malými opravdovými starostmi.Lidé obdělávali svá políčka.Hlídali stáda ovcí.Obývali své tvrze,statky,usedlosti,orlí hnízda. At už jste u moře.Šumění vln,náraz příboje.Cítit.Přítomný okamžik. Nebo zpátky doma v Čechách.Bzučení včel.Dotírajících.Každé bodnutí hmyzu,na které si tělo přivykne.Dá se však přivyknout na vše ? Trýznit duši ? V dálce ozývá vzdálená bouřka.Ve vzduchu to jiskří.Cítit napětí. Je vedro a včely jsou neklidné.Brzo budou letnice. Všem dětem z okolí,bude brána Vlkova otevřena ! Nad tím vším i onakým dohlížel symbol kříže.Obdivovatelé tohoto utrpení,vzývali syna tesaře,který se později našel v mesiášské zálibě,stal se tak na dlouho nejdůležitějším člověkem (pro někoho) na planetě v historii. V tom je to celé skryto,v tom to vězí. Otec Ondře nabídne řádu.Stane se tak jeho přechodným domovem.Půsty a sláva v Kristu je věčná,musí se chránit.V hlavě však cosi hlodá.Třebas i jenom obyčejný stesk po domově.Bylo by to tak na věky,ale ... Síla řádu je velká.Víra překoná všechny nesnáze i zmar. A tak se musí stát.Dokonáno jest ! Kdyby se to nestalo,přišli bychom tak o toto představení,památné scény i nezapomenutelné věty. Mrazivý,tragický,nadějnicky toužebně propadající se,až do hypnotického konce. Co ted cítíš ? ptal se Armin von der Heide. Nevím,je mi zima,odpovídal Ondřej,tvoje ruka je studená,jako by v ní nebyl život,Armine ! Armin se nad tou chválou pousmál.Jeho hlas zazněl slabě,smířeně v prostoru: Dívám se někdy na ni a je mi,že je někoho cizího.Necítit nic,Ondřeji ! Jako bys sám umřel ... a viděl ještě ostatní lidi a cítíš takovou soustrast,že jsou ještě naživu a trápí se ... V té lítosti však znělo pouhé pohrdání,vlnobití je nadnášelo,strhávalo o něco blíž moři ... Neodvratná spjatost.Osud byl kdysi načrtnut,putuje tu s nimi temnotou,nemusí myslet na nic,stačí jen s klidem odeplout ... a lidé dál trpí. Pros Ondřeji ! Ondřeji !! Ondřejí !!! Vydej se na cestu ! Za nás. Za nás.Za nás,za všechny. Armin - Ondřej - Lenora.Zaryjí se a z hlavy jen tak nevyprchají. Nezapomenutelné.Takových silných momentů,je v údolí včel samozřejmě mnohem více. Slabá knížečka,ale ten rezonující dopad.Krása v jednoduchosti. Malý velký mocný diamantík,absolutní síla řádu nadevše. Jen ten,kdo bude chtít,najde tam uvnitř hodně. Nechte se tedy pohltit.... celý text

Na konci dne 2024, Claire Keegan

Oblíbená Claire Keegan,natěšenost největší :) Ouha.Nečekaná sprcha.Tři povídky v pohodě.Obálka přesná,vystihující. Tak co se vlastně,už to vyklop.Dobrá tedy. První věcička od Keegan (podle ní název knížky),nadchla,jako vždy. Druhá,Pomalá,bolestná smrt,vyšla již ve sbírce - modrá pole.To jistě rozhodně nepotěšilo. Třetí Antarktida,nebylo to špatný,ušlo to.Thrillerový nádech,s otevřeným depresivním vyústěním. To je celé,prostě jednoduše dobré.Tři za tři. Chtěl bych víc,co se dá dělat.... celý text

Svědkové z továrny na smrt 2007, Eric Friedler

Popis hrůzné (rutiny),každé další ráno utrpením i darem zároven,svědectví očitých obětí,kdy svět zešílel. Jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši. Najíti,za horou,když někdo čeká nás a uhodnout,kde srdce skrývá se a buší. Zapomente na Schindlerův seznam.Tohle je o lágru v jeho nejsyrovější nejupřímnější podobě.Nic dalšího není potřeba dodávat. Vypíchnu jen dvě zajímavosti : samotný antisemitismus ve stejné komunitě,byl i v táboře.Pohrdání a méněcenost,kde by to člověk nečekal. Inu,židostvo z celé evropy,neznamená kamarádíčkování i v takových chvílích. Závěrečné poválečné dojmy po osvobození z pohledu manželek dvou členů zvláštního oddílu.Doslova pohnutí na celý život.Nesmírná obětavost i tolerance těchto žen v takovém partnerství.Slzy na krajíčku z dojmů a vyvolaných emocí. Až budu frfnat fnukat pověstně brečet ve frontě ztracen v supermarketu a nebo,že mě nevoní zrovinka počasí,stačí si vzpomenout,malichernosti,které nejsou bojem o holý život. Svět už asi zapomněl,na Rudolfa Franze Ferdinanda Hosse ? !... celý text

Adelheid 2019, Vladimír Körner

Doba těsně poválečná.Plná nadšení a nových ideálů. Doba se mění,lidé pozvolna,nebo vůbec ne. Radost z nabité svobody.Vše bude lepší.Budovat,svět vylepšit. Utrpení bylo dost,bude vzkříšení stačit ? Lidské duše,plných šrámů,meziválečných zkušeností.Bude nutno léčit. Zahojí se všechny lidské rány ? Nelehká doba,svědectví z pohraničí.Baladický příběh s přesahem. To podobenství vystihující atmosféru,nejenom času,ale i kraje. Až téměř hypnotický filmový text.Viktor se pohybuje po vilce,co vidí,co cítí,jak reaguje. Prosté věty zanikající v tichu.Nevyřčené zadumané myšlenky. Vyjimečně podaný milostný vztah,dvou rozdílnýh lidí.Už tak zkličující vyprávění vyústí,do ještě bezútěšnějšího závěru. Dokonáno jest ! ? A nebo taky ne !... celý text

Vděk 2019, Delphine de Vigan

Je to komické,až to není k smíchu. Je v tom sladkost i skrytá hořkost.Zjihne úsměv,dlouze rezonuje. Odkvétání,zapomínání,vzpomínání,vyrovnání se s minulostí. Delphine de Vigan citlivě o vážně vážných splínových věcech. Na druhou stranu,je vám tak nějak lehce příjemně. Někdy stačí jen tak málo.Dotek,laskavost,příjemný hlas,porozumění.Těch obyčejných zdánlivých maličkostí,se tak nedostává.Tahle knížečka to připomíná měrou vrchovatou. Dotýká se neviditelnou objímající rukou nás všech. Až jednou příjde ta chvíle ...... celý text

Gulag: historie 2004, Anne Applebaum

Absurdní chaotické až děsivě zvráceně fungující. Studené odlidštěné.Hrůzy pekelné.Říše zla. Mašinérie zákeřnosti.Šílené monstrozní praktiky,jak zlomit,ponížit lidskou bytost.V drtivé většině za jiný názor a někdy prostince jednoduše za nic.Jednoduše jste se ocitli za mřížemi a nevěděli pro co. Proč právě ted ? Proč ted a zač ? Když chcete důvod najdete si ho.Třeba vás na ulici sebrali jen proto,že jste neměli u sebe legitimaci ap. Tábory.Mnoho táborů.Kdesi.Daleko.Odstřihnuti od okolního světa. Leckdy bez drátů a plotů.Není kam utéci.Pustina. Vyhnanství.Někde jste se ocitli po vystoupení z vlaku.Bez jídla.Bez přístřeší.Kolem pár obydlí.Nemáte nářadí,aby jste si něco postavili.Nikdo nepomůže.Nepřívětivé domácí obyvatelstvo atd. Tak aspon zemljanka ? Není nic,jen asi tak třicet pod nulou a více ... A tak by se dalo pokračovat.Spousty informací se valí z každé kapitoly. Intenzivní teror na psychiku. Lidská důstojnost,přijít o ní.Síla vůle přežít.Když to prostě,ale už nejde.Tím vším je tato bichle všudepřítomně prodchnutá. Není úniku.Není zastání.Zmar.Marnost nad marnost. Pochopit.Jde vůbec něco takového ? Vře to v nitru,křičí uvnitř.Co teprve oni.Nepopsatelná zvěrstva,kdy museli lidé trpět a strádat ve všemožných variantách strachu a hrůznosti. Otřesné skutečnosti,chybí slova.Něco,co by dokázalo popsat,přiblížit se ... Němí svědkové,těm přísluší něco takového a osudy všech,kteří prošli krutostí. Autorka,její práce a pátrání po archivech z dochovaných svědectví. Fakta s osudy nevinných lidí.Od počátku nástupu rudých k moci,až ke konci pádu táborů. Hodnocení hvězdičkové nevyjadřuje něco ve smyslu-hezká napínavá četba,skvěle jsem se bavil ! Jde něco takového vůbec hodnotit ? Hodnota knihy je samozřejmě jinde. Poselství,které by nemělo být zapomenuto.... celý text

Pouta 2018, Delphine de Vigan

Myslete na děti ! Všichni ovlivnují všechny ! Každý ovlivnuje každého ! Kecat nebo mlčet,vyjd to nastejno. Pouta vzájemná,která nás přitahují i zároven odpuzují. Pouta svazující.Ve válce všedního dne ve schíze stereotypů. Empatie.Domněnky.Předsudky.To si jistě užijete lidové vrstvy :) Vcítit se do druhého člověka a jeho mysli.V dnešní době současné uspěchané,to jest předsevzetí náročné. V poutech je několik lidských pohledů.Pohledů z davu,těch lidí co známe,jsou mezi námi. Chodíš s nimi do práce,jezdí v autobusu,nakupují v marketech,bavíš se s nimi,když jedete ve výtahu.Mokneš v dešti,nadáváš v zácpě.Strachuješ se o své blízké a oni o Tebe. Všechny tvé trápení,tužby,obavy,radosti.Obývají prostory i vztahy nám blízké.MY z masa a kostí. Mají se všichni vůbec rádi ? Mají si ještě vůbec,co říct ? Lidská důstojnost.Uznávaný i oblíbený,kdo by nechtěl být ? Perfektní vyvážená struktura střídání v kratších kapitolách,všech zúčastněných charakterů.Poskládané střípky osudů,pohledů ohýbaných úhlů pokřivené morálky i leckdy neštastných rozhodnutí.Do lidí nevidíš,si pamatuj.Šaty dělaj člověka,no jak se to vezme :) Útlá ,ale silná výpověd ze současnosti.Strohé úderné přesné vyjádření emocí a pocitů lidí západní tzv civilizace. Pro všechny člověky,kteří mají rádi vztahové psychoškové rozpoložení z čítání. Vybrat si zrovna pouta od této spisovatelky se vyloženě poštěstilo i zároven navnadilo na další její literární zážitky.... celý text

Modrá pole 2009, Claire Keegan

Samota a odcizení s vůní rašeliny. Ovce v dáli,na útesu fičí vítr,svetr a teplé spodní prádlo se bude hodit.Tanec na konci léta a hodně věcí (zřejmě) typických pro tuto zemi. Směle a bez okolků modrá pole velký zážitek na malé ploše. Na pár stranách jednotlivých povídek vystihnout atmosféru prostředí i mikrokosmos vztahů se tu podařilo velmi zdařile. Claire je talent od přírody.Odpozorováno ze života,nepotřebuje květnaté sáhodlouhé popisování,jde se tu tzv hned na věc. Be průtahů,odboček,zahuštování na okrasu. Přesné načasování.Děj,vyústění,pointa ! Každá z prací,tak nějak ještě nějakou dobu po dočtení v hlavě dobublává. Labužník čtenář jistě ocení,že něco skrytého na něho čeká a někdy i zdánlivě zkaženého,což by jste od irské vesničky střediskové třebas ani nečekaly. Sovy nejsou tím,čím se zdají být ? Střídající se prostředí lidských obydlí,lidí,i míst v jakémsi neukotveném bezčasí utápějící zahalené v mlze.Třebas jako závěrečná se zprvu zdála na něco na přelom 19-20 století.Až když se objevilo slovo auto,bylo to věru překvapení.Inu nesnesitelná lehkost současnosti :) kapánek aura pohanství,mýty,pověrčivost,lidská tajnosti,kostlivci ve skříni,stíny z minulosti,nenaplněnost,melancholie. Ocitnout se na zeleném ostrově v objetí osobitého stylu Claire Keegan,bylo příjemným a zároven silným zážitkem. Zdánlivě jednoduché,ale vše plně využité na řádcích těchto povídek a v tom je právě ta krása.... celý text

Krajina ledu 2021, Eowyn Ivey

Klouzání po Aljašce. Mírně řečeno poetické klouzání po povrchu v blízkosti kamínek či horkého čaje. Chvílemi drsný příběh,jindy zase romantický kaleidoskop úryvků,popisných článků,deníků a dokonce jakýsi střípek skládanky až do současnosti. Roztříštěná skladba cestopisné poutě v neznámých neobjevených místech. Na jednu stranu jistě celkem vtahující vyprávění o samotě,na cestě o cestě.Na druhé straně opuštěnost a strádání něžného pohlaví taktéž. Dost dlouho mě vrtalo v hlavě,co z tohodle všeho nakonec vyleze. Za půlkou se vše odehrávalo v tom samém tempu i atmosféře. Žádné přehnané zvraty,dramatická úderná psychologie,až tak nepřekvapující forma děje. Kdo je naladěn na něco takového bude spokojen. O samotě na dalekém severu.O samotě naléhavosti lásky.O očekávání a velké ztrátě,vyrovnávání se s ní. O čekání na zprávu,která nepřichází několik měsíců. V době,kdy byl zázrak,kdy psaní našlo svého adresáta předáváním,nebo ti kteří se vraceli dříve do nějakého tábora poblíž k domovu.O nějakém ¨dnes podáte,zítra dodáme" si hlavní postavy,mohli jen zdát v nejbujnějších představách :) Samota není hrozná,je šílená. O čekání na dokonalý záběr,kompozice obrazu v očích místních maloměštáků. O naplnění života. Ne dechberoucí,ale určitě zajímavý žánrový pohled zajímavé aljašské spisovatelky.... celý text

Muži pod ochranou 2017, Robert Merle

Sexmise podle Merleho. Kde se vzal, tu se vzal,jeden vir.Nebyl to virus ledajaký,byl z rodu encefalitida. Byl to problém ohromný,nejvíc to tenkrát vzalo mužské plémě. V podstatě ho to téměř zdecimovalo. Máme tedka revoluci,praporem jsou ženy. Za včasnou sklizen,vagínismus vpřed.Chlápské plémě,fujky a pohana. Náš vypravěč a hrdina (muž) to nebude mít jednoduché.Vakcína nutná. Sperma ve slevě,na všem záleží,dárců málo.Ještěže máme amazonky na svých místech. Monogamie v ohrožení a batman nikde :) Co by kdyby něco takového nastalo.Merleho sci-fi satira sice kapánek zastarala,ale ne zase tolik,aby si to člověk patřičně při čtení neužil.Sice se to ze začátku táhne cca 180 str.,pak to dostává lepší švih.To však neznamená něco jako akční drámoš s mrtvolkama.Vše je velmi komorní a pořád se to vlastně točí kolem jednoho chlápka a pár žen z postů nejvyvolenějších. Troška intrik,politických štráchů a podobné šmakulády. Neodsýpá to tolik jako jiné Merleovky,rozhodně za přečtení stojí a pokud vám chybí do sbírky,asi bych tedy neváhal.... celý text

Hory zpívají 2023, Nguyễn Phan Quế Mai

Pochmurné úděly veškerých národů. Více a nebo méně,se takové věci stávají.Je to fuj ! Dá se něco dělat ? Tenkrát ... a o tom bude tato knížka. Nejdřív frantíci,poté japončíci a následují amíci. Mezi tím ještě figurují domácí,ti tzv.nejhodnější i třebas sousedé. A aby toho nebylo málo,co třeba velký hladomor či pozemková reforma. Takže storka o tom,co si lidé dokáží dělat navzájem,nebo dokáží vymyslet,jak toho druhého ... Ironie není na místě.Prostor dostává jedna rozvětvená vietnamská rodinka.Silná postava a osobnost babičky v jednom. Holčička,vnučka Huong,ta která vypravuje a zasvěcuje čtenáře do pohnutých osudů své rodiny. Sejdou se její členové ještě někdy spolu ? Najdou se ? Budou se smát a mít se rádi. Budou si užívat,těch nejkrásnějších věcí a na dosah obyčejných zdánlivě přirozených všedních okamžiků ? Pokud jste jen trošku něco někdy zvěděli o minulosti oblasti Indočíny a říká vám něco Agent orange,dokážete si odpovědět sami.A jestli ne,tak to vůbec nevadí. Dějově střídající se příběh z různých epoch vzpomínek a vyprávění.Sugestivně napsané.Strhující čtení. Autorka netlačí na pilu.Někdy jen načrtne a už se věnuje dalšímu.Nezabýhá do detailů,nevysvětluje dějinné střípky.Nezahlcuje učenicově,od tohou jsou encyklopedie.Citově nevydírá i když je tu spousty emocionálních situací i zvratů. Lidský příběh a mnohá utrpení příbuzných,nespravedlnosti i strastí. Mnohé se jistě stalo v reálu a nebo se jimi inspirovalo. Nguyén Phan Qué Mai zaslouží pozornost. Je mi to líto strýčku.Je mi to moc líto. Strýc se ke mně obrátil,tvář měl vlhkou slzami. I mě je to líto,Huong.Nevím,co se stalo s tvým otcem,ale jedno vím jistě. Že at je kdekoliv,strašně moc tě miluje.... celý text

Dcera sněhu 2021, Eowyn Ivey

Nesmírně příjemná záležitost. Na jednu stranu může působit jako oddechovka.Klame tělem:) Na druhou,až dosti drsná storka ze studeného divokého severu. Stačí si představit a vžít se do postav,nálada aljašská trudomyslná (to je tak,když nemáte sebou míč) zásoby docházejí,dřevo mokrý,co ted s námi bude ? Pomalu plynoucí a přesto dobře čtecí,neuspávající :) melancholicky svěží,všeobecně velmi příjemná. O láskách a touhách.O vzpomínkách i pocitech o to laskavějších,tak jako tenkrát,když byl ve vzduchu cítit brzký příchod první sněhové nadílky. Ten příběh jen tak z mysli nevyvane,podobně jako vítr neschová stopy po tajemném přízraku holčičky. Když jsou někde lidé osamoceni,lehce mohou propadnout různým představám,snům,zjevením,klamům,viděním,legendách dávných věků. Zpočátku kapánek možná mysteriozní až magicky realistické.Vše je vysvětleno dosti uvěřitelně a jemně šmrncnuto tehdejšími představami lidí žijících daleko od měst v souladu z přírodou a osamoceni divočině. Samota vs. útěk z civilizace,nechává vzpomenout třeba na filmového Jeremiah Johnsona. Někdy tísnivý a vlivem prostředí i docela vkusně mrazivý sněhobílý příběh. Hlavně o lásce k člověku,zamilovanosti,ztrátě i pohlcení přírodou s pokorou i posvátnou úctou k živému přírodnímu cyklu. Ne příliš až tak dramaticky vyhrocené,ale o to více podmanivé vyprávění.Bez přehnaných výstřelů,hrůz a podobně jiných berliček. Myšlenkově i dějově hluboké rozjímání.V takové vánici,to vás teprve napadají prapodivné věci. Není na škodu někdy zklidnit,nechat se unášet větrem a nebo jen si tak plout na vlnách stránek,třebas právě s dcerou sněhu. Ztracená holčička s její průvodkyní liškou stojí za přečtení i pohlcení zároven.... celý text

Ohně: Láska a jiné katastrofy 2022, Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Zamilovanost poblouznění vášen přitažlivost závislost pokušení neodolatelné jiskření diagnoza chce víc-těžký případ. Přichází z nenadání.Nepozvaná a přesto láska potkaná.Oči ty oči. Chemická reakce těla.Chvění z hlubin těla země duše.Rozum v nastavení vypnuto. Vulkán se chová podobně.Ohně se bouří živoucí srdce tepe.Žhne a burácí. Život na zemi zasel a ovlivnil.Zároven bere si i navrací vše na začátek. Neustálý koloběh z nitra tam ve žhavém hlubokém podzemí. Posvátná úcta bázen braná s respektem.Obětování. Ostrov jakožto předešlá kniha této autorky velmi netradiční postapo. Vliv novinařiny i zpravodajství je znát.Osobitý přístup a jak jinak Islandani umí prodat svůj ostrov prodat s náležitou hrdostí. To je tak když od toho nic nečekáte a přesto vás strhne. Ohně.Láska a jiné katastrofy si nehrají na nějakou komplikovanost jsou přímočarým celkem předvídatelným dílkem.Jenže je tu pověstné ALE.Svým stylem zasazením a samotnou čtivostí jsou tak knížkou neodolatelnou. Celé je to dělené na krátké vsuvky z minulosti (vztah s matkou) popisky o sopkách přírodní děje aj. které nejsou vůbec na překážku ba právě naopak. Je tu dost míst k zamyšlení i spousty úvah.Linka kde se řeší preventivní evakuace a byrokratické vedení se bojí odlivu turistů no jak to asi dopadne ? Samozřejmě spousty dalších silných i nenápadných chvilek a napínavých odstavců. Příroda + rodina + milostný trojúhelník + úředníci + vědci + různé katastrofy. Poměrně dosti témat na jednu knížku.Navíc a to především samotný Island jako takový. To je tak když má navíc někdo slabost pro takovéto vypravování. Vše je zdánlivě dokonalé.V zajetých kolejích vztahů práce ... A přesto tomu něco chybí.Stačí když se něco děje. Bylo to období kdy se u nás probudili naše hory posvátné. Byla to doba kdy se v nás něco hnulo. Epocha zvratů kdy se vše změnilo a nikdy už nebylo vše tak jako před tím. Ta událost měla nezaměnitelný charakter. A to se na začátku zdálo vše tak nevině poklidné. Nenápadně překvapující a ne až tak někdy úplně oddechové. Ne vyloženě těžkotonážně nezapomenutelné ale sympaticky působivé.... celý text

Moře klidu 2023, Emily St. John Mandel

Klid moře Emily Mandel v českém vydání třetí knížka.Stanice 11 skvělé a netradiční.Po skleněném hotelu,na kterém,jsem si ne docela zgustnul,se tohle menší scífko četlo o to příjemněji. Je to spíše taková jednohubka.Přeskakování (doslova) v čase,místech i různých prostředí a krátkých kapitolách,příběh tak utíká obrazně doslova před očima. Větší prokreslenost postav,takové to hlubší rozpitvání,by nebylo na škodu.Nu proč zdržovat a zabývat se přílišnými detaily,taky pravda.Autorce malý potlesk i když ne ve stoje. Není to nějaké složité,natož příběhově překombinované,u žánru cestovky-časovky k tomu vybízející.To je jen malý puntík na jinak opravdu ne vyloženě dokonalou a o to více sympaticky čtivou žánrovku. Něco na odlehčení s několika pocity a pár myšlenek k přemítání se taky najde. Jak by jste se zachovali na jeho místě.mít tu možnost ??? Věděli jsme,že to přijde.... celý text

Můj bratr 2024, Karin Smirnoff

Kdo jsem co a proč ? Protože všechno,co mi zbylo jsou moje vzpomínky ze včerejška oh tyto nevlídné časy. Jednoho rána odjela jsem autobusem za bratrem. Chumelilo metelilo fučelo nebylo vidět na krok. Přivezla jsem si vzpomínky. Co se dozvím.Jak dlouho to vydržím co tu budu.Co mě tu vůbec čeká.Dozvím se něco o sobě ? Cokoliv dalšího prozrazovat by vám narušilo zážitek.Snad v každé kapitole se něco stane.Stane se něco nepříjemného.Někomu.Něco.Stane se.Současnost. Minulosti.Vyprávění.Stáří.Umírání.Chlast.Fet.Nemoce.Zneužívání.Násilí.Ponižování.A někdy pro změnu zasvítí i sluníčko,ale jenom někdy.ATD. Severská drsná škola.Taky by se vám nelíbilo přivázat jako psa k boudě.Psychologická vztahová syrová trnitá mrazivá melancholická záležitost splínového typu. Každý si nese něco v sobě.Jde oto jak to vyplyne a vybublá na povrch a taky kdy.Když se něco může posrat a ono se to posere ještě víc. A hlavně to není krimoška.Taky májí jména u žen koncovku - ová :) Nebude leckdy příjemná.Neodložíte ji.Jenom na chvíli.A pak znovu a zase.Pak to skončí.Skončí první díl. Bez mašliček.Bez čárek.Poněvadž na tom zase nemůžeme být až tak špatně aby nemohlo být ještě hůř.Když si někdy zoufáme nejede třeba vlak.Co na to kluci v zákopech první války ? Protože nikdo mě nemá rád.Je to pravda.Nejsou jako ty. Znovu a znovu nahořklá chut. Nevinosti poctivost nebo štvanice.Roztroušená semena pohřbené životy.Tajemství našeho převleku se točí. Okolnosti budou rozhodovat.... celý text

Harlekýnovy miliony 2000, Bohumil Hrabal

Tam na konečné. Jak jsem se právě v těch pár komentářích dočetl.Prý je knížka smutná,no trošku smutná a nebo jen docela smutná.Dovolím si podotknout,že toto dílko je více než smutné. Hrabalovsky poeticky nostalgicky stísněné splínové existencionálně dosti skličující ,pro někoho pak i dosti deprimující zároven.Nevzpomínám si,že bych se s něčím,aspon podobným zatím v četbě setkal.Ono tohle téma není zrovna propírané,ba co více doslova nepřívětivé.Bejt mě dvacet,taky bych asi ohrnul nos :) To už mě fakt není :-D Zubatá klepe na dveře a poslední co dělá je nějakej Ferdinand...Sarajevo. Ne vážně,trošku odlehčení je na místě. Paní sládková vzpomíná a jak to tak dříve lidé narození dělávají.S doslechu i vzpomínek jiných se dozvídá ,jaké to tenkrát v městečku bylo,kde kdo žil,kde jaký krámek stál a jak to tedy hlavně bylo vše jiné.Nesejčkuje na dobu novou,naopak,je ráda oč to je snadnější,lehčí i zároven pohodlnější. Vzpomínky na krásné šaty.Pohledy hlavně závistivých žen.Odchod z pivovaru,znárodnění,časy ne zrovna veselé.Nová doba a nový lidé.Přizpůsobení se novým myšlenkách,novým řádům. To byla ta poetičtější,nostalgická část.Ted přichází ta pocitovější. Při častých procházkách ,v různých dobách ročních,obdivuje sochy. Oprýskané,použité časem,v podzimních deštích,tu pocituje tu krásu.Štěstí ze samotného bytí a uvědomění,že na světě bylo a je krásně.Radost z tak všedních věcí,jako je jen prostý všední větřík v nevšedních pomíjivých časech.Cítit jarní déšt,vůni spadaného listí,sílu letních slunečních paprsků.Nikdy nepřišel zpěv ptáků,tak zajímavý,poté co má člověk trošku odžito. Ten klid.Pokorné soustředění.Jakoby to mělo být naposled. Představy vybízejí ke smutnění,trýznivě ubíjející zjištění.K věcem ,ke kterým přilneme a něco pro nás znamenali za našeho života.Nikdo jiný než my k nim,už nikdy,nebude mít to citové pouto,nám vlastní.Fotografie lidí ,které nikdo nebude znát.Knihy které jsme četli,ve svých knihovnách vlastněné a opečovávané,někdy až s nábožnou úctou. Iluze něco vlastnit. Co s nimi bude,co bude po nás ? Jsme jen odraz hvězd a měsíce,na hladině řeky. Vše plyne dokud tu jsme. Harlekýnovy miliony jsou med pro duši.Není nutné,se vyloženě stát budhistickým mnichem :) Melancholie.Krása.Porozumění.... celý text

Krasosmutnění 2000, Bohumil Hrabal

Chtěl bych zas jednou vidět. Tehdejší slunce,tehdejší mraky,chtěl bych zas jednou vidět,sebe a tebe taky. Chtěl bych zas jednou vědět,když ještě všechno bylo před náma. Polapit zakletý čas.Vysvobodit mušku chycenou v pavoučí síti.To já jsem ten pavouk.Ta muška v síti je vzpomínkou. Chodit smrákajícím městečkem,potkávat třebas p.Rambouska jak rozsvěcuje lucerny plynové.Věděl jsem,že až jednou ráno,až půjdu do školy,až jednou v poledne,až půjdu ze školy a ještě budou svítit všechny plynové lucerny v našem městečku,že pan Rambousek v noci nad ránem umřel.To je to pábitelství,to je ten um.Velké dobrodružství dospívání.Při jednom nočním pokoukání na tělo něžného pohlaví.To bylo posvícení,v rozkroku,v rozkvětu.To je to umění.To život napsat umí.Tolik lidí,tolik příběhů.Žárlivá řeznice Majerová,kterak se dala na pití a co z tého vzešlo,po akci strýce Pepina a tatínka jakožto zachránci cti a slávy.Barvitě vylíčeno,nenapodobitelně Hrabalovsky podchyceno.Kdo někdy přičichnul k omamným vůním a textům Bohumilovým,nebude zklamán. Pak už nikdy na to nezapomene a navždy viděti bude černé na bílém. Rakouské voják zase slavně vítězil ! Chtěl bych zas jednou vidět ty starý časy. Já vím,že to nejde.Já vím.... celý text