Z těch desítek autorových knih mám tuhle nejraději a čas od času se k ní vracím. Zvlášť ty poslední básně jsou skvělé. Starý autor, který tak nějak tuší, že to má za pár a s lehkou nostalgií účtuje s uplynulým životem i se smrtí. Ale nebyl by to Buk, kdyby to účtování neopepřil nějakým tím ironickým šlehem. Na tom průřezu tvorbou je ale dobře vidět, že některé jeho věci jsou jen póza, a když pak dojde na smrt a odcházení, je i Buk tak trochu sentimentální a naměkko. Ale to jsou právě ty nejopravdovější a nejsilnější básně. Doporučuji.... celý text
puml
přečtené 1960
