s-reader
přečtené 480
Anna In v hrobech světa
2008,
Olga Tokarczuk
Zajímavé zpracování mýtu nás může vést k úvahám: co jsou to vlastně mýty, kde se v člověku berou a k čemu mu jsou. Mýtus o Inanně, umístěný do moderní doby, přesněji řečeno umístěný mimo čas, k takovým úvahám provokuje. Příběh naznačuje, že Olga Tokarczuk je pozoruhodná autorka, ale zároveň jeho potenciál vede k otázce, jestli by si nezasloužil pečlivější zpracování. Začátek velmi slibně umísťuje děj, jak jsem se už zmínil, mimo čas, ale ke konci už není tento atribut tak jasný. Kontinuita se ztrácí. V závěru autorka uvažuje o motivacích postav, dobře si uvědomuje, že jsou v mýtu nejasné, ale nepokouší se je (motivace) ve své verzi příběhu rozvinout. Fikce je pole, kde je možno beztrestně spekulovat.... celý text
Da Vinciho kód
2005,
Dan Brown
Dal jsem na doporučení známého, kterého si opravdu vážím, který váhavě připustil, že Da Vinciho Kód je dobře vystavěný román a věnoval jsem něco času jeho četbě. Přiznám se, nejsem nijak nadšený. Celý pocit se dá shrnout do několika slov - kniha nic neobjevuje, nic nepřináší, nikomu neubližuje. Prostě taková kniha, kterých jsou tucty s informacemi, které jsou na úrovni vylistování z internetu. V místech, kde se autor potřebuje pohnout z místa, si naprosto neláme hlavu logikou děje, ale většinou to příliš nevadí. Vadí spíše to, že Brown nenaznačuje, nenechává prostor pro fantazii ani pro úsudek čtenáře, snaží se svými argumenty čtenáře utlouct a ukázat, jak vše do sebe zapadá. Nezapadá. A abych nezpomněl, konec je opravdu příšerná... smí se tady to slovo použít?.... celý text
Chůze
2005,
Thomas Bernhard
Chůze, to je počteníčko! Asi bych byl ve velkých rozpacích, kdybych měl někomu tuto knihu dodporučit, ale mě Bernhardův blábolivý styl a neustále se otáčení v kruhu vyhovuje. Děj se jen pomalu posouvá dopředu, vlastně to není děj, jen nějaké náznaky toho, co se událo. A tak dloho, dlouho setrváme v Rustenschacherově obchodě, kde Karrer tluče holí o pult a neustále opakuje, že jde o podřadné zboží. z Československa. Příjemnou zábavu.... celý text
Staří mistři
2004,
Thomas Bernhard
„...čtoucí člověk je stejně jako člověk masožravý tím nejodpornějším způsobem nenasytný a ničí si, podobně jako člověk masožravý, svůj žaludek, a vůbec zdraví, svoji hlavu a celou duševní existenci.“ Pokud máte pocit, že s tímto výrokem nesouhlasíte, určitě si najdete v Bernhardových Starých mistrech ten svůj negativní výrok, se kterým stoprocentně souhlasit budete, třeba o pozici génia, o návštěvách muzeí, o historicích umění nebo o omezených učitelích. Možná si myslíte, že nemůžete cítit určité sympatie k člověku, kterému není nic dobré. Snad jen mírné pobavení a občasný souhlas, pokud se svou nespokojeností bude s vámi ve shodě, ale ke konci najednou zjistíte, že vaše sympatie k dvaaosmdesátiletému starému pánovi vzrůstají. Čím to je? Na přebalu knihy je citována věta: „Nemilujeme přece Pascala proto, že by byl tak dokonalý, nýbrž proto, že je v podstatě bezmocný…“. A to je klíč. Starý pán je v podstatě také bezmocný. Přes veškerou svou intelektuální zdatnost si uvědomuje, že: „ne staří mistři, ale jediný člověk nám umožní přežit“ a to si můžeme uvědomit s ním.... celý text
To
1993,
Stephen King
Po dlouhé době jsem dal zase Kingovi šanci. Pořád jsem ho měl v hlavě zafixovaného jako drásala, který plodí neuvěřitelné množství stran které nemají s literaturou nic společného. No nečekejte, že jsem najednou prozřel a vzývám Kinga jako literárního velikána, ale musím přiznat, že jsem si úsudek - možná předsudek - trochu poopravil. To je děsivý horor především svým rosahem, člověk po té knize sahá s respektem. Je to pro mě bohužel jediný zdroj děsu, ztratil jsem schopnost bát se při sledování filmů a četbě knih. Bohužel. Místy mě drtil Kingova metoda, kdy se zdlouhavě pitvá v minulosti každé postavy, do detailu jí porcuje na drobné kousíčky a krmí jimi čtenáře. Ala jak jinak by vyplodil ty tuny textu? Postupně jsem mu začal odpouštět, ale v určitém stádiu jsem začal mít pocit, že děj směřuje k něčemu, o čem nemám zapotřebí číst a že je hodně průhledné, že tam děj směřuje. Chystal jsem se knihu odložit, ale nudělal jsem to. Udělal jsem dobře, protože King se s lehkostí vyhnul dějí, který by vedl do pekel kýčovitosti a stvořil knihu, o které se dá říct, že je promyšlená a že má ke kýči hodně daleko.... celý text
Koralina
2007,
Neil Gaiman
Nejsem typickým skalním stoupencem tohoto druhu literatury, občas si ji přečtu jako oddechovku, ale Koralina je velmi dobrá oddechovka a snad i trochu více.
