Snoopi
přečtené 672
Černá Hora
2009,
Werner Lips
Příjemný průvodce po atraktivních lokalitách této - naštěstí turisty trochu opomíjené - krásné země. Jsem ráda, že jsem ji v roce 2017 navštívila, odnesla jsem si hodně nezapomenutelných zážitků včetně mého prvního setkání s mořem, které bylo i v říjnu krásně teplé, a jehož šumění příjemně uklidňovalo :-) Průvodce je tak akorát do ruky, ani kapesní, ani obří, obsahuje vše podstatné, co je potřeba znát, pokud se rozhodneme zemi navštívit. Je rozdělen na několik částí, od "Praktických tipů na cestu od A do Z" přes oddíl "Země a lidé" a dále přináší informace o jednotlivých regionech: Kotorský záliv, Města na pobřeží, Centrální planina a Skadarské jezero, Sever země - hory, Východní oblast Černé Hory. Dozvíme se to nejdůležitější, jak si v zemi počínat, od možností ubytování a využívání dopravy přes stravování, formu platby, volnočasové aktivity až po různá upozornění, jak jednat v krizových situacích. Příručka také nabízí vybrané zajímavé kapitoly z dějiny země, upozorňuje na přírodu a její zvláštnosti a nechybí ani zmínka o kultuře, tedy filmu, divadle a literatuře - v češtině známe i dílo zdejšího spisovatele Miodraga Bulatoviće. Celkově jde o velmi přehledně uspořádanou příručku, text bohatě doplňují fotografie a mapy a není nikterak objemná, takže se jako průvodce dokonale hodí na cesty.... celý text
Holanovské nápovědy
2004,
Jiří Opelík
Nápovědy... Už samotný název odkazuje, k čemu se tato kniha může hodit, o co v ní půjde: čtivou formou čtenáře ponouká, jak vnímat Holanovy básně, ale přímou interpretaci nenabízí, ten luxus ponechává na každém zvlášť. Autor v osmi chronologicky řazených esejích, věnovaných Holanovým nejvýznamnějším dílům, umožňuje bloudícím čtenářům nalézt cestu labyrintem básnické obraznosti svého oblíbence a nabízí nespočet záchytných bodů, které jim putování usnadní a snad i zpříjemní. Ačkoli sám připouští vysokou míru zájmu o Holanovu tvorbu, přiznává, že tato útlá knížka vznikla ze zcela neosobního, vnějškového podnětu. S nabídkou napsat jakési "uvedení" do díla tohoto složitého autora jej oslovil profesor heidelberské slavistiky Urs Heftrich, který plánoval vydat celé Holanovo dílo v němčině. Uznává, že tento záměr mohl lehce "deformovat" jeho způsob psaní s ohledem na německého adresáta, o to víc se snažil přiblížit Šaldovu postulátu, podle něhož má být kritik "někdo, kdo umí lépe číst a lépe přečíst básníka než obyčejný čtenář". Určitě se mu to podařilo. Bloudit labyrintem Holanových slov s touto knihou v ruce je požitek a já se těším na další a další setkávání: toto rozhodně nebylo poslední.... celý text
Velký slovník hantecu: Hantecovo-český, česko-hantecový
2013,
Pavel Kopřiva
Nemohu posoudit, do jaké míry je slovník věrohodný a jak přesně dané výrazy zachycují současnou podobu tohoto dialektu, neboť jím nejsem odchovaná, ale královsky jsem se bavila. Pobavil mne i výrazný nápis na obalu výtisku z knihovny: mládeži do 18 let zakázáno! :-) Není divu, že jsem k této publikaci přistupovala spíše z recese, než abych v ní hledala vědecké poučení: kniha je stejně koncipovaná pouze jako dvoujazyčný slovník: z češtiny do hantecu a z hantecu do češtiny, plus vybrané tematické zajímavosti, ale o samotném brněnském nářečí, konkrétně o jeho vzniku a proměnách v průběhu času, se nic bližšího nedozvíme. Hantec mne zaujal už s překladem Malého prince do tohoto nářečí, který vyšel v roce 2020. Proniknout do hlubin této řeči byl oříšek, ale když jsem porozuměla principům, na nichž je postavena, dekódovat mnohé výrazy pomocí znalosti němčiny pak bylo snazší. Shodou okolností jsem v televizi nedávno opět viděla i humornou epizodu televizních Bakalářů, kde hantec - a herec Miroslav Donutil - hraje významnou roli. Byl to právě on a skupina brněnských umělců kolem Franty Kocourka, kteří tento dialekt zpopularizovali pro dnešní dobu. Ano, u některých výrazů v knize jsem se červenala, ale není ani divu - svou obtížnou srozumitelností, jež má mnohdy zakrýt skutečný význam slov, a výrazivem spodiny společnosti z éry první republiky vykazuje rysy spíše argotu a slangu než mluvy bližší střední třídě. Překvapilo mne, že mnohá slovní spojení používám i já, zřejmě se mi zalíbila a tak nějak "automaticky" mi přešla do krve. Věřím, že slovník aspoň z části vychází ze stabilní základny skutečně používaných slov a nenabízí tedy jen povrchní zábavu pubescentům, kteří ho potutelně vezmou do rukou. Bohužel v něm chybí zásadní informace o způsobu provedení lexikografické práce, tedy výzkumu, který předcházel jeho vzniku. Ale alespoň mě hodně bavilo hledat zde zajímavé metafory a neotřelá přirovnání řeči velmi, velmi kontroverzní a neotřelé. žhavit drát - telefonovat vo tom žádná - nade vši pochybnost zobanec - jídlo zmóglovat - zmanipulovat, udělat zmerčit - spatřit zrubat - zmlátit vysmáté jak lečo - bezstarostný, spokojený šmrdolit se - vrtět se, vykonávat blíže neurčené pohyby šerlok - policista šábrovat v díře - pracovat v dolech uvařit svišťa - zplodit dítě matroš - materiál listokřup - vegetarián líznót se, lízlé - být opilý líznót se štatlem - projít se krén - špatné hodit sicnu - posadit se hodit zpátečku - vrátit se hodit životu mávačku - zemřit provětrat žraloky - jít na procházku... celý text
Dialogy s poezií
1985,
Zdeněk Pešat
Soubor literárněvědných studií, vzniklých k nejrůznějším příležitostem: odborné studie, vystoupení na literárněvědných sympoziích a konferencích i jako předmluvy a doslovy - některé jsou zde publikovány prvně. Autor, známý badatel a literární historik s velkým podílem na našem literárním dění, ve svazku shromáždil práce věnované interpretaci básnických děl nejvýznamnějších básnických osobností české literatury - zaměřil se na dvě přelomová období, 90. léta 19. století a 20. léta 20. století. Ve svých statích nejen analyzuje tvorbu vybraných básníků: dokáže ji vnímat i v širším kontextu a všímá si osobitých rysů jejich poetiky. Velmi podnětné jsou jeho hlubší ponory do světa lyriky takových tvůrců, jako Jaroslava Seiferta, Františka Halase, Karla Hlaváčka, S. K. Neumanna a dalších. Studie jsou psány čtivým, nikterak komplikovaným jazykem, nabízejí klíč k pochopení děl uvedených autorů a prakticky mohou sloužit i jako odrazový můstek k jejich další interpretaci. Kniha mi poskytla ucelený pohled na dílo některých zde probíraných autorů a umožnila mi lépe se v jejich tvorbě orientovat. Asi nejvíc oceňuji stať "Apollinairovo Pásmo a dvě fáze české polytematické poezie", díky níž jsem dokázala porozumět tomu, jak zásadní dopad na českou poezii mělo vydání tohoto díla v Čapkově překladu v roce 1919.... celý text
Slovník mezinárodních slov (internacionalismů) interlingue-český
1995,
Jan Amos Kajš
Publikace řazená mezi jazykové slovníky, s tematikou cizích slov. Moc mě baví probírat se slovníky. Symbolicky se prohrabovat materiálem, který šikovně nasbírali a uspořádali jiní... hladit něžně stránky a nechat je opatrně proklouzávat mezi prsty... naslouchat jejich šustění a občas se pozastavit nad nějakým zajímavým výrazem, jenž mi padne do oka, nebo si nějaké heslo sama zvolit, dobrodružně po něm pátrat a dychtivě očekávat, co se o něm dozvím... Slovníky prostě miluju. V knihovně je mi jich někdy líto, zvláště těch jazykových: mrzí mne, že na ně sedá prach, že zůstávají zapomenuté kdesi ve skladu... Mnohé si opravdu nezaslouží hrát tu pofidérní roli "závaží" pro zatěžkávací zkoušky stability regálů - nesou v sobě tolik informací, tolik vědění a znalostí, jen v nich umět hledat... A tak je občas zvědavě vytahuji na světlo boží: nemůžu si pomoci, je to silnější než já. Téměř nábožně otvírám jejich stránky a dopřávám si vlastní exkurzi do jejich zvláštního světa. Pouštějí mne tam rádi, vždyť hesla znám a přístup není kódovaný - zvlášť když vím, co hledám. Potřebuji věřit tomu, že jedině slovníky tištěné jsou ty pravé, přestože mnohé z nich již mají své digitalizované databáze... Potřebuji přímo fyzicky zažívat ten zvláštní pocit "hmatatelné existence", když je držím v ruce, tu radost, když se jich mohu dotýkat, to vnitřní propojení s myšlenkami jejich tvůrců... Potřebuji vnímat jejich vůni, a zvláště ty nové pro mne mají neskutečné kouzlo - věřím, že takových krásných bláznů, "čichačů", kterým k extázi stačí vůně nové knihy, je daleko více než závisláků na toluenu :-) Těším se ze svobody, kterou mi nabízejí: nemusím je nutně číst od strany 1 až do konce, od A do Z, nečekám od nich napínavé příběhy a děj - záleží jenom na mé vůli, jak hluboko do jejich nitra nahlédnu a co si z něj odnesu. Žádná čtečka ani počítač mi takový zážitek neposkytne, a může se do nich vejít třeba písemnictví celého světa: není nad "fyzickou přítomnost" knih, které jsou teď, tady - a pro mne. Vždycky mne potěší, když objevím slovník něčím netradiční, zvláštní nebo unikátní. Tento mě skutečně zaskočil - nejen svým malým rozsahem, ale i dojmem, jakým působí: jako by ho sepsali na stroji v podivném samizdatu z dob minulého století. Jenže rok vydání mluví jasně. Čekala jsem, že v něm naleznu spíše takový "slovníček" abecedně řazených celosvětově používaných výrazů, ale objevila jsem něco úplně jiného: základy nového umělého jazyka. Skládá se ze dvou částí: obsahuje základní gramatiku jazyka zvaného "interlingua" a abecedně řazený překladový slovník z tohoto jazyka do češtiny. Ze struktury hesel jsem vyrozuměla, že jde o umělý jazyk, o němž jsem dosud neměla ani ponětí: za ten nejznámější jsem prostě považovala esperanto. Ano, jde skutečně o umělý mezinárodní jazyk, volně založený na románských jazycích, zejména latině, publikovaný v roce 1951 Mezinárodní asociací pro pomocný jazyk. Z úvodní části se dozvíme, že "Interlingue" je zkratkovité slovo, složené ze slov "international" a lingue - tedy "mezinárodní jazyk. Čerpá převážně z latiny, italštiny, ale sem tam se vloudí i výraz, pocházející ze španělštiny. Obdivuji nesmírnou píli tvůrců tohoto jazyka, ale myslím si, že esperanto prostě vede, to hraje prim, a nejen v českých zemích... Respon/der - odpovídati Reseniment - nenávist, hněv Régul - pravidlo Temp/e - počasí Segment - úsek, úseč Puré - kaše Puella - dívka... celý text
