soukroma
přečtené 6429
Bretaňské zlato
2016,
Jean-Luc Bannalec (p)
Pro mne snad nejinformativnější z celé série (ovšem nečetla jsem zatím vše) - konktrétně o "výrobě" mořské soli, bílého zlata, včetně nejdražší vločkové fleur de sel u poloostrova Guérande. Saliny, mořské solné zahrady plné nádrží, které se táhnou kilometry a jsou propracovaně průtočné od mořské laguny až ke konečnému odpařenému produktu určenému ke sběru, přitom patří různým subjektům, od malých producentů až po potravinářské konglomeráty. Krom toho jsme také zavítali do tropického bretaňského ráje. Ke všemu autor poskytl obsažné zajímavosti (a nechybí uprchlý klokan ze ZOO, takže i o fauně má komisař Dupin co říci, zejména když i jeden typ klokanů žije na jiném kousku Země spolu s tučňáky!). A pochopitelně se čtenáři sbíhají také sliny, sice se Dupin během těch tří hektických dnů vyšetřování dvou vražd k jídlu většinou jen přiblíží, ale i tak... Zápletka složitá, o sůl jako takovou vlastně nejde, o nádrže v salinách ano (zejména pokud některé nejsou kontrolované a leží "ladem"). Tajemné modré sudy zůstanou sice tajemné i po otočení poslední stránky, ale lze snad vytušit, co v nich v rámci zlopověstného příběhu asi bylo. Pachatelé poněkud nečekaní, ale peníze prostě obloudí každého. Přitom utajený podnikatelský záměr byl vlastně převratným objevem! Jestlipak se tomu budou dál někde věnovat v rámci legálních podmínek výzkumu, testování a přenesení do praxe? Kniha měla jedinou vadu na kráse, a to způsobenou vydavatelem. Na to, že se se jedná už o druhé vydání (třetího dílu série), se vydavatel dopustil neomluvitelné (a reklamovatelné) chyby - mapa na předsádce k danému případu nepatří (zřejmě patří k předchozímu, druhému případu, jak jsem ze zmínky v textu náhodou vyrozuměla) a je zde zcela nepoužitelná. Marně jsem se k ní mnohokrát obracela a marně hledala, poloostrov, ostrovy, pobřeží, městečka, ... nic. A je to o to nepříjemnější, že hledání na webu nedává takový přehledný obrázek o místech děje, jako by přinesla mapa místa, s příslušnými vhodnými podrobnostmi. Vzhledem k závažnosti a nepochopitelnosti tohohle vydavatelského úletu musím i celé knize za způsobenou frustraci strhnout na hodnocení: 85%... celý text
Vesmírný posel
2023,
Neil deGrasse Tyson
Autora jsem neznala, zaujal mne úvodní citát astronauta Edgara D. Mitchella z Apolla 14: "Při pohledu z Měsíce vypadá mezinárodní politika tak malicherně. Člověk by nejraději chytil politika za pačesy, dovlekl by ho těch půl miliónu kilometrů a řekl: 'Teď se na to, ty debile, podívej!'" První kapitoly se mi moc líbily, o bádání, objevech, vědě v historii lidstva, světa a vesmíru. Pak se ovšem stočí řeč na politiku, a to hlavně americkou, a mnohé související záležitosti (ve stylu vše souvisí se vším). Autor si rád přihřívá svoji polívčičku, nejen samozřejmě své názory, ale také projekty a nápady, o nichž jsem taky nikdy neslyšela. Některé věci mi nesedly, některé jsem prolétla, ale zbytek zaujal. Napsáno lehce, povětšinou vtipně, rozhodně k zamyšlení. Ty první tři kapitoly by měly být snad povinnou četbou! Pozn.. docela mě štve, že se i do knih odbornějšího rázu klidně dostanou nesmysly způsobené nikoli šotkem, ale nepozorností - které opravdu každý čtenář uvidí bez ohledu na své vzdělání a odbornost. Stránku před koncem vinou nepozornosti korektorů (už se nedá říct sazečů) narazíte na větu "Genetický kód, který vytváří životaschopné verze nás samých, je schopen nejméně 1030 variant. Toto astronomicky obrovské číslo je jednička následovaná 30 nulami...". To by ovšem nesmělo to číslo vypadat jako pouhá tisícovka, 1030, bez 30 jako exponentu...... celý text
Předivo reality: Věda o paralelních vesmírech a její důsledky
2023,
David Deutsch
Je škoda, že kniha vyšla u nás v překladu tak dlouho po originále - za skoro 30 let se toho v kvantové fyzice i kosmologii hodně událo, a navíc vyšlo již mnoho dalších překrývajících se, modernějších knih. Krom toho zvolený formát vazby knihy je líbivý jen na první pohled, ale zcela nepraktický - malá, úzká, pevná, brožovaná kniha 400 stranách, nelze ji uchopit a otevřít pro slušné čtení, navíc ne zrovna rychločtení s ohledem na téma.... celý text
Legenda H + Z - První cesta
2010,
Jiří Hanzelka
Neuvěřitelné čtení, stejně jako v době prvního zveřejnění, tak i dnes, kdy se v mezičase zase svět hodně změnil... S celníky, vízovými úředníky, vojáky bývá ovšem stále potíž, jen jiná, na jiných místech a představiteli jiných národností...... celý text
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
2023,
Samantha Greene Woodruff
Frustrace, když jsem v polovině knihy zjistila, že celý příběh je smyšlenka. Proč autorka píše životopisnou knihu o ženě průkopníka lobotomie, když o jeho ženě nepíše vůbec a vymyslí si místo ní zcela, ale dočista jinou osobu??? Podvod na čtenáři a snižuji hodnocení, které už i tak bylo průměrné. O lobotomii jsem ani nic moc číst nechtěla, něco vím (a viděla jsem kdysi dávno i film o manželce známého umělce, která ji podstoupila s nevratným poškozením - pořád nevím, čí manželka to byla a jak se film jmenoval - pokud si někdo vzpomene, dejte prosím vědět). Ale zaujala mne právě Ruth jako neobyčejně svérázná, chytrá, zaujatá pečovatelka a správkyně nemocnice (samozřejmě také krásná a ušlechtilá). A vztah s mladým lékařem-výzkumníkem byl také překvapivě sluníčkový, aspoň od setkání do prvních operací, prováděných dalším nadšeným neurochirurgem. Připomínka Kennedyovic Rose byla v tomto směru případná a snad jediná nevymyšlená (i když se rodina K. snažila vše vší svou nezanedbatelnou mocí ututlat, takže možná je těch informací pohříchu málo o skutečné operaci a jejím stavu). V polovině tedy na základě nesmyslného autorčina pojetí knihu odhazuji v dál, abych se stále nebrodila ve výmyslech. Nakonec se jen jako mnozí z jejího okolí musím ptát: "Jak tě to proboha napadlo?"...).... celý text
Hluboko pod kůží
2024,
Liz Nugent
Pravá irská autorka, takže se nevyhne legendám a divným postavám: zde královna malého ostrova v Atlantiku u pobřeží hrabství Mayo, kde žije tak málo lidí, že dochází k incestu (pro zachování "společenství") a vůbec jsou tam divní lidé. Hrdinčin život je v podstatě od raného věku drsný, ale tím, jak se chová, nevzbudí ani špetku soucitu ani u svého okolí, ani čtenářů, Všichni se jí zpočátku snaží pomáhat, zavděčit, je to krásná holčička, později mladá žena, nicméně její lstivost a zlomyslnost a s tím související lži nakonec i ty nejhodnější ve svém okolí ničí a udolají. Vše jí prochází jaksi samo, nezdá se, že by měla vymyšlený podrobný plán (rámcově ale ví dobře co chce: aby se měla víc než dobře, měla víc než ostatní, k tomu ovšem potřebuje, aby se o ni někdo staral,... rozhodně ne, aby se starala ona o někoho jiného). Láska, péče, obětování, loajalita, to u sebe nezná a nepěstuje. A pokud to musí být, od všeho prostě uteče bez ohlédnutí a vymazání jakýchkoli myšlenek (žádné výčitky, vzpomínky, nic). Prošla si i objektivně vzato krutou dlouhatánskou dobou, kdy nebyla krásná, ale zase měla štěstí a přežila, i když žila spíš jako prostitutka se zálibou v láhvi. Rozhodně to u ní neznamenalo žádné prozření a pokorný návrat k řešení osobních vazeb s minulostí. Sobeckost, sebestřednost i narcismus (veškeré snahy směřovala ke zlepšení svého vzhledu a k návratu ke krásné slupce, byť již na sklonku padesátky), to jsou její vůdčí vlastnosti. Nevím, zda by psychiatr nějak označil její úchylku, možná že ani žádnou komplikovanou duševní poruchou netrpěla, jen byla zřejmý asociál. Nepříjemné čtení, ale mně to nedalo nedolouskat do konce. A ten konec se autorce opravdu povedl! Aspoň něco zaslouženého v tom tak děsně temném líčení jejího života a zničených lidí, kteří se jí dostali do cesty. Sally D. se mi nakonec jako kniha nelíbila, ale hrdinka byla zjevně autistka, tady si čtenář není jistý, co ta Delia je vlastně zač, jen s nepříjemným pocitem očekává další vývoj. Pro tu pachuť nedávám víc než 70%. "Nikdy předtím jsem v bytě nebyla a ty tři místnosti, co tam byly, jsem několikrát procházela, vyděšená omezeností toho prostoru. Všechny domy v této ulici byly rozděleny na dva byty. Dvoje vchodové dveře místo jedněch. Žádná zahrada, žádné moře hučící v dálce. V domku, kde jsem bydlela jako dítě, jsem měla pocit, že nám patří oceán a obloha kolem nás. Tady jsem oblohu mohla zahlédnout jen tak, že jsem se zaklonila a podívala nahoru. Přímý výhled byl jen na další domy, jež stály naproti, nebo na další dvorky a zadní strany kuchyní. Okamžitě jsem si připadala, jako by měl mezi ty stěny zavřeli." (touha po svobodě, či spíše láska k moři - nejen Irskému, ale později ke Středozemnímu, to bylo jedno z mála pozitiv na celé knize) "Co je to ta 'láska', kterou jsou všichni tak posedlí? Jistěže jsou lidé, se kterými jsem ráda trávila čas, lidé, kteří mě občas rozesmáli, lidé, kteří se o mě starali, krmili mě a oblíkali, to se jim mám pokaždé odměňovat jakýmsi vyznáním lásky? Nevím, co láska je. ... Myslím, že láska není moc užitečná." "Byl v šoku, když zjistil, že neumím plavat. 'Jak je to možné, vždyť jsi přece vyrostla na ostrově a moře tě fascinuje víc než kohokoli, koho znám?' Byla jsem dcerou rybáře a na ostrově se rybáři záměrně nikdy neučili plavat. 'Utopení je strašná smrt, když se jí bráníš,' říkával tatínek. 'Vždycky je lepší se tomu podvolit.'"... celý text
Dívka s hodinovým strojkem
2023,
Anna Mazzola
Příběh mne zaujal, pěkně zpracované reálie Paříže poloviny 18. století, únosy dětí a jeden zručný Švýcar a jeho mechanické hračky a dokonce automata. A dvě velmi odlišné dívky. Jen to bylo nesmírně zdlouhavé, ke konci, a to už šlo do tuhého a o zvraty a akce a napětí nebyla nouze, jsem dokonce nad knihou usínala. Přesto 75%. Hodně mi to připomínalo knihu Malá (Edward Carey), která se ještě více přidržuje skutečnosti a odehrává se jen o pár let později, v Paříži a královském sídle před, v průběhu a těsně po revoluci, v době teroru. Vypráví životní příběh Marie Grosholtzové, budoucí Madame Tussaud, Švýcarky, která se jako malá dostala do služby ke švýcarskému lékaři a pomáhala s výrobou anatomických modelů, později špičkových posmrtných masek známých osob. I do Versailles byla pozvaná, přespávala na chodbě ve skříni pro akutní nedostatek místa v paláci.... celý text
