trudoš
přečtené 6930
Hrůza
2024,
Doug Moench
Tyhle psychologické hrátky Hugo Strange nejsou nic pro mě; o to víc, když má Batman potřebu opakovaně sám sebe ujišťovat o důležitosti své role ochránce slabých a bojovníka proti zločinu. On už to člověk četl v tolika různých obměnách, že další verze – tentokrát z roku 2001 – nic nového nepřinese. Ostatně, ani zápletka, postavená na tom, že se dva padouši spojí, aby zlikvidovali Temného rytíře, a pak se mezi sebou popasují, mě vážně neohromuje. Tady si scenárista evidentně ulehčil práci, navíc nechtěně dělá z hrůzyplných padouchů poblázněné mamlasy. Přitom ale volné pokračování příběhu Oběť – z roku 1990 – působí zpočátku hodně povedeně, situace kolem možné odplaty se hezky vyostřuje a Batman zase jednou působí jako postava, která by ráda měla všechno pod kontrolou, ale zákonitě nemůže být všude. Naneštěstí, jak Doug Moench partii skvěle rozehraje, s každým dalším sešitem se čím dál, tím víc motá na místě a zapomíná děj rozumně gradovat, třebaže o napětí v cílové rovince nouze není.... celý text
Takopího prvotní hřích 1
2024,
Taizan5
Zvláštní kombinace absurdního naivismu a syrového naturalismu, obojí vyhnané do extrému a zároveň splývající v přirozeně symbióze. Jistě, jsou tu momenty, kdy už si říkáte, že tohle s realitou nemá moc společného, například když se dva školáci úplně v klidu baví o tom, jak odklidit čerstvou mrtvolu spolužáka a to navíc v přítomnosti růžového mimozemšťana. Jakmile se ale čtenář zorientuje v souvislostech, rozvíjí se před ním nemilosrdný příběh plný lží, nenávisti, zbabělosti a předurčenosti. Postupně přitom krystalizují jednotlivé charaktery, takže ten, kdo vám zpočátku připadá jako jednoznačná oběť, se později projeví jako ukázkový sociopat a u padoucha naopak vnímáte důsledky vlivu mimořádně děsivého rodičovství. Neustálé skoky v ději a překotný vývoj událostí ve mně zanechávají dojem mimoděk uniknuvších detailů, které při druhém čtení zaklapnou mnohem důsledněji do předem promyšleného obrazu. Protože tohle je příběh, jenž s každým dalším odhalením musíte celý vzít a malinko pootočit.... celý text
Odejít na jih
2024,
Robert R. McCammon
Americký spisovatel Robert R. McCammon patří k těm tvůrcům, jež celý život bojují s žánrovou nálepkou. Ačkoli jeho první romány byly čistokrevnými horory, s každou další knihou se snažil vymanit z ohrádky, do které byl neplánovaně uzavřen. Titul Odejít na jih je jeho výkřikem vzdoru, důkazem, že horor nemusí být pouze pulpovým uměním, ale i literaturou s poselstvím. Ten proces je vpravdě sisyfovský. Ovšem ani ne tak pro čtenáře, který snadno propadne autorově vypravěčskému šarmu, jako pro ústřední protagonisty pochmurného příběhu o hledání naděje, navzdory nemilosrdně se svírající smyčce osudu. Ostatně, na základě empirických zkušeností všichni víme, že problémy zásadně chodí po třech, a že slečna Neštěstí je s čísly nepřekvapivě na štíru, takže tu trojku nelze brát úplně striktně. Jestli však čekáte, že vás autor hodlá utopit v čistokrevné depresi, jen aby sám sobě udělal dobře, jste daleko od pravdy. Tohle je román o druhých šancích, které byť nejsou zadarmo, existují pro všechny.... celý text
Paul Dini patří k těm nejlepším, dojde-li na klasické mafiány, bojující s novým trendem zločinecké galerky - s pošahanými šílenci v kostýmech. Tenhle kontrast starého a nového světa přitom působí tak lidsky, že častokrát s těmi chudáky, odepsanými pro neschopnost přijmout nová pravidla hry, skoro až soucítíte. Autor však čtenáře nikdy nenechává na pochybách o tom, co jsou gangsteři skutečně zač. Tentokrát vrací na scénu někoho z daleké minulosti, někoho kdo touží po smrti Bruce Wayna. Čistě z potřeby dostát vendetě. To se nečekaně hodí do krámu jinému Batmanovu oponentovi, jistému Thomasi Eliotovi… Dům Ticha je poměrně rozvětvené čtení, kdy se minulost protíná s přítomností a události v pozadí (Návrat Bruce Waynea a Batman s.r.o.) ovlivňují přímo hlavní dění, takže bez znalosti souvislostí byste mohli kapánek lítat ve vnitřní logice. Samotná zápletka však funguje na jedničku, protože scénář neustrne u jednoho zvratu, ale využívá všech možností, aby celou situaci co nejvíce zkomplikoval.... celý text
Tváři v tvář
2024,
James Robinson
Zajímavý rozbor rozpadu osobnosti, která kromě toho že si o to říká, je ještě podněcována nedůvěrou z té nejméně očekávané strany. James Robinson uhrál tenhle moment se ctí, až je čtenáři skoro líto, že u Harvey Denta stačí škrtnout zápalkou a už hoří jasným plamenem, pročež následné výčitky všech zúčastněných jsou právě tak odůvodněné, jako pocity obětí, že za teroristův čin mohou vlastně ony samy. Každopádně, vedle hlavní dějové linie sledujeme ještě staromódní vyšetřování soukromého očka Jasona Barda, kterýžto je sice v Batmanově univerzu postavičkou zbytečnou, ale zároveň natolik zábavnou, že by mi vůbec nevadilo, kdyby se k ní scénáristé někdy vrátili. Jediné, co považuji na příběhu Tváří v tvář za slabinu, je finální vyústění, které byť perfektně dohrává Two-Faceovo znovuzrození, nechtěně upozaďuje hlavní zápletku. Dočkáme se sice vysvětlení, kdo je vrah a o co komu šlo, ovšem působí to celé neohrabaně a nuceně, jako kdyby to snad ani nebylo ústředním motivem celého vyprávění.... celý text
Solo Leveling 1
2024,
Chugong
Komiksové LitRPG, jemuž chviličku trvá, než přizná barvu. Což může být pro mnohé odrazující, protože minimálně první třetina působí hodně ledabyle, nic se nevysvětluje, nic se neupřesňuje. Jakmile se však hrdinové dostanou do první svízelné situace, děj nabere na spádu i atraktivitě. Také se konečně dozvíme, jak se to má s lovci, raidy, levelingy a dungeony. A přestože to celé zní náležitě ujetě – ostatně jako celá myšlenka LitRPG – nedokážu upřít vyprávění strhující kouzlo. Navíc mi to celé připomnělo počátky Gantzu, kdy se bojovalo s monstrózními kolosy a jen málokdo z toho vyšel živý. Oproti tomu Solo Leveling stojí na úplně jiném konci ulice, třebaže v rychlosti vyprávění si s Gantzem v ničem nezadá, stejně jako v krvelačnosti. Pouze té explicity je méně, stejně jako perverzity. Jediná škoda je, že v okamžiku, kdy zápletka nebere jasný směr a člověk je zvědav, co z toho vyleze, příběh končí a pokračování příště. Jak já jen tohle sousloví nenávidím! Ale tak už to se seriály bývá.... celý text
Severní den
2024,
Ondřej Blaho
Byť je Ondřej Blaho nováčkem na tuzemské literární scéně, jeho románová prvotina exceluje tvůrčí imaginací i řemeslným provedením. A třebaže se pohybuje na hraně různých žánrů, snadno okouzlí kulisami záhadného ostrova, kde zdánlivě nekončící lijavec způsobuje postupný rozklad všeho – od megalomanských strojů po obyčejné lidské vztahy. Chvilku sice trvá, než čtenář chytne stejnou vlnu jako spisovatel, protože ten mu vskutku nedává nic zadarmo. Od prvních stran na něj chrlí postavy a flashbacky, přičemž udělat si v tom pořádek může být pro jednoho oříšek. Necháte-li se však unášet dějem a fantazií, po úvodní třetině zjistíte, že se od zápletky nedokážete odtrhnout. Když pak dojde na naprosto nečekané zmasakrování všech městských kněží, člověku začne vrtat hlavou, jakým že směrem se zápletka asi bude ubírat. A najednou tu máte závěr v podobně noční můry každé dobře myšlené revoluce… Rovnou přiznávám, že Severní den mi skřípl hlavu. Šel jsem ven projít se v davu, aspoň chvíli nebýt sám.... celý text
Pod červenou maskou
2024,
Jim Starlin
Tentokrát se dočkáme skutečně jen střípku mozaiky, ale těm, kterým dosud chybělo vysvětlení, jak se Jason Todd znovu dostal mezi živé a zdravé, udělá Pod červenou maskou určitě radost. Navíc kniha takřka přímo navazuje na album Pod maskou z DC Komiksového kompletu (publikováno pod číslem 57), takže další rozšíření kontinua je v rámci všech těch odpředu dozadu vydávaných titulů rozhodně fajn. Scenárista Judd Winick patří k těm tvůrcům, co si rádi hrají s gangsterskými motivy, takže příběhová linka působí sympaticky civilně a temně. Celek pak funguje jako adrenalinový thriller, přičemž Black Mask vystupuje jako mafiánský boss, s nímž byste si nějaký delší příběh navíc klidně přečetli; snad jen, že ke konci vyprávění už působí spíš než nebezpečně poněkud komicky. Každopádně Jasonovy výčitky určené Bruceovi nepostrádají logiku, pročež všechnu tu nahromaděnou frustraci v jeho hlavě docela chápete. Tohle sice není zlomový příběh, ale důležitý střípek pro pochopení „rodinných“ vztahů ano.... celý text
Proměny
2024,
Gregg Hurwitz
Na konci originální série The Dark Knight už Gregg Hurwitz nepředvádí žádné psí kusy, ani se nesnaží o nejlepší výkon kariéry. Je znát, že ubral na dravosti i syrovosti a pouze dohrává svůj tetraptych záporných postav z druhé ligy Batmanových nepřátel. Osvědčené ingredience v podobě komorníka Alfreda a komisaře Gordona pak vynikají o to víc, že se vyprávění obejde bez zásahu netopýří rodinky, která Temného rytíře na můj vkus zbytečně polidšťuje. Obsahově každopádně žádné překvapení, ale poctivá scenáristika, přičemž čísla 26 a 27 zaujmou pro bezeslovné umění. Samotné představení Clayface je zajímavé jen po ten moment, než se dostaneme do vězení, pak už to nabírá okoukané motivy. Následné využití Langstromova otce jako dalšího Gothamského padoucha už byla na můj vkus zbytečná práce, která měla pouze zaplnit objednané strany alespoň nějakým příběhem. Nicméně řada The Dark Knight udělala svoje a je velká škoda, že končila tak záhy, protože trocha té detektivky Batmanovi vždycky slušela.... celý text
Bruce Wayne. Vrah? - Kniha druhá
2024,
Jeph Loeb
Konečně se dostáváme k tomu, co název naznačuje a vůbec nevadí, že až v poslední třetině celého alba. Greg Rucka je ve svém vyprávění hodně komplexní a než vám představí vraha, oběť i vyšetřovatele, chvilku mu to zabere. Ta cesta však není zbytečná; jakmile totiž dojde ke střetu všech tří veličin, těžko se čtenáři rozhoduje, komu fandit víc. Samozřejmě že víte, kam to celé směřuje a třebaže detektivové z GCPD jsou od začátku na špatné stopě, vcelku chápete jejich motivace i důvody. Záhadou vlastně zůstává jediné – proč se Bruce Wayne chová, jak se chová. To snad ale prozradí další alba. Každopádně to neznamená, že celá kniha stojí jen na posledních pár sešitech. Příběh se sice táhne napříč několika řadami a klene se přes množství čísel, stále však zůstává epizodní charakter většiny sešitů, takže se člověk skvěle baví po celých čtyři sta šedesát stran. Nejlepší jsou pak ty, na kterých později vyrostla série Gotham Central, ale to už ze mě mluví milovník policejního románu à la Ed McBain.... celý text