Tyet
přečtené 1452
Ayahuasca aneb Tanec s Bohy
1998,
Jiří Kuchař
Autentický popis Jiřího Kuchaře, který v Peru získal zkušenosti s Liánou smrti – ayahuascou. Ocenila jsem otevřenost a upřímnost a některá místa mě opravdu zasáhla. Jedna věta indiánských šamanů se mi vryla do paměti: „Jsme tu proto, abychom posilovali svého ducha.“ Knížku doporučuji k přečtení.... celý text
Údolí úžasu
2015,
Amy Tan
Rozsáhlý román americké Číňanky Amy Tan je ženský román v čínských kulisách. Taková Angelika markýza andělů opepřená detaily z šanghajských domů kurtizán přelomu 19. a 20. století. Pokud jste fanoušci červené knihovny, bude se vám to líbit, pro mě je to vzhledem k rozsahu románu (667 stran) skoro škoda stromů.... celý text
Bestseller od Andy Weira se stal předlohou pro film, který jsem neviděla. Knížka se čte skvěle, je napínavá, zvlášť na začátku a hlavně na konci, kdy jsem byla fakt nervózní, ačkoliv bylo od začátku jasné, že špatně to dopadnout nemůže. Množství výpočtů mě nerušilo, naopak dodávalo knize na přesvědčivosti a člověk si uvědomí, že astronaut nemůže být žádný blbec. Líbila se mi naprostá nezdolnost hraničící s nezodpovědností, která se ale v tomto případě vyplatila. Mark Watney disponuje typickým yankeeským důvtipem a nezávislou myslí. Potvrdilo se mi, že Američané jsou jako děti. Zvědaví, vynalézaví, optimističtí, sebevědomí, zaměření na cíl a sebestřední. Je znát, že je to mladý národ, kterému chybí zádumčivost, smíření a zenový klid :) Jo, knížku doporučuju, je to nenáročná oddechovka, žádná moudra v ní nehledejte.... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Útlá knížka od Anny Bolavé je sugestivně popsané umírání jedné osamělé a „jiné“ lidské bytosti. Jak tenká je hranice mezi pouhým podivínstvím a skutečným šílenstvím! Hodina po hodině, den po dni na začátku horkého léta, je popisován tak barvitě, že se úplně snadno ocitnete na rozpálené půdě mezi sesychajícími bylinami, ve šťavnatém kopřivovém houští ve vlhkém stínu opuštěného mlýna, pod nočním nebem osvětleným blesky nebo dokonce pod hladinou rozvodněné řeky. Knížka mě skoro uvrhla do deprese, v některých okamžicích jsem se poznávala. Určitě ji doporučuji k přečtení, podobně zajímavých knížek je málo. Trochu mě ale rušilo, že téma podivínské osamělé ženy, překladatelky, se zvláštním vztahem k přírodě a vraždou na krku nepřekonatelně popsala už před pár lety Olga Tokarczuková ve své nádherné knize Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, ale co, nemůžeme mít všechno.... celý text
Duch místa
2014,
Samuel Shem (p)
Samuel Shem patří k mým oblíbeným spisovatelům. Zamilovala jsem si jeho dvě knihy Dům Páně a Hora hoře, tak jsem se dychtivě pustila do Ducha místa. Bohužel v polovině jsem knihu odložila. Co se stalo? Styl je tentýž, téma velmi podobné, hrdina téměř totožný. Najednou se mi tohle všechno zdá zoufale plytké. Nabubřelé americké klišé vršené jedno na druhé. Vyčpělost a prázdnota nalíčená na hloubku. Je chyba ve mně? Škoda, nejsem schopná to číst.... celý text
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
2014,
Haruki Murakami
Kronika ptáčka na klíček je typický Murakami. Fantasknost kontrastující s naivní popisností mě bavila v jeho prvních knihách, které zde vyšly a já je četla. V téhle už mi ta hraná naivita a charakteristická manýra autora trochu překážela. Temná zákoutí duše, odkazy na Junga a archetypy, divný sex a divné vztahy, je to pořád stejné, i když do jisté míry stále přitažlivé. Nově se u Murakamiho v této knize objevuje téma brutality Japonců za druhé světové války. I když už nejspíš další knihy tohoto autora číst nebudu, knížku doporučuji, patří k tomu lepšímu, co u nás vychází.... celý text
Herbář hermetikův
2011,
František Kabelák
Jde o knihu Františka Kabeláka Herbář hermetikův z poloviny minulého století. Unikátní sbírka léčivých bylin doplněná o Tibetsko-Mongolsko-Čínskou farmakopéu a fragmenty z Dvaceti dvou nejdůležitějších magických rostlin světa bohužel nebyla autorem dokončena. K prvnímu vydání připravil v roce 2011 tuto vzácnou knihu pan Lukáš Loužecký. Původní text herbáře musel být z důvodu požadavku srozumitelnosti výrazně redigován, protože autor už se bohužel nemohl na dokončení díla podílet, zemřel v roce 1969. Přesto je tato sbírka ojedinělá a obdivuhodná.Toto například píše o jasmínovci vždyzeleném: Otrávení strnou při plném vědomí s otevřenýma očima, nemohou se hýbat a s příšernou jasností vnímají vše, co se okolo děje. Proto je nazýván "skleněná rakev". Dozvěděla jsem se zde spoustu nových skutečností, o kterých jsem neměla dosud ani tušení, například, že černý bez léčí zánět trojklanného nervu.... celý text
Malý, velký
2011,
John Crowley
Ačkoliv nejsem žádným velkým příznivcem a čtenářem fantasy žánru, koupila jsem si tuhle knížku od Johna Crowleyho ze zvědavosti a protože mi v anotaci něco brnklo na správnou strunu. A udělala jsem dobře. Těžko vyprávět, o čem ta kniha je, protože je zvláštní. Je o fantazii, o mizející Férii a jejích obyvatelích, o síle Příběhu, o relativitě času i prostoru, o lásce i obyčejném životě. Ale pro mě je hlavně o tomhle: neztrácet čas zbytečnostmi, život je kouzlo a každý člověk a každá situace může být zázrakem. Zkusme trochu posunout naše vnímání a tím i činy. Zítra může být na všechno pozdě, udělejte to teď hned.... celý text
Kniha léta
2011,
Tove Jansson
Tove Janssonovou možná znáte – je autorkou knih o Muminech. Já miluju její humor, fantazii, poetiku a konejšivé příběhy, je to výjimečná spisovatelka, a nejen to, i malířka a ilustrátorka. Tahle tenká knížka je souborem krátkých příběhů z prázdninového pobytu na malém opuštěném ostrůvku ve Finském zálivu. Na ostrově tráví léto šestiletá Sofie, její táta a babička, maminka nedávno zemřela. Pořádně nevím, co bych o knížce napsala, jen to, že mě okouzlila, je plná laskavosti, suchého humoru a taky smutku. Místo toho vám z knížky kousek opíšu, úryvek je o tom, jak Sofie diktuje babičce svou knihu. „Ne, to není konec, řekla Sofie. Budou ještě další kapitoly, ale o těch budu přemýšlet až zítra. Jak se ti to líbí? Velmi přesvědčivé. Taky si myslím, řekla Sofie. Možná se z toho lidi něco dozvědí. Pokračovaly nazítří večer pod titulkem Jiní politováníhodní živočichové. S malými živočichy je to těžké. Přeji si, aby Bůh nikdy nestvořil malé živočichy nebo aby je udělal takové, že by mohli mluvit, nebo aby jim dal jasné tváře. Mezera. Tak například noční můry. Neustále nalítávají na lampu a pálí se o ni, pořád dokola. To nemůže být instinkt, protože takhle se věci nedějí. Ničemu nerozumí a vrhají se do toho bezhlavě. Pak padají na záda, škubou nohama a potom umřou. Skončila jsi se psaním? Připadá ti to dobré? Velmi dobré, řekla babička. Sofie se zvedla a zakřičela: Řekni přesně tohle, řekni, že nesnáším všechno, co umírá pomalu. Řekni, že nesnáším všechno, co člověku nedovolí, aby tomu pomohl. Zapsala jsi to? Ano.“... celý text
Okamžik medvěda
2014,
Olga Tokarczuk
Moje oblíbená spisovatelka, Polka Olga Tokarczuková uspořádala v této pozoruhodné knize výběr ze svých článků, úvah, krátkých próz a komentářů. To všechno s obdivuhodnou přímostí, otevřeností a upřímností odhaluje spisovatelčiny názory, postoje a životní filozofii. Je mi velice blízká a obdivuji její angažovanost a pronikavou inteligenci spojenou s niterností, křehkostí a prostotou. Citát z knihy: "Vidět Tantalovy zahrady v Homérovi, být svědkem napoleonských válek v Tolstém, léčit tuberkulózu v Mannovi, lovit velryby v Melvillovi, být nešťastně zamilovaný v Prusovi, to jsou zřejmě nejkratší a zároveň nejpřesnější popisy toho, jak na nás působí literatura. Literatura vytváří svět s ohromujícím ontologickým statusem, odvádí nás od sebe samých a umožňuje nám nabýt zkušenost, kterou bychom jinak získat nemohli. Když se nad tím dobře zamyslíme, tak většina našeho vědění, zkušeností, vkusu, elánu a emocí má přímou souvislost s knihami, které jsme četli. Pokaždé když otevíráme knihu, odehrává se mezi povrchem oka a povrchem papíru zázrak, něco naprosto neobyčejného. Vidíme řádky písmen, a když po nich kloužeme zrakem, náš mozek je proměňuje v obrazy, myšlenky, vůně, hlasy. Nejde jen o to, že jednoduché znaky převádíme na konkrétní informace, to by dokázal i počítač. Je to spíše otázka toho, že existuje možnost předat i ty nejniternější pocity, nejsložitější zkušenosti jiným lidem, otevřít jim celý život, a to mnohem ochotněji, než by to udělal živý, skutečně existující člověk. Psychologové tento zázrak čtení, myslím, dosud nevysvětlili, ale shodli se alespoň na tom, že plodné čtení je projevem psychického zdraví. Plodné čtení znamená, že chápeme a prožíváme to, co čteme. V okamžicích nervového vypětí, stresu, nejsme schopni číst. Lidé trpící psychózami o tuto schopnost přicházejí úplně. Čtení je proto privilegiem zdravé, vyrovnané mysli. A bohužel, také mysli mladé. S postupujícím věkem obvykle přichází nějaký druh autismu: přestávají nás zajímat romány, začínají nás nudit popisy, máme pocit, že zajímavější jsou životopisy a monografie, že fakta jsou lepší než obrazy a dialogy. Začínáme vyznávat kult faktů, i když jsou to fakta vypreparovaná senzacechtivými novináři. Uctíváme poznámky pod čarou, protože věříme, že jsou to odkazy vedoucí k Pravdě. Nakonec si začínáme myslet, že román lže, vymýšlí si, že je to jen povrchní zábava, a proto je vlastně k ničemu. Pak pokládáme autorům onu hloupou otázku: do jaké míry jsou události popisované ve vaší knize založeny na skutečnosti? A to je, prosím pěkně, konec. Protože jakmile položíme tuto otázku, znamená to, že jsme ztratili schopnost hrát si se smyšlenými světy, pohybovat se na pomezí toho, co je, a toho, co by mohlo být, co se ještě nestalo a co není; ztrácíme velmi důležitou a tvůrčí merkurovskou část své psychiky, živou jako rtuť, která nám, jako hluboce lidská schopnost, umožňuje vytvářet jiné, alternativní světy a žít životy jiných lidí. Umožňuje nám vytvářet budoucnost, zkoušet ji a dokonale komunikovat s jinými, učí empatii a ukazuje, jak moc jsme si podobní a nepodobní zároveň. Lidé, kteří čtou romány, jsou "větší", mají širší rozhled, protože žili životy jiných lidí, i když to bylo jen na okamžik."... celý text