zanetkov77
přečtené 645
Moc bezmocných
1990,
Václav Havel
Skvělá kniha, byť ne zrovna lehké čtení. 64 stránek a přesto rozhodně nejde o žádnou jednovečerní jednohubku (alespoň ne u mě). 64 stránek plných skvělého a detailního rozboru, kde můžeme nahlédnout do post-totalitního systému (s tím označením velmi sympatizuji, stejně jako s tím post-demokratickým), včetně analýzy pojmů jako opozice či disidentství. A není to jen pohled do minulosti. Naopak si dle mého názoru i dnes můžeme brát z těchto stránek příklad. Protože i dnes je naše společnost stále poněkud lhostejná, sic z opačného důvodu (tj. ne s myšlenkou "že nemá cenu se o něco snažit, ještě bychom to zhoršili" jako za komunismu, ale naopak s pocitem, že svoboda je snad jaksi nedotknutelně zajištěna, a tak není potřeba se o něco starat). Jedná se stále v konečném důsledku o tu stejnou "vyšší odpovědnost", kterou bychom v sobě měli probudit a ne spoléhat na to, že "něco takového se u nás už nemůže opakovat" apod., což je dle mého názoru velký omyl a první krok k tomu, že se to stát může. Moc bezmocných je jedna z důležitých a svým způsobem stále aktuálních knih, které si zaslouží naši pozornost.... celý text
Opuštěná společnost
2017,
Erik Tabery
Začněme konečně myslet a nést odpovědnost. Přestaňme se vymlouvat a shazovat vinu na ostatní. Nespoléhejme se jen na slova politiků, dělejme si vlastní názory, diskutujme a buďme ochotní přijímat postoje ostatních, nestůjme slepě za svým s myšlenkou, že my jsme ti, co mají pravdu a ostatní jsou hlupáci. To a spousta dalších poselství má tato kniha. Nemůžu říct nic jiného než: “Čtěte a přemýšlejte!” Aktuální politická situace není příznivá. A o to víc jsou knihy jako je tato potřeba. Abychom se začali zajímat dřív, než právě takové knihy budou na zakázaném seznamu. A už bude pozdě. Otevřme oči neboť to je jediná šance na změnu k lepšímu. Nedlážděme si další cestu k nesvobodě.... celý text
Hrozny hněvu
1963,
John Steinbeck
**spoiler alert** Do knihy jsem se začítala s nejistotou a pochybnostmi. Teď, čerstvě po přečtení, ve mně ale zanechala hluboké pocity a nové myšlenky. Nemůžu říci, že by se mě osud Joadovy rodiny (a tím pádem osud všech nešťastných rodin, které zastupovala) hluboce nedotkl. Byla jsem smutná, byla jsem otřesená a měla jsem zlost. Čím více stránek bylo za mnou, tím hůře se od knihy odtrhávalo. A čím více jsem spěla je konci, tím jasnější bylo, že žádný happyend se samozřejmě nekoná. Přesto pro mě byl tento neukončený závěr trochu nečekaný. Po celou knihu jste cítili ty takzvané dozrávající hrozny hněvu, stále jste čekali na tu osudnou sklizeň, na ten okamžik, kdy se hlad opravdu přemění v zlost a nastane nějaké velké povstání... ale nakonec k ničemu takovému nedojde, ne v této knize. Při Hroznech hněvu mě napadá jedno výstižné slovo a není to hněv ani hlad. Je to lidskost. Lidskost ve své vlastní největší a nejupřímější podstatě.... celý text
Cizinci před branami
2017,
Zygmunt Bauman
Rozpor morálky a jednání. Politika sekuritizace, která v nás vyvolává strach, obavu o naši bezpečnost a odsouvá tak morálku do pozadí, ulevuje nám od špatného svědomí, které nám říká, že takové zacházení s lidmi, s uprchlíky, není správné. Spousta paniky na základě nepodložených informací. Možná bychom si prostě měli více ověřovat fakta, nevěřit všemu, co si někde přečteme (nebo o čem se nás kdo snaží přesvědčit, obzvlášť politici) a nenechat se strhnout panikou. Nebýt morálně slepí, nebát se mít jiný názor než většina ostatních. Nezůstat v komfortní zóně toho, že vlastně neděláme nic špatného, že se tomuto rozporu morálky s jednáním vlastně můžeme vyhnout a nechat to na "těch vyšších". Většina uprchlíků utíká ze zemí sužovaných válkou a chudobou, a jediné, čeho se dočkají, je naše nenávist, opovržení, předsudky a nedůvěra. To vše bez toho, abychom jim vůbec dali šanci. Prostě jen zkusme být... více lidští. Pozn. Co mně na knize dost vadilo, byl celkem velký výskyt chyb a hlavně někdy poněkud zvláštně a zbytečně dlouze a nepřehledně vystavěné věty. Každopádně u takové knihy tomu nepřikládám takový význam, mnohem důležitější je bezesporu ten obsahový, kterému v podstatě nemám co vytknout. Myslím si, že by si tuto knihu měla přečíst velká spousta lidí, především těch, co se lehce uchylují k radikálním a nenávistnými názorům na celou "migrační krizi", a to často bez toho, aby o ní byli opravdu a hlavně pravdivě informovaní.... celý text
Krev na sněhu
2015,
Jo Nesbø
Olav je pro mě jedním z těch antihrdinů, které si vlastně oblíbíte, svým způsobem s nimi soucítíte a tak nějak nakonec doufáte, že to s nimi dobře dopadne. Olav sice na jednu stranu působil (a sám se tak prezentoval), že se k ničemu jinému než zabíjení nehodí a že není moc chytrý, ale přitom postupně zjišťujete, že to není tak úplně pravda, že přečetl dost knih a tak nějak v něm vidíte (nebo aspoň já měla takový pocit) jistou inteligenci, stejně jako svým způsobem i dobré srdce. Moje první kniha od Joa Nesbøho, ke kterému jsem byla, vzhledem k velké popularitě (moc nevěřím bestsellerům), lehce skeptická, mě nakonec celkem příjemně překvapila.... celý text
Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět
2017,
Jan Urban
Není lehké knihu číst. Stačí jen pár stránek, aby se ve vás vzbouřila hromada emocí. Aby se vám udělalo špatně. Abyste byli naštvaní. Abyste byli smutní. Zůstanete jen nechápavě zírat na stránky, co se vám rozmazávají před očima. Vyvstane tolik otázek. Co se s člověkem stane, že dokáže mučit a zabíjet lidi a ještě se u toho bavit? V kterou chvíli z nich vymizela lidskost a svědomí? Co se z nich stalo? Vraždící stroje? Něco nelidského, co bez mrknutí oka umučí bez rozdílu kohokoliv. Je hrozné umučit muže. Je hrozné umučit ženu. Je naprosto obludné mučit dítě. Dítě, co se ještě ani nenaučilo mluvit. Dá se vůbec mluvit o štěstí, že někdo přežil a bude s sebou nést následky po zbytek života? Autor zde syrově a upřímně popisuje průběh války, které se osobně účastnil, výpovědi místních obyvatel i obětí mučení. Kromě toho zde také vychází najevo, jak se k tomuto konfliktu postavily (nebo spíše nepostavily) ostatní státy, včetně České republiky, ze které jsem byla opravdu zklamaná. Válka o které nechcete nic vědět, ale rozhodně byste o ní vědět měli. „Klaus nebo Zeman, Kotleba nebo Mečiar, Orbán nebo Miloševič, Hitler nebo Stalin. Všichni jako by vypadli z jednoho hnízda. Všichni se ohánějí tím, že byli zvoleni lidem ve svobodných volbách. Všichni mají pocit, že teprve s nimi začínají dějiny. Trocha lží a slibů věčného dobrého počasí, něco otcovského kouzla, patetické kecy o jediném národě a jeho velkých dějinách. Znovu a znovu objevují se stejně upocení političtí lháři a jejich kouzlení se strachem z budoucnosti nebo naopak zářnými zítřky pouze pro vyvolené.”... celý text
Život je jinde
2016,
Milan Kundera
Další skvělý Kunderův román o životě básníka, mateřské lásce, o ovlivnění života i tvorby básníků socialismem. Kniha obsahuje spoustu krásných i zajímavých myšlenek. Možná je zvláštní, že se mi celý příběh líbil i přesto, že jsem ani s jednou z hlavních postav (Jaromilem a maminkou) příliš nesympatizovala. Líbilo se mi Xavierovo cestování mezi sny.... celý text
Mechanický pomeranč
1992,
Anthony Burgess
"Co teda jako bude, he?" Bylo to skvělý, zase něco úplně jinýho, než je člověk zvyklý. Miluju knížky, který mají svůj originální způsob vyjadřování, takže za mě jazyk super. Celkově příběh je velmi zajímavý, drsný a postupem času se nad hlavní myšlenkou sami musíte zamyslet. "Dobrota vychází zevnitř, dobrotu si volíme. Pokud člověk ztratí možnost volby, přestává být člověkem."... celý text
Směšné lásky
1991,
Milan Kundera
Co dodat, Kundery styl psaní mě prostě okouzlil. Některé byly trošku oddychovější, jiné mě donutily více přemýšlet. Nejvíce mě zaujal Falešný autostop a Eduard a Bůh.... celý text
Viditelná temnota: Memoáry šílenství
1993,
William Styron
Knihu jsem si přečetla z prostého důvodu - abych srovnala svůj stav a svůj pohled na tuto nemoc s někým jiným, abych získala inspiraci, jak se o ní vyjádřit. Je to pro mě jedna z knih, které mě donutily se zamyslet a ze které jsem si vypsala opravdu hodně myšlenkových fragmentů.... celý text
