000nugatovej komentáře u knih

Kniha o lásce. "To důležité, to není žena, ale láska." (str. 500). Kniha o naději, že člověk vyjde z rutiny promarněných dní: "Žila jsem, protože jsem se narodila." (str. 341) Kniha o prohrách a deziluzích. Kniha chvílemi chvějivá a vzrušivá, chvílemi pohříchu rozvleklá a nudná - hlavně tam, kde měl Aragon ambici zachytit "Skutečný svět" v širších souvislostech.

2 01.09.2018

Poprvé jsem četl hned v době prvního českého vydání. Už tehdy se mi Popraviště velmi líbilo, v paměti mi zůstal zejména emotivní závěr. Tentokrát zapůsobily nejen silné epizody s modrookou Akbarou, ale v podstatě všechny - na první pohled - neústrojné části románu. Tentokráte do sebe zapadly, vzájemně zesilovaly své vyznění.
Svíravé čtení, při němž bolí duše! Nakolik je živé poselství Ježíše o lásce a pravdě v současné době nemilosrdné exploatace světa a úpadku mezilidských vztahů ...

6 19.08.2018

Vedle očekávaných povídek s fantazijními motivy a živočišnou energií, které jsem jako dávný čtenář Zelené kobyly očekával, obsahuje kniha i velmi zajímavé realistické povídky. Některé z nich jsou výborné.

2 12.08.2018

V Dovikově hledání sebe sama, kde se střídají chvilky dryáčnického humoru stand-upu s bolestným sebetrýzněním, může čtenář nalézt své nejistoty, svá traumata, může s ním rezonovat. Grossman opět nezklamal, ač je "Kůň" zcela jiný než další tři jeho knihy, které u nás vyšly.

1 08.08.2018

V poklidném toku vypravování se toho tolik děje! Nositel Nobelovy ceny zachycuje charakter svého "národa" žijícího sice v Evropě, ale zároveň v Orientu.

07.08.2018

Vynikající!
Ajvaz dokáže mistrovsky množit své vypravěče: "autor" poslouchá příběh muže, který říká, co slyšel od své známé, která vypráví obsah knihy, v níž je skryta další kniha. Nový a nový příběh, nový a nový vypravěč, po sestupu až k drátěné knize zase zpětný vzestup, a čtenář se v tom neztratí! Naopak - vše postupně směřuje k logickému vyústění. Motivy detektivky a sci-fi, které všichni ti vypravěči loví z "prázdnoty", jsou přitažlivé. Je v nich humor /"Transcendentální apercepce zakopla o velkou matku trčící z koleje a naříkala, že si vymkla kotník, formy čistého názoru se ji snažily ošetřit, zatímco smyslová materie rozčilovala polisty tím, že jim radila, co by měli dělat." (str. 30)/, jsou v nich zapamatováníhodné výroky /"Jste si opravdu jistý, že se strojkem na holení nedají řešit matematické rovnice?" (str. 287) "... teď jsem si říkal, že cíle cest jsou vždycky falešné, že skutečný cíl se pokaždé zrodí až na cestě..." (str. 444)/ a hlavně - je v nich radost z vyprávění.
Pro mne prozatím nejlepší Ajvazovo dílo!

10 07.08.2018

Tohleto není můj šálek čaje. Chápu sice Asimovovy příznivce, přeji jim to, nicméně ani (pro mne) druhá přečtená kniha ze série Nadace mi nepřinesla čtenářský zážitek.

1 07.08.2018

Čtenářský zážitek. Otevřená a hluboká poezie, smutná, ale krásná.

2 06.08.2018

Gerritsen se podařil další velmi čtivý román, který mne přiměl číst téměř v jednom zátahu. Zločinec - jak to žánru odpovídá - je po překvapivých zvratech děje odhalen, ale autorka nám už servíruje další postavu, s níž se určitě setkáme v některém z dalších dílů. (Není to poprvé, co si tak připravuje pokračování...) Už se těším.

2 21.07.2018

Dočetl jsem a na youtubku vyhledal Bracket, nejen jejich Yori Yori, ale i Mama Africa. Člověk si při té hudbě (a klipu) stejně jako při čtení Amerikány uvědomuje, jak se postupně Afričané emancipují, prozatím ve své vyšší střední třídě, která získává své životní zkušenosti na Západě. Čtivé, poučné a snad i optimistické ...

20.07.2018

Jeden ze slabších příběhů oddělení Q. Zdlouhavý, natahovaný. Ani (prý vtipné) odbočky do vzahů mezi členy Carlova týmu mne moc nebaví. Pořád se to ale jako odpočinková četba dá zkousnout.

3 17.07.2018

Ajtmatov je mýtotvorný i tam, kde mýty neparafrázuje. Přes dobová omezení mluví o síle tradic, o lásce, o síle života a vznešenosti smrti. A proč ten motiv sci-fi? Lidstvo může jít dopředu jen tehdy, pokud nezapomene na svou minulost, na své kořeny, na tradice. To je Ajtmatov, kterého čtu rád.

4 15.07.2018

Zdá se mi, že z tématu knihy šlo vyzískat více. Tak je to jen vypravování, které zaujme krutým osudem vypravěče.

02.07.2018

Kniha o tom, co je v životě nejdůležitější: o lásce, o životě a smrti, "o odvaze a radosti z života a smrti", o tom, že jsme součástí úžasné štafety... Ač chvílemi trochu dětinské, což mi ani při čtvrtém čtení nevadilo (ono je to primárně určeno dospívajícím), neskonale moudré.

7 02.07.2018

Jasně: Gaarder píše pro mladé čtenáře "Román o dějinách filzofie", jak říká v podtitulu své knihy. A musím uznat, že se mu to náramně daří.
Pomáhá mu v tom i zdvojení příjemkyně všech těch poznatků. A Sofiino zjištění, že jsou spolu se svým trochu legračním učitelem vlastně "ideou" (a to v souvislosti s informacemi o Berkeleym), pomáhá pozornému čtenáři se v těch složitostech lidského myšlení ještě lépe vyznat. (A možná nechtěně to vysvětluje i trochu neživotné a monotónní reakce Sofie v rozhovorech s Albertem - vždyť jde o Knagovu prvotinu!)
A to ještě Gaarder nezapomene na nás zamrkat (abychom si to uvědomili), že skutečným tvůrcem Sofiina světa není Albert Knag, ale on, že tedy Hilda a její otec jsou na tom vlastně stejně jako Sofie a Alberto. A když jde o filozofii, tak vás může při téhle "matrjošce" i trochu mrazit: "Kdo je skutečným demiurgem našeho života?"
V každém případě jsme součástí nečeho vyššího. "Jsme jiskřičkou z obrovského ohně, který byl zapálen před mnoha miliardami let." (str. 418). Souhlasím s Hildou (tou "zvídavou ideou"), že to je řečeno krásně.

9 24.06.2018

Tři body za nečekanou pointu. Jinak velmi těžké a mnohdy nezáživné čtení, často jsem se přistihoval, že běžím očima po řádcích, ale mozkem to neberu = často jsem se musel vracet k přečteným pasážím.

19.06.2018

" ... už se sám o sebe vůbec nebojím. Jenom o ostatní. O společnost. O budoucnost. O život?" (str. 198) Tímhle postojem se Nesserův detektiv Van Veeterem ani moc nevymyká detektivům jiných severských autorů. A možná ani tím, jak využívá své intuice. Popis toho, jak mu ta intuice naskakuje, je zajímavý. Ale je tu i povedený název. Jeho význam vám docvakne až ke konci knihy.

16.06.2018

"Prachy, prachy nečekaný, jen po nich sáhneš a už tě mají." Tohle Albeeho drama nebylo až tak absurdní, je to nelichotivá realita i našich životů.

15.06.2018

Tak to byla jízda! Satira na umělecký svět, pozérství, vyprázdněnost citů. Ale také smutek, vzájemné nepochopení, rutina. A tak, jak se přelévají emoce, přelévá se i styl - dlouhá souvětí chvílemi bez označení přímé řeči, jindy zcela bez interpunkce.

" "Víš, co má člověk dělat, když neví, co má dělat? Jedno jediné: být sám sebou."
A myslí: jaká hloupost! co to znamená: být sám sebou? vždy a ve všem jsme sami sebou, ... " (str.80)

13.06.2018

"Jednoho dne bude stejně běžné romány psát, jako dřív bylo obvyklé je číst." (str. 49) Zvláště kdyby se objevilo více takových Petrů! Petr je egoistický cynik, který svůj dosavadní život promrhal náhražkovým bytím ve fantazii. A ač svou fantazii dokáže umně zpeněžnit, nakonec se ukazuje, že spíše než úspěšným principálem světové literatury je tragickým principálem svého života.

1 10.06.2018