Abia komentáře u knih
Zase kniha autorky, která jde asi až za hranu. V textu je i vše, co si lidé navzájem neřeknou, ale prostě se podle toho chovají. Postavy (až na matku) jsou neúprosné, hodnotí se, porovnávají. Člověk si říká: "Mají se vůbec rády ty sestry? Nebo jsou jen spolu, protože se do té rodiny narodily a patří k sobě?"
Vzala jsem si knihu jako oddychovou mezi dvěma detektivkami, ale to jsem se spletla. Oddychovka to fakt není, ale napsaná je skvěle.
Knihy tohoto autora mají vždy i nějaké společenské téma, od kterého se odvíjí. Tentokrát je to třídění lidí na dobrou a špatnou rasu v novodobé společnosti. To je samo o sobě hodně zajímavé, jak by mohla takováto organizace v rukou "slušných doktorů" vzniknout a fungovat. Zajímavý je i tábor na ostrově pro postižené, ze kterého se nedá dostat jinak než po sterilizaci.
Carl, Asad a Rose mě stále baví. Tentokrát byly skvělé i hlášky postav. Vedlejší linky příběhu vytvářejí pocit reálnosti, žádný policista neřeší jen jeden jediný příběh. Vždy knížku z této série zhltnu a pak mi je to líto, že už jsem ji přečetla.
Moje první knížka z této série. Chytla mě a nepustila. O nelogičnostech nepřemýšlím, jedu na vlně a chci se dozvědět, jak to dopadne. Hodně možností, s výsledkem jsem spokojená. Detektiva jsem čekala temnějšího, tenhle má taky něco do sebe.
Může se zdát, že to není možné, ale stále aktuální dílo. Až mě překvapilo, že sto let stará kniha, je tak aktuální. Obsahuje dlouhé popisné pasáže krajiny, počasí a prostředí, které se mi líbily, dokonce jsem si je užívala, protože takto se dnes knihy už moc nepíší. Je to vlastně obyčejný popis života, zamilovanosti, manželství, rozvodu a smíření.
Tři příběhy, které vás chytí a nepustí. Tak syrově ze života, tolik nedorozumění a přitom tak reálné. První povídka mě držela, nemohla jsem přestat číst. Pak mě trochu mrzelo, že se styl moc nemění, tím si jsou postavy podobné, mají stejné uvažování. Chvilku mi trvalo, než jsem se překlopila do dalšího příběhu. Jsem moc ráda, že je to bez šťastných konců, takhle by to totiž bylo. Smutky a nevyřčené křivdy se neztratily.
Kniha se čte zlehka, děj se zamotává. Je o lásce, následcích minulosti, o ztrátách života, o rozhodnutích, která se nedají vrátit a s jejichž důsledky musíme žít až do smrti. Četla jsem i v noci, srdce se mi svíralo z té bezvýchodné situace, kdy nic není dobře a nic není špatně. Bylo mi líto všech, kteří ztratili dítě. Kladla jsem si hodně otázek, kniha mě vtáhla a nepustila. Když jsem se vrátila zpátky sem, byla jsem ráda, že se máme, jak se máme. Díky za hezký zážitek.
Pro mě jedna z nejlepších duchovních knih. Vše je popsáno tak jednoduše a srozumitelně. Budu se k ní určitě vracet, až se začnu bát nebo si dělat starosti. Myslím, že se dotkne každého, jen každého jinak, jak je vidět v komentářích. Za mě - díky že se s námi Anita podělila o svůj zážitek. O formu mi ani nejde, spíš o to sdělení.
Líbila se mi moc, emoce přecházely z knihy na mě, byla jsem v centru dění a bála se, smála se a byla znechucená spolu s postavami knihy. Příběh je skvělý, vykreslení postav a zvraty děje také. Jak ráda bych měla malého Johna někde poblíž, i když by mě trápilo, že tu tak trpí.
Po přečtení komentářů jsem čekala zmatek, nepřehlednost a jednoduchost. Byla jsem překvapená. Zmatek se nekonal, orientovala jsem se v pohodě a tahle forma se mi hodně líbila. Příběhy se spojily v jeden, pro mě je to uvěřitelné, protože žiji na malém městě a stát by se to mohlo. A jednotlivé příběhy? Opravdu ze života, asi v důsledku smutné, ale myslím, že velmi pravdivé. Číst znova knihu nebudu, ale byla příjemným společníkem.
Na mě asi moc složité. Krásné dialogy, v kterých člověk poznává postavy, ale zároveň i dlouhé popisy, při kterých jsem obdivovala autorovu fantazii, která mně zřejmě chybí. Protože se nevzdávám, tak jsem dočetla do konce, který se mi nelíbil. Nečekala jsem happyend, jen možná něco srozumitelnějšího.
Je to jako číst 6 knih najednou a to já nikdy!! nedělám, protože se ráda soustředím na jednu a chci vědět, jak to dopadlo. Tentokrát to u mě jen zvýšilo chuť dočíst se konce, který vlastně není. A kniha ve mě doznívá, je v ní plno otázek, které si kladu a nemám na ně odpovědi. Přirovnání ke skladbě sedí, jen se nesete knihou na vlnách různých motivů spojených symboly dohromady. Určitě si jí přečtu ještě jednou a důkladněji a jsem zvědavá, jak jí budu vnímat pak.
Nádherná kniha plná obrazů z krajin vnějších i vnitřních. Za krásný výlet děkuji.
Kniha pojednává podle autora o sněhu, ohni, vině a smrti, ale pro mě pojednává hlavně o osamocení, o tom, jak člověka ničí, když nemůže konat a o nepochopení někoho, kdo nevychází ze stejného světa jako my.
Díky popisům jsem se dokázala vžít do dní v horách, kde stále padá sníh, nemůžete ho zastavit, nemůžete odejít a vlastně jen čekáte, jak vše dopadne. Sám, protože jste mimo, nejste členem komunity, nerozumíte si vlastně navzájem, i když mluvíte stejnými slovy.
Příběh možná až jednoduchý schovaný do mnoha slov a úvah. Tady jsem se s autorem nepotkala a jeho kudrlinky mě nenadchly, spíše nudily. Dočetla jsem, nerada vzdávám, ale nadšená nejsem. Poučení: měla jsem dát na výši hodnocení
Úplné nadšení se nekoná. Přečetla jsem, vlastně se mi to asi líbilo, ale nečetlo se mi to lehce. Zajímavé stylem i počtem informací a příběhů, jen já mám raději přímočařejší knihy.
Dala jsem si nádherný dárek, čtrnáct dní v Algoru. Vzala jsem to pěkně od začátku a některé dny četla i dvanáct hodin. Po super akčním konci trojky se zdá, že se ve čtyřce skoro nic neděje, ale jede to pod povrchem. V půlce knihy už to je rychlost a ke konci se vám nebude chtít od knihy vstát. Jen si neumím představit, jak se všechna vysvětlení vejdou do toho posledního dílu.
Jdu se těšit, mám na to dost času a pak mě zas čeká dovolená v Algoru.
Příběh je skvělý, hlavní hrdina taky. Já jsem měla spíše problém se stylem psaní, který mi neseděl. Prostě kniha se dá napsat lépe, můžou vyniknout všechny ty informace, které postupně odkrýváme a nemusí to být tak kostrbaté.
Kniha mi byla dobrou společnicí, ale literární styl mě někdy udivoval. Možná trochu nastavená kaše předchozí knihy, i když příběh hlavní hrdinky je jiný. Ovšem hlavní myšlenka toho všeho je skvělá. Hledejme své dary, nebojme se žít i bez mužů a samy za sebe, odloupávejme ze sebe nánosy civilizace a hloupých přesvědčení. Za přečtení rozhodně stojí.
Kniha to není špatná. Jen jsem už četla lepší detektivky Tady jsem díky nepřehlédnutelnému navádění pochopila poměrně brzy, kdo to bude. Ale četlo se to dobře, chtěla jsem vědět, jak to dopadne a to bylo fajn.
Já vlastně nevím, jak knihu ohodnotit. Bylo pro mě zajímavé sledovat ty osudy, ale zároveň byla kniha tak nějak nepřehledná. Malinka byla přímočařejší a pro mě asi více srozumitelná, tady jsem se trochu ztrácela. Ke konci, když jsem četla psaný deník, jsem knihu odložila, pak vrátila do knihovny a až na databázi zjistila, že jsem jí asi nedočetla, což se mi nestává.