Aghatte
komentáře u knih

Naštěstí mám dnes volno a nic důležitého na práci, a tak jsem veškerý čas věnovala této úžasné knize ( vyjma jedné přestávky se žehlicím prknem u zlaté olympijské pro ČR ).
Miluji univerzitní prostředí, děj mě rychle pohltil.
Prostě jsem musela tu cestu ujít spolu s Hannou. Brzy jsem přestala závodit s autorkou, jak rychle uhodnu vraha, a příběh si užívala na každé stránce.
Doporučuji všem, bylo to skvělé a uvažuji, že si knihu koupím.
( Pouze mě zarazila jedna nesrovnalost. Matka April byla vylíčena jako “ urostlá žena “, a o kousek dál, měla Hanna obavy, “ jak to ta křehká žena zvládne “. Tak nevím, urostlé jsou např. oštěpařky, křehké baletky, do jedné osoby bych to asi nemíchala… ale to jen poznámka pod čarou )


Moc mě to baví a tentokrát odpustím i dvě časové roviny.
Pokud lidé něčemu nerozumí, bojí se toho.
A jaký je vlastně rozdíl mezi duchem a vzpomínkou?


Zajímavá krimi s posloupným scénářem, bez přílišných nechutnosti, ale se spoustou krve, pro mě neotřelý motiv,
ano, líbilo se mi to.
Zpočátku zaskřípalo pár divně poskládaných vět
( věc překladu a korektury ), ale pod vlivem dobrého děje, jsem si toho prostě přestala všímat.


Pan Štifter mě dostal na kolena Sběratelem sněhu, tato knížečka pointou, a pak kdo je tady kurva…


Pro mě naprostá klasika, "povinná literatura" všech aspoň trochu vzdělaných lidí, kt. je ale skvělá. Poprvé jsem ji četla někdy ve věku 12,13 let, a už tehdy jsem byla šokována otevřenou sondou do maloměstské společnosti. Výborná psychologie postav i znalost prostředí. Na základě této knihy jsem přečetla všechny ostatní od pana Havlíčka a přišel mi velmi pokrokový a moderní na dobu, ve kt. tvořil.
Četla jsem ji opakovaně a tvoří přirozenou součást mé knihovny už od puberty - pořídila jsem si ji ze zrušené (tehdy závodní) knihovny, takže za kačku :-)


Nedostala jsem se přes nudný začátek, tudíž jsem se mrtvoly a vyšetřování ani nedožila.
Nehodnotím, odloženo.
Ty trapné ohrané vtipy, alá tlustá matrona s květákem na hlavě…, mám pocit, že je příliš tlačeno na pilu, jen aby to bylo vtipné, a tím pádem není.
Chybí tomu lehkost a nadhled.

"Otče náš, jenž jsi na nebesích, co tam pořád v tom nebi děláš, slez už konečně a buď tady se mnou dole."
Marné však bylo jejich volání.
Wow, jsem v šoku a před autorkou smekám a klaním se. Dočetla jsem a nemůžu to celé pojmout. Úžasný zážitek,
Teo, Hyn, Salám, Vochcan, Mesiáš, Ocet a Macanda, Lucinka a čarozmrdi, masokombinát a.....panoptikum nikoli hrůzy, ale všedního dne.
Dostalo toto dílo nějakou cenu?
Pokud ne, tak by rozhodně mělo.


Jak tak čtu komentáře,
Já měla asi nějakou jinou knihu.
Naprosto příšerný lidi, co stále jen s někým spí, mluví sprostě, lžou a podvádějí se.
Všichni vzpomínají, takže je to jako z Cimrmana: To bylo tak…, a to bylo tak.
Děsná kniha, socialistický jazyk , a téma je úplně ujeté.
Jedna z nejhorších knih, co mi kdy přišla do ruky.
Rozhovor matky s dcerou, dva měsíce po pohřbu manžela a otce:
“ Potřebuju chlapa, to bys ty už měla chápat, dcero.
Však to chápu, matko. A on je kus, sama bych si dala říct. “
Prostě strašné.

S knihou jsem se trápila dlouho,
navzdory vysokému hodnocení a nadšeným komentářům.
Mně přišla nudná a nezáživná.
Mam pocit, že potenciál a hloubka těžkých témat byly utopeny ve zbytečném balastu a neustálém opakování už řečeného.
Knihu vracím do knihovny a jsem ráda, že jsem si ji nekoupila.
Obálka je krásná, to ano, ale já potřebuji od knihy více.


Bože,
Za celý den jsem nic neudělala, jelikož jsem otevřela tuto knihu a prostě ji musela přečíst.
Pouze krátká pauza na vydýchání znepokojivě sugestivní Temnoty, hned do městečka, kde si nelze neklást otázku, tak kdo je tady vlastně ta Zrůda?
Paní napsala 15 knih, doufám, že toto je malá ochutnávka, na co se máme těšit v budoucnu.
Knihu jsem pořídila za 60 kč, tomu se mi ani nechtělo věřit.


Tento díl byl poněkud poklidnější a jakoby ospalejší, stejně jako prostředí, do kterého byl zasazen. Čtenář měl pocit, že lhostejnost, nuda a beznadějné životy osadníků, se přenáší i na něj.
Tak nějak necítil touhu děti najít, Robbie byl asi jediný, kdo do toho vložil vše. Jeho vlastní rodina tentokrát ohrožena nebyla, ikdyž ji vzal na dovču přímo doprostřed dění, jak jinak, že.
On sám, jako nesmrtelný Honza opět vyvázl. Má-li to mít ještě 15 dílů, víme, že nám neumře.
Ale dobrý, bavila mě ta “hra, možná proto, že jsem se tolik nebála, nebezpečí bylo spíše podprahové, než skutečné.


Od chvíle, kdy se na scéně objevil doktor Černý,
mé sympatie a nadšení vzalo obrátku a vyklubal se z toho béčkový brak, navíc podaný tak nějak bez emocí.
Policie může opravdu jen zaplakat, jelikož rozuzlení bylo zcela na jiném nádraží, než ona chytala vlak.
A ikdyž měla v ruce vše, neudělala NIC.


Moje první kniha od pana Robothama. Zatím jsem neměla tu čest. Navedla mě na ni Databáze a já děkuji všem za komentáře, které mě upozorní na skvělého autora.
Četla jsem den, noc a den a nemohla odložit. Hlavní hrdina je velmi sympatický, chytrý, vtipný, laskavý a pomilováníhodný (bohužel ale nemá moc štěstí na ženy), jeho kolegové Ronnie a Vincent taktéž super postavy. Není nic sladkobolného ani umělého. Vztahy jsou uvěřitelné a dialogy přirozené.
Ten strach, když se člověk stane rodičem, snaha ochránit své děti před celým světem, nemůžeme být stále s nimi, trpíme, snažíme se do nich dát to nejlepší z nás a doufáme, že v džungli života obstojí. Pokud ale přijdou do cesty nějaké zrůdě....Často ve vlastní rodině, ve škole, tedy v prostředí, kde by měly být v bezpečí. Jak tomu zabránit? Velmi naléhavé téma, těm dívkám bylo 12, 13, 14 let, to je pro můj mozek něco, co odmítá přijmout.
Určitě si půjčím jeho další knihy, už je mám v knihovně zamluvené.


Stále stejný scénář a šablona.
Začátek mě zaujal, začátky má vážně dobré, nahodí neprosto nevysvětlitelnou situaci a čtenář nemůže jinak, než toužit po odpovědi.
Pak jsem ale začala ztrácet pozornost a nervy na stále stejné vzorce.
Konec překombinovaný jako vždy, už je to jasné, každý padouch než zemře do posledního písmenka řekne vše, co udělal, proč to udělal, kolik lidí zabil, kde je najdou, proč zrovna tu jedinou nezabil…
Mohl by být konec, ale není, další tři kapitoly ještě vyskáčou kostlivci z vlastních řad. A dojde k sérii nečekaných přiznání, jakoby všem úlevou, že je konec a že maji Davida, praskla guma od trenek a všechno se vyvalí ven.
I to, co by Rakera nikdy ani nenapadlo.
Knihy autora se musí číst s velkým odstupem a prokládat, jinak hrozí, že unudí k smrti.
Ale jednou za čas je to dobré čtení.


Překombinové, se zbytečně romantickými prvky, otevřený konec.
Není snadné napsat dobrou detektivku, a neustálá tušení či intuice nejsou přesvědčivým důkazem o schopnostech policie.


(SPOILER) Pořady o vaření nesleduji a nechápu jejich oblibu.
Zkusila jsem tuto knihu jen proto, že je to něco jiného.
Nesnáším střídání postav, a tady jich je 7! To vážně nedávám. Do půlky jsem se snažila, ale strašně mě nebavily ty popisy pečeni a čekání až to vykyne a kdo co řekne na kameru.
Zápletku jsem pochopila, nebyla špatná, ikdyž malinko průhledná a překombinovaná.
Nemám ráda, když
Je viník nepotrestán, ač si oběť trest zasloužila za své chování, tak není řešení někoho odkráglovat, hodit to na jiného a hrdě si jít dál. Tím se z něj stane vrah.
Jo, a jméno Pradyumna, to je vážně hustý, to jsem nikdy v životě neviděla, asi nějaký fakír.


Kniha mi dnes přišla a hned přeskočila všechny v řadě čekající na mém nočním stolku, i ty z knihovny, který dávám přednost, abych je mohla brzy vrátit.
Je prostě krásná už na pohled.
Je vidět, že autorka odvedla pořádný kus práce a nic neponechala nepovšimnuto. Obálka, formát, ilustrace, styl psaní, atmosféra, nevšední námět.
Celý příběh začíná velmi tajemně, začnete číst a už nemůžete odložit. I Monka v ponorce oželíte.
Vzhledem k tomu, že se mi v poslední době dostaly do ruky knihy, které místo záložek do nich měly obsahovat cestovní pytlíky na zvracení, zdejší erotika mi přišla sofistikovaná a naprosto v souladu a dějem. Dění v “pracovně" mě nijak nepobuřovalo ani nevzrušovalo. Prostě bylo součástí příběhu. Zapadlo tam jako klíč do zámku.
Autorku znám jen podle jména, a jsem mile překvapena. Psát tedy umí.
Přišlo mi to jako by to psal muž a ještě před sto lety, a určitě ne Čech. To měl být kompliment :-)


V první řadě mě překvapilo, kolik knih se jmenuje Poustevník..
V druhé řadě mě překvapilo, kolik stojí Zápisky z podzemí ... :-( naštěstí naše skvěla knihovna je má, a tudíž budou za pád dnů moje. i když jen na pár dní.
A nyní ke knize.
Prvních pár stránek nic moc, hlavně tedy literárně, pak jsem se dověděla, že autorovi zakázali publikovat, tak jsem si škodolibě pomyslela, no, ani se nedivím..., ale pak už jsem jen hltala stránku za stránkou a na konci i slzu uronila, a autorovi se v duchu zase omluvila.
Není to jen příběh jednoho samotáře, který odešel do lesů a už nikdy se nehodlal vrátit ( aniž by nám vysvětlil PROČ )
Dočteme se, že: " Jeho cílem nebylo někam se dostat, jeho cílem bylo se ztratit. Nejenom ztratit se zbytku světa, ale ztratit se v lese sám sobě".
Je to zároveň exkurze do světa izolace ( nucené i dobrovolné ) nahlížíme do myslí různých introvertů, asketů, osvícenců, podivínů, vězňů, bláznů, Aspergerů...
" Evoluce se postarala i o to, že se u nás vyvinuly geny, díky nimž se ve společnosti cítíme spokojeně a bezpečně, zatímco když jsme sami, cítíme se nepříjemně a ohroženě" Tatáž "bezpečná" společnost ale odmítá přijmout fakt, že jsou zde lidé, kteří to cítí přesně obráceně. Nepříjemně a ohroženě právě ve společnosti.
Celá kniha je plná zajímavých myšlenek, již spoustu vypustil z úst právě náš delikvent - poustevník loupežník. Člověk nemůže jinak, než ho milovat a obdivovat.
Nedozvíte se nic o jeho sexualitě, kromě jedné narážky na časopis Playboy a přirozené "zvědavosti". Také, kdo čeká nějaké odhalení v rodině, bude zklamán. Je bohužel vykreslena přesně tak, že člověk tak nějak předem očekává nějaké ohromné tajemství ( incest přirozeně - rozvětvená, samotářská, soběstačná rodina, co se s nikým nestýká,...klišé americké kultury a literatury). Nic takového.
Také hysterické výjevy vykradených, jak jim zničil život, jak se stále báli, to mi pilo krev - naopak, když už po 10 je vykradl a vzal si jen baterky a fazole, a nikdy nikomu nezkřivil ani vlásek, nebylo na čase přestat se bát?
Dnes jsem čekala 20 minut na vlak a foukal vážně protivný ledový vítr, který se mnou občas i zacloumal. Ač teple oblečena, v botách s kožíškem, čepice, šála, rukavice.., po nějaké době jsem měla pocit, že nemám na sobě nic, ani maso, ani tuk, jen obnažené kosti, které vítr provrtává skrz na skrz ledem... A to mě čekal přetopený vlak a doma hrnek horkého čaje. Šlo o pár desítek minut.
Nešlo nemyslet na Knighta a tuhou Mainskou zimu trvajíce dny, měsíce, roky...


Celou dobu jsem byla v napětí,
opět nechápu zařazení romantická oddechovka.
Bylo to dost drsné, jako celá ta doba.
Julie i Peter mi byli sympatičtí, a jejich nelehké životní příběhy mě bavily.
Konec mě rozplakal.
Je pravda, že už toho nebezpečí tam bylo trochu moc, takové přeplácané. Ale rozhodně ne červená knihovna ani harlekýnka, jak jsem se dočetla v komentářích. To musím autorku bránit, je to solidní sociální historický román.


Všechny soudobé thrillery mají podobné obálky a nicneříkající názvy. Splývají v jednu řadu podobných knih, kdy žádná nevyniká a chvilku po přečtení už ani nevíte, o čem že to bylo.
Bavilo mě to do příjezdu do Chorvatska. Než přišel dopis s nadepsanou obálkou, psaný v době, kdy neměli dům v Chorvatsku, tudíž nemohl být nadepsaný adresou , ale byl.
Takové blbosti mě vytáčí.
Žena na pohřbu hned rozsvítila kontrolku, aha, tak o ni tu půjde.
Pak jsem velmi svižně přeskakovala, jediné, co bylo vtipné, byl duch maminky, to mě pobavilo, brána do jiného světa, a on je tam záchod :-)
Neumím si představit, že bych za knihu dala požadovaných 459kč, a co pak s ní?
Znovu ji číst nikdy nikdo nebude.
Kdoví, jestli ty bestsellerové thrillery nepíše taky nějaká umělá inteligence, je to jak přes kopírák, stejný scénář, jen jiná jména a lokalita, a všichni si chválí, jak lehce se to čte. To už nikdo netouží dostat z jazyka něco víc?
