Aghatte komentáře u knih
Já se nemohla rozhodnout, zda se mi to líbí nebo ne. Dávám tři hvězdy za jazyk, i když zde to nebylo tak úžasné, jak jsem u Liane zvyklá.
453 stran asi unavilo i samotnou autorku. Pořád jsem to chtěla odložit, ale člověk samozřejmě musel zjistit, co TAK HROZNÉHO se stalo (všichni ale žili, to mě uklidňovalo a zároveň jsme nemohla přijít na to, co by to mohlo být za hrůzu). A pak už jsem to věděla a opět jsem nenašla sílu to odložit, protože jsem zase čekala, co se Erice vybaví dodatečně po tom okně... Jak zemřel soused bylo více než jasné, ale vysvětlení bylo velmi poetické a smutné.
Velmi sympatické postavy manželů Vida a Tiffany, za to Erika protivná, Clementine unýlie obecná, a nechápu označení "nejlepší kamarádky", spíš na sebe tak nějak zbyly... po tom, co jim spáchaly jejich matky - jako ostatně vždy. Striptérka měla rodinu normální, a tím i ona byla naprosto normální a sympatická ženská. Vid byl jako roztomilé domácí zvířátko, hned jsme si zamilovala a toužila mít takového kamaráda, kolegu v práci nebo souseda ( na to, že by byl můj manžel, si nevěřím, až tak byl úžasně vykreslený :-)) )
Zatím nejslabší kniha autorky, ale přečetla jsem ji, takže špatná úplně není. A některá slovní spojení či myšlenky má brilantní. Ovšem SAFRAPORTSKÉ - našla jsem ho 4x bych tedy vyškrtla navždy ze slovníku.
Mně se to nelíbilo vůbec, zarážející, co uživatelů použilo slůvko "čtivé", to bych neřekla ani omylem, NEbylo to čtivé, byl to trapný pokus o českou detektivku, postavy nesympatické, jednání nelogické, celé to působilo amatérsky. Moje první setkání s autorkou, asi jsem čekala fakt hodně, soudě dle přemíry kladných hodnocení.
424 stan naprosté nudy, to je výkon! Nevím, proč jsem si ji půjčila. "Hlavní děj" o ničem, erotické scény bez nápadu a nedotažené, takže to nebylo ani záživné ani jen erotické. Kdysi jsem zdrbla knihu Hotel rozkoší, musím se jí omluvit, tam aspoň byla nějaká dokreslená erotika a děj byl jasně daný vývojem událostí.
A jestli to je už 3.díl! No, nechápu, že někdo sežene nakladatele a překladatele.
Nápad dobrý, ale nedopečené, jakoby už autor nevěděl, jak z toho ven, závěr úplně nepovedený.
Škoda... Velký potenciál, ovšem nenaplněn.
Miluji tuto knihu. Je úžasná, četla jsem ji opakovaně a opravdu je to nesmírně laskavé. Ráda bych jela také. Víte, jak se člověku uleví, když na to není sám! Může říct nahlas, že se chce zabít, proč, a ještě z toho udělat celkem povedený zájezd, že se mu nakonec vlastně až tak zemřít nechce.
A jak to vlastně dopadlo?
No, to si přečtěte :-) Je to vážně sranda.
Arto je klasika a jeho knihy nezklamou.
Jo, tak to bylo velmi zajímavé a mně se to moc líbilo.
Musíte se oprostit od originálu a od toho, co znáte, a je to prostě moc dobré čtení
Někde jsem slyšela, že Dušek je takový plácal... Pokud by takto plácalo více lidí, budu stát v první řadě a poslouchat a poslouchat. A tleskat.
Měla jsem na jaře velmi těžké období, několik hodin jsem do sluchátek valila jeden rozhovor a pořad s panem Duškem za druhým, brečela a byla mu neskonale vděčná, že je schopen takto vidět a chápat svět, a je ochoten se s námi o to podělit.
V návaznosti na to jsem si pak koupila i tuto knihu.
Jistě, má své slabiny, jako každý z nás, v něčem si protiřečí...,a že letí letadlem do Peru či kam a tam si hraje na Ježíška, proč ne, já mu to vyčítat nebudu.
Já si na něm našla to moje a jsem spokojena.
Váhala jsem, zda si knihu vůbec půjčit, ale měla krásnou obálku, tak jsem to zkusila.
Byl to šok!
Vůbec se mi nelíbila, ale dávám dvě hvězdy za formu podání, jakýsi dokument. Jakoby autorka nebyla zainteresovaná citově, ale pouze podávala referát, co se stalo a jak se kdo cítí. Kupodivu to nebylo na škodu. Jako novinářka, asi to je správné přirovnání.
Nechápu hned na začátku - nemocné 4leté dítě bez dozoru. Asi se o ni měl postarat Bůh. Už to bylo nepochopitelné. Každá matka, když má dítě jen zvýšenou teplotu, všeho nechá, a jde se mu věnovat.
Chápu pak její reakci, že zalezla a už nikdy nechtěla vylézt..., ale co ty děti, které žijí? Musí se jim něco stát, aby si vysloužily pozornost?
Naprosto vytáčející "bratři a sestry" ze sboru. Tak tam bych byla den, a nikdo už by mě tam nedostal. Hra na svatbu. Nucení do plození dětí (po svatbě). Požehnání. Nezájem o neštěstí druhých, přitom plná ústa Bible a Boha. O Mormonech toho moc nevím, a co se zde vyjevilo, mě ještě více utvrdilo v přesvědčení, že sekty jsou jen zlo zabalené do úsměvu.
No, šílený, nemohla jsem to ani číst. Byl mi nejvíce sympatický Jacob, který měl velmi praktické a trefné myšlenky. Naopak manželovi bych prokopla pozadí.
A závěr? Já jsem to nepochopila! Nevím, zda umřela nebo ne! Takže naprostá nespokojenost.
Patálie a Prázdniny - knihy mého mládí, měla je babička v knihovně, každé prázdniny jsme je s bratrem četli pořád dokola, a zase za rok znova a znova. Pamatuji si, jak jsem jako malá přemýšlela, co znamená Gosciny a Sempé, a bylo mi divné, že děti nechodí do školy pouze ve čtvrtek.
Když jsem pak sama měla děti, vyšlo více dílů a dokonce to zfilmovali (děsně), ale už to nebylo ono. Tato původní vydání z roku 1973 nemají konkurenci.
Kráduluju! Kluk a čípy!
Kniha, ze které jsem maturovala, kdysí dáááááávno, úžasný český překlad - v podstatě překladatel odvedl stejnou práci jako autor.
Pokud máte rádi češtinu, doporučuji, všichni se pobavíte. Vlastně se tam nic neděje, ale je to sranda. Četla jsem ji asi 300x. Některá rčení se navždy ustálila v mojí mluvě, a kdo nečetl (většina), kouká na mě s povytaženým obočím, zda jsem v pořádku.
Nic pro mne. Někdo mi ji doporučil, tak jsem si ji půjčila. Začalo to slibně, ale velmi rychle to skončilo. Hnus, smrad, chtíč, rozervaný hlavní hrdina, nic, co bych na sebe chtěla nechat působit.
O Grónsku nic nevím, a nic jsem se nedozvěděla, jen, že se všichni rozhodli "uchlastat a usouložit k smrti". U toho být nemusím
Ale co mě tedy naprosto dostalo, byla čilá výměna korespondence mezi státy či světadíly, v roce 1787 a okolo, tak z toho by si Česká pošta měla vzít příklad...:-)
Nehodnotím, nepřísluší mi. Nejsem dobrý čtenář této knihy.
Vůbec mě to nebavilo, naprosto nereálné popisy zranění, rozdělat oheň vleže s nefunkční končetinou... Pořád jsem si říkala, proč nevleze do tý řeky, vlezl tam až v prosinci, to mělo lepší grády, zvracel několik dní po otravě morkem, průjem neměl? To bych se divila... Robinson šmrncnutý Kostějem nesmrtelným, nudný závěr, trapné soudní líčení, podrobnosti nevím, přeskakovala jsem.
Ale věřím, že Hollywood z toho dokázal udělat super film, který je dechberoucí. Neviděla jsem, nemůžu posoudit, ale téma je chytlavé a pokud nemusíte číst podrobnosti, a jen se dívat na plazícího se zuboženého hrdinu...
Je mi záhadou, proč právě tento skvělý autor, chytrý, bystrý, vtipný, sžíravý, neskutečně čtivý, je u nás tak málo oblíbený a čtený. Co kniha, to skvost. Mám je doma všechny, největší problém bylo sehnat jeho první knihu," Jak nám zobák narost", ale už ji mám taky, a jsem šťastná. Kam se hrabe Stoletý stařík.
Zde v přečtených pouze 8x, přitom je to bláznivě chytré, a bude vám líto, že už to končí, jako všechny jeho knihy.
Carl je můj kůň. Překvapilo mě, když jsem kdysi dávno zjistila, že Striptýz je natočen podle jeho knihy. Film však rozhodně nemá její kvality.
Je vtipný, chytrý, kousavý, umí přesně pojmenovat jádro problému, a vždy je zlo po zásluze potrestáno, ale cestou mu ještě pořádně zavaří.
Mám doma všechny jeho knihy a doporučuji všem.Škoda, že není ve všeobecné oblibě, zaslouží si to. Zde v přečtených 24x, óoooo, to je moc smutné, je to úžasné, přečtěte si to.
Začalo to slibně, oblíbené téma ztráty paměti, ovšem na 400 str.... Přestalo mě to postupně bavit. Žena mi nepřišla moc sympatická, a celé to nedávalo moc smysl. Neumím si představit návrat do práce s amnézií. Už ten počáteční impuls, kdy mu protivný spolupacient čte jedno jméno za druhým, až se mu rozsvítí natolik, že si vzpomene i na přesné telefonní číslo... To ubralo hodně na uvěřitelnosti. A že ho nehledá nikdo z práce? A z čeho žil? Kde bral peníze, když všechny vydal za rozvodové právníky. Pamatoval si PIN a hesla?
Občas vtipné obraty a věty, ale nic, co by se zapsalo do paměti.
Čtenáři (někteří) jsou zklamáni, že pan Nula nenapsat bestseller? Že je spíše trapný, než vtipný? Čekali wow anglický vytříbený humor, a mají suché nudné plácání. Je to DENÍK PANA NULY! Nikdo vám nelhal ani netvrdil, že je něco, co není.
Moje oblíbená, mám ji doma léta.
Není to ono, špionážní téma mi nesedlo, ani dvojice. Film byl naprosto k nekoukání, kniha, jelikož stále je to Paní Aghata lepší, ale umí napsat mnohem zdařilejší detektivky.