aginecka
komentáře u knih

Pořádně nevím, co si o Stínu větru myslet. Nemůžu říct, že bych s hrdiny dýchala, klidně jsem knihu i na pár dní odložila… Na druhou stranu, není nic, co bych mohla vytknout. Atraktivní prostředí, tajemný příběh, zajímavé postavy, kniha v hlavní roli. A závěr se vážně povedl – posledních sto stran už jsem četla na jeden zátah. Takže asi dobrý. :)


Dystopie většinou stojí na fungování zvráceného politického systému, ale v tomhle případě dystopii cítíte jen v pozadí. O společnosti, ve které služebnice žijí, se něco víc dozvíte vlastně až v epilogu. Ale vůbec to nevadí, sonda do vnitřního světa strojů na děti je fascinující sama o sobě. Neuvěřitelně čtivé, napínavé a hodně temné.


Opět čtivé, ale nemělo to tu čistotu prvních dvou dílů. Poněkud překombinované, na druhou stranu ale i dost předvídatelné. Zajímavé téma, ale zpracování pokulhává. Doufám, že to by jen krátký odskok od hlavní linie.


To byla síla! V první části jsem chtěla několikrát přestat číst, tu tíživou atmosféru - bezmoc, nespravedlnost - jsem vydýchávala jen těžko... Ale nešlo to, byla jsem chycená!


Z knihy mám různorodé pocity. Některé pasáže jsou trochu nezáživné, ale když už jsem začala číst, nemohla jsem přestat. Působila na mě až hypnoticky. Velký plus za plastický popis prostředí i psycha na stanici.


Geniálně vystavěné. Víte, jak to dopadne, a stejně nemůžete přestat číst.


I když po těch letech vím přesně, co přijde a kdy to přijde, vždy mě to dostane. Pokaždé jsem napnutá, směju se (nahlas), dojímám se a spolehlivě spotřebuju balíček kapesníků.


Po pár letech znovu v Bradavicích, tentokrát v originálu. Přestože první tři ročníky na mě už nepůsobí tak silně jako kdysi, kouzelnou atmosféru starého anglického hradu si užívám pořád stejně. Minimálně už po dvanácté..:) Nejlepší odpočinkové čtení!

Ačkoliv mám ráda knížky, které můžu využít jako dopravní prostředek na výlety do neznámých časů či krajů, ze všeho nejvíc si užívám ty, kde na příběhu až tolik nezáleží, protože veškerou pozornost na sebe strhává skvělý vypravěč. A Mise Saturn je přesně ten případ. Téma je zajímavé, ale nebýt způsobu, jakým autor příběh dávkuje, s takovým nadšením bych sedm set stran nabitých politikou nezpracovala.


Podobně jako jiné horory od Kinga ani Osvícení nestojí na efektních lekačkách. Tempo je oproti filmu výrazně pomalejší, aby si čtenář mohl náležitě vychutnat proces pozvolného psychologického dušení, bez kterého se žádná z Kingovek neobejde. Čtyři psycha z pěti!


S postavami ženského pohlaví nemívám trpělivost. Zpravidla se mi zprotiví tak v druhé kapitole a knížku dočítám jen ze setrvačnosti. I netypická Eleanor mi chvílemi lezla na nervy, ale díky svěžímu a hlavně nesentimentálnímu způsobu, jakým autorka její posunuté vidění světa podává, si mě získala. Slzy jsem neronila, i tak mi ale bylo líto, že se musíme rozloučit.


Jako všem knížkám s tak masivní marketingovou kampaní jsem ani Temnému experimentu nedávala moc šancí, ale překvapil. Nejde o veledílo, nic převratného nečekejte ani po obsahové stránce, ale autorce se nějak povedlo chytit mě hned na první stránce a spojení stále trvá. Připouštím, že postavy by možná mohly být propracovanější. Na druhou stranu atmosféra doby se povedla na jedničku. Další díl si určitě přečtu.


Logicky už není tolik napětí a očekávání, když víme, co bude dál, ale i tak toho druhý turnus v Sile nabízí víc než dost. Sledovat zrod Howeyho postapo společenství je minimálně stejně fascinující jako pozorovat jeho rozklad. Těším se na turnus č. 3!


Temné a drsné. Ale horší než "výrobní proces" v koncentračních tábor pro mě bylo dětství v rodině magora.


Neuvěřitelná fantazie, ale nijak zvlášť mě to neoslovilo.


Je to dost na hraně, někdy už za. Romantika i uvěřitelnost. Nicméně jsem četla s chutí až do konce. I když potoky slz se mi vyhnuly.


Opět brilantně napsané, nenápadně napínavé. Žádná kliše, žádný přehnaný sentiment. Po přečtení pocit uspokojení, že příběh byl přesně takový, jaký být měl. Přičemž by se dal jen těžko označit jako předvídatelný.


Vzpomínám, jak jsem před třinácti lety četla poprvé... Den před čtvrtletkou z matematiky jsem hltala stránku za stránkou a slibovala si, že se vrhnu na učení hned, jak to dočtu. Zavřela jsem Vězně z Azkabanu, podívala se na učebnici a sešity vedle a otevřela Ohnivý pohár. :)


Obdivuji obrovský přehled a schopnost argumentace. Vyčerpávající průřez dějinami nenechává prostor pro pochyby.


Tady jednoznačně forma vítězí nad obsahem, graficky dokonalá knížka! První část jsem četla víceméně ze zvědavosti, jak bude vyprávění prostřednictvím "atraktivních" dokumentů fungovat. Postupně si mě grafika získala natolik, že jsem hltala jeden obrázek za druhým a vůbec neřešila, jestli příběh Kady je originální nebo ne.
