Airelle komentáře u knih

(SPOILER) Nevím, jestli je tu ještě někdo mimo mě, kdo Hanu nečetl, ale jestli ano, tak si jí, prosím, přečtěte. Nechápu, proč mě tak dlouho míjela, proč jsem jí v té čtečce měla takovou dobu, až se na ní začalo prášit. Díky výzvě #ctemezapraceneknihysrenulkou16 se na ní naštěstí konečně dostalo.

Kniha je rozdělena do tří částí, první vypráví Mira, Hanina neteř, která jako malá holka přijde o celou rodinu kvůli tyfu, zbyla jí jen teta Hana, ale Hana je divná. Skoro nemluví, nosí černé oblečení, má skoro bílé vlasy a v kapse pokaždé nosí krajíc chleba. Soužití Miry s Hanou je nakonec obohacující pro obě.

V druhé části se rozkrývá Hanina minulost a důvody, proč nemá ráda Jaroslava. Také se dozvíme více o osudu Rosy za války.

Třetí část pro mě na čtení byla úplně nejhorší, protože se tu Hana dostává do Terezína a její životní cesta je velmi krutá. Někdy jsou i ta nejmenší rozhodnutí nakonec špatná nebo mají katastrofické následky.

Hana měla v životě velkou smůlu, a přestože to chtěla vzdát, jí to osud několikrát nedovolil.

My se nevezmeme, právě proto, že jsi Židovka. Kde žiješ? Nevšimla sis, v jaké jsi situaci? Hitler Židy nenávidí! Říkal jsem ti, ať odjedeš. Tak mě do toho teď nezatahuj.

O minulosti musíme vědět co nejvíc, abychom neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu.

31 04.06.2023

Je to oficiální. Stal se ze mě fanoušek Chrise Cartera a Jakuba Saice. Víte proč? Chris Carter totiž píše neuvěřitelně reálně a Jakub Saic zas naprosto famózně celou sérii Roberta Huntera načetl a já se u každého dílu snad bojím víc a víc.

Pokud jsem u Popravčího psala, že jsem věděla, kdo je vrah, tady už to zase neplatí a já při poslouchání odhalení stála v dešti na zastávce autobusu s otevřenou pusou a z výrazem OMG! Nechci ani domýšlet, co si o mě lidi kolem mysleli.

Každopádně Carter opět dokázal, že je skvělý spisovatel thrillerů a Robert Hunter, že je naprosto fenomenální, děsivé inteligentní a neskutečně přitažlivý detektiv.

Některé popisy vražd a vraždění jsem musela doslova rozdýchávat, protože to je tak věrně napsané, že máte pocit, jako byste byli součástí dění.

Zatímco tady píšu, už poslouchám další díl a všude svítím, protože jsem doma sama a tma je nebezpečná :-D

18 10.08.2023

Zrovna Poslední aristokratku, jsem nejdřív viděla jako film. Už je to tedy nějaká doba, takže mi kniha příběh hodně připomněla, a přesto jsem tam našla drobné rozdíly.

Velmi se mi líbil deníkový styl psaní, takže jsem mohla dění na Kostce sledovat den po dni. Dlouho jsem se takhle u knihy nebavila, občas jsem měla až slzy od smíchu. Ve filmu mi pár postav chybělo, tak jsem zvědavá, jak se popasují s pokračováním, nejdřív si ale přečtu další díl, než se na film podívám.

Knihu jsem rozhodně nečetla naposledy a vím, po jaké sérii sáhnout, až budu mít zase jednou depresivní období.

Jinak jsem si velice oblíbila samého hraběte Kostku, jeho reakce mě bavily ze všeho nejvíc.

16 23.07.2023

(SPOILER) O Aleně Mornštajnové jsem toho slyšela mnoho, někdo její tvorbu miluje, někdo jí naprosto strhá. Já jsem se k autorce dostala až letos a teprve nedávno, její Hana mě naprosto dostala, a tak jsem si honem obstarávala další knihy.

Tiché roky jsou vyprávěné z pohledu dvou hlavních postav, otce a dcery, jejich životy jsou poznamenané mnohým, ale hlavně rodinným tajemstvím, které stále znovu zasahuje do dění.
Bohdany mi bylo hodně líto, Svatopluka jsem si oblíbit nedokázala, pochopit ovšem ano. Postavy rozhodně nebyly černobílé, takže působí reálně a dokáží Vás i reálně nakrknout. Příběh plyne hladce a na pozadí se odvíjejí dějiny Československa.

Moc se mi líbil autorčin styl psaní, rozhodně to nebyla poslední kniha, kterou jsem od ní četla. V knihovně už na mě čekají další dvě.

Jak to máte s autorkou vy?

Bylo smutné, že právě ona, která se uměla dívat na svět očima dítěte, chápala je a milovala, vlastní děti mít nemohla.

Bez určité zatvrzelosti se ve světě chudých přežít nedá.

15 04.06.2023

Před šesti lety jsem knihu zahlédla v knihkupectví a zaujala mě svou obálkou, od té doby jsem na ní všude narážela. Stále jsem ale otálela, až se mi jednoho dne dostala do rukou jako ekniha a já si řekla, že nastal čas si knihu přečíst.

Začátek byl velmi pozvolný a prvních 100 stran jsem si říkala, jestli se kniha vůbec rozjede. Druhý den jsem se ke knize vracela trochu z obavami a během chvíle jsem byla skoro na konci, jak moc mě příběh chytl.

Možná se budu ve svých recenzích opakovat, ale tahle kniha mi opravdu roztrhala srdce na kousky. Příběh je vyprávěn ze dvou paralel, prolíná se přítomnost s minulostí, a to nejen prostřednictvím dopisů.

Postavy jsou napsané velmi věrohodně a i já sama jsem se zamilovala do Dana a jeho kouzelných dopisů. Litovala jsem jeho i Stelly, neměli to lehké a osud jim házel ne klacky, ale klády pod nohy.

Ani příběh z přítomnosti nezůstává pozadu, Jess, která otevře dopis od Dana, neměla taky na růžích ustláno a možná i její život se s otevřením dopisu změní.

14 28.08.2023

(SPOILER) Moje další setkání s Alenou Mornštajnovou se opět neslo na skvěle vlně. Autorka umí skvěle podat lidské příběhy z mnoha úhlů, z několika životních fází.

Tentokrát se kniha točí okolo životního osudu Václava a jeho prostřednictvím i okolo celé jeho rodiny. Václav se narodil 10.6.1942, že už jste to datum někde viděli? Ano, ten den vypálili Lidice, celá země byla po atentátu na Reinharda Heydricha pod tlakem, zákaz vycházení, popravy, a zrovna tento den se Václav dere na svět, jeho otec jede přes zákaz vycházení sehnat porodní bábu a je zastřelen.

Každá oslava jeho narozenin končí stejně - vzpomínáním na otce, kterého nikdy nepoznal, a brekem.

Václavův děda je správcem hotýlku, který mu komunisti zabavili, drží ho, aby ho jednou mohl předat vnukovi.

Knihu mohu doporučit opravdu všem. V knize je hodně postav s různými charaktery včetně vraha.

Osamělý a nepříliš schopný, ale milující rodič je pro děti lepší než dětský domov.

14 25.06.2023

(SPOILER) Jedna z nejlepších knih, kterou jsem o tématu holocaustu četla. Postavy zde nejsou černobílé, a to mám ve všech příbězích nejraději.

Fascinující příběh o tom, jak válka a nacismus zasáhl do přátelství a lásky tří lidí. Zuzana, Jan a Hanuš se znají od dětství, kniha v průběhu času sleduje jejich dětství, dospívání i další životní osudy v dospělosti. Zuzana je dcera židovského cukrovarníka, užívá si dětství v luxusu jako vymodlené dítě a právě ona má svou životní cestu vzhledem ke svému původu nejdramatičtější.

Zuzanin dech jsem si v samém závěru musela dávkovat, jestli někomu házel život klacky pod nohy, tak právě Zuzaně. Ona je jednou z nejsilnějších žen, o kterých jsem měla poslední dobou možnost číst.

Autorčin styl nemusí sedět každému, ale mě se líbil. Píše stroze tam, kde by se mnozí rozepisovali a podsouvali nám svůj názor.

Dokud je tu krev, zůstává naděje na dítě.

V dechu je všechno, uvolnění, vzdálení se od bolesti, smíření.

14 04.06.2023

(SPOILER) Jakou knihu od Aleny Mornštajnové nemáte rádi a jakou naopak zbožňujete?

A teď proč ta otázka. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi Listopád líbí nebo nelíbí. Přemýšlím nad tím už od první kapitoly.

Rozhodně se mi líbí, jak autorka pojala celou knihu. Čte se, jak už jsme u autorky zvyklí, velmi dobře. Děj mě absolutně pohltil.

Pokud by byla Sametová revoluce potlačena, tak by se to tu klidně takhle mohlo odehrát, což je naprosto šílený, ale už z dějin víme, jak byli potlačeny mnohé revoluce nebo jak dopadlo Pražské jaro.

Odebrání dětí na převychování taky není z dějin nic nového, ale líbí se mi to, jak to autorka pojala. Dětské domovy, kde se děti převychovávají a kde se jim v podstatě vymývají mozky, byly pro mě naprosto děsivé.

Celá kniha je napsaná tak realisticky, že jsem si chvílemi musela říkat, že se jedná jenom o fikci.

Umíte si představit, že by v dnešní době byl přístup k internetu jen pro “lepší lidi? Ne? No já taky ne.

Šťastný konec by se k příběhu ani nehodil, ale i tak jsem měla pocit, že prozření Magdaleny bylo pozitivní.

IG: @freya_zlaskykpribehum

13 10.04.2024

(SPOILER) Ke knize jsem se dostala opět prostřednictvím štafety, tentokrát od @shinko_a_knihy. Jedná se o klasickou YA romanci a přesto, že už nějaký pátek nejsem cílovka jsem si čtení neobyčejně užila. Přečetla jsem knihu během jediného dne a bylo mi líto, že už jí mám dočtenou.

Postavy byly milé a vzhledem k věku mi přišly vyspělejší než by na jejich věk měly být. Oba za sebou mají velká traumata a problémy doma, jejich seznámení je velmi netradiční a to formou dopisů.

Jak Juliet, tak Declana jsem si velmi rychle oblíbila. Jsou napsaní velmi realisticky a máte pocit, že byste s nimi klidně mohli chodit do školy. Declan je velmi zajímavá postava, velmi rozporuplná, alespoň ze začátku. Ten kluk si vše dělá složitější, než by to mohlo být, ale kdo ne, že? Každopádně ani dospělí okolo něj mu nedávají moc na výběr, musel velmi rychle dospět a teď se na něj pohlíží jako na prvotřídního hajzla. Ani Juliet ho nevidí jinak. Ptáte se jak je to možné? Inu pro to, že si píšou anonymně, a tak dochází k zajímavým situacím.

Kniha se dostala na seznam mých nejoblíbenějších romantických příběhů. Kdo četl, jistě ví proč.

13 19.08.2023

Musím říct, že tohle bylo velké překvapení. Četla jsem i viděla spoustu filmů na téma poválečné i válečné doby v Sudetech. Štěpán Javůrek píše velmi čtivě a navíc objektivně, nehodnotí, nechává názor na čtenáře, což je vzhledem k tématu opravdu obdivuhodné.

Když se Smolíkovým naskytne příležitost nastěhovat se na statek v Sudetech, neváhají a odstěhují se do Glasendorfu/Sklářů, kde na ně takový pěkný statek čeká. Má to však jeden háček, který se dozvědí od místního správce Vojtěcha Tomečka, že s nimi na statku budou prozatím bydlet i jeho původní majitelé Fuchsovy. Jak se sžijí společně s německou rodinou?

Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a moc se mi líbil přednes Kamily Janovičové. Audioknihy mají jednu velkou výhodu, můžete u ní vařit, běhat, chodit na procházky, uklízet

13 04.06.2023

Už jste si pustili knihy Chrise Cartera jako audioknihu? Ne? Tak to děláte chybu.

Když už si říkám, že mě Carter žádným vrahem nepřekvapí, tak se naskytne psychopat, který zabíjí a přitom telefonuje formou videohovoru blízkým obětí.

Opravdu jsem z tohohle dílu měla hrůzu a šla jsem se učit telefony, důležitá data, protože člověk nikdy neví. Tentokrát jsem měla pár typů, kdo může být vrah, ale nakonec jsem se netrefila, což ale hodnotím jako pozitivní.

Opět musím vyzdvihnout skvělé načtení Jakuba Saice! Jo a jinak vzkaz pro hlavního detektiva Roberta Huntera: „Roberte, já taky hodně čtu, ale tak chytrá tedy nejsem!“

12 21.09.2023

(SPOILER) Příběh je vyprávěn z pohledu Cácory, od úplně malého dítěte po dospělou ženu. Málokdo vyrůstá v tak toxickém prostředí jako cácora, je tu babička, která ale spíš působí jako ježibaba, pak maminku, která ale mateřstvím neoplývá, dědu, který je hlavou rodiny a otce, který se ovšem moc nezdrží.

Největší prostor v knize dostává babička, která mi pila krev od začátku do konce, její názory, chování a nutnost Cácoru za každou cenu děsit a strašit mi dlouho zůstanou v paměti.

Navíc celou dobu jsem sdílela pocit hlavní hrdinky, že každého v rodině svou existencí obtěžuje.

Cácořina matka je jedna z postav, kterou jsem nepochopila, ač sama nejsem mámou, tak za své dítě bych bojovala, ať to stojí, co to stojí. Ona ne, ona je přesný opak milující mámy, a já i přestože jsem měla tušení, že Cácora není jedinou obětí lesa a možná i právě proto, tak jsem se do ní nedokázala vcítit ani na jednu jedinou vteřinu.

Všechny postavy se v knize chovaly skutečně podle hesla: „Co je v rodině, zůstane v rodině. To, že kvůli tomu zničí další rodinu, jim bylo naprosto ukradené, Cácory nevyjímaje. Neomlouvá jí ani to, že byla obětí, ti kluci si to rozhodně nezasloužili a co teprve jejich máma.

Závěr příběhu mě vyloženě naštval a přišel mi hodně přitažený za vlasy. Tady se přikláním k názoru, že autorka chtěla pouze šokovat.

Mojí nejoblíbenější knihou od A.Mornštajnové i nadále zůstává Hana!
Na tuhle knihu jsem četla už tolik recenzí, že jsem tu svou vyloženě odkládala. Myslím si, že už tu není nikdo, kdo by nevěděl, o čem kniha je, a přesto Vám nabídnu svůj pohled na knihu. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak doporučuji tuto recenzi vynechat, obsahuje spoilery.

12 21.09.2023

(SPOILER) Tentokrát Carter uchopil knihu úplně jiným způsobem než jsem zvyklá. Chci tím říct, že vlastně téměř od začátku víte, kdo je vrah. Byla to nejrychleji poslechnutá audiokniha od Cartera za celou dobu, nemohla jsem se odtrhnout a fakt jsem potřebovala vědět, jak to dopadne.

Jsou tam samozřejmě i nudnější části, ale jak já říkám, kdybychom měli sledovat opravdovou policejní práci, tak se unudíme k smrti, čili budiž mu odpuštěno.

Co se týče psychologie vraha, měla jsem na něj takový vztek. Neskutečně dobře napsaná postava, kdy ho chcete fakt zabít od začátku až do konce. Nejsem násilný člověk, ale on ve mně neustále hromadil nenávist.

Nestává se často, aby na mě měla kniha podobný vliv, takže musela být skvělá. Nemůžu tedy nic jiného, než Vám knihu opět doporučit. Nechápu, proč jsem knihy tak dlouho odkládala.

12 19.08.2023

(SPOILER) Na červenec jste mi ve výzvě #ctemezapraseneknihysrenulkou16 vybrali na čtení Dívku v ledu. Tentokrát jsem měla náladu na thriller, a tak jste mi mohli vybrat hned ze tří thrillerů. Co jede tahle výzva, tak jsem si dokázala přečíst už tolik zaprášených knih, někdy sáhnu i po těch, co jste mi zrovna nevybrali, jako naposledy po Poslední aristokratce nebo po sérii od Chrise Cartera.

Dívka v ledu se ke mně dostala vlastně náhodou, při mém objednání knih z vintedu se mě prodávající zeptala, jestli bych za jedno poštovné a za pakatel nechtěla i knihy od Roberta Bryndzy, a já je neodmítla.

Už jsem si myslela, že tentokrát výzvu ani nestihnu, ale nakonec jsem se do ní přeci jen pustila a za 3 dny jí zhltla jako malinu.

Jedná se o jeden z naprosto skvělých detektivních thrillerů a já si vyšetřovatelku Eriku ihned oblíbila. Líbí se mi, jak se s ničím ne***e a jak si stojí za svojí vyšetřovací verzí, i přestože musí bojovat proti svému vedení, politickým zásahům a je několikrát z případu odvolána.

V krimithrillerech vždycky ocením, když neuhádnu, kdo je vrah, a tady jsem opravdu až do konce nevěděla. Tipovala jsem úplně někoho jiného.

12 06.08.2023

Stále jedu na vlně audioknih od Chrise Cartera, Jakub Saic celou sérii načetl opravdu brilantně a já nemám jedinou výtku, překvapivě se mi u ní i dobře usíná.

Co se knihy týče, třetí díl mi přišel o malinko slabší než díly předchozí, už jsem dokázala odhalit vraha dřív než na samém konci knihy, a možná proto mě to tak nebavilo.

Nemůžu než vyzdvihnout autorovu fantazii, něco takového je hodno obdivu. Opět je tu hodně brutalit, což tak nějak jde ruku v ruce se sériovými vraždami. Tentokrát je děj obohacen o postavu Whitney Meyersové, jejíž poslední případ ještě jako policistky mě naprosto rozdrtil.

Vrah byl naprosto šílený a já jsem ráda, že byl jenom na papíře. Už takhle jich po světě chodí dost!

12 03.08.2023

(SPOILER) Díky klubu @audiotéka mám teď k dispozici skoro celou sérii Chrise Cartera k neomezenému poslouchání. Předem upozorňuju, že se nejedná o žádnou spolupráci, jen o čtenářské doporučení. Audioknihy většinou poslouchám před spaním, při vaření nebo při procházkách a cestování. Momentálně mám zánět spojivek, takže jsou audioknihy fajn řešení.

Carter mě neustále překvapuje, nedokážu předem odhadnout, kdo je vrah a za to má ode mě, jedno velké plus. Na konci vždy zůstanu stát s otevřenou pusou. Na rovinu říkám, že se při poslouchání docela bojím, při popisu obětí mě doslova mrazí a musím si vytvářet odstup, takže kolikrát poslouchám 12 hodinovou knihu přes týden.

Jsem hodně velký milovník detektivek a krimi seriálů už od dětství, jsem zločinožrout, a nebojím se to přiznat a stal se ze mě i velký milovník Cartera.

12 30.07.2023

Nedávno jsem se prohrabávala aplikací audiotéka, konkrétně katalogem audioklubu a narazila jsem na mnou tolik odkládaného a Vámi tak opěvovaného Chrise Cartera!

Už od začátku mě audiokniha úplně vtáhla a musím říct, že jsem se vždycky těšila, až půjdu vařit, nebo uklízet a nejvíc jsem poslouchala před spaním.

Detektivka s Robertem Hunterem v hlavní roli si vysloužila jedno z předních míst na mém žebříčku oblíbenosti. Děj měl spád, popisy měly šťávu a nevytrácela se logika. Setkala jsem se s názorem, že je tam hodně brutalit, mě to u tohohle prvního dílu nepřišlo, naopak musím vyzdvihnout autorův styl v tom, že jsem si živě představila, jak oběť vypadá.

Vrah byl pro mě nečekaný, ale když bylo konečně jasno, zpětně se mi pospojovala kniha logicky jako puzzle, a to bylo naprosto dokonalé. U audioknih Cartera ještě chvíli zůstanu a poslechnu si hned další díl.

12 23.07.2023

(SPOILER) Tvorbu Aleny Mornštajnové jsem si velmi oblíbila a zařekla jsem s, že než ke mně dojde štafeta na její novou knihu Les v domě, přečtu si všechny její dosavadní knihy. Už mi chybí jen Listopad a přesto je mojí nejoblíbenější knihou od autorky Hana, ta mě naprosto uchvátila.

Slepá mapa vypráví o třech generací žen jedné rodiny, každá je úplně jiná a všechny se jmenují od písmene A Anna, Alžběta a Anežka, každá z nich udělala ve svém životě něco, co by ostatní odsoudili.

Celý příběh je vyprávěn z pohledu nejmladší Anežky a i její příběh je ve finále nejpoutavější. Annin příběh začíná po první světové válce, kdy se seznamuje s Antonínem, do kterého se zamiluje, on je však starší a má jí za hloupou a zbytečně upovídanou, nakonec si jeho srdce ale získá. Jejich dcera Alžběta je charakterově psí čumák, není zlá, jen není empatická a nemá absolutně smysl pro humor. Vše bere smrtelně vážně a dost často s lidmi nevychází. Její velká láska jí zklame a už to vypadá, že zůstane sama, nakonec se vdá, ale její manželství není šťastné a končí tragicky. Alžbětina dcera Anna zažívá ve svém životě doslova pocit marnosti, jestli je někdo, kdo opravdu neví, co si se svým životem počít, je to Anna. Řekla bych, že takových lidí jako je Anna, je mnoho, jen já jsem z jejího života dostala depresi

12 13.07.2023

(SPOILER) Rodinná tajemství jsou někdy hodně bolestivá. Hlas kukačky je o několika rodinných tajemství v průběhu generací ovlivňující celou rodinu.

Hana Marie Körnerová píše velmi poutavě, řadí se mezi moje oblíbené autorky. Musela jsem pořád a pořád poslouchat, jak to bude dál. Určitě si knihu pořídím i ve fyzické formě, audiokniha byla opravdu skvělá.

Příběh je velmi silný, láme srdce, ale dodává i naději. Irma neměla lehký život, a přesto byla vždy velmi hodná, někdy až moc, ani žití s despotickým manželem jí nezlomilo. Edita se se svým životem popasovala, jak nejlépe uměla a jak vzhledem ke svému původu mohla, ke cti jí je, že vždy chtěla pro své děti to nejlepší.

Poslední dobou čtu a poslouchám mnoho knih z doby minulého století, co čtete nebo posloucháte teď nejvíc vy?

Osud jim nepřál! Osud! Na ten se dá svést cokoli.

12 04.06.2023

@terka.bartosova.psani je můj letošní literární objev a její knihy mě doslova uchvátily. Líbí se mi, že se odehrávají na Příbramsku a umím si ta místa tím pádem i lépe představit.

Autorka píše velmi poutavě a její styl psaní mi přijde skvělý. Dialogy jsou napsané s takovou lehkostí, že by to mnozí autoři mohli spisovatelce závidět. Navíc soudní lékařka Zubatá? No kde to najdete? Říkám na rovinu, že pokaždé se nad tím usměju.

Jedna žena se ztratí, druhá se najde mrtvá. Stojí za tím snad tajemný vodník?

Líbí se mi propracovanost celého příběhu, styl vyšetřování je uvěřitelný, i slečna Marplová, rozuměj zdravotní sestřička Ema, se do něj plete tak nějak s lehkostí a není to protivné. Občas jedná nelogicky a vždy je v sázce její bezpečí.

Musím zmínit i zajímavá témata, kterých se autorka ve svých knihách vždy dotkne, je to zajímavý přesah.

Knihu jsem opět doslova zhltla, nezbývá mi, než Vám ji doporučit. Musíte si jí zkrátka přečíst.

Hodnocení: 5/5

IG: @freya_zlaskykpribehum

11 10.04.2024