Aknel26
komentáře u knih
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Je to bezesporu čtivá knížka, hlavně o vztahu babičky a vnučky - o čemž bych i já mohla vyprávět své. Pojetí posmrtného života bylo docela svérázné a originální, nikdy jsem se s podobným nápadem nesetkala. Sama Bárka byla na můj vkus dost negativní, házela sarkasmy a ironickými poznámkami, jako když sype slepicím. Je to taková knížka, kterou si maturanti lehce přečtou a zapíší do seznamu literatury do rubriky "Současná česká próza" - něco jako za nás Michal Viewegh nebo Petr Šabach.
S přimhouřenýma očima prospěla chvalitebně.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
No páni! Příběh Cass mě do sebe doslova vcucnul, takže jsem knihu přečetla za dva dny a jednu noc. Nebylo to úplně originální a moc se mi nelíbilo, jak rychlé nakonec bylo rozuzlení, ale jedno autorce upřít nelze - krátké kapitoly jsou geniální tah! Člověk přečte jednu, chce knížku odložit, ale pak si řekne: No co, vždyť další kapitola má jen šest stran, to ještě dám. A už čte další a další a najednou je jedna v noci... Cass mi byla sympatická a prožívala jsem s ní každý den - na rozdíl od ní jsem vytušila KDO a částečně i PROČ, ale JAK, to byla ta záhada, za kterou jsem se hnala kupředu!
Bylo nebylo
Božena Němcová
Tato sbírka obsahuje klasické pohádky, jako je Smolíček, Chytrá horákyně, Paleček, O slepičce a kohoutkovi či o Kmotru Matějovi, je plná krásných ilustrací paní Zmatlíkové a jednotlivé pohádky nemají moc stran, takže jsou vhodné i pro ty nejmenší děti.
Je to má nejoblíbenější knížka pohádek z dětství a teď z ní s úspěchem předčítám i synovi.
Můžeš-li se vdát dnes, neodkládej to na zítřek
Alena Jakoubková
Při čtení této knihy jsem nevycházela z údivu. Nejprve jsem žasla nad tím, jak mohla tak inteligentní dívka (z Prahy!!!), jako byla Alicie, naletět nejdřív takovému hýskovi a poté hulvátovi - a jak dlouho jí trvalo, než se mu vzepřela. A poté jsem kroutila hlavou nad tím, jak bylo najednou vše sluníčkové. To by bylo krásné a snadné, kdybychom měli všichni doma takové zázemí! Jedna hvězda za vtipné sebeironické poznámky v první části knihy.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Jak tak prohlížím komentáře, vypadá to, že jsem jediná, komu Eleanor k srdci nepřirostla. Možná jsem jen čekala něco a někoho jiného, myslela jsem, že Eleanor bude podobný typ jako Amy z Teorie velkého třesku, ale tak to nebylo a já nebyla zvědavá ani na její minulost ani na budoucnost. Nedočetla jsem, bohužel.
Báječný krámek s čokoládou
Jenny Colgan
Knížku jsem četla na doporučení mojí babičky, kterou prý příběh tak pohltil, že ji vůbec nemohla odložit. No, já jsem ji odkládala docela často, zvlášť když bylo zhruba od půlky jasné, jakým směrem se bude děj ubírat a jak to celé skončí. Jediné, co mě zaujalo, byl příběh Claire ze 70. let.
ZHODNOCENÍ - SPOILER!!!
Vyprávění Anny bylo spíš poučné - i když jí zůstaly následky po nehodě, dokázala se otřepat, získala zpět sebedůvěru, našla lásku a prosadila se i v práci. Mimochodem, nechápu, proč obchod nezachránil Benoit - v 70. letech dokázal podle vzorku namíchat tu nejproslulejší příchuť, ale o 30 let později už to nesvedl? Nota bene s receptem v trezoru?
A Claire bych za její přístup k synům a manželovi (který mi byl z celé knihy nejsympatičtější) navzdory její vážné chorobě nejradši pořádně profackovala. Kvůli nějaké umanuté vzpomínce na minulost neumožnit svým blízkým, aby s ní mohli strávit poslední dny života? Sorry jako...
Kdo jinému jámu kopá... sám do manželství padá
Alena Jakoubková
Další knížka paní Jakoubkové je napsaná podle už zajeté šablony: hlavní hrdinka s exotickým jménem (do kterého se mi stále vkrádalo písmeno u), hromada přátel a spousta barvitě vylíčeného jídla (až se mi sbíhaly sliny; paní spisovatelka by mohla sestavit kuchařku z jídel, která ve svých knihách zmínila). Tentokrát nechyběl ani humor, zkrátka knížka mě bavila až do... až do strany 220. Za samotný konec, který se konal ve stylu filmu Trhák (bude finále a tam se všichni musí oženit), bych rozhodně a nelítostně udělila odpad, ale vzhledem k předchozímu vyprávění dám tři hvězdy.
Počkej až za Lyon
Táňa Kubátová
Hlavní zápletka mi přišla nápaditá, i když trochu nevěrohodná. Nadchlo mě líčení putování po Francii - a ráda bych se vydala po stopách Pavly a Marka, kdyby mi to někdo zaplatil :-D Co se mi ale nelíbilo ani trochu, byla hlavní hrdinka. Pavla byla upjatá, zapšklá, paličatá a totálně nedůvtipná a na rozdíl od Marka bych v její společnosti nevydržela ani den. (Navzdory počtu hvězd knihu nezatracuji - pro bližší info viz mé hodnocení přímo u medailonku autorky.)
Miluju tě... i s natáčkama
Alena Jakoubková
Přečteno za tři hodiny, ta část o soužití s Radimem a jeho Pavoučicí byla napínavější a hororovější než King! Konec mě už tolik nebavil, přece jen byl trochu nereálný. Je to první kniha od autorky a asi sáhnu i po dalších, když budu potřebovat oddechovku.
Dvě věci mě ale v knize rozladily: Hrdinka se jmenovala Chiara, což není české jméno, ale nikde nebylo vysvětleno proč, ani ti, co ji potkali poprvé, se nad tím nepozastavili, asi jim to přišlo stejně běžné jméno jako třeba Marie. No a pak ještě to, že zatímco Chiara Ivanovi vykala, on jí od počátku tykal, aniž by k tomu byl vyzván. Mně ještě čtyřicet není, a přesto od určitého věku považuji vykání od neznámých mužů za samozřejmé a slušné.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Poutavé a dějem nabité vyprávění o dvou sourozencích a lidech kolem nich. Nic víc, nic míň. V příběhu hraje velkou roli náhoda a literárně to není žádný šperk, ale je to výborná oddychovka, navíc oceňuji formu dvou příběhů, které se vzájemně doplňují. Jediné, co mě moc nebavilo a dost se vleklo, byl konec Veroničiny části, který mi hrozně připomínal jeden film s Tomášem Holým.
Těm, kdo váhají, z jaké strany se do knihy pustit, doporučuju začít Veronikou. Jáchym toho o sestřiných osudech prozradil příliš mnoho, takže při následném čtení její verze přijdete o řadu překvapení a zvratů.
Dům ozvěn
Barbara Erskine
Po slibném začátku se děj dost rozpliznul (úžasné a výstižné slovo), pořád dokola jen bílé růže a plechový pán, takže jediné, co gradovalo, byly mé antipatie k oběma ženským hrdinkám, Joss i Lyn. Zhruba 120 stran před koncem mě děj opět chytil a četla jsem jedním dechem, ale závěr byl zase nějak rozvleklý a to mu ubralo na dramatičnosti. Zkrácení o takových sto stran by bylo jen ku prospěchu knihy. A také by (alespoň mému vydání z roku 1998) pomohl lepší překlad a jazyková úprava - věta "na dveře se ozvalo lehké zaklepání" mě bude provázet navždy.
Závěrem bych ráda podotkla, že na duchařské romány moc nejsem a chtěla jsem se spíš seznámit s autorkou. Mnohem víc se mi líbil román M. H. Clarkové Pamatuj na mě, i tam je v hlavní roli "strašidelný dům" a psychicky labilní žena, ale vysvětlení je racionální.
Suši v duši
Eva Urbaníková
Ke knížce jsem se dostala kvůli autorce Evě Urbaníkové, kterou mám moc ráda, ne kvůli zájmu o Japonsko jako takové, a četla se mi výborně. Osobní příběh vypravěčky byl poutavý, ovšem pasáže o Japoncích, jejich zvycích, chování, bydlení, mezilidských vztazích atd. mi přišly nesmírně zajímavé, občas nepochopitelné a často překvapivé.
Přízrak
Jo Nesbø
Devátá „harryovka“ v pořadí, co do čtivosti jako vždycky super, hltala jsem řádky jako o život. Prostředí drogově závislých mi nijak blízké není (naštěstí), Harry byl na mě zas až příliš nesmrtelný, ale moc se mi líbilo, jak bylo vyprávění prokládáno osobní zpovědí Gusta. V řešení jsem tentokrát byla poměrně úspěšná, řadu věcí jsem odhalila, ale konec mě velice zklamal. Řadím Přízrak k těm slabším v celé sérii.
Alenka z planety Země
Kir Bulyčov (p)
Ač nejsem čtenářka sci-fi, Alenku úplně zbožňuju. Nápaditá dobrodružství, propracovaný vesmírný systém, originální názvy všech zvířat a planet (klobouk dolů před autorem i překladatelem) a fantastické obrázky Jaroslava Maláka. Líbí se mi i nápad s „kontrolními“ otázkami na každé stránce. Nejradši mám asi třetí díl Milion Alenčiných dobrodružství, ale všechny jsou super :-)
Babička drsňačka znovu v akci
David Walliams
Druhý díl vykazuje všechny prvky typické pro pokračování úspěšných knih - co v prvním díle fungovalo, to použijeme znovu a radši dvojnásobnou dávku. Rozhovory jsou tak delší, aniž by v nich bylo více řečeno, a situace absurdnější. I tak jsme se ale bavili, já tedy nejvíc tancem Bena a jeho maminky na téma potopení Titaniku, a také jsme se zase dozvěděli něco z anglické kultury.
Dlouhán odnaproti
Táňa Kubátová
Kniha sice vyšla až v roce 2004, ale příběh se odehrává ještě v 90. letech. Obě hlavní postavy mi přijdou až nereálně dokonalé, jak ten šarmantní "dlouhán", tak i dívka, v níž jeho láska probudí sebevědomou ženu, ale takhle to je ve všech autorčiných knihách. Příběh Jany, která kvůli péči o mladší sourozence upozadí svůj osobní život, byl milý, a díky rodinným historkám a sourozeneckému pošťuchování byl i velmi humorný.
Smlouva proti lásce
Táňa Kubátová
Taková o dvacet let starší a umírněná verze tolik opěvované (a za mě slabé) Hypotézy lásky. Myslela jsem si, jak je tohle téma vyčpělé, a vida, najednou je z něj "senzace TikToku"!
Dva lidé, kteří se domluví na jakémsi sňatku z rozumu, přičemž oba k tomu mají poměrně uvěřitelné důvody. Sbližování páru mi přišlo vcelku přirozené, i když Pavel na můj vkus příliš "zněžněl". Postava Alice ale byla taková směšná karikatura. Naivní, předvídatelné, ale milé.
Strašení v Rookwardu
Darcy Coates
Komentář obsahuje něco, co by se dalo označit jako spoiler.
Knížka mě bavila, jen některé pasáže, v nichž byl Guy v domě sám, se trochu opakovaly, a tudíž vlekly. A ta část děje z 60. let mě popravdě ani tak neděsila, jako spíš naplnila odporem. Jinak měl příběh spád, hlavně ke konci – sezení u psycholožky nebo scéna ve vodě a to, co následovalo, neměly chybu! Na druhou stranu je mi trochu líto, že nebyl naplněn potenciál pro jiný než "darcyovský" konec, stačilo by využít Guyova zmatení a trochu zaměnit postavy ve chvíli, kdy běsnil s nožem... No nic, nechci vyzradit příliš. Krom toho mě překvapilo, že nikdo nehledal tu dívku – přitom jejího přítele jistě napadlo, kde by mohla být.
Záhada školní půdy
Zuzana Pospíšilová
Doporučuji jako ideální první čtení, případně jako čtení před spaním pro předškoláčky. Starším už bude příběh připadat trochu naivní, hlavně to rozuzlení. Celkově by se obsah dal shrnout dvěma větami, nicméně forma je povedená, velká písmena, krátké kapitoly a žádná složitá souvětí.
Láska ve špičce italské boty
Blanka Malá
Takový románek pro velký holky, po kterém jsem sáhla jednak kvůli místu děje, protože stejně jako autorka Itálii miluju od okamžiku, kdy jsem viděla, jak ulice Říma brázdí seriálová Manuela na vespě, jednak kvůli tématu, jímž je také láska na dálku. To dopisování, telefonování, snaha vyšetřit si pár dní volna a letět stovky kilometrů, abychom mohli být chvíli spolu, to roztrpčení, když to nevyjde...
Co s Blankou společné nemáme, to je věk a také ta láska k o mnoho let mladšímu muži. Ke konci jsem stále čekala, kdy už "Sirénin" věk prokoukne Agostinova rodina a dojde k dramatu.
Důležitou dějovou linku tvoří vztah Blanky s dcerou. Blanku odcizení samozřejmě mrzí, ale tady myslím, že si maminka trochu lže do kapsy a dceřiny výstřelky se jí hodí do krámu, protože když je dcera u táty, nijak ji neomezuje ve vztahu s Agostinem.
Líbí se mi recepty, škoda, že jich nebylo víc.
Jak jsem psala, nejsem (ještě) cílová skupina, nicméně knihu jsem koupila tchyni - a protože ji mám ráda, špatnou knihu bych jí přece nedala.
