Aknel26 komentáře u knih

Tato česká detektivka mi vůbec nesedla. Moc jsem se těšila na styl vyprávění paní Poledňákové, jak ho znám z knížek Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny, které se podle mě svou kvalitou vyrovnají stejnojmenným filmům a v něčem děj i obohacují, doplňují. Bohužel tahle kniha mi nesedla ani jazykově, působí velmi zkratkovitě, ani co se týká postav a nezaujal mě ani samotný příběh.

5 16.06.2017

S první knihou dočtenou v roce 2017 jsem spokojená. Pan Czendlik je velice charismatický muž, který to má v hlavě srovnané a otevřeně, s vtipem a tolik potřebným nadhledem odpovídá na rozmanité otázky - od dětství a mládí přes jeho povolání až po všeobecná témata jako církev a její činnost, papež František, restituce, víra, rodina, tradice nebo česká a polská mentalita. Asi se mi líbila víc první část o jeho životě, ale v té druhé zase oceňuji spoustu zajímavch příhod, příběhů a podobenství, jimiž své názory doplňuje - třeba o nosiči vody, o orlovi mezi slepicemi, o mostu, pod kterým neteče žádná řeka.
"Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat."

5 07.01.2017

Moje druhá Moyesová a překvapivě (vzhledem k nadšeným reakcím tady) podle mě slabší. S předvídatelným dějem i koncem a určitými klišé jsem předem počítala, ale závěr mi přišel až přes míru. Hlavní hrdinové byli podle mě hrozně šablonovití. Krom toho bych měla výhrady i k formě - co mělo znamenat to nesystémové střídání vypravěčů? Bum, najednou jedna kapitola vyprávěná někým jiným. Přijde mi, že si takovým postupem autorka trochu zjednodušila práci. A nejvíc ze všeho mě dráždilo, že mladší postavy mluvily v českém překladu obecnou češtinou. Proč? Do knihy se to vůbec nehodilo.

5 19.08.2016

V poslední době prodělávám jakousi čtecí krizi: osvědčení Adler-Olsen i Agatha zůstávají nedočtení, spíš pro zkrácení času v autobuse jsem sáhla po své první Woodové - a zhltla ji raz dva, krize nekrize. Strhlo mě líčení zajímavého prostředí (období 19. století na Havajských ostrovech, tradice místních obyvatel) i životní osudy hlavních postav. A to navzdory tomu, že anotace, která mě původně ke knížce přivedla a je i tady, je dost nepřesná a samotný děj příliš nevystihuje, ten je o mnoho bohatší.

5 03.05.2016

Na celé knížce mi přišlo komické jedině to, že - ač jde o humoristickou knihu - jsem se při čtení jedinkrát nezasmála. Kam se poděl laskavý humor? Jako nastávající maminku mě to asi moc nešlechtí, ale celou dobu jsem tomu cynickému a zlému spratkovi přála, aby se mu jeho "intriky" vymstily - aby ho kočka škrábla, aby spadl ze schodů, aby se s ním rodiče přestali tak mazlit...

5 11.04.2016

Úplně jiné než první díl. Tak moc, že nedokážu říct, který díl byl lepší, je to nesrovnatelné. Dvojka byla navzdory předpokládanému konci napínavější, posledních asi sto padesát stran jsem četla na jeden zátah dlouho do noci. Tři věci mi ale nesedly: 1) co všechno ten Taita před 4000 lety dokázal bez pomoci techniky, 2) co všechno hlavní hrdinové přežili, 3) že by bylo možné číst hieroglyfy stejně snadno a plynule jako Ema má mísu?

5 17.03.2016

Sophie Kinsella patří k mým nejoblíbenějším autorkám, co se odpočinkové literatury týká. Nápadité zápletky, trochu praštěné hrdinky a šťastné konce. Bohužel, tahle kniha se jí hrubě nepovedla. Už Mininakupování bylo na hraně, připadalo mi pitomoučké a občas mě rozčilovalo. Ale Hollywood, to je katastrofa. Becky se projevuje jako tupá sebestředná nána neschopná logického myšlení (zpět: neschopná jakéhokoli myšlení), posedlá myšlenkou, že bude pracovat pro největší hvězdy, kamarádit s nimi a objevovat se v televizi a časopisech. Ve své prostoduchosti znovu a znovu naletí, když ji někdo oblafne nebo zneužije. Manžela, dceru i kamarády klidně hodí ne na druhou, ale tak na desátou kolej. A k tomu ještě zamotaný příběh jejího otce - který je zatím jen nakousnutý a dává tušit, že bude následovat další pokračování... Nejsem si ale jistá, zda si ho radši nenechám ujít.

Kniha se mi moc líbila, především proto, že byla "zalidněna" spoustou postav, které nebyly ploché, ale měly svůj charakter a životní příběh, a to i když byly zmíněny třeba jen v několika větách. To každý neumí. Hlavní postavy byly pak vykresleny dopodrobna. Knížka měla zajímavý děj, který odsýpal, jen úplný závěr mi přpadal zas až malinko zbrklý. Líbilo se mi, že Katalpa udržela nestranný pohled, neodsuzovala žádnou ze stran - v tomto mi přišel zajímavý vztah Kláry a Barbory.

5 02.11.2015

Jakožto velká čtenářka a nebojím se říct odbornice na dívčí četbu od 60. let až po počátek nového tisíciletí jsem si tuto knížku v knihovně vybrala, abych zjistila, jaké české knihy pro mládež dnes frčí (mimo žánr fantasy). A můžu zodpovědně říct, že kam se tato kniha na Šmahelovou, Dědkovou, Rudolfa či Lanczovou hrabe!
Tak především kniha nemá žádný spád. Děj se vleče a rozbíhá se až někdy kolem poloviny, a to ještě žádným rychlým tempem, spíš tak vyklusává až ke konci.
Není vůbec snadné vyznat se v hlavních postavách a jejich osudech, protože jejich pasáže nejsou nijak ohraničené. Hlavní hrdinky by měly být tři, ale o jedné z nich se krom dobré paměti a záliby v počítačových hrách vlastně nedozvíme nic - když už, tak spíš o jejím bratrovi. Stále jsem čekala, kdy se kolem Sáry začne něco pořádně dít, leč marně. V popředí stojí Matylda a její dilema s výběrem školy i "tajemným" přítelem, možná by bylo lepší, kdyby se autorka zaměřila jen na ni a příběhy jejích kamarádek bychom sledovali z jejího pohledu (tak jako to mívá vždy Lanczová či Rudolf).
Ta nejoriginálnější část o náušnicích a shledání po letech je bohužel také spíš na pozadí, přitom by to mělo velký potenciál. Chválím aspoň zmínky o valašském folkloru.
Co chci naopak zkritizovat, je autorčina kreativita ve vymýšlení příjmení - Leskavová, Urálcová, Breser...? Méně je někdy více.
Zkrátka a dobře, autorce i čtenářkám bych doporučila sáhnout mezi knížky z přelomu tisíciletí, aby věděly, jak to má správně vypadat. Ony zas tak moc nezestárly.

4 26.07.2024

Druhý díl byl o mnoho lepší než první. Děj byl bohatší, než naznačuje název, protože na kempu se odehrává jen část příběhu. Krom toho se děj točí hodně kolem zvířátek, hlavně kolem tajemného kocourka Fantoma. Tomáš je správný kluk, pro kterého je důležité přátelství a není mu zatěžko pomoci člověku v nouzi.

4 15.07.2024

Velmi poutavě napsaná kniha, odehrávající se ve více časových rovinách, což je dnes populární. Mně ale přišlo, že tentokrát to nebyla vhodně zvolená forma. Osobně bych tu prostřední, odehrávající se v roce 1969, vypustila. Detektivní prvek mi nepřišel tak zajímavý a dalo by se to vcelku v pohodě včlenit i do polistopadové linie. A když se nad tím tak zamýšlím, zrušila bych i tu druhou časovou linku a psala příběh jako dvě ucelené části. Díky pasážím z roku 1990 vlastně celou dobu víme, jak to s hlavními postavami dopadne - a já bych radši četla s napětím a obavami o ně. Ale já autorkou této knihy nejsem, že.
Devadesát šest procent je za mě až moc, já bych dala tak pětaosmdesát - což je tak jako tak pět hvězd.

4 15.07.2024

Na rozdíl od autorů předchozích komentářů já jsem obrovská fanynka seriálu Přátelé. A protože v televizi běží téměř nepřetržitě již nejmíň sedm let, mám pocit, že některé díly jsem viděla snad i padesátkrát.
Chandler Bing je moje nejoblíbenější postava, a když zemřel jeho představitel, měla jsem pocit, jako bych sledovala nový díl - The one where I lost a friend. Na rozdíl od fanatických fanoušků seriálu jsem si ale brzy v hlavě srovnala, kdo je kdo. Herec Matthew zemřel (Čest jeho památce!), Chandler jako postava seriálu nikoli (na rozdíl třeba od Richarda Skalky v Sanitce nebo Dr. Štrosmajera), můžu se tedy dívat na Přátele i po jednapadesáté a nadále se smát.
Knížka mě navíc přesvědčila, že samotný Matthew Perry by se mým kamarádem asi nestal, a to navzdory jeho neustálému zdůrazňování své podoby se seriálovým Chandlerem.
Co se týká knihy samotné, převažují spíš zápory, jakkoli byla napsaná čtivě. Občas bylo dost obtížné se ve vyprávění orientovat, autor přeskakoval v čase a následně se ve vzpomínkách zase vracel. Obsahovala obrovské množství jmen, která mi často nic neříkala. Sáhodlouhé líčení toho, jaký lék ho v tom kterém období držel nad vodou a jak se ze závislosti dostával a znovu do ní padal, bylo únavné a repetitivní. Nejvíc mě samozřejmě bavilo číst o dění okolo natáčení - nejen Přátel, ale i dalších Perryho filmů (kterých bohužel nebylo mnoho). Zajímavé bylo i vzpomínání na Julii Roberts nebo Bruce Willise. Posledních asi sto stran jsem spíš proskákala. Jestli Mattymu napsání knihy pomohlo uspořádat si život, pak je to fajn, a jestli její přečtení někoho od závislosti na lécích a alkoholu odradí, nebyla napsaná nadarmo.

4 01.05.2024

Přestože jde o první díl celé série, já jsem ho četla až jako třetí v pořadí a musím upřímně říct, že sám o sobě by mě ke čtení série asi nenalákal. Mám pocit, že se Linda Castillo k lepším výkonům propsala postupně a s každým dalším dílem byl příběh lepší. V těch, které jsem četla, ubylo brutalit a přibylo amišských reálií, což bylo rozhodně ku prospěchu. Od čtení není snadné se odtrhnout, jak je to napínavé, líbí se mi soudržnost týmu a romantická linka mi nevadí. Jen ta neopatrnost Kate v závěru knih se opakuje.

4 31.01.2024

Mám-li srovnat Myší díru s námětem podobnou knihou Kdo se postará o Annu, zcela jednoznačně by u mě vyhrála rybička Anna alias malířka Olivie. I Myší díra ale stála za přečtení. Příběh je sevřenější, týká se obyvatel jediného domu, kteří se navzájem znají, a myš sleduje jejich sbližování (děj se točí zejména kolem malého chlapce, jehož matka je na odvykací kúře, a starého muže).

4 02.01.2024

Wow, wow, wow!
Dočetla jsem v pátek a ještě v úterý jsem měla pusu dokořán nad tím, jak to paní spisovatelka napsala: jak vykreslila jednotlivé osobnosti a jejich kostlivce, jak skvěle stupňovala napětí od pohodičky na sluníčku až po drama, po němž se jedna postava rozhodla ostatní opustit. A úplně nejvíc mě dostalo, jak to na konci do sebe perfektně zapadlo.
Moc se těším, až si od Lucy Clarke zase něco přečtu.

4 20.10.2023

Nových 13 pater přináší i nové dobrodružství. Tentokrát Andy a Terry zjistí, že zmizel jejich nakladatel a kamarádka JIll se píchla o mrkev a usnula jako Šípková (tedy Mrkvová) Růženka, přičemž probudit ji mlůže jen polibek od prince. A tak se vydávají za princem Bramborou... Krom legrace je tu i poučení - děti, jezte zeleninu, ať ji zlikvidujete dřív, než z vás udělá lidskou omáčku!
Syn by s hodnocením dolů nešel, nicméně za mě vede třetí díl a tento je o půl hvězdičky slabší.

4 12.09.2023

Kniha, která zaujme na první pohled ilustracemi, ty jsou podle mě podařenější než obsah. Závěrečná poučení jsou podle mě zbytečná - buď jsou zřejmá už ze samotného příběhu, nebo jsou na děj jaksi nepřirozeně našroubovaná. Pohádka, podle níž je soubor nazván, mi přišla úplně hloupá. Naopak nejvíc se mi líbil příběh o vajíčku, které všem dávalo nevyžádané rady, až na ně samo doplatilo. Na jedno přečtení proč ne.

4 06.09.2023

Druhý příběh byl o něco slabší než první, ale i tak jsem po přečtení měla chuť sáhnout hned po dalším dílu. Konec byl překvapivý.

4 27.04.2023

Hezký, ale...
... Kniha se odehrává na zcela konkrétním místě, a to v Praze-Podolí a blízkém okolí. Pro mě to bylo známé prostředí. protože pocházím právě odtamtud, znám fontánu na Kačerově i místní sámošku, také jsem jezdila autobusem 124 a chodila Jeremenkovou ulicí. S chutí i nostalgií jsem si zavzpomínala na známá místa, ale myslím, že pro někoho to může být spíš rušivé.
... S místem děje souvisí i jazyk, jímž je kniha psaná. Celý text je v obecné češtině, mluví tak i dospělí a učitelé, což i mně jako Pražačce celkem vadilo a vím, že někomu se takový text nečte dobře.
... V první polovině knihy, která se odehrává v roce 2000, se vyskytuje plno odkazů na dobu přelomu století - telenovely, rubrika Láska, sex a něžnosti, školní bufety, oblíbené hry i oblečení; jestli toho ale není příliš a občas až na sílu. Může to zaujmout i ty, kteří vyrůstali jindy?
... V knize se střídají tři vypravěči - Aneta, Nela a Kryštof. Nejprve se s nimi setkáme v roce 2000, kdy jim je 11, a poté o dvacet let později. Podle mě byly nejzajímavější pasáže ty Kryštofovy z dětství.
... Kniha má otevřený konec. Někomu to vyhovuje, mě to ale fakt rozladilo.
NIcméně nelituji, že jsem si tuto knihu přečetla, to zas ne.

4 03.03.2023

Příběh začíná v dětském pokoji, kde malý Kevin hraje fotbalovou počítačovou hru. Asi FIFA 2013 :-) Dědeček by v něm rád vzbudil zájem o skutečný fotbal, a proto mu přinese své zápisky z doby, kdy sám s kopanou začínal. Tehdy v létě, kdy vstoupil do mužstva Skřivánků, se náhle začaly objevovat podivné kruhy...
Je to tedy povídání tak trochu detektivní - a vedle tajemství tří propojených kruhů jsem řešila ještě jednu záhadu. Jak je možné, že kniha vydaná v roce 2014 se může pyšnit krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, když paní malířka zemřela již v roce 2005? Já tedy nejsem žádná slečna Marplová, ale možná jsem ten nesoulad vyřešila. Obrázky se totiž k ději moc nevztahují a skoro bych řekla, že některé věty či pasáže byly do příběhu přidány právě proto, aby obrázky našly uplatnění. Fotbalové míče, branka, chlapecké postavy, vše takové univerzální. Kupříkladu slamák, který není pro děj nijak podstatný, se vyskytuje hned několikrát. Obrázek malého šachisty jen kvůli větě "měl jsem pocit, jako by se mnou někdo rozehrával šachovou partii". Vcelku zbytečná zmínka o nošení mléka a vlašských ořeších je doprovozena obrázkem dvou chlapců, z nichž jeden má v ruce bandasku a druhý vlašák. Naopak ilustrace vztahující se ke klíčovým pasážím chybí. Ale tím si přece nebudeme tu pěknou knížku kazit.

4 02.02.2023