alabra komentáře u knih
Souhlasím s hodnocením čtenářky bia....., dobré odpočinkové počtení, ale je to už třetí díl a modelově se opakuje díl první. Škoda, autorka píše velmi lehce a dobře se čte.
Tato kniha není mým šálkem čaje, nevyhovuje mi americký styl vybudovaného příběhu. V mnohém souhlasím s předchozími komentáři.
Historii miluji, po této stránce mě kniha uspokojila, ale něco tomu chybělo, neměla šmrnc
Odpočinková kniha, vybrala jsem si ji, protože bych ráda Florencii navštívila, takže jsem se s ní chtěla blíže seznámit i touto cestou, v hodnocení musím souhlasit s babuškou, vystihla to dokonale.
Dobré počteníčko, i přes počáteční přešlapování se děj rozjel naplno a v závěru gradoval. Ve svém žánru a pro určitou cílovou skupinu výborná četba, pobaví se i čtenář mimo tyto kategorie. Ale proč to vyplazování jazyků? Ještě jedna technická připomínka - příliš mnoho stran na tento druh vazby, čtení bylo nepohodlné.
Autorka zpracovala příběh, který se dochoval v peru kronikáře, přihodila pozitivní konec. Téma určitě přitažlivé, zpracování však bylo příliš rozvláčné, nudné. Až konec zase rozproudil stojaté vody většiny knihy. Za mě průměrné.
Krásné počteníčko, laskavé, přátelské, pro všechny věkové kategorie, a ty přenádherné rytiny, tak krásnou knihu jsem již dlouho neviděla. Spokojenost.
I pro mě je kniha dobrým počtením, zajímavá historie, dobře vedené postavy, od všeho přiměřeně - lásky a romantiky, historie a kapka erotiky, nechybí ani napětí.
Kniha plná smutku, osamělí žijí vedle blízkých lidí a přece sami. Trochu zvláštní počtení, dobře napsáno, stejně jako některé předchozí čtenáře i mě Květa rozčilovala, cítila jsem s vykořeněnou paní z Vietnamu a litovala Japonku. Nechápu, proč autorka zvolila tři naprosto odlišné typy postav, které nic nespojovalo, stále jsem čekala na pointu a nedočkala se.
Při čtení téhle knihy si člověk uvědomí, že svoboda je to nejcennější, co z nás dělá lidi. Pokud ji ztratíme, už se jako lidé většinou nechováme.
Autorka zde řeší téma mezilidských vztahů, představuje silné i slabé stránky hrdinů, kteří se vyvíjejí, ne vždy k lepšímu, tak jak to v životě chodí. Něco zde však působí rušivě, možná to, že se zde děje až příliš, což činí příběh neuvěřitelný, samotnou hlavní hrdinku nelze pochopit ani zařadit, proč tolik nepochopitelného zla vůči svému okolí, odkud pramení to temno v ní.
Pro mě chabý pokus o spojení romantiky, historie a nevímčeho, čte se nedobře, předkládané povahové vlastnosti hrdinů spíš ruší děj, provokují čtenáře svojí neumělostí, rozhodně to není historický román.
Mistrně napsané, strhující, nutí číst dál a dál. Dávám čtyři hvězdy. Přesto si od těchto knih ráda na čas odpočinu - moc temnoty, brutality, krve a všeho.
Zajímavá historie, dobře napsaná kniha. Barvité vylíčení hlavních protagonistů, láska a zrada, chorobná ctižádost, nevybíravé prostředky. A hlavní hrdinka je zachycena jako jediná spravedlivá z rodu, proto osamocená, tragická postava. Dobré počteníčko.
Zajímavé téma, přítažlivé místo, skvěle zachycená atmosféra Japonska, hůře byl zpracovaný osobní život hlavní hrdinky, nedotažené postavy v jejím okolí. Přesto se mi kniha četla dobře. Nepovažovala bych ji za detektivku.
Něco tak neobvyklého jsem ještě nečetla, díky autorovi za skvělé počtení. Velké emoce, láska i nenávist až za hrob, víra, která nás neopouští ani po odchodu z tohoto světa, osudy mnoha lidí, jejichž životní příběhy se prolínají se základními pocity - co jsme, čím jsme byli a co budeme, ať už jsme kdekoliv. A ten neobvyklý formát...kniha nás nutí přemýšlet nejen nad hrdiny této výjimečné knihy. A ten bezmezný smutek rodiče tak dokonale vyjádřený...
Autorka patří mezi mé oblíbené, ani tentokrát mě nezklamala. Provází čtenáře osudy obyčejných žen, odkrývá jejich bolesti, rozhodnutí a v závěru i pochopení...stačil jeden krok jiným směrem a vše mohlo být jinak.
Knihu jsem vybrala podle jména autorky, kterou jsem dříve čítávala, nebyla jsem zklamaná, dobrá oddechová četba. Zachytit příběhy čtyř generací přistěhovalců není nic jednoduchého, autorka se toho zhostila se ctí. Pouze fabulace současnosti se jeví jako málo uvěřitelná. Sklouzává do "červené knihovny."
Příběhy jsou ze života, my učitelé se až tak nesmějeme, taková je realita našeho vzdělávání i pedagogické praxe. Připadala jsem si jako manžel,když jsme spolu viděli poprvé Černé barony. Já jsem se smála celou dobu a on jen pokyvoval, na takovou vojnu si pamatoval a humorné mu to už nepřišlo.
Knihu jsem vybrala kvůli jménu autorky, která mě svou tvorbou oslovila, a nelitovala jsem. Její mistrné vykreslení budování průmyslu, života podnikatelů i zaměstnanců, přeměna krajiny a vztahů 19. století mě inspirovaly a hodlám je využít i ve výuce. Díky.