alef komentáře u knih

Při rozboru základních způsobů vyjadřování nachází Aristoteles 10 základních typů výroků "o tom, co jest", neboli kategorií. Kategorie u Aristotela znamená totéž co schéma nebo forma výpovědi. Vychází z toho, že vždy už mluvíme o věcech. Kategorie jsou nejvyššími rody pojmů, které o věcech vypovídáme. Vše, co o věcech můžeme vypovídat nutně náleží do jedné z 10 kategorií, nejsou to tedy jen způsoby výpovědí (o věcech), ale také způsoby bytí (jsou tedy zároveň základní ontologické formy, v nichž je jsoucno – všechno co tedy nějakým způsobem je, spadá podle toho svého způsobu bytí do jedné z kategorií:

1. substance (podstata - úsia); 2. kvantita (množství); 3. kvalita (vlastnost); 4. vztah (relace); 5. kde?; 6. kdy?; 7. poloha; 8. mít; 9. činit (činnost); 10. trpět (trpnost).

Kategorie představují strukturu reality (gramatickou strukturu jazyka), jsou to výpovědi o skutečnosti.

Základní otázkou je tedy: Co je podstata? - ne všechny skutečnosti jsou reálně existující, některé existují jen potenciálně (např. embryo – je v možnosti, že bude existovat skutečně) – podstata vzniká teprve spojením látky (resp. možnosti) a uskutečnění (tedy získání tvaru, podoby). Všechny možnosti mohou být uskutečněné po spojení s tvarem.

Aristoteles při rozboru kategorií vychází od porozumnění – základním faktem je, že člověk člověku něco sděluje – něco, co má obsah, co chápeme – o čem se dorozumíváme.

Nezbytné čtení pro všechny kdo se zajímají o logiku, resp. o její počátky :-).

16 06.01.2017

Tak jsme se, Petře, opět setkali, ... Vy jste se stal rytířem, a taky důvěrníkem Jindřicha III., ... šťastně jste se oženil, ... a za své služby králi si vysloužil titul barona, ... mezitím se vévoda z Guise stal „pánem Paříže“ podporovaným katolickou církví a vlastně celou katolickou Evropou, ... jeho Liga se stala nebezpečnou, pronásledujíc a štvavými řečmi rozpoutávajíc projevy netolerance vůči „obnovenému náboženství“ ... a tak Vás, při našem dalším shledání čekalo opět hodně překážek a dobrodružství ... a mě moc těší, že jste se stal milujícím manželem, a přesto neztratil nic ze své schopnosti dobývat ženská srdce :-) ... tato Vaše, mnou obdivovaná, schopnost, je Vám stále k převelikému užitku, protože král (ať už Váš vřele milovaný Jindřich III., nebo jeho nástupník Jindřich IV.) moc dobře pochopil, že mu je převelice velmi k užitku a tak v zájmu francouzské koruny dále „sbíráte“ polibky šlechtičen i prostých krásek :-) ... a já Vás, při Vašem tajném poslání (při kterém „brousíte“ a „vypilováváte“ své galantní erotické umění :-)), za které jste si vysloužil titul markýze ... tuze ráda provázela :-) ... a opravdu velice velmi nerada se s Vámi loučím, ... jen proto, abych se s Vámi s libostí a potěšením opět brzo shledala v dalším pokračování ... Vaše spanilá čtenářka :-).

26 03.01.2017

Lévi-Strauss odsuzuje jakoukoli podobu rasismu, zastává se ohrožených etnických skupin a varuje před kulturní homogenizací (tendence k jednotvárnosti a redukce odlišností) ... Lévi-Strauss tak pojmenovává hlavní dopady globalizace na kulturu a zároveň varuje před vytvářením právě takové globální kultury ... a že k ní máme bohužel pořádně našlápnuto ...

Jeho knihy mj. vyprovokovaly ve Francii debatu se známým filozofem Jeanem-Paulem Sartrem o přirozenosti lidské svobody. V roce 2005 při jednom ze svých nemnoha veřejných vystoupení neskrýval skepsi: "Lidský rod žije způsobem, který se rovná smrtelné sebedestrukci. Není to zkrátka svět, který mám rád."

17 02.01.2017

"Kdo to zavinil
Kdo mě podvedl
Kdo mě sužoval
Kdo mě zneužil
Kdo mě obelhal
Kdo mě vydíral
Kdo mě vyděsil
Kdo mě nenechal v klidu žít"

Murakami hledá ... a my spolu s ním ... "kdo je zodpovědný za stav světa, ve kterém musí žít" ...
... před očima se Vám objevují slova s tajuplným smyslem, ... slova, do nejmenších detailů vykreslující stíny na duši ... křivky slov protínají plochu papíru tak směle ...
... už od prvních slov přemýšlíte ... o co tady jde? ... v mysli naskakují jednotlivé výjevy, a vy máte stále takový zvláštní pocit ... hledáte význam ... propojení příčiny s následkem ... nevzdáváte se, a přesto máte pocit, že stále nechápete ... pocit střídá pocit a vy se pořád nemůžete rozhodnout ... "myšlenky se rozpínají jako vesmír, ale zároveň se koncentrují do nitra ... slova, přepjatá až k hranici arogance střídají věty se slovy osekanými na samotnou dřeň ... v hlavě vám pluje beztvará mlha a z ní se vynořují nejrůznější představy ... a zase se do ní vracejí" ...
... a tak si pohráváte s myšlenkou, jestli autor jen tak, sem a tam hází se slovy, ... která třeba vůbec nic neznamenají, ... a nebo ... je také docela možné, že jste se ocitli v radikálně odlišném vesmíru ... ve vesmíru s radikálně odlišným uvažováním ... všechno je možné ... nic není nemožné ... chvílemi máte pocit, že ani nemáte tušení ... chvílemi zas, že slovům přikládáte daleko větší význam, než je nutné, protože ...

... "je klidně možné, že se na svoji lidské pouti jenom tak bezcílně pohybujeme územím čiročiré náhody, současně je ale docela klidně možné i to, že žádná nahodilost neexistuje, ... že pro nás neplatí žádné náhody, a tím méně pak nějaké možnosti..."

Mám za sebou další snovou výpravu plnou emocí /které budu ještě dlouho zpracovávat :-) /, do Murakamiho světa ... docela jsem si oddychla, když se mi na konci podařilo vynořit se nad hladinu :-) ... a nadýchat se "čerstvého" vzduchu v tom mém, "normálním" světě :-) ... ale taky vím, že se mi za čas opět zasteskne ... a já se pokusím o další výpravu ... za poznáním? ... čeho? ... za snem? ... jakým? ... nevím ... ale přesto se budu pokoušet dál :-)

25 28.12.2016

„Žádná pravidla nejsou pevná a trvalá.“
Marcus Tullius Cicero

Pravidla hrají zásadní roli v tzv. "jazykových hrách", což je klíčový pojem pozdní filozofie Ludwiga Wittgensteina, který se tímto termínem chtěl distancovat od názorů, které v raném období zastával i on sám, že jazyk slouží k jedinému účelu – přenášet myšlenky, odvrací se od jazykové idealizace a chce zkoumat vztah jazyka a skutečností. Metafora jazykové hry pak zdůrazňuje právě onu různorodost lidského chování, které je s jazykem spojené: „… jako řečové hry by bylo možno označovat i zmíněné pochody pojmenování … a opakování … Jako „řečovou hru“ budu označovat … celek zahrnující řeč a činnosti, s nimiž je spjata.“

Proč jazyková hra? V původní představě: „Slova řeči pojmenovávají předměty – věty jsou spojení takových pojmenování.“ ... nachází problém, a to v předpokladu, že v jazyce nalezneme nějaký dokonalý „řád" (logický řád je základem Wittgensteinových představ o jazyce v Tractatu - znázornění a skutečnost mají logickou formu), ale ve Filozofických zkoumáních Wittgenstein ukazuje, že se tohoto „předsudku“ musíme vzdát, požaduje změnu způsobu uvažování o jazyce, protože jazyk je komplex mnoha různých aktivit, jednání, činností, které nelze postihnout pouze logickou analýzou.

„Na naši řeč se lze dívat jako na nějaké staré město: spleť uliček a náměstí, starých a nových domů, a domů s přístavbami z různých dob; a to vše obklopeno množstvím nových předměstí s novými a pravidelnými ulicemi a uniformními domy.“

Tato metaforu města nám má ukázat, že nenajdeme jen uniformní domy a pravidelnosti, ale také mnoho přístaveb z různých dob, nové ulice a celá předměstí, která během dob měnila svou tvář, některé mohou zaniknout a naopak vznikají nové – tato metafora ukazuje právě na změnu ve způsobu uvažování, od úvah o čistě logické formě jazyka (uniformní domy a pravidelné ulice) k úvahám o „různosti užití jazyka“ (přístavby měnící svou tvář). Wittgenstein se tedy začíná zajímat především o souvislosti mezi jazykem a jednáním, základem jeho úvah je, že "jazyk se nějak vztahuje ke skutečnosti".

Je to hodně zajímavé čtení, Wittgensteina obdivuji, byl to geniální matematik a filozof, pokud si s ním ale chcete začít :-) ... začněte od Tractatu, v něm naleznete základy jeho ranných úvah, na která Filosofická zkoumání navazují, a vy tak můžete sledovat proměnu jeho myšlenek :-).

19 14.12.2016

Slovo „člověk“ podle Schelera značí 3 navzájem zcela neslučitelné okruhy:
1. Myšlenkový okruh židovsko – křesťanský s příběhem o Adamovi a Evě, stvoření, ráji a pádu.
2. Myšlenkový okruh řecko – antický, který vyzdvihuje „sebe-vědomí člověka“ a zvláštní postavení „logosu“ – rozumu, který člověka přesahuje (transcenduje), člověk se na něm pouze (jako jediný tvor na Zemi) podílí.
3. Myšlenkový okruh převážně přírodních věd, který chápe člověka jako konečný výsledek vývoje Země, bytost odlišnou od ostatních forem života svou složitostí.

Neexistuje tedy jednotná idea člověka, už sám pojem „člověk“ je dvojznačný, za prvé čistě vědecky vzato, je to „tvor na vrcholu řady obratlovců a savců“, ovšem nezávisle na tomto významu, tu existuje ještě jeden pojem „člověka“, který Scheller označuje „podstata člověka“, a právě ten člověku přisuzuje zvláštní místo, nesrovnatelné s žádným jiným tvorem na Zemi, a které mu dává „vědomí“.

Antropologie pojímaná jako filosofická disciplína má pak za předmět svého zájmu člověka jako celek, člověka v celosti jeho bytí:

„Stále vzrůstající množství speciálních věd, které se zabývají člověkem, ať jsou jakkoli cenné, daleko více podstatu člověka zakrývají, než aby ji objasňovaly. Pomyslíme-li, že ... zcela otřeseno je zvláště darwinistické řešení otázky o původu člověka, pak můžeme říci, že v žádném dějinném období se nestal člověk tak problematickým jako v současnosti.“

Scheler tvrdí že hledá ... jak objasnit vznik a podstatu člověka, jeho postavení v přírodě (tedy v kosmu), která by mluvila o člověku na úrovni fyzické, psychické, duchovní i metafyzické. Filosofická antropologie má pak vystihovat podstatu člověka v metafyzických souvislostech, má nalézt odpovídající definici člověka, která by vysvětlila, proč je člověk výjimečnou bytostí, stojící na jedinečném místě v řádu přírody, které nepřísluší žádnému jinému tvoru. Scheler však jde ještě dál, tvrdí, neoriginálně (opakuje Kanta), že všechny prioritní problémy filosofie se dají převést na otázku: Co je člověk? ... hledá univerzální vlastnost, která určuje podstatu lidského jedince ... a nachází ji v lidské otevřenosti světu, ... touto svou otevřeností se odlišujeme od všeho dalšího života, který se naopak vyznačuje tím, že je na své organické prostředí vázaný. Člověk, jako jediný tvor dokáže vázanost na prostředí překročit ... to pak určuje způsob, jakým ve světě jsme – je to prvotní vlastnost lidského rodu :-).

"Člověk je jediná bytost, která umí říci: Ne!"

20 14.12.2016

V tomto příběhu ožívá neradostná vize budoucnosti, kdy zemský povrch, tak, jak ho známe, už neexistuje ... jen malé osady v podzemí moskevského metra ... kilometry tunelů žijící vlastním životem a udržující život desítek lidí, kteří čekají, že se zase jednou vrátí na povrch ... protože metro je pěkně tvrdý svět ve kterém bez nějakého toho kalašnikova nebo alespoň ostrého nože nepřežijete ani dvě zastávky.:-) .... je to skoro hororový svět ... společnost lidí, která se zde snaží přežít ve velmi omezeném a pro člověka nevhodném, stále temném prostředí, je společností lidí odolných a odhodlaných přežít, problémem je spíš uchovat si zdravý rozum, protože v takových podmínkách se to daří jen málokomu, a o to víc se pak daří různým extrémním společenstvím ...

„Jak dlouho přežiješ na houbách, multivitaminech a vepřovém? Vzdej se, homo sapiens! Už nejsi vládce přírody! Ne, nemusíš hned zhebnout, takoví my zase nejsme. Jen se tu chvíli ještě plaz ve smrtelné křeči a zadus se vlastními výkaly. Ale jedno bys měl vědět, sapiens: užil sis života až až. Evoluce, jejíž zákony jsi tak skvěle pochopil, postoupila na další stupeň. Ty rozhodně nejsi koruna veškerenstva. Jsi dinosaurus a je načase, abys uvolnil místo
novým a dokonalejším tvorům. Nebuď sobec, hra skončila, pusť teď k lizu jiné. Jen ať si budoucí generace lámou hlavu, co zahubilo homo sapiens – ale kdo by se o něco takového zajímal.“

... lidstvo prožívá své poslední dny. ... a je jedno, jestli to bude ještě deset nebo sto let.... máte před sebou příběh, nad kterým budete asi ještě chvíli přemýšlet, i po jeho dočtení ...

„Co je však hvězdná obloha pro dítě, které si ani neumí představit, co to znamená nemít nic nad hlavou? Zvednout pohled a nevidět betonový strop nebo plesnivé propletence kabelů a trubek, nýbrž azurovou propast, která ti zničehonic zeje nad hlavou – jaký je to pocit? A hvězdy! Může si člověk, který nikdy neviděl hvězdy, vůbec představit, co je to nesmrtelnost? Ten pojem nejspíš vznikl pod dojmem jasné noční oblohy. Miliony žhnoucích ohýnků, stříbrné hřebíky zatlučené do kopule z modrého sametu…“

33 12.12.2016

Poezii čtu méně, než bych chtěla, prostě ne dost často, ale občas dostanu takovou náladu, nebo chuť, stává se mi to obzvlášť v tomto období, podzimních až zimních tmavých večerů ... a tentokrát se mi dostala do ruky tahle sbírka...

VÍM
„Vím, svět jsem svými verši znavil.
Kdo v této spoustě vyzná se?
Mnoho jsem znudil, jiné bavil,
Dnes každý k tomu přizná se.

A mně to v hloubi duše jedno.
Co psáno – psáno, žiju dál,
...
Kdos ohřeje se na mém zpěvu,
kdos usměje se všetečně,
kdos jádro chytí a kdos plevu,
a obé v posled zbytečně.“

... a příjemně jsem si užila tuhle svoji chvilku poezie :-) ... Vrchlického básničky jsou inspirované životem, snahou vyrovnat se se světem, s otázkami na život i na smrt, ... s otázkami, jak žít v souladu nebo spíš v symbióze s ostatními lidmi,
... jsou lyrické, ... plynou, a proto tak krásně „zní“, když je čtete,
... jsou smyslné, ...nebo spíš intimní, protože jsou o hledání, a taky o proměnlivosti nálad,
... jsou nevšední, nebo spíš ... vysoko nad všedností našich životů :-).

Mě jste pane Vrchlický bavil, ... jste opravdu vnímavý pozorovatel života, a taky jsem se ohřála Vašim zpěvem, ... obzvlášť, když jsem se snažila chytit jádro, ... místo plevy :-).

20 06.12.2016

Knížka o tom, jak si dělat legraci ... ne z Boha, ... ale z našich představ o něm :-).

Rozhovor s člověkem, pro kterého jsou víra a rituály naprosto zažitá věc ... Bůh je prostě členem rodiny, součástí komunity i celého národa. (Jak sám říká: "Nezapomeňte, že jsem Polák." :-) ... proto je pro něj, ponořit se do tichého rozhovoru s Bohem, naprosto přirozenou věcí ... stejně samozřejmé jako si vyčistit zuby :-) ...

32 05.12.2016

svět je to nejlepší ze všech míst
kde se dá dělat spousta věcí jako třeba
legrační kousky
a milostné kousky
a psí kusy ...

svět je báječné místo
k narození
jestli vám příliš nevadí
... různé jiné nepřístojnosti které víc než dost
sužují naši patentovanou společnost
... všechno čím naše bláhové tělo
je dědičně zatíženo ...

... vyprávění o kultuře, jejiž základní hodnoty a způsoby života stojí vně mainstreamu ... ale především vyprávění o nás, vyprávění, které si vytváříme pro nás ... vyprávění, jako přirozená potřeba a přirozený projev člověka :-)

19 02.12.2016

Po dobrodružstvích prožitých v Paříži, jsem s radostí spolu s Petrem opět zavítala na Mespech a znovu se rozhlédla po klidném venkovském kastelánství, kde se nakonec sešli všichni mí oblíbení hrdinové téhle ságy. A pak, na mé svědomí, začalo sněžit tak, že “nešlo rozeznat cestu od pole a mráz byl na umření” :-), ... a tak jsem si uvařila čaj, přihodila pár polínek do krbu a ponořila se do čtení: “Madame, klečím vám u nohou” :-) ... vážně jsem si moc užívala tohle vyprávění :-), plyne tak lehce, Petr je opravdu neodolatelný průvodce :-), ... o tom, jak se, coby lékař, dostane do královských služeb a harcujíc se po velkých cestách království, je svědkem (trochu i strůjcem :-)) velkých hitorických událostí ….

25 02.12.2016

„Neřekla jsem osud," opakovala. „Věřím tomu, že pokud jde v životě o něco velkého, neexistují náhody. Všechno se děje z nějakého důvodu. Ty jsi tady z nějakého důvodu - a není to proto, abys selhal ... a pak se tma začala vrstvu po vrstvě loupat a obloha se téměř neznatelně oděla v jemnou bledou modř.... zavřel jsem oči ... a svět se vytratil" ...

„Kdysi dávno, v podivné době, se v hlubokém a prastarém lese potulovalo strašně moc zvířat. Byli tam králíci a jeleni a lišky, tak jako v každém lese, ale byla tu také méně obvyklá zvířata, jako třeba chmůrvědi chůdonozí, dvouhlaví rysové a mluvící emurafy“.... víte, podivní tvorové musí být volní, aby byli šťastní ...

Ačkoliv nepatřím do cílové skupiny čtenářů téhle série, našla si slečna Peregrinová a její podivné děti ke mně cestu. S docela velkým časovým odstupem od prvního dílu, jsem držela v rukou tuhle krásnou knížku, a tím myslím zajímavě zpracovanou, obálka, fotky a tak, a těšila se, nebo spíš byla zvědavá na pokračování ... moje mysl se těšila na to, co už se mi připomnělo v prvním dílu, že věci nejsou takové, jaké se zdají :-) ... čas se najednou nedá odhadnout ani podle měsíce, ani podle pohybu hvězd, ... a vy zjistíte, že se tu pohybují mezi námi děti s podivnými schopnostmi, které nás buď děsí, nebo fascinují (možná proto jsme k takovým „nenormálním“ ... často dost krutí), ... a samozřejmě jsou tu taky úžasná podivná zvířata (mít doma třeba takovou emurafu :-)), ... a pak stvůry, kterým jde jen o to přiživit se na těchto výjimečných duších, ... proto existují také ymbryny, které tyto děti (i podivná zvířata) chrání v časových smyčkách, … jenže už ani tam není bezpečno ... a tak Jacob, vypravěč a hlavní hrdina, zjistí, že by si měl dávat zatraceně dobrý pozor na to co si přeje :-) ... splní se mu totiž jeho sen o dobrodružnějším životě ...takže spolu s ním a podivnými dětmi můžeme sledovat jak se svět podivných řítí do naprosté zkázy ...přiblížíme se doslova na krůček až k úplné hranici všech možností ...

... dneska se hodně mluví o tom, že už se my lidé (tedy hlavně my, dospělí), tolik „neúčastníme“ na svém duševním světě, že jsme se přeorientovali tak nějak materiálně, ... a přitom si vůbec neuvědomujeme, že snění je zásadním posláním mysli :-) ... vážně, ... mysl sní čtyřiadvacet hodin denně ... sní nejenom když člověk spí, ale i v bdělém stavu ... je to její přirozenost, ... a tahle knížka Vám to připomene :-).

23 28.11.2016

Když čtete dílo, jako je Summa theologická, doporučuji mít vždy na pozadí svých myšlenek stále na paměti dobu, ve které vznikala. Počínající středověk byl dobou hlubokého kulturního úpadku, způsobeného rozpadem římské říše, ale taky třeba vpádem arabů, byla to doba, kdy došlo ke střetu antického světa s monoteistickými náboženstvími, jako je křesťanství a islám. V antice se do té doby vše řídilo cykly – věčně se opakující vznik a zánik, oproti tomu monoteismus přišel s aktem stvoření světa jedním Bohem. A úplně nejbytostnější rozdíl můžeme vidět v představě Boha, ve vztahu Boha a člověka. Antika měla nejrůznější představy o božské bytosti, jako praoheň, první hybatel, atp. Naproti tomu křesťanství pojalo Boha jako všemohoucího Stvořitele, který svět stvořil z ničeho, vše kromě něj bylo stvořeno, proto je mezi Stvořitelem a stvořeným - propast – vše je zde jen skrze Boha a kvůli Bohu, jako výtvor Boží vůle, člověk má jedinou úlohu plnit Jeho vůli, kterou mu zjevil ve svých přikázáních. V antice byla největší ctností blaženost, středověk má zbožnost a pokoru, nejzavrženíhodnější je pýcha, troufalost člověka, pokud by se chtěl vyrovnat Bohu. Křesťanský Bůh není neosobní, ale zcela osobní, vůči Bohu stojí člověk jako jednotlivec, mluví s ním jako osoba k osobě, zatímco pro antiku je duše něčím neosobním, přírodním faktorem.
S koncem poloviny 1. století n.l. už není křesťanství jen náboženstvím jedné skupiny (židů), ale expanduje do celého Středomoří. Mýtus se prolíná s historickými událostmi, úcta se týká i člověka, víra směřuje k lásce a filozofie se prolíná s teologií a základním rysem středověké mentality je podřízenost člověka všemu vyššímu. Je to svět náboženské úcty, pochopené jako úcta k autoritě a oddanost vůči ní. Filozofie je pěstována především kvůli teologii, jako příprava na teologii a později v scholastice jako nástroj teologie. Asketické křesťanství přišlo s příkazy a zákazy. Filozofie se stala čistě teocentrickou – věnuje se jen Bohu – snaží se ideově zdůvodnit otázky typu: Je jen jeden Bůh? Jaký je status Marie Bohorodičky? A jaký Ježíše Krista? – Jejím úkolem se stalo hledat bezrozporné odpovědi.

Tomáš vychází z předpokladu, že Bůh je stvořitelem světa, a proto můžeme z jevů, které ve fyzickém světě pozorujeme usuzovat na jeho podstatu – navazuje tak na Aristotelův (ve středověku se v Aristotelovi opravdu hodně viděli :-) ) kosmologický důkaz. Důkazy, které uvádí, bývají označovány jako cesty k Bohu, nemůžeme je samozřejmě brát jako důkazy v pravém slova smyslu, protože jejich základním předpokladem, nebo požadavkem je víra, tu už ale musíte mít v sobě.

Posuďte sami:
1. Důkaz z pohybu a změny: cokoli se pohybuje, pohybuje se proto, že jím něco pohybuje. Proto musí být něco (někdo), co je příčinou pohybu. Na počátku musí být první hybatel, který všechno uvedl do pohybu a sám je nehybný.
2. Důkaz z první příčiny: všechno, co jest, musí mít nějakou příčinu, a protože řetězec příčin nemůže být nekonečný, musí existovat první příčina, kterou nic nezapříčiňuje, která je příčinou sama v sobě.
3. Z nahodilosti: věci mohou být i nebýt a někdy tudíž muselo nastat, že nebyla žádná z nich; proto musí existovat něco, co nutně jest – a tedy vždycky bylo. Všechny věci vznikají a zanikají nahodile. To, že jsou, musí být zapříčiněno něčím, co existuje nutně, tedy Bohem.
4. Ze stupňů: kdykoli užíváme slov „více“ a „méně“, předpokládáme nějaké absolutní „nejvíce“ a „nejméně“. Vlastnosti věcí můžeme hierarchizovat a posuzovat, co je lepší, pravdivější, dokonalejší a co méně. Jednou z vlastností je také jsoucnost. Bůh je „nejvíce jsoucí“ a je původem všech ostatních jsoucen.
5. Z účelnosti: věci v přírodě směřují k nějakým cílům, často k nejlepšímu, ačkoli samy nemají žádné poznání. Musí být tedy vedeny někým, kdo poznává. Vše se děje za nějakým cílem, přestože sama příroda je nevědomá a nemůže jednat za nějakým účelem. Účelnost pochází zvenku, od rozumné bytosti, od Stvořitele.

17 23.11.2016

V rozhovoru pro Mladý svět Nick Cave poznamenal ke svým písním: „... Temné! To je slovo, které snad ze všech nejvíc nemám rád. Napovídá, že nikde není světlo, žádná radost, žádná naděje. Nic takového jsem nikdy neříkal. Jen to, že každá věc má dvě stránky. "

... a přece Nick Cave v téhle knize představuje nejhlubší peklo ... zápas zla se zlem, starozákonní „oko za oko, zub za zub“ ... kde postavy tohoto tragického biblického příběhu se zrodily ze špíny, krutosti a násilí, ... při četbě ucítíte až fyzický pocit bolesti a odporu ... slova a řádky téhle knihy jsou jimi doslova prolezlé ...

... když jsem se tak doslova brodila tím bahnem potácejíc se mezi slangem těch nejspodnějších společenských vrstev, jaké jsem si ani neuměla představit a biblickou mluvou, ze které na mě kapala slizká atmosféra extatických pošahaných proroků a náboženských vůdců (např. v Americe ne zas věc zcela neznámá i dnes) ... ztrácela půdu pod nohama a dusila se každým přečteným slovem ... uvědomila jsem si, že tohle vlastně nemám zapotřebí ... můj seznam knížek, které toužím přečíst se začíná rozpínat do obřích rozměrů :-)(překvapuje mě, že jsem schopná u téhle knihy vůbec použít smajlíka) ... a já uprostřed věty prostě najednou knížku odložila ... a oddychla si!!! ... je tolik zajímavých knih, které třeba ani nestihnu přečíst a tak už dál nechci ztrácet čas, navzdory zajímavému a osobitému autorově stylu, ... broděním se tímhle páchnoucím bahnem, ... kde nikde není světlo, žádná radost, žádná naděje ... očista by pak možná trvala zbytečně příliš dlouho :-)

29 22.11.2016

Otázkami etiky, "to jest hledání nejlepšího života v obci, spravedlnosti a práva" se Aristotelés zabýval v několika spisech: v Etice Eudemově, v Politice a v asi nejznámější Etice Níkomachově.

Nejdůležitější z věd je pro Aristotela věda o obci (politiké), která určuje, “co se každý v obci musí naučit”. Nejde v ní o poznání, ale o jednání, a to ušlechtilé a spravedlivé. V otázkách jednání – podobně jako v otázkách zdraví - není přesnost možná a „vzdělaný se vyznačuje tím, že v každé oblasti vyžaduje jen tolik přesnosti, kolik povaha předmětu připouští.“ Nejlepší jednání je pak to, které není prostředkem, nýbrž cílem. Takovým cílem je pro člověka blaženost (eudaimonia), která není vrtkavá jako pocit štěstí, ale trvalá... je to nejspíš dar od bohů, ale něco také potřebuje: prostředky, podmínky a děti. Blažený je, kdo v jednání uskutečňuje dokonalé dobro a má k tomu nutné podmínky po celý život.

Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem. Přirozenost dává člověku jen schopnost učení jako možnost, jež se uskutečňuje konáním (dobrým nebo špatným), a to je právě smysl výchovy.

Neřestí je mnoho, kdežto ctnost je vždycky jen jedna a většinou znamená vyhýbat se krajnostem, nedostatku i přebytku; "tak je štědrost mezi rozhazovačností a lakotou, statečnost mezi zbrklostí a zbabělostí". Není to ale žádný průměr, nýbrž dokonalost sama, kterou by každé přidání i ubrání pokazilo.

Ctnost se týká jen jednání chtěných a vědomých, volba je předem rozvážené chtěné jednání. Ty nejdůležitější ctnosti jsou statečnost, umírněnost, štědrost, laskavost jako střed vůči hněvivosti i slabošství, a v obci zejména spravedlnost. To je výkon dokonalé ctnosti vůči druhým, „dobré těch druhých“ a “souhrn všech ostatních ctností”.

Spravedlnost v obci musí být řízena zákonem, “proto nenecháváme vládnout člověka, ale zákon.” Náležitost, slušnost je spravedlnosti podobná, ale není to totéž. Je spravedlivá, ale ne podle zákona, nýbrž jako náprava zákonné spravedlnosti. Zákon totiž musí být obecný, kdežto jednání je nepravidelné, takže některé případy nelze spravedlivě posoudit zákonem.

Aristotelés nahlížel na demokracii podobně jako Platón, tedy považoval ji za závadný typ státního zřízení :-).

Zúžil pojem lidu v demokratických zřízeních na většinu chudých, která nedisponuje všemi právy ani prosazením svých zájmů, a to je důvodem (jak podle Aristotela, tak podle Platóna), proč demokracie nemůže být stabilním systémem, pokud v ní existují takové rozdíly. Demagogové rádi zneužijí své moci nad chudými a namíří jejich hněv proti bohatým, kteří jsou přinuceni se bránit, což ve výsledku vede ke zhroucení demokracie. Nejzávadnějším faktorem tohoto zřízení není ani tak nestabilita, jako spíše skutečnost, že demokracii a vládnoucí většině v ní nejde o obecné blaho, což je důležitá charakteristika všech zdravých forem zřízení :-).

Zajímavé ... dříve stejně jako dnes :-) ... uplynulo víc jak 2000 let a stále jsme nevymysleli nic lepšího :-) ... a tak se stále držíme demokracie, jako nejlepšího ze všech těch nejhorších řešení, kterých jsme naopak navymýšleli spousty :-).

20 22.11.2016

Gorgiás je asi všeobecně známý jako totální skeptik, jak jinak by jste si vysvětlili jeho slavné výroky?
"nic není"
"je-li něco, nemůže to člověk poznat"
"nelze-li to poznat, nelze to bližnímu sdělit a jemu vyložit"

No a Gorgiás k těmto výrokům zformuloval důkazy a ... stal se zakladatelem rétoriky :-).
Třeba Platón, i když s jeho filozofií nesouhlasil, spíš než za sofistu, pokládal ho za dobrého rétora.

Autor téhle knížky se pak snaží najít odpověď na otázku: Čím je pro Gorgiu jazyk, resp. řeč? Jak chápal řeč Gorgiás, učitel rétoriky, který byl přesvědčený, že poznání je neexistující a nesdělitelné? ... a to vše v době, kdy logos (chápaný jako rozum, nebo také "slovo"), je absolutní základ řeckého myšlení.

"...řeč jest totiž něco mezi nejsoucími věcmi a nejsoucími myšlenkami, něco, co je možno zapsat a později přečíst, co má zároveň tělo a duši ..." tak chápe Gorgiovu pozici autor téhle knihy ...

"... podstata světa je prchavá a vzpírá se pevným logickým zákonům a bytí pro Gorgiu není totožné s myšlením ... bez ohledu na to, co vlastně sdělujeme, ... zůstává fakt řeči samé", ... snad jediné věci, kterou Gorgiás nikdy nezpochybnil. O řeči můžeme díky tomu psát teoretická pojednání spíše než o fyzikálních objektech: "Pravou tvář světa, byť nepoznatelnou, lze přesto alespoň na pomíjivý okamžik "zahlédnout", a to nejlépe opět prostřednictvím řeči."

14 22.11.2016

Baví mě, spolu s presokratiky, prvními filozofy, hledat obraz světa, hledat arché - počátek světa :-). Pýthagorás uvažoval asi takto: nejzazší možná vymezenost, která ve své krajnosti ztrácí rozměr je BOD – je JEDEN – vymezuje sebe sama → arché je tedy ČÍSLO … a čísel je 10 – lichá jsou vymezená, sudá neomezená … a tak tu máme 10 počátků :-)
1. mez x neomezené
2. liché x sudé
3. jedno x mnohost
4. levé x pravé
5. mužské x ženské
6. klidné x pohybované
7. přímé x křivé
8. světlo x tma
9. dobré x špatné
10. čtverec x obdelník.

Baví mě tahle vyprávění o prvních snahách pochopit původ lidí a vysvětlit vznik Země, jako místa kde žijí :-).

18 22.11.2016

Jaké, že jsou výsledky Aristotelových zkoumání? ... posuďte sami:

"všechna jednoduchá tělesa mají přirozený pohyb ... a každý pohyb má svůj opak ... pouze to, co má svůj opak, může vznikat a zanikat"

"sféra nebeská protiklady nemá ... na kruhu není protiklad ... nebeská tělesa se skládají z éteru ... svět nevznikl, je věčný"

Proti Aristotelovi vystoupil Filopónos, ... našel chyby v jeho uspořádání světa, upadl však v zapomnění, protože katolická církev ho zavrhla a tak neměl Aristoteles oponenta ... zato ve středověku, který následoval, velkého přívržence, kdy celá katolická církev hájila tento "pohanský" model světa :-).

A co bylo dál? ... Pak přišel Koperník, který navrhl jiný model světa než tento uznávaný aristotelský, protože se mu zdálo, že svět není nehybný... Země se otáčí kolem své osy... Slunce nezapadá a nevychází (poznáváte? ... Platónský názor :-) ... Koperník toto své pojednání věnoval papeži a ten ho dal na index :-) .... později tento názor obhajoval i Galileo Galilei ... a oba byli odsouzeni :-).

17 21.11.2016

..."jsoucí nemůže vzniknout a zaniknout" ... a Platónovy dialogy jsou prostě "jsoucí" :-) ... tedy "nevzniklé, nepomíjející, neproměnné, ... (a) ... dokonalé" ... Parmenidés nám ukazuje omyl nás smrtelníků ... lidé se domnívají na základě toho co vidí, že existuje mnohost (hlad-žízeň, bytí-nebytí, den–noc), a to je jejich omyl ... nelze věřit té realitě, kterou vidíme, ... "jedno jest vše"

... je zajímavé sledovat spolu s Parménidem, tuto alegorii "cesty" ... Parmenidova myšlení a smyslového vnímání ...

… to, co jest nemůže být založeno něčím, co není → BYTÍ JEST A NENÍ MOŽNÉ, ABY NEBYLO → nic není možné ani myslet – jakmile myslím, myslím něco – kdykoli myslím něco – má to 1 vlastnost – že to „jest“ – myslet a být je totéž – bytí je jediné, stálé, nemá hranici, počátek ani konec ...Parmenides tak pojmenovat základní téma filozofie „bytí“ → položil základy ontologie :-)

... Platónův dialog je dokonalý nástroj ... je to rozhovor ... proto může zobrazit situace běžného života, nálady a emoce, v nichž se pak rozhovor uskutečňuje, ... a taky ho ovlivňují :-) ...

16 21.11.2016

„Všechno začíná zcela obyčejně, i to, co nás třeba dovede jinam a zcela přesáhne ... těm, kteří pochopili, nebude nic potvrzeno.“

„Naznal jsem, ... že budoucnost je relativní stejně jako minulost a přítomnost, a přece daná tou minulostí a přítomností. Její podoba je nevyhnutelná, ať ji svými činy určujeme jakkoli ...“

A tak nevyhnutelně vznikl i tento „projekt“? Vzniklo tak futuristické město membránovitého tvaru, komponované na základě partitur podobně jako hudba, inspirované nejen vizionářským projektem města-domu, ale také teorií membrán a paralelních vesmírů, ... město složené z klaustrofobních slotů, s lehkou příměsí mystiky a strachu z odlišného, ... město se zajímavě uspořádanou hierarchií a taky zajímavými sociálních vazbami :-), ... město spojené s paralelní realitou, se světem blízké budoucnosti, ...

... přiznávám, že mě tenhle originální nápad zaujal, a ještě než jsem se do příběhu pustila, prošla jsem na netu dostupné informace o celém projektu, můj zájem tím ještě vzrostl, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá a první řádky knihy mou zvědavost ještě přiživily, ... přesto jsem při hodnocení zpočátku chvíli váhala mezi 3 a 4*, ... nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení právě díky originálnosti celého tohoto projektu, ... tenhle příběh není vlastně čistě autorovou fantazií, jeho velká část (posazení příběhu, místo, kde se odehrává, a které je v tomto případě dost stěžejní) je dáno skupinovou fantazií těch, kdo se na něm podíleli, oni vytvořili „společné město“ a mně se ta symbolika líbila :-), ... nemůžu porovnávat s ostatními autorovými knížkami, je to první kniha, kterou jsem od něj četla, a musím jednoznačně říct, že ne poslední, ... čím déle o téhle knížce přemýšlím, tak už vlastně nevím, proč jsem chtěla dát jen 3*, ... jak píše „kolacky“, Urban si ze mně prostě elegantně dělá šprťouchlata :-) ... něco mi tam vadí, a vlastně ani nevím co, a přitom čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to celé zamlouvá ... ještě chvíli budu přemýšlet a dopracuju se možná až k 5* :-) ... a teď vážně ... je to prostě podle mého hodně zajímavé čtení, přijmete-li příběh tak, jak je Vám podáván, ... jako kolektivní fantazii, ... ale taky, jako autorův paralelní svět mající svůj vlastní řád a způsob vyjádření ... a nebo ... třeba Vám tam taky „něco“ nebude sedět ... tak si prostě vytvořte svůj vlastní paralelní svět :-) ... a třeba taky na pozadí tohoto „společného“ města :-) ... já to rozhodně zkusím :-) ...

18 21.11.2016