alef komentáře u knih

Otázkami etiky, "to jest hledání nejlepšího života v obci, spravedlnosti a práva" se Aristotelés zabýval v několika spisech: v Etice Eudemově, v Politice a v asi nejznámější Etice Níkomachově.

Nejdůležitější z věd je pro Aristotela věda o obci (politiké), která určuje, “co se každý v obci musí naučit”. Nejde v ní o poznání, ale o jednání, a to ušlechtilé a spravedlivé. V otázkách jednání – podobně jako v otázkách zdraví - není přesnost možná a „vzdělaný se vyznačuje tím, že v každé oblasti vyžaduje jen tolik přesnosti, kolik povaha předmětu připouští.“ Nejlepší jednání je pak to, které není prostředkem, nýbrž cílem. Takovým cílem je pro člověka blaženost (eudaimonia), která není vrtkavá jako pocit štěstí, ale trvalá... je to nejspíš dar od bohů, ale něco také potřebuje: prostředky, podmínky a děti. Blažený je, kdo v jednání uskutečňuje dokonalé dobro a má k tomu nutné podmínky po celý život.

Cestou k blaženosti je ctnost, která se získává učením, zkušeností a návykem. Přirozenost dává člověku jen schopnost učení jako možnost, jež se uskutečňuje konáním (dobrým nebo špatným), a to je právě smysl výchovy.

Neřestí je mnoho, kdežto ctnost je vždycky jen jedna a většinou znamená vyhýbat se krajnostem, nedostatku i přebytku; "tak je štědrost mezi rozhazovačností a lakotou, statečnost mezi zbrklostí a zbabělostí". Není to ale žádný průměr, nýbrž dokonalost sama, kterou by každé přidání i ubrání pokazilo.

Ctnost se týká jen jednání chtěných a vědomých, volba je předem rozvážené chtěné jednání. Ty nejdůležitější ctnosti jsou statečnost, umírněnost, štědrost, laskavost jako střed vůči hněvivosti i slabošství, a v obci zejména spravedlnost. To je výkon dokonalé ctnosti vůči druhým, „dobré těch druhých“ a “souhrn všech ostatních ctností”.

Spravedlnost v obci musí být řízena zákonem, “proto nenecháváme vládnout člověka, ale zákon.” Náležitost, slušnost je spravedlnosti podobná, ale není to totéž. Je spravedlivá, ale ne podle zákona, nýbrž jako náprava zákonné spravedlnosti. Zákon totiž musí být obecný, kdežto jednání je nepravidelné, takže některé případy nelze spravedlivě posoudit zákonem.

Aristotelés nahlížel na demokracii podobně jako Platón, tedy považoval ji za závadný typ státního zřízení :-).

Zúžil pojem lidu v demokratických zřízeních na většinu chudých, která nedisponuje všemi právy ani prosazením svých zájmů, a to je důvodem (jak podle Aristotela, tak podle Platóna), proč demokracie nemůže být stabilním systémem, pokud v ní existují takové rozdíly. Demagogové rádi zneužijí své moci nad chudými a namíří jejich hněv proti bohatým, kteří jsou přinuceni se bránit, což ve výsledku vede ke zhroucení demokracie. Nejzávadnějším faktorem tohoto zřízení není ani tak nestabilita, jako spíše skutečnost, že demokracii a vládnoucí většině v ní nejde o obecné blaho, což je důležitá charakteristika všech zdravých forem zřízení :-).

Zajímavé ... dříve stejně jako dnes :-) ... uplynulo víc jak 2000 let a stále jsme nevymysleli nic lepšího :-) ... a tak se stále držíme demokracie, jako nejlepšího ze všech těch nejhorších řešení, kterých jsme naopak navymýšleli spousty :-).

20 22.11.2016

Gorgiás je asi všeobecně známý jako totální skeptik, jak jinak by jste si vysvětlili jeho slavné výroky?
"nic není"
"je-li něco, nemůže to člověk poznat"
"nelze-li to poznat, nelze to bližnímu sdělit a jemu vyložit"

No a Gorgiás k těmto výrokům zformuloval důkazy a ... stal se zakladatelem rétoriky :-).
Třeba Platón, i když s jeho filozofií nesouhlasil, spíš než za sofistu, pokládal ho za dobrého rétora.

Autor téhle knížky se pak snaží najít odpověď na otázku: Čím je pro Gorgiu jazyk, resp. řeč? Jak chápal řeč Gorgiás, učitel rétoriky, který byl přesvědčený, že poznání je neexistující a nesdělitelné? ... a to vše v době, kdy logos (chápaný jako rozum, nebo také "slovo"), je absolutní základ řeckého myšlení.

"...řeč jest totiž něco mezi nejsoucími věcmi a nejsoucími myšlenkami, něco, co je možno zapsat a později přečíst, co má zároveň tělo a duši ..." tak chápe Gorgiovu pozici autor téhle knihy ...

"... podstata světa je prchavá a vzpírá se pevným logickým zákonům a bytí pro Gorgiu není totožné s myšlením ... bez ohledu na to, co vlastně sdělujeme, ... zůstává fakt řeči samé", ... snad jediné věci, kterou Gorgiás nikdy nezpochybnil. O řeči můžeme díky tomu psát teoretická pojednání spíše než o fyzikálních objektech: "Pravou tvář světa, byť nepoznatelnou, lze přesto alespoň na pomíjivý okamžik "zahlédnout", a to nejlépe opět prostřednictvím řeči."

14 22.11.2016

Baví mě, spolu s presokratiky, prvními filozofy, hledat obraz světa, hledat arché - počátek světa :-). Pýthagorás uvažoval asi takto: nejzazší možná vymezenost, která ve své krajnosti ztrácí rozměr je BOD – je JEDEN – vymezuje sebe sama → arché je tedy ČÍSLO … a čísel je 10 – lichá jsou vymezená, sudá neomezená … a tak tu máme 10 počátků :-)
1. mez x neomezené
2. liché x sudé
3. jedno x mnohost
4. levé x pravé
5. mužské x ženské
6. klidné x pohybované
7. přímé x křivé
8. světlo x tma
9. dobré x špatné
10. čtverec x obdelník.

Baví mě tahle vyprávění o prvních snahách pochopit původ lidí a vysvětlit vznik Země, jako místa kde žijí :-).

18 22.11.2016

Jaké, že jsou výsledky Aristotelových zkoumání? ... posuďte sami:

"všechna jednoduchá tělesa mají přirozený pohyb ... a každý pohyb má svůj opak ... pouze to, co má svůj opak, může vznikat a zanikat"

"sféra nebeská protiklady nemá ... na kruhu není protiklad ... nebeská tělesa se skládají z éteru ... svět nevznikl, je věčný"

Proti Aristotelovi vystoupil Filopónos, ... našel chyby v jeho uspořádání světa, upadl však v zapomnění, protože katolická církev ho zavrhla a tak neměl Aristoteles oponenta ... zato ve středověku, který následoval, velkého přívržence, kdy celá katolická církev hájila tento "pohanský" model světa :-).

A co bylo dál? ... Pak přišel Koperník, který navrhl jiný model světa než tento uznávaný aristotelský, protože se mu zdálo, že svět není nehybný... Země se otáčí kolem své osy... Slunce nezapadá a nevychází (poznáváte? ... Platónský názor :-) ... Koperník toto své pojednání věnoval papeži a ten ho dal na index :-) .... později tento názor obhajoval i Galileo Galilei ... a oba byli odsouzeni :-).

17 21.11.2016

..."jsoucí nemůže vzniknout a zaniknout" ... a Platónovy dialogy jsou prostě "jsoucí" :-) ... tedy "nevzniklé, nepomíjející, neproměnné, ... (a) ... dokonalé" ... Parmenidés nám ukazuje omyl nás smrtelníků ... lidé se domnívají na základě toho co vidí, že existuje mnohost (hlad-žízeň, bytí-nebytí, den–noc), a to je jejich omyl ... nelze věřit té realitě, kterou vidíme, ... "jedno jest vše"

... je zajímavé sledovat spolu s Parménidem, tuto alegorii "cesty" ... Parmenidova myšlení a smyslového vnímání ...

… to, co jest nemůže být založeno něčím, co není → BYTÍ JEST A NENÍ MOŽNÉ, ABY NEBYLO → nic není možné ani myslet – jakmile myslím, myslím něco – kdykoli myslím něco – má to 1 vlastnost – že to „jest“ – myslet a být je totéž – bytí je jediné, stálé, nemá hranici, počátek ani konec ...Parmenides tak pojmenovat základní téma filozofie „bytí“ → položil základy ontologie :-)

... Platónův dialog je dokonalý nástroj ... je to rozhovor ... proto může zobrazit situace běžného života, nálady a emoce, v nichž se pak rozhovor uskutečňuje, ... a taky ho ovlivňují :-) ...

16 21.11.2016

„Všechno začíná zcela obyčejně, i to, co nás třeba dovede jinam a zcela přesáhne ... těm, kteří pochopili, nebude nic potvrzeno.“

„Naznal jsem, ... že budoucnost je relativní stejně jako minulost a přítomnost, a přece daná tou minulostí a přítomností. Její podoba je nevyhnutelná, ať ji svými činy určujeme jakkoli ...“

A tak nevyhnutelně vznikl i tento „projekt“? Vzniklo tak futuristické město membránovitého tvaru, komponované na základě partitur podobně jako hudba, inspirované nejen vizionářským projektem města-domu, ale také teorií membrán a paralelních vesmírů, ... město složené z klaustrofobních slotů, s lehkou příměsí mystiky a strachu z odlišného, ... město se zajímavě uspořádanou hierarchií a taky zajímavými sociálních vazbami :-), ... město spojené s paralelní realitou, se světem blízké budoucnosti, ...

... přiznávám, že mě tenhle originální nápad zaujal, a ještě než jsem se do příběhu pustila, prošla jsem na netu dostupné informace o celém projektu, můj zájem tím ještě vzrostl, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá a první řádky knihy mou zvědavost ještě přiživily, ... přesto jsem při hodnocení zpočátku chvíli váhala mezi 3 a 4*, ... nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení právě díky originálnosti celého tohoto projektu, ... tenhle příběh není vlastně čistě autorovou fantazií, jeho velká část (posazení příběhu, místo, kde se odehrává, a které je v tomto případě dost stěžejní) je dáno skupinovou fantazií těch, kdo se na něm podíleli, oni vytvořili „společné město“ a mně se ta symbolika líbila :-), ... nemůžu porovnávat s ostatními autorovými knížkami, je to první kniha, kterou jsem od něj četla, a musím jednoznačně říct, že ne poslední, ... čím déle o téhle knížce přemýšlím, tak už vlastně nevím, proč jsem chtěla dát jen 3*, ... jak píše „kolacky“, Urban si ze mně prostě elegantně dělá šprťouchlata :-) ... něco mi tam vadí, a vlastně ani nevím co, a přitom čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to celé zamlouvá ... ještě chvíli budu přemýšlet a dopracuju se možná až k 5* :-) ... a teď vážně ... je to prostě podle mého hodně zajímavé čtení, přijmete-li příběh tak, jak je Vám podáván, ... jako kolektivní fantazii, ... ale taky, jako autorův paralelní svět mající svůj vlastní řád a způsob vyjádření ... a nebo ... třeba Vám tam taky „něco“ nebude sedět ... tak si prostě vytvořte svůj vlastní paralelní svět :-) ... a třeba taky na pozadí tohoto „společného“ města :-) ... já to rozhodně zkusím :-) ...

18 21.11.2016

Téma, které tyto úvahy a eseje spojuje, je jazyk, autor říká, že je třeba se ptát, co je vlastně „způsobováno“, tím, že užijeme nějaký jazykový výraz, ... že je třeba zbavit se určitých iluzí o tom, jak jazyk funguje, neznamená to ovšem, že by si myslel, že existuje nějaký "jediný správný" způsob, jak jazyk vidět, ... naopak, ... naše úvahy nás ale mohou dovést k rozlišení, které směry tázání přinášejí zajímavé odpovědi a které nás dovedou jen na scestí :-) ... je tedy možné se na jazyk dívat jako na nějaký kód, který si záměrně vyvinuli lidé, proto, aby byli schopní zaznamenávat, co se kolem nich děje a také navzájem si to sdělovat ... nebo je to spíš nějaký soubor „vrozených“ lidských schopností určitým způsobem komunikovat? ... jazyk je prostě velice zvláštní věc a hraje důležitou roli v tom, jak chápeme svět :-)... a tahle knížka si určitě zaslouží pozornost.

16 11.11.2016

Lovelock představuje opravdu propracovanou teorii, v níž geosféra, atmosféra a biosféra na Zemi tvoří provázaný systém, na který můžeme pohlížet jako na jediný živý organismus. Tento organismus pojmenoval Gaia po řecké bohyni, stvořitelce Zemi.
Lovelock mluví o tom, jak po staletí (tisíciletí) využíváme Zemi, aniž bychom přemýšleli o tom, "co nás to bude stát" ... Země se prostě začíná bránit ... Gaia je živá, sama od sebe se reguluje, a bude se o sebe starat i dál, a tak, myslet si něco jiného je čirá arogance ... je toho vlastně málo, co o reakci Země na naši přítomnost víme, a to co víme, je dost znepokojující ...

22 10.11.2016

Aldo Leopold v duchu ekocentrismu (ekologie, která se spíše než jednotlivými životními formami zabývá vztahy mezi nimi), posunuje a rozšiřuje ohnisko zájmu na širší společenství. Říká, že cílem není ochrana života v jeho jednotlivých projevech, ale ochrana života jako provázaného celku. Leopoldovi tedy nejde jen o úctu k životu samému (jak o tom píše např. Albert Schweitzer ve svých esejích Nauky úcty k životu), ale o úctu k předpokladům života, a k podmínkám jeho udržitelnosti, jinými slovy o Etiku Země, která se stala základní tezí ochrany přírody po celém světě: „Určitá věc je správná, když směřuje k zachování integrity, stability a krásy biotického společenství ... směřuje-li jinam, je špatná.“

Jedním z prvních projektů, kterých se Leopold zúčastnil, bylo vyhubení „špatných“ predátorů, vlků a pum v rámci ochrany „dobrých“ organismů, vysoké zvěře a krav (byl myslivec: vidí vlka brodícího řeku a podle starých etických zásad okamžitě střílí – méně vlků znamená více jelenů, žádní vlci znamená „ráj lovců“ - vlk padl a Leopold najednou vidí, že mu „divoký zelený oheň umírá v očích“ - „thinking like a mountain“ (možná už jste se setkali s termínem "myslet jako hora") ... Leopold si uvědomil, že vlci a pumy jsou součástí ekosystému, podobně jako vysoká zvěř, uvědomil si, že koncept užitečných a škodlivých zvířat je antropocentrický (zaměřený čistě a sobecky na člověka a jeho zájmy). Organismy ale fungují v ekosystému jinak ... jako jednotlivé orgány v těle, jako součásti stroje (pokud vyjmeme z vlka srdce, organismus zahyne, pokud vyjmeme vlka z ekosystému, může zahynout celý ekosystém – eroze půdy způsobená přemnožením jiného druhu – vysoké zvěře, která sežrala veškerou zeleň). Kromě obvyklého „sociálního svědomí“ musíme mít ještě „ekologické svědomí“: „všechna etika spočívá na jedné premise: že jedinec je členem komunity vzájemně na sobě závislých členů“.

A ještě jedna poznámka: Leopold byl lesník a myslivec a nečinilo mu problémy střílet do zvířat, pokud by se přemnožili - chrání vlky jen proto, že jich v systému již bylo málo.

Leopoldovy ekocentrické teorie jsou opravdu hodně zajímavé, a jako každá teorie, i tyto mají svou slabinu :-) ... zamyslete se nad tím, jak v dnešním světě vyhodnocovat „zájmy celku“ :-) ... vážně by se mi to líbilo, jen si to v dnešním rozhádaném světě, plném relativismu nějak zatím nedokážu představit :-).

17 10.11.2016

Schweitzer v těchto esejích mluví o prožitku údivu nad životem: „Tak jako v mé vůli k životu je touha po životním pokračování … , která se nazývá radost, ale také strach před zánikem, což nazýváme bolestí, stejně je tomu s vůlí k životu všude kolem mne …“, protože úcta k životu je pro něj prožívání naléhavé potřeby mít ke každé životní vůli stejnou úctu jako ke své vlastní a tím je dán i základ mravnosti: „Dobré je život uchovávat a podporovat, zlé je život ničit a omezovat.“

Opravdu eticky je člověk jen tehdy, když poslouchá naléhavý příkaz pomáhat všemu živému, čemu může prospět a přímo se hrozí mu škodit. Neptá se nakolik si ten nebo onen život svou hodnotou zaslouží jeho účast, ani na to, zda a pokud vůbec je ještě schopen něco pociťovat. Život je mu svatý sám o sobě.

To, že se mi tyto eseje líbily ovšem neznamená, že etika Alberta Schweitzera nemá i své nedostatky :-), tím největším je, že Schweitzerovi ani tak nejde o záchranu přírody, píše o tom např. Erazim Kohák, říká, že Schweitzer si snad si ani nebyl vědom ohrožení přírody, ale že mu šlo primárně o to, aby v životě konal dobro, ne zlo, a toto hluboce procítěné životní poslání formuloval systematicky jako etiku úcty k životu.

Pokud Vás zajímají biocentrické teorie, které Albert Schweitzer svou prací rozhodně ovlivnil, určitě si tyto eseje přečtěte, ovšem zajímavé budou pro každého komu není ekologická tematika lhostejná :-).

16 10.11.2016

"Pracují na opačných stranách stejné hory ... a každý svými vlastními názory".
Klíčovou otázkou je lidská přirozenost ... "co můžeme označovat jako společnou lidskou přirozenost, díky níž se můžeme navzájem identifikovat jako lidské bytosti?".

Na jedné straně hory tedy máme pana Chomského, pracujícího s instinkty a vrozenými strukturami a na druhé straně kopce pana Foulcaulta pracujícího se sociálními konstrukcemi přirozenosti, kdy tu máme instituce (které si člověk vytvořil) a které pouze zdánlivě šíří vědění, protože jsou vytvořeny k tomu, aby udržely u moci ... takže podle Foulcaulta někteří filozofové, jako např. lingvističtí behavioristé (Chomský), subjektu nepřipisují téměř žádnou tvořivost, ... podle Chomského má člověk tento vysoce organizovaný soubor schopností vrozený (jsou to instinktivní znalosti, které následně umožňují odvodit si ty komplexní a velmi složité, a tento instinkt je základní složkou lidské přirozenosti), ...podle Foulcaulta je tak ale člověk považován za jakýsi „povrch, na němž se postupně setkaly informace, jež si postupně pospojoval“ ... lidská přirozenost v něm tedy vyvolává určité pochybnosti, podle něj sehrála v dějinách vědění jen roli určitého ukazatele, díky němuž si člověk pak zvolí správný diskurz (rámec: biologii, teologii, historii, ...atp.) pro svou debatu ...

... souhlasím s "Jarin212" ... debata z mnoha pohledů aktuální :-)

14 09.11.2016

Hlavní téma? ... fenomén moci ...
Foulcault ukazuje na podmíněnost všech činností, které člověk vykonává. Pravda (v rámci určitého diskursu) se vytváří prostřednictvím různých forem přinucení, každá společnost si vytváří určitou všeobecnou „politiku pravdy“, ... jinak řečeno, mechanismy, které pomáhají rozlišit pravdu, prostředky na její potvrzení a instituce, které jsou oprávněné říci, co je a není pravdou.
Podle Foulcaultových slov jde především o to: „zkoumat případ společnosti, která se už více než století hlasitě pranýřuje za své pokrytectví, mluví dokola o svém mlčení, zálibně vypočítává vše, co neříká, odsuzuje moc, kterou vykonává, a slibuje, že se osvobodí od zákonů, které zajišťují její funkci“.
Foulcault ukazuje, že se vůle k vědění, resp. systém moci, který určuje pravidla, nezastaví ani před společenským tabu, jakým je sex. „Pravda“ o sexu se historicky prezentovala v podstatě dvěma rozšířenými přístupy, první, praktikovaný v Asii, především v Číně, byl založený na „umění erotiky“, zaměřený na slast, zkušenost a sexuální praxi, oproti tomu druhý (náš) Západní, praktikuje „vědu o sexu“: „… na Západě se člověk stal živočichem, který se doznává“ ... Sexualita se stala záležitostí pravdy, „doznání“ pak našim způsobem, jak vytvořit pravdivý diskurz o sexu.
Foulcault za jeden z nejdůležitějších úkolů dneška považuje ukazování a odhalování ne těch zřejmých, ale všech těch skrytých vztahů moci. Moc je dneska vykonávána (kromě těch zřejmých institucí, jako je administrativa, státní aparát, policie, atp.), také prostřednictvím mnoha institucí, které vypadají jako by s mocí neměly nic společného, jako např. vzdělávací systémy, které pouze zdánlivě šíří vědění, jsou vytvořeny k tomu, aby udržely u moci určitou společenskou třídu. Je podle něj dost zjevné, že i instituce jako lékařství, vědění, aj. pomáhají udržovat moc, proto říká, že je možná velkým úkolem kritizovat fungování takových institucí, které se zdají být neutrální a nezávislé a demaskovat jejich způsoby zapojení.

... jak aktuální :-) ... rozhodně se jedná o zajímavé čtení ...

18 09.11.2016

Byly doby, kdy šílenství nebylo odděleno od zdravého rozumu, protože toto rozdělení je čistě otázkou konvence (zkoumání vztahu rozum vs. nerozum - šilenstvi se v ne-rozumu téměř zcela ztratilo ... v naší západní kultuře dost oblíbená záležitost :-), vznikla někdy v 18. století), ... a tak jsme šílenství násilně umlčeli ... a šílence umístili do různých „internačních“ budov (v dějinách není výjimkou, že takto byli uklízeni také všichni, kdo nějakým způsobem nevyhovovali společnosti :-)) ...úkolem těchto zařízení nebylo léčit šílence, ale držet je stranou...

Jsou to tedy dějiny vztahů, strategií, mechanismů pomocí kterých společnost ne-rozum vymezuje, aby ho vytěsnila za své hranice a spojila ho s duševní chorobou.

Šílenství člověka je mj. také téma mnoha Goyovych obrazů ... navazuje podvědomě na linii Boschových děl …, vlastně znovuodhaluje tyto zapomenuté obrazy šilenstvi, ... ukazující krom jiného na odvrácení člověka od přizozenosti :-)...

Je to rozhodně zajímavé čtení a souhlasím s "Shui-Xian" - při čtení se vyplatí mít určité filozofické zázemí :-).

19 09.11.2016

„Lidé potřebují věřit v bohy, byť by jen proto, že v lidi se skoro věřit nedá.“

... a tak jsem se vydala, už po sedmé, poznávat Zeměplochu, ... na Zeměploše právě svítalo ... nikam jsem nespěchala, protože „světlo se na Ploše pohybuje velmi pomalu. Není žádný spěch. Tak proč se unavovat?“ ... a pěkně si vychutnávala další příběh a „do hlavy ... proudily nepřetržitým proudem nové myšlenky. Měly co dělat s hrou světla na kamenech, hlubokou modří nebe, rozmanitými možnostmi světa, který se rozkládal na všechny strany kolem ... a všechno dávalo smysl ... bylo to tak přirozené....“ pohybovat se po Zeměploše to je jako ...“když se vám udělá ve snu jasno o tom nebo onom, a když se vzbudíte, víte jen, že vám bylo jasno, ale nevíte proč a v čem“ ... a tak jsem si pomyslela spolu s Těpicem, že „je to podivný svět, ... kde se hýbe každý stín a přitom se nikdy nemění....“ ... a to byl velký úkol i pro zeměplošské matematiky, ... ten nejstarší, ve skutečnosti poslední, se protáhl a „...rychle spočítal stébla ve svém lůžku. Pak odhadl počet hřebů v dřevěných stěnách. Poté strávil několik minut vyvozením důkazu o tom, že automorfická rezonanční pole mají jednosměrně nekonečný počet kolísavých prvočísel. Nakonec, aby si ukrátil čas, se pustil znovu do snídaně“ .... a já se určitě zase brzy s chutí pustím do dalšího příběhu :-).

36 07.11.2016

„Tiše tam ležel a skrýval svá tajemství“ - letitou moudrost těch, kteří byli spjati s přírodou, okořeněnou poznáním, že věci nejsou vždycky takové, jak se jeví ... s touhle knížkou se přenesete do Guzmánu, místa, kde se zastavil čas, kde lidé od rána do večera pracují, aby si večer mohli posedět s přáteli a podělit se o jídlo a vyprávění... kde jídlo není jen prostředek k utišení hladu, ale požitek, který uchvátí všechny vaše smysly, ... přenesete se do časů, kdy jídlo bylo opravdové a znamenalo daleko víc než jen plný žaludek, a v ústech skoro ucítíte chuť a na zádech hřejivé slunce :-) ... bude to jako by jste seděli na tvrdých dřevěných lavicích v Ambrosiově povídárně a ochutnávali ... dušené maso, olivy, ryby, víno, ořechy, višně, rajčata... a sýry! ... připravte si sangrii a ponořte se do tajemství rodinného receptu ... do vzpomínek ... do životní filozofie, která je na hony vzdálená našemu vražednému pracovnímu tempu ...

... je to vážně příjemné vyprávění ... poklidné a poetické ...a tak nespěchejte, až budete tuhle knížku číst ... netrpělivost a spěch odložte a teprve pak otevřte stránky této knížky ... protože teprve potom si tenhle příběh budete moci vychutnat :-).

Výstižný je také níže komentář "Elosha" :-).

19 03.11.2016

... „bylo to zvláštní, ... čas od času se mu na okamžik zdálo, že možná jednou přijde čas, situace, stav, kdy ... pak ztratil ten záblesk pochopení, či spíše jen záblesk záblesku ... a všechno zmeškal ...“

„nemůžeme se vzdát jen proto, že se vzdává Vesmír“ ... „neobvyklý je možné být mnoha způsoby“ ... splývání vědomí ... kdy do poslední chvíle lnete ke svému vlastnímu ... a pak ho naráz ztratíte ... v posledním výkřiku ...

"Proti hlouposti ani sami bohové nic nezmohou ..." ... věřím Vám pane Asimove každé slovo ... věřím, že by došlo, kdyby k tomu byla příležitost, k takovým experimentům ...

... výborný příběh, ve kterém navzájem propojené fyzikální reality obou světů, zvláštním způsobem propojují i osudy postav a jejich příběhy ...

28 02.11.2016

Souhlasím s "Kvothe", Platónovy dialogy jsou krásná filozofická díla, četla jsem je už několikrát a určitě ne naposledy :-).

Sókrates se podle žaloby provinil tím, „ … že slabší důvody činí silnějšími a že témuž učí i jiné" ... naplňuje tak úděl filozofa, ... strhává lidem "masky jejich domnělých moudrostí a ctností“ ... ukazuje povinnost starat se o duši: „nedělám nic jiného, než že obcházím mladé i staré a přemlouvám, aby se ani o těla, ani o peníze nestarali, nýbrž o duši, aby byla co nejlepší ... nevznikla z peněz ctnost, ale z ctnosti vznikají peníze a dobré věci“, ... za svědka své moudrosti si Sókrates bere delfskou věštírnu – Pythia říká, že „nikdo není moudřejší“ .. a pak hledá, ... mezi politiky, básníky i řemeslníky ... někoho moudřejšího – nenachází :-) ...

„Nehájím se ve vlastním zájmu, ale proto, abyste se odsouzením neprohřešili na daru od boha, když usilujete o nespravedlivé usmrcení člověka, ... nezabývám se politikou, ... není možno aby vyvázl bez pohromy, kdo by se stavěl na odpor, aby se v obci nedělo mnoho věcí nespravedlivých a kdo vskutku bojuje za právo, ... ten musí nezbytně žít v soukromí a ne být veřejně činný, ... raději musím na straně zákona podstoupit nebezpečí než ze strachu se přidat k vám, když se usnášíte ve věcech nespravedlivých, ... není spravedlivé prositi soudce a prosbami dojít osvobození, spravedlivé je přesvědčit a poučit“

„ ... už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu; kdo z nás jde k lepší věci, není známo nikomu, ... leda bohu ...“

18 02.11.2016

Morální soudy vynášíme stále, ... spory, které dnešní doba přináší, a které řešíme jak v oblasti mezilidských vztahů, tak v politické sféře, jsou pořád vedené v morálních kategoriích ... demokracie, lidská práva, sociální spravedlnost, ... to vše řešíme v morálním kontextu, zrovna tak jako naše pocity, typu hněv, vina, rozhořčení, ...

Téměř denně slyšíme probírat nejen v médiích práva menšin, otázky omezení přistěhovalectví, azylu, práv cizinců. Taky se probírají otázky povolení, resp. zákazu potratů, euthanasie, otázky tělesně postižených, a naše morální závazky vůči nim, morální otázky týkající se práv zvířat, naší odpovědnosti vůči budoucím generacím, s tím související rozvíjení genového inženýrství atd. ... tohle jsou otázky, které „hýbou“ dnešním světem.

Tugendhat k nim říká, že pokud se podrobně podíváme na uvedená témata, snadno zjistíme, proč si dnes už nevystačíme s „kantovskou“ etikou ... je zaměřená na normy "života lidí, žijících blízko sebe v určitém čase a prostoru" ... a to dnes už prostě nestačí. Dnešní problémy jako je chudoba v některých, často dost vzdálených částech světa, a třeba i s tímto problémem související genové inženýrství, dávající si za cíl uživit a uzdravit stále se zvyšující počet obyvatel na této planetě, aj. jsou problémy, které dost přesahují požadavek absolutní platnosti Kantových etických norem.

Podobné je na tom i konfrontace s náboženskou morální tradicí. Pro současnost je více méně typická pochybnost v možnosti náboženského zdůvodnění morálních norem, protože toto zdůvodnění předpokládá „víru“, a dnes už ani věřící sami nemůžou své morální soudy zakládat čistě na víře,protože jejich dodržování je vyžadováno od všech, tedy i nevěřících nebo jinověrců, a to vede k tomu, že na víru se nelze odkazovat .

Zbývá nám tedy už jen poslední možnost, kterou nám ukázal Nietzsche, tj. přijmout možnost, že s morálkou je dnes už definitivně konec? Náboženská zdůvodnění musejí být zamítnuta a pokusy o nalezení nové morálky na tom také nejsou nejlépe :-) ... a tak je pro dnešní dobu typická etická dezorientace a úpadek dosavadních zdůvodnění ...

Tugendhat se pomocí těchto úvah dostává k základním otázkám, které ve svých přednáškách chce řešit: „Dokážeme nahlédnout morální normy nezávisle na náboženské tradici? … Nebo (snad) má být moderních morálek více?“ Tyto úvahy rozvíjí, ptá se, zda je dodržování norem něco, co vyžadujeme od všech, jestli to je nevyhnutelná součást našeho života? Z toho pak vyplývá základní dilema dnešní doby, kdy na jedné straně stále požadujeme obecnou platnost, resp. ptáme se: „Můžeme morálně soudit, aniž bychom věřili ve zdůvodněnost svých soudů?“ , ale na straně druhé se jasně ukazuje relativnost našeho morálního souzení, a to jak historická (vždy záleží na době, ve které soudy pronášíme), tak sociální (neméně záleží také na tom, kdo daný soud vynáší) ...

Doporučuji všem, kdo se o podobná témata zajímají.

18 01.11.2016

Tahle kniha je vlastně taková velká diskuze o multikulturalismu ... resp. o způsobu sdílení světa v němž žijí navzájem značně odlišní lidé :-) ... Fay požaduje v sociálních vědách nový přístup, protože ten původní, kdy vzorem byly přírodní vědy, už nefunguje (přírodní vědy svou pozici ztratily díky jejich zneužívání vládami, průmyslem, ...

Žijeme-li já a příslušníci mé skupiny svým příznačným způsobem, jak by jsme mohli poznat lidi v jiných skupinách, žijící a myslící svým vlastním způsobem? Fay zkoumá tuhle otázku do hloubky a zamýšlí se nad ní z různých úhlů pohledu, jen namátkou a příkladem:

... "chceme-li někoho znát, musíme jím být?" ... je to tedy tak, že pouze lidé mně hodně podobní mohou mít mně podobné zkušenosti, můžou mi rozumět jen lidé jako jsem já? ... nesetkal se snad každý z nás s tím, že pochopit význam určité zkušenosti může být snazší pro lidi, kteří nejsou někým, kdo ji měl, protože mají odstup nutný k zhodnocení ...

... "žijeme příběhy, nebo je pouze vyprávíme?" ... lidský život je zformován do příběhu, ještě než se ho pokusíme "převyprávět" ... každý máme svůj příběh napsaný v DNA ... "příběhy jsou nejen o životě, ale ... i v něm" :-)

... "můžeme jiným rozumět objektivně?" ... největší překážkou přizpůsobování myšlenek realitě jsou zkreslení, ... jež má na svědomí právě naše mysl :-)

Fay v téhle knížce ukazuje na to, jak je běžně a hojně zdůrazňovaná rozdílnost: já/jiný, naše kultura/jejich, stejnost/jinakost, sebepoznání/znalost jiných, přítomnost/minulost, význam/příčina, vyprávěné příběhy/žité příběhy ...

... říká, že dnes je doba skepticismu – pokud jde o pravdu, objektivitu, poznání – a může se zvrhnout až v cynismus – co se považuje za vědění jsou jen vnucené představy politicky mocných ...

A důsledky? ... ústup společenskosti člověka, lpění na hodnotách vlastní perspektivy, atp. ...

A řešení? ... rozdíly nepojímat jako absolutní, protože všechny naše lidské problémy ač se jeví navzájem „jiné“, ve skutečnosti jsou spolu hluboce propojeny :-).

14 31.10.2016

Snahou téhle knížky bude změnit Vám původní pohled na krajinu, jako čistě na výsledek lidských aktivit, a ukázat, že vztah člověk vs. krajina není jednosměrný (protože to by znamenalo, že člověk je aktivní tvůrce a příroda pasivní objekt – produkt), ... bude se snažit ukázat, že vztah člověk vs. krajina je KOEVOLUCÍ, ... že jde o vývoj během něhož se aktéři vzájemně přizpůsobují a ovlivňují zpětnými vazbami, ... že je to vztah, kdy člověk mění prostředí a zároveň prostředí nutí člověka měnit strategie (kdy krajina je chápána jako lidský artefakt, ale i jako prostředí ovlivňující člověka) ... podle tohoto "nového" přístupu, se pak můžeme na krajinu dívat 2 odlišnými způsoby (podle toho zda zdůrazníme aspekt přírodní nebo kulturní, kdy nelze jeden odvodit z druhého), a zdůrazňuje, že ne každý nárůst kulturních vlivů s sebou nese přírodní degradaci a taky že optimální kulturní krajina je taková, kdy se člověk a příroda se doplňují ...

V této knížce pak můžete pohlédnout na kulturní krajinu vzniklou díky zásadnímu předělu, který způsobila změna způsobu života lidí … ve 20.stol. nám tento příběh s aktéry a dramatickým dějem, popisuje moderní legitimizační mýtus podpořený vědou ...
...kdy tradiční forma tohoto příběhu říká, že dobrý, pokrokový a úspěšný člověk pokořil barbarskou a nehostinnou přírodu, ... a nová verze pak říká, že barbarský, agresivní a sobecký člověk si podmanil pestrou a harmonickou, ekologicky stabilní přírodu, a to byl počátek dnešní ekologické krize.

Člověk je prostě bytostí žijící na rozhraní dvou světů ... přírody a kultury :-) ... je to rozhodně zajímavé čtení:

"Lidé nejlépe fungují v měřítku, které je spíše malé … přirozená zkušenost roste z důvěry ve věci kolem nás a tíhne k měřítku lokálnímu a krátkodobému … zkušenost nás nutí nedůvěřovat velkým a abstraktním rámcům ..."

"Krajina ... je nám vzdálená, tvoří kontext toho, co nám je blízké (já, my, naše chalupa, ves … „za humny je širý kraj“) ... to je pohled, ke kterému lidé obvykle tíhnou (tradiční pohled) ... novou zkušenost pak můžeme získat změnou měřítka ..."

A ještě jedna poznámka, ... v této knížce není hlavní hrdina člověk ... ale krajina, člověk je jen jedním z atributů ... :-).

Připojuji se k "jarmíkovi" a tuhle knížečku doporučuji, rozhodně se jedná o zajímavé čtení.

20 25.10.2016