AnjaVCL komentáře u knih

Kniha mne oslnila svou grafikou, začátek mi připadal hodně slibný a svým nápadem zajímavý. Později ale má pozornost stále více otupovala, protože porozumění vyžadovalo znalost italských reálií a její popkultury, což logicky zahraničnímu čtenáři chybí... To asi není úplně Ecova chyba, každopádně mi i přesto připadá, že mezi jeho knihami jsou mnohé lepší.

2 16.09.2017

Jaká škoda, že se ve škole místo elektrochemie neučíme o mlnolučbě!

1 11.02.2022

Uf, dočíst tohle bylo zároveň velmi lehké i těžké. Na jednu stranu je to page-turner, který se čte sám, na druhou stranu se kniha tematicky vyčerpá zhruba ve třetině a zbytek už je jen toporné mlácení prázdné slámy. Čtenáře nepřekvapí čtvrtá, pátá, šestá milenka. Nepřekvapí ho další hysterie hlavní hrdinky. Dost pravděpodobně začne mít obou hlavních protagonistů plné zuby už po pár kapitolách, protože se oba chovají jako pitomci a ani na jednom z nich vlastně není nic moc zajímavého.
V první třetině jsem také nad knížkou sem tam nekontrolovatelně hýkala smíchy, ale zjevně ne v místech, kde by to autorka zamýšlela. Formulace jako “vášnivě se do sebe zapříčili” a “mně se bude zdát, jak pode mnou taješ jako alpský ledovec” jsou hrozně trapné a jako z červené knihovny, u přirovnání muž-žloutek a žena-bílek už jsem ale přestávala věřit vlastním očím (“liják šlehal její tělo (bílek) do silného orgasmu”). Můj osobní favorit je ovšem “Martina se plnila jeho láskou jako paprika mletým masem”. Tak jo. Proti gustu... Pořád lepší, než usmiřovací sex podobný znásilnění (to je tam taky). Velmi vkusné.
Celé je to takové pársetstránkové praní špinavého prádla. Osobně mne ale nezajímá defilé milostných schůzek a porovnávání diářů a zpráv v mobilech milenek (zhruba dvě poslední třetiny knížky). Podoba protagonistky s autorkou je evidentní, zřejmě je v tom i nějaký záměr, neboť poměrně z kraje knihy je zmíněna autofikce. Bohužel, takový Jan Němec to umí mnohem lépe. I zde je žena poučována mužem a čelí jeho nekonečné výmluvnosti, ale působí to mnohem méně životně a víc křečovitě.
Ke kunderování... Když se někdo pokouší o něco odkazujícího na Kunderu, mnohdy to dopadá dost špatně. Tady se evidentně někdo snaží tvrdit, že Martina je vlastně Věra a Tomáš je vlastně Milan. Akorát že asi spíš ne. Žena jako mučednice týraná jedním vilným hajzlíkem - děkuji pěkně, komu má tento způsob rétoriky pomoci? Jaké poselství nese? Paralely románového příběhu a Kunderova životního příběhu příliš nefungují. Zjevně se mají tyto dvě složky nějak doplňovat, jenže kunderovská intermezza mi připadala spíše zcizovací, nebo jak to říci. Respektive bylo poměrně úlevné si přečíst drobné etudky, scény a historky, které byly svou úrovní výše než zbytek knihy. Pokud ovšem čtenář má načteny knihy i nějaké faktograficko-biografické texty, tak převážnou většinu historek a témat zná, takže to není až tak překvapivé - jen takové připomenutí "best of kunderovský bizár". Pomáhá to přežít četbu.

1 09.02.2022

Tato kniha měla zcela jistě něco do sebe, aniž by se však pokoušela o rozmáchlá gesta. Dumání o Bernhardovi, o Slovácích, o rozostřené středoevropské národnostní kaňce. Nevtíravé, sympatické. Sice na některých místech bylo trochu poznat starého pána, který s nedůvěrou pozoruje moderní svět, leč svěží zbytek mi dovoluje to přejít. Lehké klišé v závěru bych si na autorově místě odepřela, ale opět to vyvažuje jinými přednostmi. A ta milostná scéna? Rozhodně jedna z těch lepších, na nic moc si nehrála, neurážela, občas hlavního hrdinu lehounce shazovala a v žádném případě ho nestavěla do líbivého světla - šovinismus bych v tom neviděla.

1 30.09.2021

Nuže, jsou to zkrátka falické dorty.

1 02.06.2021

Na poměry Škvoreckého poměrně slabá kniha. Je zřejmé, s čím se snaží účtovat a že se to snaží odlehčit linií, ve které se míhá mnoho krásných dívek, aby to bylo trochu feel good. Ze začátku je sosákování prakticky všech postav možná vtipné, ale brzy se vyčerpá. Občas se čtenář pobaví tím, kdo zasahuje do děje, ať už je to Mrkvička (Cibulka), světoznámý spisovatel a někdejší učitel na FAMU (Kundera) nebo filmař ověnčený Oscary (Forman). Ten převod reality do jinotajné (ale ne dostatečně) prózy ovšem dost skřípe a je dost matoucí. Celkově je to takový kočkopes, odvar ze Škvoreckého. Chápu jistý terapeutický rozměr, leč s uplatněním sebekritiky by to bývalo asi ani nemělo jít ven.

1 01.04.2021

Po sympaticky podivném Do tmy a mrazivém Ke dnu, které mne obě velmi chytly, přichází zklamání. Sympatické a pro Bolavou specifické rezonance magického realismu jsou přínosem potud, dokud se věc nezvrhne do fantasmagorie, kde se nikdo nechová ani trochu přirozeně, motivace postav jsou naprosto náhodné, kauzalita nemá ani magickou logiku... Navíc mi připadá - nevím, jestli je to tím, jak ke mně díla přicházejí - že motiv dvojice/trojice vodník + jeho milenka (+ jejich dítě) už je natolik vytěžený, že narazit na něj znova mne příliš netáhne.
Ano, pokud se člověk zaměří na jazykovou stránku a sem tam nějaké roztomilé motivky typu bulgur, vyměšující psi a vyměšující děti, je nad knihou poněkud občerstven. Podivná přemrštěnost a víceméně banální happyend s tím bohužel nehraje.
Pokud by kniha zůstala v realitě se špetkou magična, jistě by to nebylo tak křečovité.

1 07.02.2021

Je pravdou, že Borgesova “anglickost” mi byla dosud nepochopitelně neznámá... Ten jeho mírně podivný humor stojí za to.

1 21.01.2021

Našla bych pár zajímavých nápadů, ovšem zabíjí to klišé, nepřirozenost a občasné nepovedeně šroubované formulace. Autor by chtěl být Ajvaz (naprosto chápu), ale není.

1 01.07.2020

Ano, jak už tady padlo, i Ajvaz Ajvaze horko těžko překoná. Místy jsem měla dojem, že čtu Dana Browna bez zednářů, ovšem s vlněním vzduchu v odpoledním pokoji. První půlka mne poměrně bavila, později jsem měla dojem, že kniha ztrácí dech. Lepší než Lucemburská zahrada, ale není to milovaná Cesta na jih.
Ajvaz vlastně píše tu samou knihu pořád. Ale svět se mění a přicházejí flash disky a počítačové hry.

1 09.04.2020

Nádherná surrealistická jízda.
Hnětač hněte těsto.

1 13.09.2019

(dokončení) ...což zní poněkud bulvárně, ale je to svým způsobem přesné vyjádření toho, jak zdánlivě neškodně poetický text čtenáře dráždí a vyškrabává z jeho paměti dávno zapomenuté prožitky. Sice to není kniha, která by se zařadila mezi mé nejoblíbenější, leč musím přiznat, že se jedná o dílo naprosto sui generis. Vzpomněla jsem si snad jen na Zpověď od Máraie a některé Ajvazovy eskapády, ovšem i to jsou asociace značně vzdálené.

1 12.08.2018

Jako hříčka v pořádku, ale není to podle mne počin na samostatnou knihu. Některé nápady byly vtipné a určité situace dobře zkonstruované, leč jako celek mi to nepřišlo dostatečně nosné. Něco už bylo trapné a opakováním stejných pseudovtipů se to spíše zhoršovalo.

1 10.08.2018

Od Hodrové jsem před pár lety zkoušela číst Komedii, která mne na nějakou dobu od této autorky odradila. Druhý pokus s jinou knihou se ovšem vyplatil, neboť příběhy postav byly lépe sledovatelné a uchopitelnější (pravidelné střídání kapitol o protagonistkách dodávalo příjemnou dynamiku dílu, které jinak nedbá na strukturovanost a rozlišování mezi skutečným, představami, blouzněním a sny). Když čtenář akceptuje surrealistické obrazy a začne si užívat prostředí Vinohrad (lokality znám nebo jsem si je dohledala; překvapením bylo, že existuje Perunova ulice i s kýženou základní školou), kniha plyne příjemným způsobem.
Také jsem konečně pochopila, proč jsem několikrát zaznamenala jméno Hodrové zmíněné jedním dechem s Ajvazem. Ač přirovnání mírně pokulhává, každý z těchto autorů je uspokojivě individuální a svůj, vzpomněla jsem si v některých pasážích na bláznivé výjevy z Ajvazova Druhého města. Tuším, že i dobově od sebe díla nejsou vzdálena, ale to je zřejmě pouhá náhoda. Snad je tam jen genius loci Prahy probouzející se po revoluci.
Kniha se mi líbila svou kompozicí, neotřelými nápady, lokacemi, občasnými odkazy k reálným postavám (Havel, Kriseová, Firkušný…) a podobnými hozenými udičkami (navracející se výjevy z Kladiva na čarodějnice byly trochu křečovité, minimálně některé však pobavily - řečeno s lehkou dávkou cynismu, jež je mi vlastní). Musím ovšem uznat, že kdyby byla kniha delší, mé nadšení by dost možná ochablo. Hodrová asi není typ autorky, která by v mém pomyslném panteonu spisovatelů měla zaujmout přední místo, leč tato kniha mne potěšila. Trochu mi vadí cosi, pro co těžko hledat jméno, snad bych to nazvala "hermetismus" (není to úplně přesné), možná jsem už unavená z výskytu sekt, taroků, kabaly atp. v knihách. Mé myšlení na to úplně neslyší, tisíceré opakování tyto prvky banalizovalo. S postupující četbou jsem se rovněž musela pousmát vždy, když se objevilo spojení "slastná trýzeň" nebo jeho variace, po tolikerém zmiňování už to bylo lehce komické. Ale to jsou pouze glosy hnidopicha, kniha opravdu stojí za přečtení, má-li čtenář vhodné naladění.

1 22.07.2018

Nelze upřít určitou příchuť bulgakovovských nápadů, ale rumunské balení je poměrně originální. Jedná se o překvapivě čtivou a příjemně ubíhající knihu.

1 29.06.2018

Na knihu jsem se těšila, ovšem poměrně mne zklamala. Ne, že by úvahy nebyly čtivé, ale některé autorovy názory (zvláště z první kapitoly) mi připadaly zkrátka zvláštní. Možná příliš generalizující? Naivní? Černobílé? Má osobní zkušenost autorovým tvrzením dosti odporuje. Tak nevím, jestli jsem málo ženou, nebo jestli se pan O. y G. stýkal s jistým typem žen... Nebo jen nechápu jeho pointy? Moje pocity jsou rozporuplné. Asi je to můj problém, že mi to zkrátka nesedlo, jak vidím v konfrontaci s ostatními hodnoceními.

1 10.06.2018

Můj náhled na knihu je ovlivněn tím, že jsem četla Muchovy Podivné lásky, které jsou podle mého názoru naprosto geniální; tato kniha tedy vedle ní trochu bledne. Nebýt Podivných lásek, hodnotila bych možná příznivěji, takhle to vidím tak na 60 %. Také mi jazyk autora připadal poněkud úsměvně sentimentální. Leč není to špatná kniha, obrázek o Vitce poskytuje pěkný.

1 10.06.2018

Tak trochu jako by se sešli Ajvaz, Grass a Gombrowicz… A společně na flámu napsali toto dílo. Osobité.

1 08.06.2018

Úchvatně sarkastické, naprosto nepatetické a nacionalistické modly bořící. Ačkoli poslední kapitoly knihy jsou pro neFrancouze kvůli historickým souvislostem hůře stravitelné, jedná se přes jeho stáří o svěží dílko, ve kterém si chtě nechtě člověk povšimne i nešvarů, které dodnes nevymizely... K Franceovi jsem se dostala přes Kunderu; někdy jsem měla dojem, že na mne z textu vysvítá podobný lehounce cynický (mně sympatický) styl humoru.

1 25.05.2018

Ačkoli by se neměli autoři mezi sebou srovnávat, tato Calvinova kniha ve mne vyvolala podobný pocit (snad jakési zasněné vyrovnanosti? těžko popsat) jako Marťanská kronika od Bradburyho; možná to byl étos "nescifovatého scifi", nebo jak bych to mohla nazvat... Obrovská invence, takřka bezbřehá fantazie, která se odráží od určitého vědeckého poznatku (vědoucí čtenář pozná v náznaku třeba i teorii stacionárního vesmíru). Osobně jsem v textu viděla i dost alegorií. Některé linky (zejména milostné) mi přišly v poměru ke zbytku poněkud naivní a placaté, ale stále se jedná o text, kterým jsem proplula hladce a s velkou chutí - skoro jako při skoku ze Země na Měsíc...

1 23.02.2018