anmaride komentáře u knih

Tohle bylo skvělý! Příběh o souboji dvou nakladatelů (sama v nakladatelství pracuju, takže jsem to o to víc celé prožívala) a sázce, kdo vydá úspěšnější knihu mě fakt neskutečně bavil.. Praha v 19. století měla příjemnou atmosféru, "marketing" na podporu prodeje nové knihy byl super, skvělé byly "vpády" autorky do děje. Humorné momenty střídaly trošku vážnější chvilky, ale dohromady to dalo fungující a příjemný celek, který budu moc ráda doporučovat dál. Jen mi nedá nezmínit, že jsem ten závěr celého příběhu čekala vlastně trochu jiný...

13 04.01.2024

Šikmý kostel nám odkrývá osudy horníků, jejich žen a jejich dětí. Vnímáme ty bolestivý momenty i momenty plný štěstí. A taky ty úplně nejobyčejnější momenty - stydnoucí káva, vonící buchty, zapadající slunce, lehkej vánek. Smích, milování, pláč. Život. Takovej jakej byl. Ve městě který bylo. A není.
Příběh mě několikrát sundal, vlastně jsem si ho musela tak trochu dávkovat. A trochu se mi pletla jména. Jinak skvělý, tohle budu ráda doporučovat dál. Jestli má bejt pokračování, tak těšim!

13 09.08.2020

Až pojedu do Japonska, vezmu si s sebou na čtení tuto knihu. Naprosto skvěle přibližuje japonskou kulturu, přírodu a jídlo. Hlavně to jídlo! :) Příběh je jednoduchý - osamocení lidé, které od sebe dělí více než pár let se náhodně ale poměrně pravidelně potkávají u skleničky. Pozorujeme jejich křehký vztah, protkaný láskou, sakurami a již zmiňovaným dobrým jídlem. Sensei i Cukiko mají výraz strohý, ale i tak překypují emocemi. Jen po to svém japonském způsobu, na který si člověk musí zvyknout.
“Je vždycky lepší pít saké, než plakat.”

11 05.03.2019

Jó, já se nechala strhnout! Jako ovečka jsem letěla po masírce z instagramu do knihkupectví a hrdě jsem si knihu nesla do nejbližší kavárny. A nemohla přestat číst. Mě tyhle alternativní životy a "cobykdyby" témata hodně baví. Tady to bylo podáno zdánlivě jednoduše, příběh byl vlastně dost předvídatelnej, ale všechny myšlenky a posuny, které Nora měla během navštěvování alternativ, byly prostě skvělý. Kdo chce, najde si jednoduchý příběh. Kdo chce, najde si jednoduchý příběh plný hlubokých myšlenek.
Za mě jedna z top knih.

10 24.03.2022

Tak zvláštní příběh. Občas mi utíkal mezi prsty a občas byl všude okolo. Občas jsem měla úsměv na tváři a občas se mi do očí draly slzy. Ale do knižního srdce se zaryl hodně hluboko. A ještě zarývá. Doznívá...

10 04.03.2018

V knihkupectví mě hned zaujala a musím říct, že naprosto oprávněně! Skvělej příběh, plnej anglickýho humoru, magie, záhad a napětí. Ani chvilku jsem se nenudila, všechny postavy jsou naprosto skvěle vykreslený a příběh jede od začátku do konce (kdy bude druhej díl?!). Připomíná mi to humor z Black Books a podobných seriálů a já si to naprosto zamilovala.

9 17.01.2024

Na tuhle knihu jsem se chystala pěkně dlouho. A měla jsem si ješte počkat, tohle totiž není letní dovolenkový čtení. Přečetla jsem to radši rychle, ať se toho zbavim, i když mě to děsně bavilo a děsilo zároveň. Nečekala jsem tak těžkej příběh, odkrejval se pomalu, postupně, ale o to víc dělal hluboký rány. Když Sára utíkala do lesa, utíkala jsem s ní a naprosto chápala, byl to odpočinek před další kapitolou, kde se zas odkreje nějaká bolest. Skvěle napsaný.

9 29.07.2020

Čtením příběhu se ocitáte v Kanadě 19.století, seznamujete se s Grace, odsouzenou za vraždu svého pána a hospodyně, u kterých sloužila. A vezete se na vlnách její zpovědi psychiatrovi Simonovi. Grace vypoví celý svůj životní příběh, který je plný tězkých situací. Přiblíží vám nerovnoprávnost mezi mužem a ženou, zvyklosti společnosti, poměry a život ženy v pro ní tak nelehké době. Nahlédnete, jaký mohl mít člověk žijící v tomto století asi den, co si oblékal, co jedl. Nudné? Vůbec ne! Je to propleté až detektivním příběhem o tom, co se skutečně v den vraždy stalo, co se stalo před ní a co se děje v době, kdy Grace vypráví. Strhující příběh, inspirovaný skutečnou událostí, což za mě dává příběhu další rozměr a připisuje plusové body. Doporučuji.

9 10.02.2019

Měla jsem takovou menší čtecí krizi a toto byla kniha, která mě z ní vytáhla. Takže mě přesvědčila v tom, že je opravdu výjimečná, příběhově zajímavá, čtivá. Dokonce se mi i dvakrát zdál sen, že jsem součástí OASIS a to se mi mnohokrát z knih nestává.
I přesto se nemohu ubránit trošku vtíravému pocitu, že tomu k dokonalosti ještě trochu chybí. Nechci tu psát konkrétní situace a tím prozrazovat běh příběhu, ale některé pasáže mi přišly nepropracované. Zaráželo mě, co vše hlavní hrdina věděl (a nejen z oblasti Hry o Zlaté vejce) a do čeho se odvážně pouštěl, ačkoliv byl introvertní geek, sotva vystupující mimo virtuální realitu.
I přes tyto nedostatky je kniha výborná oddechová lahůdka a s klidným srdcem ji mohu doporučit.

9 26.09.2018

Ani jsem moc nevěděla, co od knihy čekat. O to větší bylo překvapení, že jsem ji za necelé dva dny odkládala přečtenou.
3 zdánlivě nezávislé příběhy o samotě, životním smutku a útrapách, které se v jednu chvilku na moment protnou. A poté plynou zase osamoceně dál.
Možná to nebude kniha, která se mi usadí v mysli, jako se usazují jiné. Možná si za pár let ani nevzpomenu, o čem byla. Ale pro momentální potěšení je opravdu skvělá.

9 25.08.2018

Návštěvou minulosti přítomnost nezměníš, máš na ni jen omezený čas a omezený prostor. Má tedy smysl vůbec tento výlet podniknout? Rozhodně má. O to víc si totiž té přítomnosti začneš vážit, o to víc ji začneš vnímat.
Jedná se v podstatě o jednoduchý příběh několika lidí a jejich vážnější i méně vážnější životní události. To vše se odehrává v nádherné atmosféře malé zapadlé kavárny.
Zase jedna z japonských lahůdek, za mě velký jo.

8 01.11.2019

Podivíni, které běžně nepotkáte, vypravují své někdy více někdy méně uvěřitelné příběhy. O samotě, o přírodě, o lásce, o šílenství, o víře. O Životě.
Nádherné myšlenky a nádherní lidé.
Aleš Palán zaslouží obrovské díky, že tyto výjimečné rozhovory uspořádal do tak krásné knihy.

8 25.10.2019

Číst tuto knížku je něco jako plout na pomezí snů, fantazie a skutečnosti. Chvíli se usmívat a poslouchat předení koťat, poté se ale krčit v koutě a s hrůzou čekat na záchranu.
Chvilku se ponořit do oceánu a vědět vše, pak jít tou uličkou a pomalu zapomínat.
Čte se krásně rychle, Gaiman umí.

8 22.03.2018

Kniha tíživá, jako nedělní odpoledne. Já mám Viktorii Hanišovou ráda a ani v této knize mě nezklamala.
3 kapitoly - syn, máma a táta. Syn je nejdelší, vlezl mi pod kůži. Proměna malýho kluka v dospěláka je zastřená v úzkostným a depresivním podání. Teo s matkou chodí do jakési náboženské komunity, trpí úzkostmi (on nebo matka?) potkává kamaráda Vychcana a neustále se ptá, proč otec každou neděli odpoledne odchazí.
Může se zdát, že kapitola o matce trochu ztrácí tempo, ale spíš naopak. A ta o otci je pomyslnou třešinkou celýho příběhu. Zjistíme, kam a proč otec v ty neděle teda s neústupnou pravidelností jezdí?
Za mě teskná, melancholická a výborná záležitost.

7 15.05.2024

Poslouchala jsem jako audioknížku. Stejně jako první díl mě to dost bavilo. Sněgoňová je jemnější než Kotleta, ale taky se toho nebojí a krev tu docela teče. Nádherný opisy pocitů a okolních situací mě hned přenesly do příběhu. Všechno jsem to viděla, cítila a prožívala. Paráda, těším se na další “éterický vílušky.

7 07.01.2024

Tohle byla pecka! Pět povídek, které se víceméně odehrávají kolem jednoho rybníka Jakub. Zažije třicetiletou válku, která zničí mlýn rodině, co žila na jeho břehu. Sledujeme tak osudy tří dětí, které o vše přišly a snaží se přežít.
Další povídka je z konce druhé světové války a nedaleko Jakuba se utáboří ruská posádka. Jako jediná povídka by měla být podle skutečné události a pojednává o tom, jak s životy zamíchá jedna schovaná brokovnice. Třetí povídka je z Maďarska (s Jakubem je spojená zmínkou o jedné postavě), popisuje povstání a místního soudruha, který se prochází davem. V roce 1958 zase projede kolem Jakuba režimem perzekvovaný Alois Kostroun. Chce domů, ale má zákaz. Co se stane, jestli zákaz poruší? Naposledy skočíme do devadesátek. Tady není ústřední postava, sledujeme totiž celej řadovej domek. Všechny jeho obyvatele, byt po bytu, názor po názoru, osud po osudu. Obloukem se dostáváme opět ke třem dětem na břehu Jakuba…
Lahůdka, bavilo mě to. Každej příběh by zasloužil víc než povídku, perfektně napsaný, husí kůži nahánějící, tězký ale skvěle zvolený témata.

7 14.03.2022

Popravdě jsem se dost bála, že mě příběh podaný formou dopisů dlouho ve střehu neudrží. A měla jsem pravdu, zhruba v půlce jsem knihu odkládala...a nakonec se kousla a dočetla až do konce! A jsem za to moc vděčná. Ono to téma není úplně sluníčkový - okupace normandských ostrovů, hlad, němečtí vojáci, strach, beznaděj. Jenže je to tak nějak nenásilně napsaný: jakmile se objeví v dopise nějaká válečná hrůza, je vzápětí odlehčena humorným příběhem či hláškou. Romantická linka byla docela milá, já to až tak nemusím, ale tady mi to vykouzlilo úsměv na rtech. Zkrátka laskavý a čtivý příběh, co má silnou atmosféru.

7 11.03.2019

Tohle byla jízda. Perfektní únik do jiných světů. Příběh je jednoduchý, ale o to víc si člověk může vychutnávat Podlondýn a tu skvělou atmosféru. Postavy jsou vykreslené naprosto skvěle, nejdokonalejší je Vandemar a Croup.
“Richard si všiml, že události jsou zbabělé: nikdy nechodí samy. Vždycky se jich nahrne celá řada a zasypou ho najednou.”

7 10.02.2019

Krásná, vtipná, čtivá.
Ke knihám se moc nevracím, ale tady u té vím, že se k ní vracet budu pravidelně a velmi ráda. Život na slepičí farmě mě neskutečně bavil a dokonce x dní po přečtení se na farmu v myšlenkách stále vracím.

7 25.08.2018

Tady se nesluší hodnotit styl psaní nebo chyby. Na to ani není prostor.

Příběh podle skutečné události, ze kterého mrazí. Přečíst najednou knihu rozhodně nešlo, bolelo mě z toho srdce a do očí se mi tlačily slzy. Je až k neuvěření, jakých zvěrstev jsou lidé schopni. A ještě víc k neuvěření je, co vše je schopen člověk vydržet. Děkuji paní Sosnarové za její sílu se o tento děsivý příběh podělit.

7 07.05.2018