AnnaR. komentáře u knih
Na to, že se jedná o prvotinu kadeřnice ve středním věku (jak sama autorka přiznává) tak je to docela slušně napsáno a je cítit, že povídky jsou ze života. Akorát nevím, zda knihu někdo redigoval, protože jsou tam občas chyby a taky formát se na některých stranách rozchází!! Na to by si tedy vydavatel měl dát pozor, působí to hodně neprofesionálně.
Kniha se mi líbila. Ale potvrdila mi, že Květa Fialová nebyla tak všeobjímající a láskyplná budhistka, jak se ráda prezentovala. Vlastně byla netaktní a velmi kritická až drsná na adresu svých hereckých kolegů. Možná to bylo stářím, které si už nebere žádné servítky. Klobouk dolů před její pracovitostí do pozdního věku. Druhá půlka, vypovídající o postupující nemoci je velmi skličující, ale pozitivní v tom směru, že do posledních chvil byla obklopena rodinou a přáteli.
Tak mě ta úžasná kniha dost zklamala. Jednak je nesmírně těžká, takže číst se dá jen položená na stole, v rukách jí nelze udržet!! Myslím, že toto vydavatel jaksi nedomyslel. Co se týče obsahu - tak nic nového jsem se nedozvěděla (snad jedině to, že Karel Hála v opilosti tvrdil, že je špion). Čekala jsem, že bude mnohem otevřenější. Hodně mi vadilo obhajování sebe sama, co se týkalo dopisu Husákovi z cvičné emigrace (který na rozdíl od různých dokumentů, týkajících se sledování STB apod. uveřejněn nebyl), podpisu anticharty, stále se opakující důraz na pronásledování a šikanu ze strany státu. Výsledný dojem zachránila poslední pasáž z období nemoci a loučení se se životem.
Ta kniha se nedala skoro udržet v rukách, jak je těžká. Na začátku si jistě autor položil výzkumnou otázku: Byl Kundera bezpáteřní úchyl, prospěchář, sobec? A pak hledal argumenty, svědčící pro její potvrzení. Tudíž jsem postrádala větší objektivitu. Ale i tak je to záslužná práce, která podrobně mapuje období třiceti let ve spisovatelské obci.
Zajímavé téma, bohužel dost špatně zpracované, kniha je zbytečně zdlouhavá, chvílemi až nudná.
Tak toto se opravdu nepovedlo. Pan Svěrák ml. by se měl raději držet svého kopyta - jak se říká a nepouštět se do psaní románů, protože mu to evidentně nejde. První část, která se odehrává ve Skotku je tak nudná, a tak amatérsky psaná, že jsem jí chtěla odložit. Druhá půlka byla o trochu živější, ale nikoliv do té míry, aby napravila celkový dojem, že jde o podprůměrný počin.
Kniha se docela dobře četla, ale hlavní hrdinka mi totálně lezla na nervy svou neschopností se vzepřít psychoteroru a manipulaci. Takoví lidé si za svůj osud můžou sami.
Murakamiho jsem neznala, tuto knihu přečetla na doporučení. Není to lehké čtení. Styl psaní je hodně popisný, tempo rozvláčné. První část mě silně nebavila, ale dala jsem si závazek, že jí dočtu. Druhá, už byla o něco záživnější (nebo jsem si zvykla?) Ale celkově je to docela schíza - protože čtete 800 stran, nadupaných textem a v závěru zjistíte, že jste se vlastně o nikom a ničem témeř nic podstatného nedozvěděli. Tak snad třetí díl přinese rozuzlení.
(SPOILER) Totálně hloupá, nelogická story od začátku do konce. Vysoké hodnocení přičítám oblibě autorky na internetu. Jinak to nechápu. Bohumil, kterému je 70 let, je vysokoškolsky vzdělaný se chová jako senilní hlupáček, který se nedokáže orientovat v běžném životě. Už to, že si stavební inženýr nezavede elektřinu do dílny (na kterou byl původně jeho domek koncipován) je vysloveně trapný naschvál. Navíc zaměstnanec rozhodně nemá ve svých povinnostech sám kolaudovat stavbu, pozemek mu rozhodně nepatřil, takže martirium s katastrem, povolením stavby a hrozbou pokuty je totální pitomost. Stejná jako ta, že v dnešní době by nějaká příčetná matka svěřila s drzou samozřejmostí na hlídání malé, nemocné děti odcizenému dědovi, kterého téměř nezná a návdavkem se mu nakýblovala do domu na Štědrý večer, aby ukázala partnerovi, zač je toho loket. A nad neskutečně bizarním koncem, kdy dědula posadí zděný dům, který navíc není jeho majetkem na kola a vesele s ním brázdí Evropu (asi po vzoru Alvina Straighta, který cestuje na sekačce) lze jen nevěřícně kroutit hlavou, že někdo něco tak šíleného vůbec dokáže vyplodit. Celkově mě kniha vůbec nebavila a dočetla jí jen s vypětím všech sil.
Dost mě překvapil dobrý sloh. Některé povídky byly fajn, jiné méně, ale celkově se mi kniha líbila.
Je to taková moderní Červená knihovna, jak tři ženy (i přes nepřízeň osudu) ke štěstí přišly. Docela dobře se to čte, ale nějak tyto "skutečné" příběhy ze života moc nemusím.
poslechnuto v rozhlasovém vysílání. Tak nevím, zda i kniha je pouze nástinem různých příběhů bez rozuzlení. Ale i tak dost zajímavé.
No žádná sláva to nebyla. Tu knihu jsem si půjčila hlavně proto, že jsem byla zvědavá (poté co se Viewegh do své ex neustále naváží - jednak ve svých dílkách jednak na fcb), co dotyčná dokázala napsat. Sice mě překvapil docela ucházející sloh, ale to bylo asi tak vše. Rozehráno to bylo docela dobře, avšak pak se to nějak vymklo kontrole a nastalo pouhé hnípání se ve vlastním já. Naprosto nezajímavé a hrozně nezáživné byly fialové dodatky za každou kapitolou. Ty jsem v druhé půlce už ani nečetla, jelikož přinášely jen všeobecně známá klišé. A konec? Ten mi připomínal spíš pohádku, kde vše dobře dopadne než realitu. V té se totiž lidé moc nemění...
Bohužel mě kniha nijak neuchvátila, ale oceňuji snahu o osvětu.
Hodně povrchně napsané, autor se zabývá mnohem více milostným životem Jindřicha IV a jeho první ženy, než důležitými historickými událostmi - ty jsou popsané velmi stručně.
Ještě že je to útlá kniha, jinak bych to nedočetla. I tak to bylo její čtení dost únavné.
Přesně ten typ knihy, co se dobře čte a baví od začátku do konce
Přečetla jsem všechny autorčiny knihy a tato je dle mého mínění ze všech nejslabší.