Auer
komentáře u knih
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Ještě jsem knihu nedočetl, ale už se mi dlouho nestalo, že bych přečetl sto stránek za den a mezi tím si ještě odskočil do práce.
Šibuja mě oslovila hned několikrát: hlavně je v ní poznávání a věda představeno jako detektivka a dobrodružství hledání, které vás může dovést na zajímavá místa. Nejen ve vaší mysli, ale i ve fyzickém světě. Není to sice nic nového, ale je příjemné to zase prožít a znovu si uvědomit, co dává našemu životu smysl (pokud jste tedy takoví vědátoři, jako je Jana nebo Klíma). Vůbec prostředí fildy a jeho postavičky jsou v něm dobře vykreslené, včetně motivu uvedení do studia na VŠ. Všechno je to skoro hmatatelné. Pro někoho možná samozřejmost, ale já smekám.
Autorka má kromě tahu na branku i skvělý smysl pro humor. Nasazuje si trochu nezbednou masku (pro mě nesmírně sympatickou). Výsledkem toho je, že je to jako román vypravěčsky velmi povedené, i když poznáte pasáže, které vznikaly uměle jako nástavba do plánu, což ovšem může souviset hlavně se změnou stylu, který je trochu sušší. Nicméně je za tím stále vidět, kolik s románem měla autorka práce, aby to bylo napsané takto suverénně. Jako prvotina je to totiž skoro nepravděpodobné.
Knížku ocení ti, které baví ryzí, přirozené vyprávění, jež dokáže vstřebat i opravdu pěkné metafory a stylistickou různorodost: postmoderna tu vykukuje hned za rohem (viz učenecký, nikoliv univerzitní román, tematizace textu/rukopisu a la Eco, román jako otevřené dílo). A navíc, jak už jsem naznačil, Šibuja je opravdu vkusně vtipná. Pro čtenáře typu "něco jsem se dozvěděl" a "dostala jsem poučení" to taky splňuje účel.
Pro mě po dlouhé době opravdu radost číst.
Nominace na Literu je řekl bych jistá.
Plechový bubínek
Günter Grass
Koňská hlava aneb jedny z nejsilnějších literárních scén, které si budete pamatovat tak nějak napořád.
Sedmá funkce jazyka
Laurent Binet
Intelektuální masturbace.
Kniha napuštěná narcistním sebevzhlížením.
Básně 1974–1978: Láska je pes
Charles Bukowski
Moje první literární láska. Když se k ní člověk vrátí, pořád je to to ono.
Díky, Charlesi!
O rodičích a dětech
Emil Hakl (p)
Hakl má naposlouchaný jazyk současného babylónu, a proto umí psát živé dialogy. Netřeba k tomu podávat obsáhlé rozbory o archetypálním vztahu syna a otce, je to zkrátka sranda, kterou je radost číst.
4-5*
Aforismy
Franz Kafka
Jazyk či myšlení sebe chytá do pastí a Kafka toho jako brilantní analytik uměl ve svých "groteskách" dobře využít. Jeho aforismy jsou vtipné a zároveň i zlomyslné, namířené s masochistickou zarputilostí na sebe sama (a okolní svět) - jde tedy o čistou drť Kafkova myšlení. - Protože především sebe nemůžeme ze světa odmyslet, natož se z něj vymazat. Svět je před branami a už míří k nám.
Podivná knihovna
Haruki Murakami
Slabší kousek od oblíbeného spisovatele. Tady se Murakami přepočítal - bloudění chodbami podvědomí se rutinně zadařilo, ale autor z něj nedokázal vytáhnout plnohodnotný příběh, který by dával uvěřitelný smysl, a tedy požitek ze čtení. Knihu lze brát jako (zveřejněný) pokus, podobně jako jím je veřejná zkouška.
Vědomí konce
Julian Barnes
Vědomí konce je jako román zároveň atraktivní a hluboký.
Prostě pecka.
Ovšem
Karel Kovy Kovář (p)
Žádná velká věda. Jednohubka na dopoledne, ale rád jsem si ji přečetl.
Noci, po nichž nepřichází ráno
J. H. Krchovský (p)
Česká dekadence v rytmu valčíku od žijícího klasika Jiřího Háska Krchovského.
Macocha
Petra Hůlová
Překřičet slovy skutečnost, nebo se z ní aspoň vykecat, či rovnou vylhat. A laskavý čtenář jen přemýšlí, nakolik je ona odsýpají řečová extravagance doopravdy upřímná.
Magorova summa
Ivan Martin Jirous
Z undergroundu na parnas!
Magor je kanonický básník, v němž lze umělecky i motivicky nalézt všechno, čím se kulturně vyznačují české země: od katolictví a pronásledování inteligence přes usedlé sedláctví a havlíčkovskou (břitkou) zkratku až po dada a trapnou poezii (avantgardu).
Plus ta hrozná něha.
Tampa
Alissa Nutting
Lolita naruby.
Dobře napsaná hra na kočku a myš, pod jejíž podvratností se nakonec zřetelně odhaluje "obyčejná ženská story" a la Austenka.
Myšlenky
Blaise Pascal
Výchozí kniha francouzského myšlení a literatury. Pokud chcete, dá se považovat za předchůdce romantismu i filozofie existence.
Všechna naše důstojnost spočívá tudíž v myšlení. V něm se musíme vzepnout, nikoli v prostoru a čase, které nedovedeme naplnit. Usilujeme tedy, abychom mysleli správně: vždyť v tom je princip mravnosti. (s. 11)
Všechno naše uvažování nakonec podléhá citu. (s. 16)
Vždyť každého milujeme jen pro nepodstatné vlastnosti. (s. 39)
A tak dál.
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Prostě pokračování nejrozsáhlejšího, nikoliv nejlepšího Murakamiho románu.
1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
"Pozdní Murakami." Dostanete to, co od Murakamiho očekáváte, ale už neoslní jako v předchozích knihách.
PS: Šílené množství překlepů a chyb, ostuda nakladatele, který chtěl knihu stůj co stůj vydat před Vánoci.
