AURIL
komentáře u knih
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Laskavost... slovo, které mě při Zvuku slunečních hodin napadalo opakovaně, a to i přes to, že příběh uvnitř knihy laskavý není vlastně ani trochu. Androniková zachází se slovy stejně umně jako malíř se štětcem a vytváří obraz plný odstínů života. Na stránkách předvádí nekonečný cit pro vyprávění. Přesně ví, jakým tónem promlouvá vzpomínka na Indii, voják ve válce, oči chlapce, žena s tetováním na předloktí nebo Rachel.
Smutné, že talent Hany Andronikové dostal jen tak málo času...
V první linii: Z Leningradu až do Berlína
Nikolaj Nikolajevič Nikulin
O tom, jak tupost a nadutost mála, zabila mnohé.
Smutek a marnost - s tím jsem knížku zavírala.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Poctivá práce Ruty Sepetys! Šla po stopách těch, co roku 1945 prchali před smrtí. Setkala se s lidmi, co zažili a přežili. Vyslechla příběhy těch, kteří přežít nemohli. Vydala se na místa, kde se odehrávala velká zoufalství. Pak napsala Sůl moře. Knihu, která vypráví příběh skupinky lidí na cestě za záchranou. Je to příběh, který hovoří hlasy všech těch, kteří zažili. Přesně jak si Ruta přála.
Cizinka
Diana Gabaldon
Nebudeme si nic nalhávat, série Cizinka je prostě červená knihovna! Nejdřív se nechtějí, pak chtějí, jeden za druhého by položili život (svůj i padesáti kolem), plus všechna ta dramata do toho... Jo, je to červená knihovna šmrncnutá historií i fantasy a hlavně o level výš, než to, co si pod pojmem červená knihovna obvykle představujeme. Gabaldon je totiž Vypravěčka a nebojí se toho!
Cizinka nadchne svým tempem, dějem, světem, jeho pravidly a zvyky 18. st. Strany hltáte a těšíte se z nich.
Hypnotizér
Lars Kepler
"ACH JO" nic jiného k této knize nemůžu asi říci - lépe, nic výstižnějšího k ní nejde říci. Vlastně jsem ji dočetla jen proto, abych na vlastní oči viděla, co za naprosto připitomnělé a nepravděpodobné dialogy, reakce postav a vůbec celkový děj je někdo schopný vymyslet (stále jsem v šoku z toho, co všechno je schopný patnáctiletý kluk).
Takže opakuji "Ach jo" a gratuluji si k tomu, že jsem tuto věc - výraz kniha fakt nemůžu použít - měla jen půjčenou a ne koupenou.
Elantris
Brandon Sanderson
Jestli jsem si někdy chtěla představit peklo, tak Sanderson mi ho v téhle knize nepochybně vykreslil - aneb, když božské město Elantris přestane být božským.
Autorova prvotina! Je to na ní znát. Chybí vybroušenost, na kterou jsem u Sandersona zvyklá. Nechybí nečekané zvraty, originalita, fantazie a umění vypravěče. Dobré čtení, ne však jeho nejlepší.
Království těla a ohně
Jennifer L. Armentrout
Druhý díl série a rozporuplné pocity stále přítomny.
Příběh pokračuje po lince jejíž základní směr tušíte. Hlavní hrdinka se dozvídá spoustu šokujících informací, nicméně ty ji nechávají poměrně chladnou a více ji zajímají chloupky na nohách hlavního hrdiny - pokud ten vypadá tak, jak v mé hlavě... chápu . Původní plány a strategie jsou nahrazeny novými, poněkud krkolomnými. Hodně zbytečného mluvení. Hodně opakujících se myšlenkových pochodů. Seznámíme se s množstvím informací týkajících se minulosti, linií, schopností, božstev, vztahů -> chaos v hlavě. ALE má to spád, je to sexy, sympatické postavy, které mě neštvou a při čtení se bavím. Co víc si přát?
Ahoj krásko
Ann Napolitano
Tahle knížka je čisté zjevení plné slov a obratů nad kterými moje srdce fakt plesalo nadšením! Můj obdiv patří Napolitano i Frühbauerovi! Pokud si v knihách lepítkujete, doporučuji být vybaven a připraven!
Kniha je to melancholická, niterná a intenzivní. Příběh, ač sám o sobě nijak zvlášť originální, je naplněn... naplněn lidmi, jejich životy a pocity. Přečtete si o smutku, úzkosti i bolesti, zároveň však nepřijdete o naději, štěstí ani lásku a knihu odložíte s tím, že vše je tak, jak být mělo.
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
Klasická YA romantasy... na kterou už jsem fakt stará!
Zápletku, vývoj i charakter postav tušíte už asi od třetí strany a knížka tak nemá čím překvapit. V takových případech se u čtení obvykle rozčiluju a následně obtěžuju okolí výkladem o tom, co všechno je v knížce naprosto, ale naprosto špatně! O to větší bylo mé překvapení, že v tomto případě jsem se, a to i přes poměrně jednoduchý styl jakým je knížka psaná nebo věčně se opakující vnitřní úvahy hlavní hrdinky, na čtení těšila, bylo oddechové, i přes viz výše docela napínavé (což pořád nechápu) a fakt mě bavilo.
Takže, pocity rozporuplné, ale veskrze pozitivní a hlavního hrdinu bych samozřejmě chtěla domů. Hurá na druhý díl.
Doppler
Erlend Loe
Konečně jsem se dostala k téhle knížce, která svého času kolem své "osoby" spustila poměrně velký povyk. Nakonec jsem se jím nechala strhnout. No... mnoho povyku pro nic!
Myšlenka chlápka, který se otočí zády ke standardu života a odkráčí do lesa, kde vymýšlí a hlavně dělá nic nebo kraviny s losem v patách, by povyk vysvětlovat mohla. Nicméně proud slov v jakémsi rádoby filozofčinu o ničem u mě nevyvolával touhu povykovat, ale spíš tu po spánku a jiné knize.
Krvavý duben
Ismail Kadare
Krvavý duben, křehká kniha s hrozivým, tíživým a pro velkou část z nás nepochopitelným obsahem. Vypráví o krevní mstě. Absurditě života, realitě smrti a o bytí, které je celé podrobeno albánskému zvykovému právu Kanun. A vypráví toho ještě mnohem, mnohem víc.
Zemřít na jaře
Ralf Rothmann
Otázka je, co od téhle knížky čtenář čeká. Není to kniha, která by se svým obsahem věnovala prvním liniím 2.sv.v. a bojům v nich. Jedná se spíš o malý/velký příběh, osobní drama jednoho kluka a lidí kolem něj, který vychází ze skutečných událostí.
Mou pozornost si knížka příliš neudržela. Nevím jestli to bylo mou roztržitostí nebo stylem vyprávění, který byl takový melancholicky pomalý. Knížka to určitě není špatná, jen si asi neumí získat každého.
Jako bys jedla kámen
Wojciech Tochman
O krutosti světa! O krutosti lidstva! O tom, že neopakovatelné se opakovalo! O tom, že nemám slov! Čtěte!
Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
Kniha je psána tak, že lahodí oku i duši... jde z ní klid (podobně jako u Jany Eyrové), což je vzhledem k těžkému tématu v podstatě neuvěřitelná věc.
A rozhovor dvou malých kluků o tomtéž, akorát z různých stran plotu koncentračního tábora... no, jestli vás nebude mrazit z tohoto, tak pak už nevím.
To
Stephen King
Nekonečné čekání, až bude naplněno velké očekávání - zhruba tolik k mým pocitům po přečení. Tahle kniha mi zřejmě nesedla tak, jak sednout měla a nebo jsem divná. Myslím, že kdyby měla o nějakou tu stranu méně, rozhodně by to bylo ku prospěchu obsahu - ten by tak měl méně toho, co pro mě bylo zbytečné a více toho, co pro mě bylo čtivé. Za svou soukromou jedničku od Kinga\Bachmana proto stále považuji Dlouhý pochod.
Netvor z temnot
Duane Swierczynski
"Superspeciálněmimořádný" komando policajtů, který bez soudního povolení nesmí pořídit ani fotku v čele s policajtem se "superspeciálněmimořádnými" schopnostmi, který nikoho a nic netrefí v kombinaci s hlavním zlodušským zloduchem zřejmě "nadpřirozených" schopností a nevyčerpatelných záhadně záhadných finančních možností...
Píseň krve
Anthony Ryan
Tahle knížka žije... tajemství, přátelství, intriky, temné síly, milosrdenství, lži, boj, láska, smutky, msta, věrnost, ztráta, napětí, hrdinové i slaboši... aneb šest set patnáct stran, na kterých je přesně toto k nalezení. Přísahám, že tohle všechno dohromady v Písni krve krásně funguje a ani jedna jediná stránka z těch mnoha mě nenudila.
Dlouhý pochod
Richard Bachman (p)
Můj první King\Bachman a obávám se, že ne poslední. Neuvěřitelný co dokáže tenhle člověk rozehrát na trati dlouhého pochodu.
Pád Anne Boleynové
Alison Weir
Období tudorovské Anglie mě z nějakého důvodu fascinuje, takže tahle kniha je pro mě více než zajímavá, jelikož Weirová se nebojí uvést i ty sebemenší detaily, které se jí podařilo vypátrat. Možná je dobré se zmínit, že se rozhodně nejedná o oddechové čtení a člověk se musí soustředit, aby vše vstřebal a pochopil.
Zajatá královna
Alison Weir
Snad jen 2x v životě (včetně tohoto případu) se mi stalo, že jsem se nemohla dočkat konce knihy! A rozhodně to nebylo kvůli nervy drásajícímu příběhu a ukojení zvědavosti, které snad čeká na jeho konci!
Abych pravdu řekla něco tak špatně napsaného jsem dlouho neměla v ruce... a navíc od Weirové? Kniha pro mě byla velké zklamání, snad na tom měl podíl i překladatel? Nevím, možné to je, nicméně podivná oslovení, ještě podivnější chování některých postav, chabá slovní zásoba a z toho plynoucí proud neustále se opakujících slov, to že hl. postavu nezajímá nic jiného než to, kdy se s někým vyspat nebo kdy kde a po kom toužit - bez ohledu na mnohdy velmi vypjaté situace ve kterých se nachází... trochu fraška.
Weirovou mám ráda, tedy… její literaturu faktu mám ráda! V tom je skvělá, výborná, úžasná a s chutí si její knihu přečtu. Jde-li o psaní románů – soudím podle této jedné knihy, jiné romány mohou na úplně jiné úrovni, nicméně zkoušet to nebudu – někdo by jí to měl zakázat.