Baushka komentáře u knih

Chtěla jsem knížce vylepšit hodnocení, protože si přece žádná knížka nezaslouží jen odpad. Ale o moc zlepšit prostě nejde. Jen hrst povídek byla aspoň jakž takž dobrá. Většina za čtení nestojí. Čtvrtkovi pohádky jsou super, literatura pro dospělé ale jeho parketa není.

20.08.2018

Moje druhá Dánovka, oproti Smrti na druhém břehu je tato knížka mnohonásobně akčnější, má spád i pěkné zvraty. Přitom je knížka na rozdíl od severských krimi více familiární, uvěřitelná, naše. Moc se mi líbila.

5 17.08.2018

Příjemně plynoucí vyprávění, bez větší akce nebo zápletky. Nebylo to špatné, ale za měsíc na to nevzpomenu. Klady spatřuji v reálnosti událostí, která dává pocit, že čtete o svých bývalých spolužácích, kamarádech nebo alespoň o spolucestujícím v metru. Knížka je taky velmi upřímná, ukazuje utrpení, které všichni prožíváme, ať už patříme mezi krásné, ošklivé, stydlivé, homosexuálně orientované nebo asexuální. Je to vlastně jedno, protože život připraví utrpení všem, jen u nás ho vidíme lépe, než u ostatních. Ale to neznamená, že není. Zápory knížky jsou, jak už jsem psala, v chybějící akci, neexistujícím příběhu.

2 27.07.2018

Černý humor mířený na zvířata (tedy pokud to lze pokládat za humor, dle mého to byla spíše jen krutost bez vtipu) je pro mě asi přece jen příliš silné kafe. Ať si umírají lidi, ale na zvířátka mi nesahejte! Jinak autor píše čtivě, lehce, plynně. Líbilo se mi, že se každá z postav dokázala obhájit sama před sebou, že je v právu, i když druhému to může připadat až imbecilní.

1 24.07.2018

Veršovaný román pro mě zůstane žánrem, který běžně nečtu. Špatně se mi soustředilo na samotný děj a popisy přes hlídání veršů. Nebyla jsem schopná číst bez toho, abych si text v hlavě nepřednášela. Ale verše obdivuji, a ještě více obdivuji překlad.

5 14.07.2018

Velmi syrově, ale přitom přirozeně a nenásilně popisované hrůzy a děs prostředí i nelidského zacházení s vězni. Člověka až mrazí, když čte o selekcích, o hygienických podmínkách, o hladu, o umírání nebo pohřbívání. Je až šokující, že si dokázali udržet zdravý rozum a vést "jakous takous školu". Tahle část historie je tak otřesná a tak nepochopitelná, že takovýto upřímný příběh, řekne tisíckrát více než učebnice dějepisu.

8 04.07.2018

Kolikrát jsem knížku chtěla odložit? Příliš mnohokrát. Opravdu je psaná příliš jednoduchým jazykem, neopakují se pouze myšlenky, ale i věty. Téměř mi to přišlo, jakoby měl E. H. za úkol napsat co nejvíce slov na úkor čtivosti. Prvních 400 stran by zasloužilo pokrátit na stovku, přidat posledních 100 stran a pak bych nebyla tolik zklamaná.

E. H. si ani zde neodpustil svou zálibu v býčích zápasech. Navíc některé popisy mi nepřišly převeditelné do představy. Dávám si od E. H. pauzu.

5 09.06.2018

Perfektní sonda do zlomených duší. Autorka dokázala skvěle popsat a sociologicky rozebrat postavy až do úplného nitra, tak hluboko, že sami postavy jednotlivých žen by se sami takto popsat nedokázaly. Po čas čtení této knížky jsem si představovala, jak by paní Kantůrková definovala mne a jestli vůbec bych já dokázala takovéhle místo zvládnout.

9 26.04.2018

Dumas prostě umí psát. Ač je to dlouhé, tak je to čtivé, svižné, akční. A skvěle popsané. Nejsou zde hluchá místa. Nějak si neumím poradit s porovnáním s prvními mušketýry, možná by se pomyslná ručička vah přiklonila k "po dvaceti letech", možná je to ale tím, že je to čerstvější.

05.04.2018

Alternativní realita. Měla jsem to vědět dřív, dívala bych se pak na knížku jinak. Takhle jsem měla úplně scestná očekávání.
Styl psaní je lehce jiný, ale přivykne se na něj snadno. Děje má knížka poskrovnu, za to popisy a přirovnání skvostné.
Očekávám, že seriál bude značně předělaný, více akční. Jsem na něj zvědavá.

4 25.02.2018

Bála jsem se, že knížka bude hrát na city. Jsem velmi ráda, že to tak nebylo. Autorka si vlastně vůbec nestěžuje na útrapný život židovské dívky, naopak dává silně najevo, jak moc je vděčná, za každou pomoc i za štěstí, které v životě měla. Nedává svůj životní příběh na rovinu s příběhy z koncentračních táborů. Jedno slovo, které dle mého nejvíce knížku vystihuje je VDĚČNOST. A já jsem vděčná, vděčná za pana Wintona, vděčná za tuto knížku a vděčná za svobodu.

08.02.2018

Takové žalostné naříkání citlivého muže. Tlachání o tom, jak se snaží být pořádným mužem, milovníkem, tatínkem, romantikem, manželem, pracovníkem a že by si ho člověk měl za to vážit. Mě nepřesvědčil. Závěrečné drama mi přišlo, jako by si autor uvědomil, že se toho v knize moc neděje a musí tam něco dojemného dopsat.

6 24.01.2018

Krásná knížka! Náš Máťa si ji k večernímu čtení oblíbil. Hezké příběhy s poučením i s mravním posláním. Psané ideálně pro děti.

3 07.12.2017

Pěkně jazykově upravené tradiční pohádky, dlouhé tak akorát na čtení před spaním. Úspěch u nás měli Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Smolíček a Perníková chaloupka, trochu míň se zalíbilo Hrnečku vař a Čert a Káča.

1 29.11.2017

Pohádky jsou hodně krátké, takže žádný extra příběh nelze očekávat. Velmi mi vadilo, že v příbězích dárky dávají například babička, nebo teta se strýčkem, nikoli Ježíšek!!! Hodně pohádek jsem při předčítání musela za běhu upravovat, aby malý mohl dál věřit.

2 27.11.2017

Pěkná řádka dobrodružství, jsou ale spíše méně akční než u Tří mušketýrů. Co mě ale velmi udivilo, byla míra "kopírování", které se dopustil Dumas. Takhle doslovně přepsané části děje jsem nečekala viz pranice před míčovnou. Jsem zvědavá, zda i v dalších dílech Tří mušketýrů čerpal z těchto pamětí.

Jazykově je knížka trošku hůře čtivá a některé pasáže s líčením, kde kdo koho obléhal, byly značně nepřehledné.

Když to vezmu v celku, jsem spíše spokojená než nespokojená.

26.10.2017

Detektivky nejsou můj žánr. Možná spíš nebyly můj žánr. Smrt na druhém břehu asi mění můj pohled na věc. Dán píše velmi čtivě, příběh je reálný a přesto velmi zajímavý a napínavý. V textu převládají dialogy bez podrobných popisů a přesto jsem si děj přehrávala velmi barvitě. Umím si představit i filmové zpracování.

3 10.10.2017

Těžká knížka. Vyloženě mi chyběly znalosti, aby se četlo svižněji a lehčeji. O bližší historii Estonska mám pramálo vědomostí a minimálně základ je zde potřeba, jelikož autorka přeskakuje v čase. A přeskakuje i ve vypravěčích, což mi zejména zpočátku dělalo problém. Nechci knížku zatracovat, protože na příběhu nic špatného není, ale upřímně nevím, komu bych knížku vřele doporučila.

1 25.09.2017

Oblíbená knížka mamči a pro mě rozhodně výzva, protože ve výběru literatury jsme se nikdy neshodovaly.
Když se zaměřím na to, co mi na knížce vadilo, tak rozhodně musím začít chybějící hlavní, ústřední dějovou linkou. Přišlo mi to spíše jako copánek, propletenec nebo síť několika méně výrazných příběhů z jednoho prostředí, žádná hlavní hvězda. Taky jsem postrádala postavu, ke které bych přilnula, která by se stala tou správně oblíbenou. V neposlední řadě bych knížce vyčetla, že v milostných otázkách byla se vším hned hotová. Rande, pusa, žádost o ruku, šup dup. I když se nejedná o milostný román, trochu prostoru by si city zasloužily.

Ale abych nebyla jenom kritická (vždyť dávám 4*)! Prostředí nemocnice "ve vývoji" a prostředí patologie bylo velmi zajímavé. Hezká a napínavá Sofiina volba, dá-li se to tak nazvat. A přestože chybí klasický happy end, je konec vcelku pozitivní. Díky tomu se při myšlence na knížku cítím dobře.

3 11.09.2017

Příběh je to pěkný, ale nikdo tohle přece nemůže považovat za literární umění. Dovolte mi malou ukázku z knížky, rozhodně nejde o spoiler. "Jsou tady už dost dlouho a ona musí ještě zařídit spoustu věcí, teď těsně před odjezdem se jí to najednou hromadí, všechny ty drobnosti, co odkládala na poslední chvíli, ptá se Maxe, jaké bylo rozloučení v nemocnici, a Max se jen usmívá, Meda mu sedí na břiše a Bruno se natlačil hned před ni, oba se dožadují pozornosti a on přes jejich pokřikování odpovídá Julii, že žádné velké loučení neproběhlo, to je přece pravda, to mi večer Julie jen těžko může předhodit jako další lež, když žádné velké loučení opravdu neproběhlo, když neproběhlo doslova žádné."

Jedna věta. Slohová práce za 5. Knížky od autorky vyhledávat nebudu.

12 31.08.2017